Předesílám, že jsem nepravidelným přispěvatelem Britských listů, Virtually a Literárních novin.Lidové noviny mi kdysi přijímaly asi 50% nabídnutých textů (kdysi jsem se podělil o stránku s Václavem Klausem), ale později se mi uzavřely. Přesto jsem zůstal jejich věrným čtenářem a sleduji dlouhodobě Vaši tvorbu. Zajímám se o problematiku trestního řízení a fungování justice obecně. Tento zájem mě přivedl do Spolku Šalamoun.

V obecné rovině Váš článek považuji za špatný kvůli podtitulku (pokud Vám jej nepodsunula redakce). Nežijeme ani v monarchii, ani v osvícené diktatuře a pan president by se skutečně mohl pouze na kauzu " podívat z okna Hradu" bez práva a jakékoli možnosti do ní zasáhnout. Pokud by zkusil udělat něco více, museli bychom vyjít do ulic a vyhnat ho z Hradu, protože v demokratickém státu je třeba respektovat dělbu moci a president nemá právo do chodu justice zasahovat.

Specielně Václav Klaus nemá ani morální právo zasahovat, neboť justici nerozumí, obklopuje se poradci, kteří nesou osobní odpovědnost za vznik některých deformací trestního řízení, a kořeny disfunkčnosti justice byly položeny v době jeho působení ve vládě ČR a v čele nejsilnější politické strany (pro pořádek konstatuji, že nástupnické vlády navázaly na jím nastolený trend k prohlubování defektů justice, takže v tomto směru není rozdíl mezi vládami pod taktovkou ODS a ČSSD).

Nejsem první, kdo Václavu Klausovi vytýká podhodnocení významu práva a justice pro dobré fungování státu a společnosti. Václav Klaus navíc nevyužívá ani omezené možnosti mírnění následků špatného fungování justice, které mu dává institut milosti presidenta republiky. Není známo, že by od nástupu na Hrad už udělil nějakou milost, ačkoli se na něj obrátily stovky žadatelů, mezi nimiž se určitě najde pár obětí justiční zvůle, kterým náš právní (ne)řád nedává možnost domoci se spravedlnosti standardní cestou, nebo které se dostaly do nějaké složité životní situace, v které je milosrdenství na místě.

Takže u presidenta spásu pro účastníky řízení s manažery H-Systému hledat nelze.

Při specielním Vašeho přístupu k posuzování kauzy, o které píšete, ale nacházím s Vámi styčné body. Poukazuji na kritiku procesu z úst předsedy Šalamouna, pana Johna Boka, o které se LN zmiňují na jiném místě. Pan Bok v těchto věcech nikdy nemluví do větru, jeho slova je třeba brát jako výroky zasvěceného. Dále konstatuji, že mám pochybnosti o způsobu vedení řízení na základě poznatků z jiného procesu, který sleduji. V něm jsem narazil na takové skutečnosti, jako je pohrdání obchodněprávními předpisy (velmi častý defekt trestního řízení), popř. jejich zmatečný výklad, a přímý zásah soudce do dokazování, při němž došlo k zničení důkazů, jež měly posloužit k objektivnímu objasnění velmi závažného případu.

Zničení důkazů těžce poškodilo obviněné, vzalo jim (možná) úplně nezpochybnitelný důkaz neviny. Následoval rozsudek (dosud nepravomocný) s vysokými nepodmíněnými tresty. Odsouzení se správně domnívají, že zachování důkazů by pana soudce přinutilo k vydání osvobozujícího rozsudku.Ve vězení bys skončil místo nich někdo úplně jiný. Pan předseda senátu je svým způsobem výjimečný muž.

Ostatní předsedové trestních senátů občas někoho osvobodí, zatímco on tuto slabost neprojevuje. Nemám to ověřeno na 100%, ale slyšel jsem, že za 12 let působení nevynesl ani jeden osvobozující rozsudek. V systému, který soudcům dovoluje, aby si soudcovskou nezávislost vykládali jako božskou nezávislost na právu, logice a čemkoli dalším, a odsuzovali na základě pouhé víry ve vinu obviněných, a navíc viditelně pociťovali krvelačné zadostučinění, když vynášejí rozsudek, je třeba mít z takových soudců strach a ptát se, zda jejich vlastnosti jsou přiměřené rozsahu jejich možností zasahovat ničivým způsobem do lidských osudů. Jeho postava je natolik zajímavá, že bych stál o výměnu zkušeností - pokud se míníte touto problematikou dále zabývat.Nabídl bych Vám poznatky i z jiných řízení a od jiných soudů.

Srdečně zdraví

Zdeněk Jemelík

Radka Kvačková:

Pane Jemelíku, tady vůbec nejde o Klause, ale o milost. Fakt je, že z čistě puristického právního hlediska mohou Svatopluk možná trestat. Ovšem z morálního hlediska by to byl nesmysl a zločin. Řekla bych, že právě pro takové případy byla zřízena instituce milosti. Zdraví Kvačková

Zdeněk Jemelík:

Vážená paní Kvačková,

máte-li na mysli, že by pan president měl z morálních důvodů cestou milosti zastavit trestní stíhání představitelů Svatopluka, pak s Vámi nesouhlasím, byť současná právní úprava to presidentovi skutečně umožňuje. President by neměl vstupovat do neukončeného řízení, když tak možná jen z nějakých zvlášť závažných humanitárních důvodů (např.bych přijal, kdyby dal milost Regině Rázlové, která je těžce nemocná a světské spravedlnosti si už moc neužije).

Právní řád dává Svatoplukům jiné nástroje obrany. Jenže pochybuji, že jejich advokáti budou mít chuť "kazit si vizáž" a zaútočit na soudce Kydalku způsobem, jenž mám na mysli.

Jinak si na rozdíl od Vás myslím, že v oboru ekonomické kriminality neexistují morální důvody, které by měly být překážkou průchodu trestního práva. Takže pokud se skutečně Svatopluci dopustili trestného činu, nechť je zavřou. Ale já si spíše myslím, že by bylo dobře pana soudce odstranit z funkce.

Je pravděpodobné, že vazba Svatopluků je jeden z dalších děsivých případů justiční a policejní svévole, vedoucí k zbavování svobody nevinných lidí. Je to jedna z nejhnusnějších skvrn polistopadového režimu.

Srdečně zdraví

Zdeněk Jemelík