Hrbolaté cesty vedou k pravdě a každý z nás nedojde. Vzdá se pod vrcholem.

Nechce se dohadovat před nedokonalými soudci a samosoudci, ve stále trvající nedokonalé době; nemá sílu prát se s intrikou. Ona je neuchopitelná, nepoddajná jako želatina, nebo spíše formela nejisté barvy, tvaruješ marně a zbytečně -- vyklouzne, rozměkne, zmizí, opět se vynoří a nabídne tři nebo čtyři tváře. Chceš jí nastavit zrcadlo, bloude? Je neviditelná! Nevěříš? Uvěříš až tě zasáhne.

A nemyslete, milí zlatí, že intrikán je zrovna kdosi vám cizí. Nejbližší vám jsou těmi nejdokonalejšími intrikánskými lvy. Nepožerou-li vás, pak aspoň sají krev, vědí, kde otevřít dokonalou ránu, trvalku mezi ranami.

Choroba intrikánství není léčitelná údajně ani kozím růžkem, smokvoní, marmelákem, vrcholákem a dalšími bylinami. Zlobou těm maličkým lidičkám houstne krev a v tepnách kolotají zpěněné bubliny zlosti. Těmhle otrapům namokne i voda! Podařilo se komusi otevřít ránu a posypat ji pepřem a papričkou chilli? Výborně! Maňifik! Není na světě lepší zábavy, než nahánět obětiny na stoly samozvaných soudních mudrlantů!

Eldorádem intrikánských tlup, stala se nejen naše země. Vyučenci zplozenců pekla štěkají na karavanu zatím úspěšně. Karavana zastaví a vybije pokorně naznačené zlo vychytralými intrikány, aby pokračovala v cestě duchu nedůvěry a prověřování přítomných, na nekonečné poušti, bičována paprsky atomových sluncí.

Hříchy na duši tyto zloduchy nepálí, protože jim duše chybí. Byla jim oddělena již při vstupu do života. Škoda, že k osvobozujícímu vědění dospíváme na samém konci vytyčené cesty. Intrikána zahlédneme před vstupem do planetárních mlhovin v šatu bělostném, ztichlého, připraveného k žehu či uložení do země. Vypadá svatě, při bližším ohledání má však kolem hlavy okruží z jedovatých hadích jazýčků a jedovatých bylin, přistupuje k bráně konečnosti s nadějí, že bude vpuštěn -- a nakonec proč ne, nebesa jsou nekonečná.

Obrodná hnutí se hemží intrikou! Kdo neumí pracovat se slovem, s lidmi, kdo neumí manipulovat veřejným míněním, nezná dostatek úskoků, ten má život nelehký.

Intelektuální aristokracie se skryla před pleticháři a profesionálními pravdomluvci. Mobilizátoři mas si oddechli. Nemusí bojovat proti síle rozumu, postačí jim kalit křišťálovou studni a vykládat malovzdělancům, že honitba na určené kusy je povolena zákonem mravního nihilismu.

Přeceňování lidského rozumu se nevyplácí. Rozum je základem k intrice, pomluvě, vybití vyhlédnutých a určených k likvidaci, k zakládání zla, je dobrý ke kladení pastí a výběru vhodných ukrutníků bez duchovní výchovy.

Sebeláska je zlem a přesto bývá hojně pěstovaným nešvarem v koutku zvaném vlast. Věrní psi cizáků se rekrutují vždy a především z řad intrikánské čeládky! Opožděná intuice je k ničemu!

Mizerové stojí v řadách a vykřikují na jejich mistry intrik: Když nás zapálíš, tak nás uhas! A odměnou jsou jim nešťastníci vybraní - čtvrceni, půleni, krájeni, páleni, vyvrhováni!

Všichni běháme za ziskem, kromě mystiků. Slova: nebojujte jinou zbraní, než slovem Božím, jsou z pohledu intrikánských bytostí přebytečnou náplastí na bolístky slabých a náchylných k sebemrskačství.

Magické formule zloduchů slaví úspěchy. Kdejaká Bos Taurus místo sena a siláže přežvykuje čerstvě posečenou marihuanu. Máte kolem žaludku svíravý pocit, když zříte sňatek intrikánských strašidel. Opolidí neubývá!

Víra nebo skepse? A není to jedno? Šťastný, kdo vlastní vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomí.

Ukojit hlad vodou na dlouho nevydrží. Lépe popít šťávu z muchomůrky červené a pak použít dávidla, než se dívat na intrikána v jeho zlovolné akci! Při zběsilém hereckém výkonu na jevišti plazů, s velmi pochablou hadí silou, dochází k samožerství.

Starosti nech chytrákům, o obyčejný lidi se postará Bůh, řekl synovi na cestu do dravého otec. Jak málo posloucháme matky a otce, jak zbytečně vcházíme na cesty omylů, kolik času zmaříme objevy dávno objeveného!

Z čeho vychází nemoc intrikánů? Většinou trpí velkými afekty. Smutkem, mrzutostí, závistí, strachem, mají fóbie a mánie a nezřídka patří k norkům, tedy notorikům.

Mívají ztrouchnivělý intelekt. Rádi by patřili k nějakému panskému národu, leč jejich znamení malosti je zradí a nejsou připuštěni do vyšších pater významnosti či proslulosti.

Podťatá víra dokonale nahlodala lidskost. Idealistická lakování reality nás nutí běhat za odvary pravdy. A tak poslední sbohem dáváme většinou nenaplněni, nespokojeni a řadíme se k miliardám dříve narozeného.

Síla intriky dosud nepochována, věrně vždy po boku a k službě.