Při těchto událostech se mi, nevím proč, vždy vybavují v podvědomí zasuté přednášky z automatizace u prof. Longina. Nejedná se totiž o nic jiného, než o klasický příklad zpětné vazby, kdy antropogenní prohřešky a hříchy proti přírodě poctivě kumulované desítky a dost možná stovky let terpve nyní, tj. s výrazným dopravním zpožděním se nám jako bumerang vracejí a navíc s velmi tučnými úroky. A oprávněně se domnívám a obávám, že lidstvo stojí na samém prahu této ničivé odezvy.

A čím že jsme si nepřívětivost klimatu, přírody a biosféry zasloužili? Jednoznačně svým arogantním antropogenním chováním a vystupováním vůči všemu živému - fauně i floře, znásilňováním přírodního prostředí, výrobou a průmyslovou aplikací látek, která sice usnadňují život, ale jsou biosféře cizí a jejich účinky neověřené. Tak je již celá desetiletí pravidlem, že teprve s postupem techniky a technologií se dodatečně objevují destruktivní účinky např. freonů, polychlorovaných bifenylů, perspektivně možná i geneticky modifikovaných organismů. A člověk jako tvor nadřazený nadále pokračuje ve své destruktivní cestě za lákavou vidinou hmotných statků a individuálního blahobytu...

Ale k tématu tří devastujících povodní za sebou - 1997, 2002 a 2006. Bydlím již pět desítek let v Ostravě, městě opentleném korálem přehrad ať už na vodou pitnou nebo průmyslově potřebnou, ve městě, kterým protéká Ostravice v kamenném korytě a Odra v přímém kanále zabezpečeném ochrannými valy. Oderská niva byla před zásahem bolševických centrálních plánovačů nádherně meandrujícím tokem s krásným lužním lesem. Z meandů zbyly jen rybářské tůně, ze zbytků lužních lesů se stala vyhledávaná přírodní rezervace. V inundační (zátopové) oblasti se usídlil průmysl a živnosti, vlivem typicky ostravské antropogenní činnosti - hlubinnému dobývání uhlí - se rozsah inundačních oblastí výrazně rozšířil. Nevím a netuším, kolik zasvěcených si potenciální riziko uvědomovalo, ale rok 1997 myslím všem domácím otevřel oči. K čemu kamenné koryto na Ostravici v centru města, když do centra valila se voda zpětným tokem?

K čemu protipovodňové zábrany na řece Odře, když poddolovaným územím Odra valila se ve své nejkratší trase (Červeným a Černým potokem)? K čemu korál přehrad, když v nouzi nejvyšší průtoky přes bezpečnostní přepady situaci na tocích jen zhoršovaly? Ano, byla jedna výjimka - tou přehradou byla Slezská Harta. Pokud mne paměť nešálí, měla být dle propočtů hydrologů ještě dnes ve fázi napouštění. V roce 1997 byla plná za týden a specielně Opava, dost možná i Ostrava, právě včasnému dokončení vděčí za záchranu astronomických hodnot a tisíců lidských životů. A to je právě ten důvod, proč tyto řádky píšu - nezakládám si ani na vltavské kaskádě, ani na žádném jiném betonovém či sypaném monstru.

Beru je jako nutné a v mnoha případech i krásné nebo alespoň užitečné zlo, které nás zásobuje vodou pitnou, průmyslovou, slouží k rybaření, koupání... před povodní ale neochrání... Tím spíš, že probíhající klimatické změny jsou nevyzpytatelné - jindy srážkově nadprůměrné, jindy zcela beze srážek...

I když lze oponovat, neboť v letošní zimě se nashromáždily tak nepředstavitelné zásoby vody ve sněhu, že s přibývajícím datem v kalendáři bylo rozumně uvažujícím lidem jasné, že zákonitě musí dojít k reversi teplot v řádech desítek stupňů, a když k tomu zaprší...

Inu, třikrát a dost. Nemyslím tím, že by tato povodeň byla tou poslední, ba právě naopak, přijdou ještě ničivější. Ale přinejmenším zatřese realitním trhem a stavebním boomem. Snad konečně přestaneme méně asfaltovat a betonovat, zabírat cennou půdu, která může být využita jako poldry, pro bezcenné supermarkety. A nebudeme se donekonečna rozpínat v oblastech, kde nás přehrady a valy neochrání a ani pojišťovna nepojistí...