Psycholog jim určí diagnózu, některým psychiatr nasadí léky a tím to většinou končí. Potřebují však léčbu. A současná legislativa dokonce znemožňuje pracovat i těm málo psychoterapeutům, kteří se o ně dosud starali.

Od jara 2006 by "čistí" psychoterapeuti (tedy ti, kteří nejsou zároveň psychology či psychiatry)- arteterapeuti, dramaterapeuti, muzikoterapeuti i jiní měli opustit léčebny, neboť "v tabulkách" pro ně není kolonka, jejich povolání neexistuje.

Co zákonodárci? Kdo by měl podat návrh zákona? Vždyť jinde v Evropě (např. V.B.) to funguje dobře - tito lidé jsou součástí týmů v léčebnách.

U nás tisíce lidí trpí bez léčby, je jim zle, nezvládají pracovat, mají duševní bolest, jsou příliš rozrušení... A ti, kteří by jim mohli pomáhat, nemohou.

Výborná škola se špičkovými odborníky (Pražská psychoterapeutická fakulta) nemá akreditaci, jiná taková škola ani není, výcviky stojí kolem 100 000 a absolventům mohou být od jara 2006 nanic...

Situace psychiatrických léčeben je i dnes dost tristní. Nedostatek personálu...a bude hůř...propouští se psychoterapeuti, z dětských léčeben i vychovatelé, přitom mentálně a duševně postižené statné 16 - 18leté chlapce sestřičky samy těžko zvládají...

V současné době např. speciálního pedagoga s výcvikem a PPF do léčebny přijmout nemohou. Leda když si udělá sanitářský kurz (naučí se omývat mrtvoly atd.), pak je možno ho (s dvěma VŠ) přijmout na místo sanitáře s odpovídajícím platem. Jsme v Evropě třetího tisíciletí?

To se snaží ministerstvo tolik šetřit na nepravém místě? To se nedá někde lobovat za práva pacientů na léčbu??? V okresních městech většinou ani neprobíhají žádné skupinové terapie (které bývají účinné a efektivní) - není kdo by je vedl, psychologů není moc, nezvládají hory pacientů (někomu s naléhavým problémem řeknou "mám nejbližší volný termín tak za 6 týdnů") -- a i když někteří mají výcvik, tak na skupinové terapie jim prostor nezbývá.... Linky důvěry byly mnohde z ekonomických důvodů zrušeny, krizových center je málo...

A přitom počty lidí, kteří spáchají sebevraždu je víc než mrtvých na silnicích (snad kolem 1 500 osob ročně!!!), jsou to často velice mladí lidé.

Vystudovaní psychoterapeuti s výcvikem nemohou pracovat na pojišťovnu a je jich málo...

Je jedinou cestou cesta ve svépomocných skupin jako jsou Anonymní alkoholici, Anonymní hraniční, Anonymní neurotici...? Mají tak velkou úspěšnost právě proto že se jejich členové nespoléhají na lidskou instituci (státní zdravotnictví) ale na toho nejpovolanějšího terapeuta, který dává i plnost zdarma?