Masifikace vzdělání a masakr vzdělanosti

4. 5. 2009

Po nějakých deseti letech se začala situace měnit. Vznikly nové "filologicko-prakticky" zaměřené bakalářské obory, čistá filologie přestala už tolik táhnout, konec konců na gymplu či jinde se naučili anglicky domluvit slušně, vize budoucích absolventů o profesním uplatnění se počala ubírat jinými směry. Hlavním cílem se stalo naučit se dobře praktický jazyk (k čemuž ovšem primárně filologické obory na filozofických fakultách nesloužily nikdy) a hlavně "mít v ruce něco praktického", nějaký "praktický balíček" povrchních znalostí, tu z ekonomie, tu z managementu či podobných oblastí. Jen, proboha, ne učit či se snad věnovat lingvistice nebo literární teorii. Mnozí posluchači přestávají usilovat o získání znalostí a začínají se pídit spíše po zisku akademického titulu, který jim lépe otevře dveře k nějakému postu v dobře prosperující zahraniční firmě, ve světě turismu anebo -- přinejmenším -- v administrativě. (Módním hitem posledních let je "překladatelem snadno a rychle" a to rozhodně nemám na mysli překlady krásné literatury, ale překlady v rámci administrativního stylu. To zase ta vize dobře ohodnocené práce pro orgány a organizace EU. Překládat chtějí všichni, včetně těch, kteří se ani nenamáhají otevřít slovník a přečíst heslo do konce, kteří neztrácejí čas hledáním informací a Copenhagen Treaty s ledovým klidem přeloží jako "Copenhagenovu smlouvu". znamená to "kodaňská dohoda", pozn. red.)

Situace se zhoršila. Počet zájemců o filologii klesl, jejich šance na přijetí jsou relativně vysoké a mnohdy mám pocit, že se na filologii hlásí i zoufalci, kteří odmaturovali, během středoškolského studia se nijak neprofilovali, nic je příliš nezaujalo, ale protože na škole "dělali jazyky", tak proč rozhodnutí o tom, co bude dál, neodložit o tři roky, a poštěstí-li se i o pět let a možná ještě dál. S tím samozřejmě souvisí i fakt, že vstupní znalosti části dnešních posluchačů jsou propastně horší, než tomu bylo v případě jejich porevolučních předchůdců. Neumím odpovědět na otázku, zda je to jenom tím, že se k nám už dávno nehlásí pouze "creme de la creme", anebo je to důsledkem poklesu kvality vzdělání jako celku. Přitom procento těch, kdo budou mít vysokoškolské vzdělání (lépe řečeno titul), prudce roste, většina žáků devátých tříd pokračuje ve studiu na střední škole a většinou získají maturitu. (Člověk je vpravdě div světa! Myslím, že neexistuje jiný živočišný druh, kde by 80% jedinců oplývalo nadprůměrnými schopnostmi.)

K tomu všemu jsou tu stále větší a větší tlaky na to, aby se humanitní obory chovaly stejně a byly stejně "rentabilní" jako obory nehumanitní, aby kopírovaly jejich styl výuky, aby si na sebe "vydělávaly" a zapojovaly se do všeobecně prospěšných projektů. Druhou věcí však je, že filozofická fakulta nebo -- zúžíme-li výběr -- filologické obory se stěží mohou zapojovat do takové šíře finančně zajímavých projektů jako např.přírodní vědy. Anglistika asi nemůže -- co do placených výstupů -- konkurovat optice či výpočetní technice. Přesto je na oba obory nahlíženo v tomto směru více méně stejně. Chcete se rozvíjet, chcete rozšířit knihovnu, vybavení? Postarejte se nějak sami. Zajisté, staráme se, ale stěží někdy dosáhneme výkonu finančně srovnatelného třeba s technickými obory.

Byznys světem vládne, humanitní obory nevyjímaje. Totalita moci uvolnila místo totalitě peněz. Učitelé jsou hodnoceni podle všelijakých studento-kredito-a podobných-hodin. Katedry dostanou finanční prostředky podle počtu udělených kreditů. Logickým vyústěním je, že se okamžitě navýší ohodnocení předmětů kredity. Důsledkem je, že student pak na získání daného počtu kreditů věnuje méně úsilí. Aby se vykazoval dostatečný počet kreditů, není radno posluchače u zkoušky tzv. vyhodit, protože mu pak není možno kredity udělit. A byl by blázen ten pedagog, který by otevíral semináře jen pro deset či dokonce méně lidí! Dřel by se semestr nebo dokonce dva v podstatě "zadarmo", protože takový předmět je kredito-nerentabilní. Je to trochu přitažené za vlasy, ale není to tak daleko od pravdy -- ten, kdo je jednou přijat, má více méně zaručeno, že také dostuduje, že si ten kýžený akademický titul prostě nějak vysedí. A to zase souvisí s kvalitou absolventů, kteří půjdou do praxe a někteří nám začas pošlou své absolventy, jejichž znalosti budou opět o něco horší a tak dále a tak dále.

Dnes ještě žasnu nad tím, že u zkoušky na VŠ projeví posluchač neznalost, za kterou by ode mě před lety páťák dostal pětku jako Brno a ještě pořádný krákanec za vlasy (tehdy se to ještě smělo), aby se vzpamatoval. Obávám se, že brzy žasnout přestanu. Ne-li všichni, tak valná většina "mých" osmáků uměla mluvit i psát správně česky. Dnes pročítám práce lidí, kteří za několik týdnů dostanou diplom expertů na naši mateřštinu, a vlasy mi občas vstávají hrůzou. Ne snad nad překlepy, ty jsou prostým omylem, ale nad systémově se opakujícími chybami, systémově se opakující neznalostí. A to si pak v duchu říkám: jen ať se stane pan/slečna XY nějakou celebritou, jen ať snad, probůh, neskončí ve škole za katedrou!

Možná to bude znít pesimisticky, i když se považuji (vzhledem k svým životním peripetiím snad právem) za optimistu, ale úroveň vzdělanosti našich absolventů vidím jako klesající. Nejdřív byl pokles sotva znatelný, teď začíná nabírat grády a jen se obávám, aby nenadešel okamžik, kdy spirála bude připomínat trychtýř v dřezu čerstvě pročištěném Krtkem a změní se v rovnou dolů směřující přímku. "Kde udělali soudruzi z en-dé-er chybu?"

(Názory zde uvedené jsou čistě mými osobními názory a nevyjadřují stanovisko ani názory mých kolegů či mého pracoviště.)

Vytisknout