Rozloučení: Směšné praktiky cenzorů v Britských listech

Kotrba Štěpán

Mé účinkování v týmu Britských listů tímto dnem končí

Mnozí z vás se (určitě) zaradují. Mnohým to (možná) bude připadat jako ochuzení názorové pestrosti BL. Mnozí z vás se (možná) zeptají PROČ.

Nabízím autentickou odpověď pro ty, kteří si váží svobody projevu.

Vstupoval jsem do Britských listů proto, že nabízely jako téměř jediné česky psané médium SVOBODU názorové výměny - funkci média veřejné služby, které zůstává politicky i konfesně neutrální. Tak tomu bylo donedávna - přibližně do podzimu loňského roku. Pak nastal obrat a svoboda se změnila v peskování: co smí a co už nesmí být uveřejněno. Vzhledem k tlaku jednoho z členů redakce a jeho obstrukcím (odebírání přístupu do systému ap.) postupně měnil svůj liberální názor i šéfredaktor, který má dodnes pocit, že takto je to správné. Jak to dopadlo, lze ukázat na malém příkladě: změně průvodního textu k mé fotogalerii startu volební kampaně Koalice na Václavském náměstí (zde). Nejdříve jsem musel čekat na "prohlídku" všech fotografií šéfredaktorem více než týden. Šéfredaktor si totiž vymínil ponižující podmínku - že bude mé příspěvky po "prohlídce" publikovat sám a že já nemám právo své příspěvky či fotogalerie sám publikovat... Poté, co fotogalerie dostatečně "vychladla" a nedala se čekat větší návštěvnost, bylo mi sděleno, že vše je OK (poté, co u popisek všech politiků Koalice odstranil jejich akademické tituly...). Šéfredaktor ji ale nevydal. Udělal jsem to tedy sám.

Odpovědí bylo odebrání přístupových práv do redakčního systému a stažení již jednou zveřejněné galerie. Po jejím dnešním opětném vydání jsem zjistil, že popiska galerie se změnila, aniž se šéfredaktor pod zkriplený text podepsal sám.

Zde je pro srovnání původní text (před cenzurním zásahem):

"Nemá smyslu psát o něčem, co v podstatě neexistuje. Proto i o zahájení předvolební kampaně Koalice v Praze na Václavském náměstí nemělo cenu psát... Přesto - a nebo snad i právě proto jsem se omezil na téměř bezeslovnou fotoreportáž. Abych váš názor neovlivňoval svými komentáři. Zatímco na ryze křesťanskou akci PROLIFE přišlo i v Praze několik set účastníků, na zahájení politické kampaně se jich dostavilo několik desítek. S trochou ironie se dá říci, ľe kdyby na Václavském náměstí nebyli sami čtyř- dvou- či bůhvíkolik-koaliční politici a jejich asistenti, nebyl by tam skoro nikdo. Jen dvacet osm Renaultů. A čtyři balónky jako připomenutí slavné minulosti Čtyřkoalice."

A zde je zcenzurované znění - "politicky korektní" dle představ šéfredaktora, podepsané však mnou:

"Omezuji se na téměř bezeslovnou reportáž. Na zahájení předvolební kampaně Koalice na Václavském náměstí přišlo jen několik desítek lidí. Bylo tam dvacet osm Renaultů. A čtyři balónky jako připomenutí slavné minulosti Čtyřkoalice."

Za těchto okolností se nadále nehodlám na chodu Britských listů podílet. Zprimitivnění mého textu bez možnosti jej jakkoliv ovlivnit není jediným případem cenzury, pouze nejkřiklavějším.

Jedním z redaktrorů jsem neustále napadán z "nadržování" sociální demokracii. Není tomu tak - pouze komentuji události optikou svého názoru. Ten je sice levicový - a já to ani neskrývám - je ale kritický ke všem stranám stejně (přesto že jsem členem jedné z nich, což zcela veřejně říkám (http://www.blisty.cz/aut.php?id=2)), ale nemám možnost to svobodně dokázat. Proti demagogii se bojovat nedá. A já už ani nechci.

Nemohu se nadále účastnit projektu, který popírá v praxi ty zásady, které veřejně hlásá a za jejichž nedodržování jiné kritizuje. Nechci se účastnit práce redakce, ve které jsem obviňován z xenofobie a nacionalismu, pokud nechci nazývat prezidenta Havla géniem, když se domnívám, že je vlastizrádce, pokud nevyznávám právo křesťanských militaristů "humanitárně bombardovat" své bližní v Bělehradě či Afghánistánu, případně omlouvat se sudetským Němcům za zvěrstva, kterých se dopustili na českém národu. Nechci nevidět drzost sudetoněmeckých aktivistů, kteří se ohánějí nepřijatelným "vyhnámím" z Československa a "zločinností" Čechů, aniž by přiznali svou vinu na genocidě českého národa před 2.sv. válkou i během ní.

Nechávám na vás, čtenářích a přispěvovatelích posouzení správnosti či nesprávnosti uvedených praktik, stejně tak i plnění "programového prohlášení" Britských listů. Řada mých materiálů v poslední době nevyšla, řada textů byla více či méně pozměněna, aby byla "korektní". Ponechávám na vás, abyste sami dali najevo, zda vám takováto redakční politika vyhovuje, nebo ne - ať již s mými názory souhlasíte, či ne...

Nemám-li možnost změnit pro mne nevyhovující stav v redakci a nesouhlasím-li s podobnými praktikami, je čestným řešením odejít. Tak také činím.

Nemám dnes přístup do redakčního systému, který mi byl "do voleb" odebrán.... Proto už vám nemohu přinést fotoreportáže z výstupu několika politiků Koalice na Říp, fotoreportáž o více než pěti tisících voličů KSČM na 1. máje v Praze, tisícovce demonstrantů-anarchistů na 1. máje taktéž v Praze a jejich setkání s provokujícími neonacisty, Loučení M. Zemana s politikou v Podsedicích (vesnici, ve které mají sociální demokraté "ústavní" většinu už několik volebních období), semináře v parlamentu o Internetu do škol (E.Zeman X V.Mlynář X I.Langer - bouřlivá debta, ve které ministr připustil, že neví, co je to "open source" a považuje Microsoft za jedinou variantu pro vzdělávání mladé generace), večeru severočeských podnikatelů s novou britskou velvyslankyní v Mostě (ve kterém se ukazuje, že britské investice podporují rozvojovou politiku sociálně demokratického kabinetu ku prospěchu severních Čech i Britů), půldenním happeningu "Million Marihuana March 2002" za legalizaci marihuany v praze na Letné (kde bylo k vidění ledacos - třeba i tajný policista v tričku s portrétem legendárního revolucionáře Che Guevary nebo potomci dětí květin - pražští hippies 2002 ). Nedočkáte se ani cca šedesáti fotografií do bobtnající galerie "Podivných postav", které se nashromáždily na mém harddisku za poslední týden dík neúnavné aktivitě protiextremistického oddělení české policie.

Nechci už snášet ponižující cenzuru popisek mých galerií či mých článků a tak začínám hledat jiný prostor, ve kterém se SVOBODA SLOVA nestává svou vlastní karikaturou. Až ho najdu, dám vám vědět, kde budu pokračovat ve své novinářské práci.

Nadále se zřejmě budete v Britských listech setkávat pouze s pečlivě "probranými" názory, případně s vyvažujícími kontra-materiály, tak, aby celkový dojem z "konfliktních" materiálů byl patřičně "neutralizován".

Přeji vám příjemnou četbu.

PS: Před několika minutami jsem dostal emailem zajímavý "návrh", hovořící za vše, který nechávám bez komentáře:

From: Tomas Pecina [mailto:tomas@pecina.cz]

Sent: Monday, May 06, 2002 6:51 PM

To: Jan Čulík

Vrátím Kotrbovi přístup s tím, že všechny jeho zásahy do obsahu článku, do vydání a do data fotogalerie budou e-mailem reportovány na Vaši a moji adresu.

T.P.

Poznámka Jana Čulíka: Štěpán Kotrba je vynikající grafik a fotograf, bohužel, obávám se, co se týče verbálního projevu, jeho příspěvky poslední dobou nedosahovaly dostatečné kvality. Vynikající bylo, když oba spolupracovníci Britských listů, Štěpán Kotrba a Tomáš Pecina pracovali na projektech společně. Bohužel, od určité doby, to, zdá se, není možné a šéfredaktor tuto situaci nemá možnost nijak ovlivnit.

Dobrý novinář může ve svých příspěvcích publikovat profesionální úsudek, nikoliv však podporovat v nich jednu konkrétní politickou stranu. V Kotrbových příspěvcích i v popiscích pro galerie se bohužel však zejména nyní před volbami v ČR vědomě či podvědomě projevovaly sympatie pro ČSSD. Například z původní verze popisek fotografií o výletu ČSSD na horu Říp úslužnost vůči funkcionářům ČSSD (navzdory určité ironii) doslova čišela, prostě byl to vnitrostranický materiál, naopak fotoreportáž ze zahájení předvolební kampaně Koalice na Václavském náměstí byla plná sarkastických a ironických poznámek vůči Koalici, až příliš zjevně ze sociálnědemokratického hlediska. Vzhledem k tomu, že je známo, že Štěpán Kotrba je stoupencem ČSSD, nebylo možno tyto poznámky bez stranickopolitické diskreditace Britských listů publikovat.

Jádrem debaty v redakci Britských listů bylo poslední dobou to, zda je vůbec přípustné, aby nezávislý list publikoval v předvolebním období fotografie z volebních akcí jednotlivých politických stran. Tomáš Pecina - podle mého názoru v podstatě správně - argumentoval, že publikace fotografií z takových akcí je nepřípustná, protože je pro politické strany reklamou. "Tisknou reportáže z akcí politických stran například deníku Times, Guardian či Independent?" ptal se právem Tomáš Pecina. Má pravdu, ale připustil jsem přesto publikaci Kotrbových fotoreportáží z těchto akcí jako určitý "sociologický vzorek" českého politika, s tím, že popisky pod fotografiemi musejí být pokud možno zcela neutrální. Na to si Tomáš Pecina nedávno stěžoval na fóru Britských listů.

Je pravda, že například televize BBC by vysílala reportáže z výročních konferencí hlavních britských politických stran jen v podstatě se sžíravým, nezávislým a kritickým komentářem. Potíž je, že Štěpán Kotrba není BBC. Publikuje-li ironické poznámky na adresu Koalice, čtenář z toho nutně usoudí, že jde o nepřímou volební podporu ČSSD, protože jeho blízkost názorům ČSSD je známá. Proto je, domnívám se, při publikaci fotografií z akcí politických stran jediným možným řešením přísná neutralita.

Opakovaně jsem Štěpána Kotrbu upozorňoval na to, že jeho písemné projevy z poslední doby neodpovídají kvalitou úrovni Britských listů a prosil jsem ho, aby sám své materiály bez úpravy šéfredaktora v listě nepublikoval. Bohužel nebyl tento příslib schopen dodržet. Mimo jiné šlo také o četné překlepy a pravopisné chyby, které je nutno (stejně jako u příspěvků jiných autorů) samozřejmě opravovat. Některé Kotrbovy příspěvky z poslední doby, které byly velmi kvalitní (reportáž od Lužických Srbů) jsme publikovali jen s malým množstvím stylistických a gramatických oprav.

Argumentace Štěpána Kotrby, že "Šéfredaktor si totiž vymínil ponižující podmínku - že bude mé příspěvky po "prohlídce" publikovat sám a že já nemám právo své příspěvky či fotogalerie sám publikovat..." je s prominutím směšná. Šéfredaktor odpovídá za kvalitu a plně trvá na svém právu, jaké příspěvky odmítnout, pokud této kvalitě neodpovídají anebo by mohly vést k vytvoření dojmu, že list není nestranný. Ovšem s tím, že Tomáš Pecina se o své vlastní vůli opakovaně rozhodl odebrat Štěpánu Kotrbovi přístup do redakčního systému, nesouhlasím, a mnohokrát jsem to kritizoval, neustále jsem hledal kompromisní řešení a požadoval jsem, aby TP Kotrbovi přístup do systému vrátil.

Štěpán Kotrba má samozřejmě právo na svůj občanský stranickopolitický názor a rádi budeme i nadále zveřejňovat jeho příspěvky, bude-li mít zájem, ovšem jako člen redakce nemůže publikovat v Britských listech materiály, které mohou vést k tomu, že by časopis mohl být obviněn, že je to jen sociálnědemokratický stranickopolitický věstník.

Domnívám se, že čtenář nemá být obtěžován vnitroredakčními spory o kvalitu materiálů, které maji či nemají být publikovány, k nimž dochází v každé redakci, a tím více ve skupině lidí, kteří pro časopis, jako jsou Britské listy, pracují zcela dobrovolně a zadarmo, ale co mám dělat, když se tento spor oba jeho hlavní protagonisté, Tomáš Pecina a Štěpán Kotrba, rozhodli ventilovat veřejně. Snad z toho může plynout i určité poučení o tom, jak obtížné může být úsilí o dodržování nadstranické redakční politiky.

Poznámka TP: Věřím, že navzdory proklamacím bude Štěpán Kotrba s Britskými listy nadále spolupracovat, protože jeho práce je pro BL přínosem. Zároveň věřím, že se za jeho příspěvky bude objevovat náležitý deskriptor, totiž "Autor je členem a analytikem ČSSD". V tom je totiž celý problém: noviny, pokud nechtějí ztratit kvalitu a prestiž u čtenářů, musejí zároveň přinášet široké spektrum názorů, ale zároveň nesmějí skrývat, jakými pohnutkami mohli být jednotliví autoři vedeni.

S příchodem Štěpána Kotrby do redakce Britských listů v létě 2000 se objevil problém, který deník do té doby neznal: jak prezentovat zjevně zaujaté texty spolupracovníka redakce. Zatímco u externích spolupracovníků lze situaci řešit popiskou, u redaktora je to problém - tam je nezávislost a nezaujatost samozřejmým předpokladem a přiznání podjatosti nediskredituje jen redaktora, ale celou redakci.

Jan Čulík zvolil metodu redakce Kotrbových textů. To však došlo tak daleko, že z ironizující fotogalerie o předvolební akci Koalice vynechával šéfredaktor ostře sarkastické popisky a odůvodněním, že text je sice v pořádku, ale "takhle to přece nemůže napsat Kotrba".

Jako řešení jsem přibližně od prosince loňského roku navrhoval, aby si Štepán Kotrba založil vlastní noviny, z nichž budou Britské listy přebírat jednotlivé články a fotogalerie. Jan Čulík se naproti tomu rozhodl pro cenzuru Kotrbových textů, což, bohužel, skončilo způsobem, který je pro všechny zúčastněné demotivující.

Poznámka JČ: Výše uvedený závěr Tomáše Peciny je, obávám se, trochu nepřesný. Osobně zastávám právo co nejširšího publikování textů nejrůznějšího zaměření, avšak právě Tomáš Pecina mě vždy přesvědčil, poukazováním na různé formulace v Kotrbových textech, že jsou tematicky, stylisticky či gramaticky neúnosné. Kotrbovy texty z vydání vždycky odstraňoval Tomáš Pecina s poukazem, že "toto se publikovat nedá". Ve většině případů to byly připomínky nesmírně věcné a musel jsem s nimi souhlasit. Následoval pak vždy pokus Jana Čulíka text stylisticky a gramaticky upravit, načež ho šéfredaktor vrátil do vydání. Systematická kritika práce Štěpána Kotrby v poslednich měsících tedy přichází od Tomáše Peciny, Jan Čulík na ni pouze pasivně reaguje svým úsudkem. Ve většině případů s ní byl nucen souhlasit, v některých ji odmítl jako přehnanou. Ve dvou případech odstranil Tomáš Pecina z vydání bez konzultace s šéfredaktorem dvě Kotrbovy glosy, které šéfredaktor k vydání schválil.

Můj výrok "Tohle přece nemůže napsat Štěpán Kotrba" se týkal pouze fotogalerie Koaličního předvolebního vystoupení, kde původní jízlivé poznámky na adresu Koalice jasně vyvolávaly dojem - alespoň podle mého názoru - že autor politiky Koalice kritizuje jako jejich politický, sociálně demokratický soupeř.

Samozřejmě, že je naprosto nemilé, že se oba spolupracovníci Britských listů rozhodli svůj spor, který trvá už celou řadu týdnů, takto medializovat - není vyloučeno, že to Britské listy po jejich šestileté existenci zničí. Mrzí mě to, ale nedokázal jsem je přesvědčit, ač jsem se o to, věřte, snažil, aby se uklidnili a začali spolu znovu normálně spolpracovat jako v posledních několika letech, a pokud se domnívají, že to není možné, aby alespoň s časopisem spolupracovali samostatně. Oba své osobní antipatie, které jdou mimo mě, odmítli či nedokázali zvládnout. Takže došlo k situaci, kdy jsem vytvořil časopis, několik let jsem ho vydával, pak se přihlásili dva spolupracovníci, Tomáš Pecina a Štěpán Kotrba, podstatnou měrou časopisu prospěli a pak se - bez mé možnosti jakkoliv to ovlivnit - rozkmotřili a časopis tím podstatně poškodili. Takže jim děkuji.

Budu se samozřejmě pokoušet vydávat Britské listy dál stejně jako v posledních šesti letech, protože jsem přesvědčen, že je jejich role důležitá a nezastupitelná, i když časopis dělám drtivou většinou sám a to s podstatným osobním nasazením. Samozřejmě, že autorita časopisu utrpěla, pokud se - dobrovolní a neplacení - členové jeho redakce začnou hašteřit a hádat - a samozřejmě, že podstatně utrpěla i autorita obou jeho redaktorů. Není to zrovna dospělý způsob jednání. Na tom nezmění nic, že příspěvky Štěpána Kotrby MUSEJÍ procházet redakční úpravou, kdyby šlo jen o gramatiku, stejně jako příspěvky mnoha dalších autorů.

Je docela dobře možné, že se ukáže, že se pro takovýto projekt, jako jsou Britské listy, usilující o seriózní veřejnoprávní novinářskou práci, v České republice v dlouhodobé perspektivě nenajdou vůbec žádní spolehliví spolupracovníci.

Není ovšem nikde psáno, že Britské listy MUSEJÍ vycházet - pokud se ukáže, že to prostě není možné už třeba jen z těch důvodů, že je zničí jejich pražští spolupracovníci, kteří se k práci na BL dobrovoně přihlásili, budeme je muset uzavřít. Nebude to jistě konec světa.

Články z Guardianu necituju kvůli jeho "levicovosti", ale prostě proto, že v něm nacházím, podobně jako v rozhlasu a v televizi BBC, daleko největší množství nových informací. Těžko mohu pravidelně citovat z Daily Telegraphu, pokud se často zabývá problematikou honby na lišku anebo některými problémy či "zajímavostmi" ohledně britské královské rodiny. Má ovšem docela dobrou coverage týkající se vědeckých objevů, a tu občas využíváme.