16. 3. 2004
Kam kráčíte, česká médiaNa prahu třetího tisíciletí se stále více zviditelňuje problém, jakou úlohu sehrají elektronická a tištěná média ve společnosti v následujících letech. Jsou lehce zneužitelná pro propagandu politických názorů a následně tak manipulují s veřejností jak podvědomě, nebo přímo on-line (vědomě). |
Všechny komunistické vlády bývalého Československa šlapaly po tom nejzákladnějším - a to je, jakým se člověk rodí, se svobodnou volbou myšlení, rozhodování, podnikání, s volbou cestovat a usadit se v místě, které mu nejvíce vyhovuje. Socialistická kultura, která byla společnosti prezentována v poválečném období až do roku 1989, nám předváděla produkty, které byly silně cenzurované pod vlivem komunistické doktríny takzvaných socialistických vlád, které svoje záměry schovávaly pod pláštík "všeobecného zájmů lidu". Protagonisté, kteří pracovali na těchto projektech, se více či méně hrbili a potlačovali svoje osobní mínění s nadějí, že to jednou skončí. Byli tací, kteří radši pracovali v kotelně, než aby se podíleli na socialistické kultuře, ale také umělci, kterým nevadilo, že to co předvádějí, se neslučuje s jejich vlastním míněním, hlavně že dostanou zaplaceno. Přiznám se, že by mi takové peníze nedělaly radost. Je to jako podvod na sobě samém a to je docela nepochopitelné, snad nějaký psycholog by mohl objasnit myšlenkové pochody takových lidí. Etapa socialistické republiky se nedá spojit s přirozeným vývojem a svobodným, nezatíženým myšlením, nýbrž s chrochtáním u plného koryta v uzavřeném chlívku, kde si můžete sice myslet cokoliv, ale nesmíte to říct na veřejnosti... no raději vůbec nahlas. Píše se rok 2004 a mě udivuje, jak je možné, že komunisté získávají ve volbách tolik příznivců. Jako kdyby lidé zapomněli, kdo cinkal klíči v roce 1989 a podporoval svobodný demokratický vývoj v naší zemi. Byla to většina lidí od mladých až po staré. Tím jsem se dostala až k myšlence, která mě napadla při zjištění, jak oblíbený je seriál o majoru Zemanovi. Myslím si, že je nebezpečím pro společnost, která si skoro z poloviny neuvědomuje riziko této propagandy seriálu, protože je to propaganda plíživá, která se vetře do podvědomí, aniž bychom si ji uvědomili, vysílat něco takového. Socialistické produkty kultury, cenzurované komunistickými hloupými poskoky proto nemají obzvlášť v "prime time" v médiích co dělat. Nejedná se o nic jiného, než o manipulaci s veřejností, ať záměrně nebo náhodně. Výsledek bude stejný. Pomatený divák. Česká společnost ještě není zralá na to, aby si dokázala vybrat správný názor, protože není ještě oproštěna od desítky let vtloukaných marxistických pouček. O to větší riziko je, když se takový element objeví v masmediálním prostředku. Dalším fenoménem v médiích je forma prezentace informací, která může také manipulovat veřejností k lepšímu nebo k horšímu. Po převratu v roce 1989 začala vznikat soukromá komerční rádia, zrovna tak soukromé televize, z nichž na nás začali promlouvat s menší či větší kvalitou speakři alias moderátoři s uhlazeným projevem a la Oldřich Nový a také takoví, které bych spíš přirovnala k cirkusovým klaunům a s těmi se v posledních letech snad roztrhl pytel. Ale pro společnost, která byla zvyklá jen na profesionální, seriózní redaktory, kteří měli rudým mozkem shora dávkované co mohou říct a co ne, to byla příjemná změna, která se brzy ujala a lidé hledali v rádiu nejen ponaučení nebo informace, ale také tolik chybějící za léta komunistické normalizace bezprostřední zábavu a konečně trochu té světové hudby. I profese moderátora se vyvíjí a nutno říct, že čím dál častěji je poukazováno na neseriózní fraškovité výstupy a nic neříkající blábolení takzvaných moderátorů. Nebo-li volá se po seriózním vystupování všech osob v médiích, nejen jich. Z hlediska rádií například o tom svědčí opětný vzestup poslechu veřejnoprávních stanic. Lidé, ač si to někteří majitelé soukromých stanic nechtějí přiznat, přece jen kulturně vyspívají. Očekávají kvalitu a myslím, že mohu napsat, že mají za těch 14 let naprosté svobody slova už dost povrchnosti a přízemní zábavy. Dosavadní vývoj a úspěch pokleslé zábavy, jakou jsme mohli a můžeme vidět na některých TV kanálech byl a je jen reakcí na absenci volnomyšlenkářství v totalitě s tvrdou cenzurou. Kulturní jádro Čechů ale má svůj kvalitní základ, který sahá dávno za dobu Karla IV. a je na čase na toto zdravé jádro navázat. Je především na médiích, aby vhodným a pozitivním způsobem ovlivňovali společnost. Takovými nástroji ovlivňování jsou například i moderátoři. Sdělovací prostředky nemají jen možnost působit na lidi pozitivním způsobem, ale jedním ze zásadních úkolů médií vůbec je vychovávat a naznačit správný směr do vyrovnané nepokřivené společnosti. Z úrovně masmédií se odráží to, do jaké míry je a bude společnost primitivní, vzdělaná a nebo jakým kulturním marasmem prochází. Jinak řečeno, sdělovací prostředky jsou zrcadlem společnosti. Mohlo by se polemizovat i o stylu mluveného slova. Pokud bude moderátor uvádět informace, které budou nezpochybnitelné, bezesporu bude posluchač nebo divák takové stanici věřit. V mnoha případech slyšíme z komerčních rádií mylné informace dokonce i o čase a ani dotyčného nenapadne, nejen se omluvit, ale ani vzápětí opravit, ten tam je etický kodex. Myslím, že ho mnozí ani neznají. Co se týče televize, je to opět škála výstupů od amatérských až po ty vysoce profesionální. Možná je to dobré v tom, že aspoň může divák srovnávat a udělat si zdravý úsudek. Docela mě zaráží, jakým problémem dokáže být v naši demokratické společnosti objektivní zpravodajství. Jak kdyby zde až tak úplně neexistovala a nefungovala pluralita názorů. Je tu ještě pořád zahnízděn strach. Bojíme se sami sebe, bojíme se druhých, bojíme se sebe navzájem, bojíme se nahlas říct svůj názor a to je nebezpečí, ze kterého vyplívá jednoduchá manipulovatelnost. Ta potom nahrává stoupencům nedemokratických sil s vypočítavými a prospěchářskými záměry. Zmíním se ještě o reklamě. Reklamní šoty odhánějí diváky od televize na wc, uvařit si kávu a jiné kratochvíle nebo divák jednoduše nevydrží a přepne na jiný kanál. Reklamy jsou otravné, vlezlé a nebo k smíchu a pak se nabízí otázka, jestli v takové formě mají vůbec smysl. I reklamní agentury budou mít do budoucna co do činění s náročností diváka či posluchače, protože komerční kanály jsou na reklamách v přímé úměře závislé, takže tlak na kvalitu, důvtip a smysluplnost se bude zvyšovat. Člověk u kterého funguje etický smysl spěje ke zlepšování svých kvalit, jinak řečeno, usiluje přirozeně o kvalitnější život svým snažením ve věcech bytí a kdo si myslí, že se vystačí donekonečna živit primitivním chrlením a přijímáním stupidních skečů, nebude mít nakonec žádné stoupence a zůstane na poli slávy sám nebo se stádem hlupáků. Čekají nás letos troje volby a já bych si přála, aby se média neprezentovala neuctivě, pamatovala na své hlavní poslání objektivně informovat, nemanipulovat a vzdělávat, protože jen o vzdělanou společnost se mohou zpětně opřít. Každý národ je na takové úrovni, na jaké se nachází jeho kulturní kasta. U nás to byli vždycky umělci a lidé z akademické vrstvy, kteří dali do pohybu dění ve společnosti. Na nich tedy je, aby pozvedli českou kulturní úroveň, aby identitu českého národa nespolkl blížící se vliv Evropské unie. |