Z konference Humanistického hnutí v Praze 22. února 2007 se rozšířilo sdělení, že vojenští výrobci hodlají vyzbrojit americkou armádu jadernými zbraněmi, které budou schopné proniknout pod povrch Země. Čím hutnější okolí výbušnina má, tím jsou ničivější její následné účinky.

Pro takovou zbraň však už nutno uvažovat nebezpečí poškodit samotnou sféru pozemské skořápky. Dokud lidé bojují mezi sebou, ničí vinné a nevinné, je to vše v rámci jedné kategorie. Horší je ničit i přírodu. Ale zaútočit proti samotné Zeměkouli je činem opět o stupeň silnějším, horším.

Celozemské katastrofy se na světě odehrávaly za 3.5 miliard let zřejmě osmkrát. Spočívaly ve výronech žhavé lávy, kdy sopečná činnost vyhubila většinu rostlin a živočichů. Někdy vrstvy magmatu v tloušťce až jednoho kilometru zakryly území srovnatelné snad i s nejmenším světadílem.

Věda jen málo popisuje odolnost pozemské kůry, jejíž tloušťka se udává větší či menší. Avšak v některých místech je jen velmi tenkou skořápkou vůči průměru Zeměkoule 12 800 km. Přitom je kůra ke středu Země tažená obrovskou gravitační sílou. Nelze zaručit, že významné porušení pozemské kůry na jediném místě nezpůsobí zhroucení celé koule. Na takovýto důsledek samozřejmě nemá věda příklad. A právě opakovatelnost pokusů bývá vědě podstatnou zásadou podněcující její úsilí.

Naopak nevědecké poznání zahrnuje tolik názorů, často navzájem rozporných, že lze najít i tvrzení o výbuchu oběžnice, který si její obyvatelé zavinili promyšleným nedomyšleným válečným úsilím.

Nejsou vždy nevědecké názory hodné opomenutí. V jedné krizi na Středním východě údajně zasáhl svou informací Vatikán. Upozornil obě angažované vyzbrojené strany, že podle náboženského zjevení ve 20. století právě v té oblasti číhá největší nebezpečí vzniku zničujícího konfliktu. Obě strany zřejmě poslechly, neboť vzdálily své válečné flotily.