9. 6. 2014 / Jan Samohýl
"Vyberte si, co chcete, a na základě toho zvolte nejlepší strategii," řekl Chomsky. Já si to dovolím interpretovat jako "ovládněte svoje emoce a použijte rozum". Emocionální kontrole dá naučit. Je to jeden z rysů úspěšných lidí. Chomskému bylo lhostejné, jestli někoho urazí, když prohlásí o nějaké teorii, že je nesmyslná, pokud fakta ukazují na něco jiného. Právě tato chladnokrevnost vůči názorům a teoriím je podstatným prvkem kritického myšlení. Hodně lidí mylně interpretuje kritické myšlení jako kritiku odlišných názorů. Naopak - jde o schopnost kriticky se postavit k vlastním názorům, a chovat se k nim zcela "sociopaticky". To je to těžké, co se musíme jako lidé učit; naopak cizí názory se kritizují snadno, to nám jde samo. Ze schopnosti a priori nedůvěřovat svým vlastním myšlenkám pak vyplývá důraz na logické (reprodukovatelné) zpracování faktů a vlastně celá vědecká metoda.
Rád bych zareagoval na článek Borise Cveka "Potřebujeme mladé Chomské". Byl
jsem účastníkem úterní diskuse s Noamem Chomským, jelikož jsem taky cítil,
že si to nemohu nechat ujít (nejcitovanější intelektuál!), a ačkoli
pondělní článek Lukáše Stříteského mi připadal také trochu legrační. Ale
musím přiznat, že jsem cítil pohnutí (a také mrazení), když Chomsky
vyprávěl o své disidentské minulosti a o studené válce. Opravdu se zdráhám smířit se
emocionálně s tím, že jsou Spojené státy co do imperialismu (a používaných
metod) srovnatelné nebo horší než Rusko. Přitom Chomského racionální
argumenty jsou velice silné.