Paroubek se chová jako normalizační cenzor

1. 6. 2009 / Miroslav Pořízek

Předseda ČSSD Paroubek v poslední době velmi často kritizuje (nejen) deník Právo, že údajně přináší neobjektivní informace o dění v této straně. Navíc opakovaně pohrozil, že strana přestane v Právu podávat placenou inzerci. Přitom i občasný čtenář Práva dobře ví, že právě o dění v ČSSD přináší asi nejvíc a poměrně objektivních informací snad ze všech deníků u nás vycházejících. Sám Paroubek, ale i jiní představitelé ČSSD navíc dostávají pro své komentáře na stránkách Práva tak velký prostor jako v žádném jiném tisku u nás.

Pan Paroubek si asi ještě nestačil povšimnout, že (nejen) Právo už 20 let není deníkem stranickým a tedy ani on nemůže určovat, co smí o dění v ČSSD napsat a co nikoliv. Předseda ČSSD svým častým nabubřelým a arogantním chováním (např. veřejný výrok před novináři o svém příjmu - "pánové, kdo z vás to má?") skutečně může odrazovat mnoho potenciálních voličů ČSSD a to dvojnásob platí o mladé generaci. Možná právě z toho pramení jeho silácké výroky a zjevná nervozita. Ta se před volbami navíc logicky stupňuje. Svou kritikou novinářů si nezadá se svým předchůdcem Zemanem ("novináři jsou nejhloupější profesní skupinou u nás","nejhloupější a nejzávistivější tvor je český novinář") či Topolánkem ("nezájem o to co píší hloupí pisálkové"). Dobrý novinář však přirozeně a ke zjevné nelibosti těchto pánů musí vycházet především z faktů ve stylu padni komu padni, jinak se stává vazalem politiků a jejich slouhou.

V otevřené pluralitní společnosti je profesionální novinář především objektivním pozorovatelem společenských jevů a kauz a tyto má především popisovat, analyzovat a nazývat jejich pravými jmény. Je pochopitelné, že politikům vadí novináři, kteří informují o jejich nekvalifikovaných rozhodnutích a mizerně odvedené práci, manipulaci při výběrových řízeních, zneužívání hmotných statků, milostných avantýrách, nesplněných slibech voličům či arogantním chování. To je ostatně jejich práce. Za ni jsou také placeni. Ostatně pokud se Paroubkovi nelíbí co o něm a ČSSD píší noviny, může se bránit soudní cestou nebo si založit svoje vlastní, stranické a kontrolovat a určovat jejich obsah. Může se stát přímo šéfredaktorem těchto novin, jeho zástupcem může být třeba pan Sobotka či pan Škromach. Redakční radu mohou tvořit například pánové Hašek, Rath, Tvrdík nebo paní Brožová a Borůvková. Pokud mají aspoň krapet novinářského umu, jistě ostudu své straně ani sobě osobně neudělají.

Noviny by mohly nést název JISTOTA či ORANŽOVÁ JISTOTA. Pro čtenáře by takové stranické noviny jistě byly velmi atraktivním počtením, možná by se našlo i pár desítek či stovek stálých předplatitelů, minimálně mezi členy ČSSD. Jen lze stěží odhadnout jaký by takové noviny měly náklad a jak moc by pro ČSSD bylo jejich vydávání ztrátové, naopak jaký by byl jejich obsah lze předem dobře odhadnout.

Zeširoka by se v nich popisovaly zásadně jen politické úspěchy strany od komunální úrovně, přes krajskou až po celostátní. Nepochybně velmi zajímavé počtení by se nám tímto nabídlo. I přes jistou ztrátovost při vydávání takového titulu by zde ovšem stále zůstal minimálně jeden pozitivní efekt. Pan Paroubek by se konečně nemusel rozčilovat nad nekvalitní prací novinářů u nás a psát komentáře o tom jak špatné a vůči ČSSD kritické u nás vycházejí články. Paroubek svou permanentní a často paušální kritikou našeho tisku na sebe prozrazuje jednu zajímavou vlastnost, a sice tu, že jeho myšlení se v této věci až příliš nápadně podobá myšlení normalizačního cenzora. Je pravděpodobné, že jemu by se nezavděčili ani tak věhlasní žurnalisté jako svého času byli pánové Čapek nebo Kisch.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.6. 2009