Mohutná armáda bývalého Československa začala po pádu železné opony zeštíhlovat- transformovat se. Mediální prostředky všeho druhu se podílely na vytváření veřejného mínění a proces početní redukce a očisty velitelského sboru, ve shodě se samotnými vojáky, podporovaly. Mnohokráte to však dělaly selektivně, bez znalosti věci. Často se tak dělo pod "patronací" části ústavních činitelů. Myslím si, že někteří z nich tak činili programově. Většina podlehla zkreslenému mediálnímu pojetí. S mediálním krytím poté ústavní činitelé zneužili dobové možnosti a přijali vůči části vojáků diskriminační retroaktivní zákony. Nerespektovali ani jimi samotnými schválenou a ratifikovanou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Největšími odborníky na armádu se kupodivu stali nositelé "modrých knížek" a také ti, kteří si pod záminkou očisty armády začali vyřizovat různé "osobní účty".

Sám jsem v rámci reorganizace opustil armádu před deseti lety a jsem zakládajícím členem Svazu vojáků z povolání Armády České republiky. Dodnes si vzpomínám, že tato naše vojenská profesní organizace byla založena na výzvu exprezidenta Václava Havla. Z armády jsem odešel se ctí, na vlastní žádost, a přesto jsem diskriminován. Celou dobu jsem sloužil u vojsk za neustálé kontroly vojenské veřejnosti. Žádné zákony jsem neporušil. Po maturitě na civilním gymnáziu, jsem získal důstojnickou hodnost absolvováním čtyřletého studia ve Vyškově a zahájil jsem službu u vojsk jako velitel roty na západní hranici.

Jako tehdy i dnes armáda poskytuje široké možnosti seberealizace a já jsem je tehdy využil. V rámci profesního zařazení jsem stále více pociťoval potřebu získat další znalosti. Byly to především otázky práva, morálky a etiky a jejich vztah k ideologii. Posléze jsem získal v tomto směru i příslušnou kvalifikaci v postgraduálním studiu. Proto si dovolím, vyjádřit se z tohoto hlediska k transformačnímu procesu v armádě po roce 1990. Z mého hlediska bylo mimo jiné, pro celý proces charakteristické:

• nedostatečná orientace polistopadových ústavních činitelů ve vojenské problematice,
• neadekvátní vliv na transformaci armády ze strany rehabilitovaných a reaktivovaných vojáků z roku 1968 (teoretické a praktické ustrnutí ve vojenské vědě)
• hromadné udělení výjimek z lustračního zákona pro nejvyšší armádní činitele,
• bezkoncepční rušení útvarů a vojenských zařízení a bezkoncepční rozhodování o vojenské výzbroji a technice a s tím spojená bezdůvodná masová rotace vojáků na funkcích,
• jednostranná polemika o účelnosti sociálního zabezpečení vojáka po odchodu z činné služby, při nerespektování toho , že vojáci z povolání získávají velmi těžko zaměstnání odpovídající jejich vojenskému vzdělání a odbornosti. Zvláště v době, která nezaručovala zaměstnání nikomu.

Sociální dávky při odchodu mimo činnou službu se staly předmětem politických kalkulací a došlo to tak daleko, že byly některým vojákům zpětně a bez náhrady odňaty. Stalo se tak pomocí primitivního mediálního antikomunistického populismu. No a když odpovíme na otázku komu byly sociální dávky odňaty a komu ne, vznikne neuvěřitelný chaos v pojmech, kompetencích, odpovědnostech.

Stručně řečeno:

• odňaty byly vojákům na nejnižších funkcích u jednotek a útvarů (účelově předhozeni pravicovému populismu).
• nebyly odňaty -- vojákům na nejvyšších místech armádní hierarchie, vojákům sloužících na generálských a plukovnických funkcích, profesorům a docentům kateder stranicko-politické práce atd.

A tak součástí transformačního procesu, jako zcela odborné problematiky, se stala v českých poměrech typická malá politická a generační msta, tentokráte na "dětech". Moje generace vojáků není spojená s nezákonnostmi minulého režimu a už vůbec ne s nezákonnostmi 50-tých let.. Transformační proces armády byl výrazně pošpiněn a nebyl spravedlivě ukončen. Jen těžko,díky tomuto dědictví,lze označovat armádu za profesionální, za armádu, která je pro lidi a připravena bojovat za práva a svobody lidí.

Proto se nelze divit Evropskému sdružení vojenských profesních organizací států NATO ( Euromil ), zastupujících 500 tisíc svých členů-vojáků, států NATO , že vyjádřilo hluboké znepokojení nad nespravedlivým a účelovým přístupem k vojákům, k právu a k jejim právním jistotám v České republice. V žádné jiné postkomunistické zemi nebylo k obdobné diskriminaci přistoupeno. V obdobné věci již Euromil zasahoval. Např. u pobaltských republik, které od diskriminace části vojáků nakonec ustoupily. Demokracie, morálka a právo platí na občany univerzálně, tedy nemohou být z procesu jejich uplatňování vylučováni vojáci. Euromil plným právem vyjádřil naprostou podporu českým vojákům při nápravě křivd a nespravedlností.

S využitím anglického originálu ZDE

pplk. v zál.

Ing. Jaroslav Vilímek

zakládající člen SVP AČR.