nenajde naplnění. Protože proto, že asi opravdu samotní sociální demokraté cítí, že cesta k dalšímu "slučovacímu" holportu, je cesta do bezvýznamnosti od alespoň ještě toho zbytku progresivního elektorátu, co jim ještě své hlasy dává, a dále pak je vykročením k normalizační gerontokracii dožívající ve svých reálsocialistických ulitách "nespokojených" důchodců, ovšem s nadstandardními důchody. Ti nakonec jsou a budou vždy právě doménou našich českých komunistů. Takže žádný "moving" tímto směrem, který by snad očekával každý, kdo by si přál zrušení tzv. "Bohumínského usnesení" stejně nenastane, protože už tak jsme evropskou raritou, když zde máme v parlamantu "postkomunistickou komunistickou stranu", jenž krom změny některých programových formulací v intencích nové "kontrarevoluční a buržoazní" Ústavy ČR dokázala změnit u sebe pouze to, že si za starý dobrý "brand" KSČ přidala jedno písmenko navrch.

Nicméně k otázce - kdo by měl být většinovým voličem levice? Doposud to byl člověk méně vzdělaný, spíše před a důchodového věku, ti o něco mladší se pak ponejvíce rekrutovali ze státního úřednického aparátu, jenž zaručoval trvalou práci s minimem osobní odpovědnosti a s pravidelnými valorizacemi platů a s pravděpodobností růstu byrokratické džungle a tím i možností osobního růstu "starých kádrů" na nově utvářené posty, samozřejmě za vyšší tarifní platy. No, když to sečteme a podrthneme, pak každý, byť "sociálně cítící" narodohospodář by asi nad tímto elektorátem, který chce být dále "pěstěn a přihnojován" sociálními jistotami za předpokladu prohlubujícíse degrese jeho ekonomického přinosu státu -- musí spásknout ruce a říci po vzoru režisera Karla Kachyni, který ve svých pamětech komentoval peripetie při natáčení válečného filmu "Práče" herce a komparsisty představující "pomocné týlové prapory" zabývající se praním podvlíkaček svým fyzicky lépe vybaveným a i jinak nehendikepovaným spolubojovníkům ve zbrani, když se jim nedařilo zkrotit a donutit k poslušnosti při natáčení jednu krávu, která byla součástí asi 4 scénických obrazů -- když tenkrát prohlásil: " A s touto sebrankou mám osvobozovat Dukelský průsmyk!".

Prosím vážené čtenáře, aby mé přirovnání k filmu a slovům Karla Kachyni brali s nadsázkou, přesně tak, jak bral tento výrok on sám, neb stejně tak jako on nebral za "sebranku" herce Vladimíra Menšíka, Vladimíra Hlavatýho nebo Bohuše Záhorskýho, pak stejně ani já nepovažuji za sebranku naše starší občany, co jsou třeba jen vyučeni a tvoří převážnou většinu elektorátu levice. Nakonec já sám nemám takovou úroveň vzdělání, abych nad někým mohl ohrnoval nos, ale snažím se naznačit, že členská a voličská základna determinuje pak "reálpolitiku" té či oné strany a je tudíž nešťastné pro výkon vládní odpovědnosti "proletarizovat" voličský background strany ve snaze být vždy těmi klasickými českými plebejci.

Ve vzdychání pana Víta, ať mi odpustí, pak vidím, že spíše než já -- jak on říká

vidí spíše jako nepřátele klasické "dělnické levice". A já se ptám - proč? Protože tito lidé vždy na rozdíl od dělnické třídy "oportunisticky přisluhovali" buržoazii a díky svým nepoměrně lepším platům než měli dělnící vlastně ani tak neusilovali o revoluční překonání socialismu? Že jim spíše vyhovuje liberální ekonomika a volnotržní vztahy? Pak ovšem musím s notnou dávkou své vlastní pobavenosti opět připomenout, že se nacházíme v polovině září léta páně 2007, kdy stroje a špinavé haly jsme vyměnili za klimatizované kanceláře a soustruhy za notebooky, a že opravdu orientace nejen ekonomiky na onu "znalostní společnost", ale i ony "Human resources", a to nejen v podnikové sféře, ale v té politické, stranické a pak především voličské je pro přežití každého subjektu nacházícího se v éře globálního kapitalismu navýsost důležitá. Jestli toto komukoli uniká, nebo snad proti tomu vede jakýsi zastydlý "třídní boj", pak se jako liberální a pravicový volič nemusím žadného socialismu, nejen toho 21. ale i století dalších, absolutně vůbec obávat, resp. ne více než přistání UFO anebo dalšího dne konce světa vyhlášeného hnutím Jehovistů anebo Hare Krišna..:-)

Nakonec doporučuji všem, nejen panu Vítovi, podívat se na to, jak se chová levice na západě. Ať se podívá na reformovaného bývalého "divokého" komunistu pana Massima D'Alemu, který se učástnil vlády premiéra Prodiho a když radikální levice nakonec jeho vládu svrhla a tak dala paradoxně znovu šanci chopit se vlády Silviu Berlusconimu, prohlásil směrem k většinovému uskupení Romana Prodiho: "Pokud si do parlamentu pozvete trockisty, co můžete čekat? Soudruzi, domů!" Nakonec i ti "autentičtí" komunisté Fausta Bertinottiho mají odpor k českým komunistům, kteří nebyli přijati do SEL právě pro své nostalgické obhajoby stalinismu jako vymezujícího se faktoru SEL především k historickému selhání slovanských komunistických stran bývalého tábora socialismu. Navíc po všech zkušenostech z minulého století a programem podpory naší tehdejší KSČ "malým a středním živnostíkům, především z maloměst a venkova", jak hlásali na plakátech před volbami v roce 1946 a čemuž uvěřilo patrně i dost autentických voliču samotné tehdejší Sociální demokracie?!

Proboha, proč by se tedy měla s nimi zahazovat i ta dnešní sociální demokracie?! Takže shrnuto a podtrženo - recepty pana Víta by byly nejen nepřijatelné pro postkomunisty typu Massima D'Alemy nebo Giuliana Amata v Itálii, která má silnou levicovou tradici, natožpak aby snad byli přijatelné pro autentické a moderní sociální demokracie anglosaského střihu typu německé SPD exkancléře Gerharda Schrödera anebo současným britským Labouristům. A upozorňuji - tyto strany na rozdíl českých komunistů a zglajchšaltované podoby postkomunismem našich socialních demokratů, na západě ty levicove strany volby opravdu vyhrávají a nekrčí se v koutku na "politické hanbě" už 17 let jako naše KSČM. V té Itáli vládnou skutečně postkomunisté a sociální demokraté -- ovšem jak první, tak druzí -- v dost modernizované, "rebrandované" podobě. Brigade Rosse jsou minulostí, pro samotné komunisty dost smutnou, na kterou dnes hrdi sami rozhodně nejsou.

Takže jestli mladí a vzdělaní zůstanou voliči pravice, bude to dobře nejen pro pana Víta, ale pro pravici samotnou a pro snažší realitaci jejich programových cílů, takže v tomto případě budeme s panem Vítem patrně spokojeni oba dva, i když, nakonec u pana Víta si tím zdaleka nejsem tak jist, jako sám u sebe.:-)