Výborný a pokorný je ten "náš" Radiožurnál!

6. 5. 2009 / Miloslav Štěrba

Při bezděčném poslechu rozhlasových stanic se člověk nezamýšlí, proč slyší to, co mu sdělují, a ne něco jiného, protože tak to na světě chodí, že nejsme režiséři a strůjci svých osudů ani v daleko významnějších věcech. V republikánském prostředí opírajícím se o výdobytky demokratických změn jsme dnes a denně ubezpečováni, že lepší to být nemůže, že „už máme co jsme chtěli“, třebaže podobně nás oblbovali i v dobách totality, a sotva někdo z vás se přizná, že i tehdy pochyboval o všem možném. Jenže skladba rozhlasových pořadů není ve skutečnosti ničím jiným než zbožím nám prodávaným za naše poplatky dle představ většiny členů Rady Českého rozhlasu.

Nejen to mě podnítilo k zamyšlení, jaký význam má každodenní soutěžní relace Radiožurnálu zaměřená na aktuální téma. V den vypuknutí Pražského povstání dne 5. května opět komentátor pokládal otázky, jež dle mého neprofesionálního názoru měly v hlavách posluchačů fixovat podstatné detaily z pořadu, aby se jejich soutěžním opakováním zapsaly do hlav posluchačů a rádio tak získalo i významný osvětově-vzdělávací rozměr. Uvádím tři otázky, které v úterý zazněly v Radiožurnálu:

  • Kde byl zničen jediný sovětský tank v Praze?
  • Který režisér natočil film o osvobozování Prahy? (s dodatkem, že se jednalo o film tendenční, který pominul úlohu vlasovců?)
  • Který umělec natřel sovětský tank růžovou barvou?

Omlouvám se, jestliže jsem v předešlém špatně interpretoval záměr veřejnoprávního rozhlasu. Kterému nejde v podstatě o nějakou vzdělávací roli, ale bez ohledu na ideologické předsudky posluchačů jen o nezávaznou hru, kdy se otázky sestavují pouze s cílem pobavit a ztížit účastníkovi cestu k získání odměny za správné odpovědi. V tomto případě je oprávněné zdůraznění, že 5. května 1945 byl v Praze zničen pouze jeden sovětský tank s číslem 24. A nikoli s číslem 23, tak jsme si my hlupáci po léta mysleli. Rovněž upozornění na Vávrovu manipulaci s fakty při vytváření tendenčního filmu, navíc bez upozornění na roli armády generála Vlasova, si zaslouží naši pozornost, zvláště když ani 4. ani 5. května na žádném televizním kanále neuvidíme jediný film z produkce osvoboditelské země. Stejnou hodnotu pak má i poslední, třetí otázka, navazující na podnětný odkaz Davida Černého s aktuálním lakováním bruselského českého předsednictví.

Omlouvám se racionálnímu čtenáři BL, že jsem chtěl aplikovat na rozhlasové vysílání poznatky z mého celoživotního pedagogického působení. Kdy má kantor ve vymezeném časovém prostoru potřebu komplexního využití času a jednotlivé metodické postupy jsou zharmonizovány s ohledem na konečný efekt: přínos pro všestranný rozvoj osobnosti žáka. Jak je zřejmé z praxe Radiožurnálu, tato logika zůstala stranou. Protože jinak bych musel vznést dotaz na členy mediální rady, zda formulace uvedených otázek není projevem falšování historického povědomí posluchačů, jestliže je mozková kapacita občanů kanalizována do mělčin a bažin, z nichž se posléze odpařují bubliny primitivního nacionalismu.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 6.5. 2009