Kdy není "upřímná kritika" vždycky zrovna upřímná, ale je motivována vlastním komerčním zájmem, zejména zájmem omezit vliv veřejnoprávního vysílatele BBC, ptá se v úvodu článku autor a pokračuje:

Musím deklarovat, že nejsem nezaujatým pozorovatelem. Údaje o počtu přístupů na internetové stránky deníku Guardian za leden roku 2002 byly pokračováním jeho triumfu. Stránky "Guardian Unlimited" zaznamenaly v lednu 2002 celkem 48,9 milionů stažených stran. Guadian zvítězil nad hospodářským listem Financial Times (43,5 milionů stran), zcela rozdrtil deník Daily Telegraph (33,9 milionů) a list Times (29,3 milionů stran).

Avšak internetové stránky společnosti BBC (BBC Online) zaznamenaly za leden 2002 208 milionů přístupů.

A v sobotu večer zahájil vysílání nový kulturní digitální okruh televize BBC, s názvem BBC 4, je to digitální hostina s rozpočtem 35 milionů liber. V sobotu 1. března, během prvního vysílacího večera stanice BBC 4, ji zároveň vysílal tradiční, analogový, kulturní terestrický okruh BBC 2. Bylo to vysoké umění, vysoká kultura a malá, i když bezpochyby nesmírně distinguovaná divácká obec. Ať žije další vynikající iniciativa, argumentuje Peter Preston - i když, bohužel, to zřejmě nevěstí nic dobrého pro budoucnost už existujícího digitálního televizního okruhu Artsworld, specializujícího se na vysokou kulturu, do něhož list Guardian investoval trochu peněz.

Tak tady je moje zaujatost, argumentuje dál Preston: zmínil jsem se o dvou případech expanze BBC - která je financována z koncesionářského poplatku, který platí všichni britští občané - a ty činí pro komerční konkurenci (jako je například Guardian) obtížnějším se na trhu řádně prosadit. Je to znepokojující? Potíž je, že když vyloučíte z této debaty zaujaté strany, debatu tím zcela zlikvidujete.

Avšak tuto debatu je nutno uznat a záležitost řádně prodiskutovat. Je to globální debata pro globalizovaný věk. Jednoduše řečeno: máme v Británii talenty v kinematografii, v divadle a v hudbě, máme talenty, které umějí dělat dobrou novinářskou práci i natáčet vynikající dokumentární filmy, užíváme automaticky všeobecně přístupný mezinárodní jazyk, který nám všechno tolik ulehčuje. Avšak kde jsou ty britské vynikající světové talenty?

Velké britské komerční televizní stanice, Carlton a Granada, mají problémy s hospodářskou recesí, klesá jim příjem z reklamy, omezují výroby a bojí se investovat do digitální budoucnosti. Snaží se přežít na domácím trhu.

Je fakt, že si to britské televizní komerční stanice do určité míry zavinily samy, například absurdně vysokými honoráři za přenos fotbalových zápasů.

Zatímco britská komerční televize klopýtá od jedné krize k druhé, a vyrábí stále levnější pořady a objednává stále nevážnější zpravodajství, BBC si může dovolit se usmívat. Má k dispozici koncesionářský poplatek, celkem 2,5 miliard liber (137,5 miliard Kč) ročně. Pokud začne hrát na volném trhu, má obrovské výhody.

Teorií v BBC je, že BBC musí dělat všechno - od rockové hudby až o nočních diskusích o sexu. Že musí poskytovat veškeré a nejrůznější služby, aby si ochránila koncesionářský poplatek. Proto dělá BBC své internetové stránky a nyní expanduje i do digitálního vysílání. To, že se BBC snaží dělat všechno, je pro ni zárukou jejího přežití a toho, že za čtyři roky bude obnovena její licence.

Avšak toto úsilí dělat všechno také vrhá na Británii určité stíny. Je to snad náhoda, že nemá Británie vynikajícího poskytovatele internetových služeb na světové úrovni? Že nemá filmový průmysl, jaký mají Francouzi, Španělé či Australané, nemluvě o Američanech? Proč fungují největší britští nakladatelé knih a časopisů buď z Ameriky nebo z Evropy? Kde jsou britské televizní pořady, které by se uplatnily v Americe mimo tamější veřejnou televizi?

Bylo by absurdní obviňovat BBC z toho všeho, avšak není absurdní uznat, že BBC opakovaně hraje určitou roli při omezování ambic. Veřejný zájem je také zájmem plátců koncesionářských poplatků., Tyto koncesionářské poplatky jsou placeny tady, v Británii, doma. Všechno, co BBC dělá, má kořeny doma. Jistě, britské ministerstvo zahraničních věcí financuje zahraniční rozhlasové vysílání BBC World Service a televizi BBC World, která prodává pořady do zahraničí - ale v globálním měřítku jsou tyto operace minimální.

BBC má mezinárodně dobrou pověst a to pomáhá, že se úroveň britského rozhlasového a televizního vysílání udržuje na relativně vysoké kvalitě (i když není vždycky tak kvalitní, jak se to šíří v legendách). Jenže cenou za tento domácí veřejný zájem je regulované prostředí, které nesahá dál než po pobřeží Británie a chabost, v jejímž důsledku nehraje Británie skutečně globální mediální roli. Máme dobrou pověst - ale nemáme dostatečnou podnikatelskou sílu, abychom tuto dobrou pověst mezinárodně prosadili.

Měli bychom zahájit veřejnou debatu o domácí, vynikající kvalitě a naší mezinárodní ochablosti. O skrytých nákladech, jimiž existence BBC zatěžuje národ. Otázkou je, zda přežije BBC dalších dvacet nebo třicet let. Otázkou je, co by zbylo po likvidaci BBC.

Amerika (je to další důsledek 11. září) právě dramaticky oslabila zákony zakazující mediální křížové vlastnictví, aby mohly vznikat fúzemi velké mezinárodní mediální koncerny. Británie je už nedostihne.

Jenže Brtánie má dost vynikající nezávislou státní vysílací společnost, která nese značku, jíž svět důvěřuje. Ve stále provázanějším světě by se činnost této společnosti neměla omezovat. BBC by mohla fungovat daleko efektivněji ve světové aréně, kdyby se nesnažila pořád dělat na domácí scéně všechno.