USA chtějí brát na svá bedra řešení situace v zemi, kde vládla 35 let panarabská strana Baath a 24 let brutální režim diktátora Saddáma Husajna, kde je po 12 letech sankcí Spojených národů těžký stav nouze a v posledních dvou válkách zemřely statisíce Iráčanů.

Již roku 1998 přijal Kongres Spojených států zákon o "osvobození Iráku", v němž se vyhlašuje, že politika USA bude usilovat o "sesazení režimu vedeného Saddámem Husajnem a podporovat prosazení demokratické vlády".

Christiansen pokládá důrazně otázku, do jaké míry se zavedení lidové vlády sjednocuje s nutností mít novou vládu zcela pod kontrolou.

Zajistit stabilitu v zemi bez tradice demokracie, kde již od samotného vzniku po 1. světové válce získali nadvládu nad příslušníky většinového Ši'ítského vyznání Sunnitští muslimové (v arabském světě je však celkově převážná většina Sunnitů), nebude snadné. Existuje zde silná nevraživost mezi těmito skupinami.

Podle Christiansena bude taková stabilita záviset do velké míry na způsobu řešení humanitární situace. Jako okupující síla za ni USA ponese odpovědnost, ale bude též zapotřebí široké mezinárodní podpory. Program rozvoje Společenství národů (UNDP) počítá, že jen znovuvybudování irácké infrastruktury bude stát 200 -700 miliard norských korun - podle výše ztrát v následující válce. Navíc se bude muset zorganizovat stát. administrativa, zdravotnictví a zajistit výživa obyvatelstva. K tomu se očekává vznik problému uprchlíků.

Pokud dojde k válce, nebude nic více potěšující, než když bude krátká, nekrvavá a povede ke skutečné změně režimu. Ale i v nejlepším případě - budou Američané ochotni zabřednout do problémů, jejichž řešení se bude táhnout po mnoho následujících let?