Většina vědeckého pokroku v této oblasti probíhá v Americe. Tam spolu strategicky soutěží pár klíčových hráčů způsobem, který zřejmě povede k tomu, že zbohatnou tak, jak se to stalo s Billem Gatesem. Do Británie tento týden přicestoval jeden z těchto významných hráčů Craig Venter.

Zatímco genetické inženýrství si pohrává s tím, že tu a tam přidá či ubere jeden dva geny, syntetická biologie používá přírodu jako jeden velký zdroj stavebních kostek a tvoří úplně nové organismy z kusů DNA, jimž se říká "biocihly". Venter odebral z DNA skoro všechno, ve snaze najít nejjednodušší formu života, a pak toho základu používá - jako by to bylo šasi of automobilu - k výstavbě nového designu: je prý právě na hranici toho, aby se m,u to podařilo.

V tomto novém sci-fi světě budou syntetičtí biologové pracovat tak trochu jako grafikové: budou vytvářet na počítači nové organismy a emailem je posílat do genové tavírny, kde budou zhotoveny.

První komerční využítí této technologie zřejmě přijde tak do roku či do dvou let, ale už se do tohoto vědeckého sektoru investují obrovské peníze. Očekává se, že do roku 2015 bude pětina chemického průmyslu (v hodnotě 1,8 bilionů dolarů) závislá na syntetické biologii. Avšak má-li se to stát, bude muset být přesvědčena veřejnost, zda stojí za to riskovat - a riziko se zdá být opravdu velké.

Zatím se nám prodává revoluce v syntetické biologii jako něco co může nakrmit chudé v Africe a vyřešit problém globálního oteplování. Ve světě je nedostatek přírodního artemisininu, nejefektivnějšího léku proti malárii, který se získává z pelyňku, ale syntetičtí biologové jsou na hranici zjištění jak včlenit gen, který produkuje artemisinin do určitých kvasnic, které by ho pak vyráběly levně a v obrovském množství. Takto je možno geneticky sestrojit i bakterie, které budou likvidovat ropu, uniklou při havárii tankerů do moří. Bakterie by mohky vyrábět etanol z celulózy, jiné bakterie by mohly absorbovat kysličník uhličitý.

Problémem je, že nikdo neví, kolik to všechno bude stát. A pokud by tato technologie byla zneužita, mělo by to děsivé výsledky. Sir Martin Rees, předseda britské vědecké Royal Society, hovoří o "bioteroru", anebo o "bioerroru" - chyba by mohla vést kolem roku 2020 k jedinému incidentu, v němž by zahynul až milion lidí.

Nejděsivějším rysem syntetické biologie jsou dva její charakteristické prvky. Zaprvé, po původních investicích, je velmi pravděpodobné, že syntetická biologie bude vysoce přístupnou technologií, jako je dnes elektronika. Na rozdíl například od jaderné technologie nebude potřebovat nákladné zdroje či nezvyklé, složité odborné znalosti. Za deset let budou zřejmě tisíce laboratoří a desetitisíce absolventů vědeckých oborů schopni pracovat v oboru syntetické biologie, takže bude nesmírně obtížné tento obor regulovat.

Zadruhé, vytvořit fantastické bakterie v laboratoři je jedna věc, ale co když z ní uniknou a skříží se se svými divokými příbuznými a promění se v organismy, které svět nikdy neviděl? Tato věda předpokládá, že se její výsledky budou ve velkém měřítku aplikovat mimo laboratoř, ale co se stane, až se tyto organismy vypustí do světa? Lze předpovědět důsledky? Odpovědí je Nikoliv. Známe méně než 1 procento bakterií a víme velmi málo o tom, jak se geneticky proměňují. Víme, že některé bakterie přežijí skoro všechno - takže kdyby vznikly ničivé bakterie, bude velmi obtížné je zlikvidovat.

Jsou to děsivé záležitosti, ale nemůžeme se zastavit. I nejnervóznější syntetičtí biologové uznávají, že pokud nebudou dál v oboru pracovat, jiní bez skrupulí budou. Potřebujeme odpovědné vědce, kteří nás budou varovat před možnostmi této vědy. Kromě toho, příslib obrovských zisků bude rozvoj této vědy silně podporovat.

Představme si, že by inženýři z 18. století dokázali předvídat důsledky industrialiace. Kdyby bývali věděli, že industrializace přinese obrovské bohatství a komfort milionům lidí, ale také zničí lidské komunity, povede k obrovské eskalaci válek a děsivému ničení životního prostředí. Jak by se rozhodovali, že mají postupovat? A co uděláme my? Za dvacet let možná budeme žít v úplně jiném světě: vědec Freeman Dyson navrhuje, aby se udělaly lesy s černým listím, aby se efektivněji využívalo sluneční světlo. Budeme zřejmě vytvářet vlastní biodiverzitu náhrado za tu, kterou jsme ztratili. Je to celé hrozba nebo spása? A kdo to posoudí?

Craig Venter bude přednášet na London School of Economics ve středu.

Podrobnosti v angličtině ZDE