Protože onen sběr jahod považuje V. Klaus za zásadní, zastavím se u něj. Je všeobecně známo, že za totality se jezdilo na Západ na devizový příslib. Kdo se režimu nelíbil, příslib nedostal. Kdo příslib dostal, musel nechat doma děti, aby neměl myšlenky na útěk. V roce 1968 však došlo k uvolnění poměrů a cestovat mohl každý. Různé studentské brigády v Anglii zprostředkovala organizace Concordia. Byl jsem trhat jablka a švestky, jiní byli sbírat jahody. Sbírat jahody a seznamovat se s příštími státníky EU mohl i V. Klaus. Že to neudělal, je jeho věc. Ale vyčítat někomu, že to udělal, považuji za nehorázné.

Velmi souhlasím s P. Mášou, že by media měla ukázat i druhou tvář V. Klause. Zatím vidíme jen to, co V. Klaus hraje, když jde opona nahoru a zapnou se kamery. Úsměvy, banality, přetvářka. Skutečný Klaus je za oponou. Vyfocený mobil s prázdným topolem byl malým příkladem. Janusovská hra se dá hrát dlouho, ale ne do nekonečna. Dvě tváře vedou k rozdvojení osobnosti. Mozek přestane rozlišovat pravdu od lži. Až to praskne, hra se změní v tragédii. Král bude nahý.