Reakce ODS a jejího čestného předsedy na uznání a zároveň omluvu české vlády sudetoněmeckým antifašistům ale taková není. Je to vulgárně přízemní politická spekulace, která se tento akt snaží mermomocí zasadit do jádra stále živého politického konfliktu, který byl způsoben násilným odsunem sudetských Němců po druhé světové válce. Je to reakce lidí, jejichž důstojnost je podřazena politickému boji. Jako taková může být označena za primitivní.

Václav Klaus se domnívá, že vládní prohlášení vůči sudetoněmeckým antifašistům je "zbytečné, chybné a prázdné". Snad to prezident myslí jako lichotku, když podobné kvality připisuje svému nástupci v předsednictví ODS, ale v běžném chápání těchto termínů se je význam velmi nelichotivý. Václav Klaus má dojem, že česko-německou deklarací byla vyčerpána možnost jakýchkoli vyjádření na toto téma, a zavádí mýtický princip tabu. Jako primitivové.

Prezidentovi vadí "problematičnost" sudetoněmeckých antifašistů. Vadí snad Václavu Klausovi, že část z nich tvořili komunisté? Nebo snad sociální demokraté a katolíci? Dokáže si vůbec Klaus představit, s jakou odvahou se museli proti nacismu postavit lidé, kteří žili v prostředí, kde byl nacismus z více než devadesáti procent schvalován jako politický program? Dokázal by Klaus jako sudetský Němec třeba jen nevolit Henleinovu odnož NSDAP?Kdyby si takovou představu dokázal utvořit, nemohl by být tak nepochopitelně přesvědčený o "prázdnotě" uznání těmto lidem, kteří se místo pocty dočkali kolektivního odsouzení.

Je absurdní, že se český prezident dostal do zrcadlové paralely s rakouským landsmanšaftem, kterému jde o to, aby se nezačalo rozlišovat mezi vyhnanými nacisty a lidmi bez viny, což by samozřejmě relativizovalo odsun, který je z této strany prezentován jako samovolný akt agrese a nenávisti. Václav Klaus by se měl nejprve o představu postavení sudetoněmeckého antifašisty v jeho komunitě před druhou světovou válkou pokusit a následně se vyjádřit, když není v jeho schopnostech reagovat adekvátně okamžitě. To je ovšem na prezidenta mimořádně velký handicap.

Ne tolik pro prezidentova věrného hafana  ODS, který je jako správný hafan loajální a na stráži. Bodrý předseda této strany plánuje noc dlouhých nožů, jeho kolega Bendl soudí, že nacismus vznikl ze sociální demokracie a další kádr Langer zase vynalezl, že neonacismus je mutací levicového extremismu. Co vlastně představitelé této strany vědí o nacismu a jeho reziduích? A co může takový Vlastimil Tlustý, hrdina, který dokázal být během svého života komunistou i pravicovým liberálem, vědět o hrdinství lidí, kteří museli stát proti obrovskému společenskému tlaku a přesto se pod ním nezhroutili? Proč tlachá o otevírání Pandořiny skříňky? Co v ní straničtí šamani viděli, že se toho tolik obávají? Jestli se někdo pokouší o Pandořinu skříňku, tak je to prezident, který ji sice nechce otevřít, ale vytvořit.

ODS sice nemá, tak jako mohou mít komunisté, na vládním prohlášení svůj věcný politický zájem, ale jako důstojná opozice by ho nepotřebovala. Etický rozměr tohoto vyjádření stojí nad politickými zájmy a činí z něj samozřejmost. Nebýt reality, byla by představa, že to někdo chápe obráceně, téměř nereálná.