29. 5. 2002
Britský ministr vnitra Blunkett odpovídá slovenské školačce: Nemůžeme pustit do země každého"Rád bych odpověděl na otevřený dopis od Nikoly Garzové, třináctileté holčičky ze Slovenska, který vyšel v listě Independent on Sunday. Doprovodný článek o plánech britské vlády na budován vazebních středisek pro žadatele o azyl obsahoval také vážná nedorozumění. Chci ujasnit, že ministři vždy zajistí, aby byly všechny případy řádně zkoumány a stavíme se s hlubokými sympatiemi vůči všem, kdo skutečně prchají před násilím." - Britský ministr vnitra David Blunkett odpověděl v listě Independent on Sunday na dopis Nikoly Garzové, nadané třináctileté školačky ze Slovenska, jejíž rodina se tam stávala terčem rasového násilí, a která ho žádala, aby ji nyní nedeportoval z Británie.
|
Nikolo, nebylo by správné, abych rozbíral podrobnosti případu tvé rodiny v novinách. Ale slibuju ti, že váš případ - stejně jako případy všech ostatních rodin, které v této zemi žádají o azyl - bude zkoumán spravedlivě, řádně a objektivně. Ať už bude výsledek jakýkoliv, rozhodujeme po velmi bedlivém uvažování a podle těchže předpisů, které platí pro každého. Jak víš, tvá rodina byla nyní přestěhována do podpůrného ubytování, a já vím, že to je jedna z věcí, v níž jsi se na mě obrátila. Avšak případ této holčičky byl použit k tomu, aby byly zkresleny mé plány zreformovat azylový systém a nahradit ho plynulým azylovým procesem. Podle nového návrhu britského azylového zákona stráví žadatelé o azyl prvních několik dní v instrukčním středisku, kde jim bude azylový proces řádně vysvětlen a dostane se jim také případné potřebné lékařské péče. Pak budou bydlet po několik měsíců v otevřeném azylovém středisku zatímco bude jejich případ zkoumán. Po rozhodnutí budou ti, kteří dostanou právo na azyl, integrováni do místních komunit (a škol) a ti, jejichž žádost o azyl bude shledána bezpředmětnou, budou odstraněni ze země. V poslední etapě procesu se budou užívat deportační střediska. Na celém světě je mnoho lidí, kteří by chtěli žít v Británii. Nemůžeme prostě otevřít hranice a dovolit jim všem přistěhovat se, protože bychom pak neměli vyváženou a dobře zvládanou imigrační politiku. Chystáme se zdvojnásobit počet těch osob, které budou mít právo na pracovní povolení, a proto tady budou moci pracovat a žít. A snažíme se zefektivnit systém pro ty lidi, kteří hledají útočiště před pronásledováním a smrtí. Ve spolupráci s OSN připravujeme takový systém, kdy už nebude nutno, aby žadatel o azyl přicestoval do Británie a teprve tam musel dokazovat, že se stal jinde terčem pronásledování. Navrhuji, aby v dohledné době chodila většina dětí žadatelů o azyl do normálních škol. Avšak školy v chudých oblastech bývají často zahlceny množstvím nových příchozích. Proto zahajujeme zkušební program výuky dětí v ubytovacích střediscích. To nejsou vazební střediska, ale jsou to otevřená ubytovací střediska s příslušnou infrastrukturou. Zde bude k dispozici školní docházka, zdravotní péče a právní pomoc. Školní výuka bude na plný úvazek, bude se tu vyučovat podle oficiálních britských osnov a výuka bude podléhat normální britské školské inspekci. Nezáleží na tom, zda bude ubytovací středisko pro uprchlíky na venkově nebo ve městě. Jde o to, že v takových případech se vyskytne velký počet dětí, které by musely chodit do místních škol. Nebylo by prostě možné vozit je autobusy do škol po okrese a ani by ve školách pro ně nebylo místo. Mám ve svém vlastním volebním okrsku středisko pro uprchlíky. Mám tam také školy, do nichž chodí velký počet dětí, pro něž je angličtina až druhým jazykem. Proto vím velmi dobře, jak velký mají potenciál, jaký mají talent a jakou jsou výzvou ve vztahu k vlastním potřebám i ve vztahu k potřebám dětí, které už i tak potřebují pomoc. To je realita a tu chci řešit. |