Když žádal Michael Glos, aby se mohl vzdát svého úřadu, ačkoliv hospodářská krize ještě nedosáhla vrcholu, vzpomněl jsem si, že jsem se už jednou ptal, proč se vlastně tento mlynářský mistr musel stát německým ministrem hospodářství. Že se na tu funkci nehodil, bylo jasné. On chtěl být "jenom" ministrem obrany. Když se ale před nedávnem začalo mluvit v bavorské CSU o tom, kdo ho má po zářijových volbách nahradit, aniž by byl on sám k tomu jednání pozván, asi měl té hry už konečně plné zuby. K obveselení opozičních politiků Glosovi den nebylo dovoleno, aby z funkce odstoupil.

Ano, trvalo to den, než předseda strany CSU Horst Lorenz Seehofer zjistil, asi po rozmluvě s kancléřkou Angelou Merkelovou, že sice nebylo problémem mít ministra, jemuž chybějí schopnosti, ale ministr, který informoval veřejnost, že už nemá chuť zastávat ministerské křeslo, nemůže být členem vlády. Další den byl Glos propuštěn a jeho následovník přijat... /art/32704.html Glos byl člen CSU, a proto Seehofer navrhl, že ho nahradí nynější generální tajemník CSU Guttenberg, který byl zatím známý jako odborník pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Že jeho mládí nemusí znamenat, že bude neúspěšný, to dokazuje kariéra rakouského ministra financí Karl-Heize Grassera, který se r. 1999 stal ministrem jako třicetiletý). Problémem by obvšem mohla být jeho neznalost ekonomie, na to upozornil Rainer Brüderle, hospodářsko-politický mluvci liberálů v německém federálním parlamentu a člen jeho Výboru pro ekonomiku a technologii. Brüderle kritizoval, že křesťanské strany jsou zjevně ochotny ministrem ekonomiky jmenovat kohokoli, stačí jen, aby uměl číst a psát... No, něco takového se může stát jen v německých křesťanských stranách, nebo myslíte, že ne?