Boj o kulturu
7. 2. 2013 / Štefan Švec
Myslel jsem, že volby prezidenta už skončily. Zjevně ne. Dokonce i na Britských listech se objevilo pár článků o současných protestech umělců proti rozpočtu na živou kulturu, popsatelných figurou: "Podporovali jste Schwarzenberga, vy augusti, takže si za to můžete sami. Ministryni kultury nominovala vaše Top 09".
7. 2. 2013 / Karel Dolejší
Vážení přátelé levicových hitparád, pravděpodobně je vám známo, že zeman Žižka v mládí jako žoldnéř v boji proti Řádu německých rytířů přišel o jedno oko. V jeho případě to nebylo fatální a je rovněž známo, že byl schopen velet vojskům dokonce i poté, co během obléhání Rábí ztratil oko druhé. Nicméně obecně platí, že jednookost vede ke ztrátě prostorového vidění, odhadu vzdálenosti a tím i schopnosti orientace. Dále buďtež varováni, že vypíchnutím oka se Žižkou dosud nikdo nestal.
7. 2. 2013 / Lubomír Brožek
"My, níže podepsaní, protestujeme proti letošnímu drastickému zkrácení dotací, které Ministerstvo kultury přidělilo na projekty tzv. živé kultury..." atd., píše se v petici "Zachraňte kulturu 2013", jež pléduje za navýšení prostředků na kulturní aktivity ze současných 2% z rozpočtu MKČR na úroveň roku 2008, tedy 5,5%. A já se ptám: pokud vám, níže podepsaným, ministerstvo nevyhoví, pak se stane co? Zvednete pohoršeně obočí, zamračíte se, sepíšete další a další supliku v očekávání, že v kritické chvíli vašeho dramatu sestoupí z výšin Černínského paláce předseda strany, která paní ministryni dosadila do čela vámi kritizovaného úřadu, coby deus ex machina, aby k vám, lidu kulturnímu měl blíže, aby vás politoval, nebo snad dokonce podal pomocnou ruku a paní ministryni domluvil?
7. 2. 2013 / Kateřina Ryšavá
Víte, jaký je rozdíl mezi ženou povětrnou a hercem? U oné dámy víte, zač platíte. Nevnucuje nic, co nechcete, dokonce ani svá životní moudra. Herec to je jiná šajba. Zakoupíte vstupenku a než se rozhlédnete, máte tu celebritu, která se domnívá, že byste nemohli existovat bez znalosti, co má na sobě a ke kterému cool kadeřníkovi chodí. Nedosti na tom. Leckterý divadelní prostitut, pardon, pracovník, ovšem nabyl pocitu, že jeho hlavinka zrozena jest k věcem vyšším. Tak jest, nutno nás prosté oblažovat výrony svých dvou nebo kolika mozkových závitů, pomocí kterých nám blahosklonně sdělí, co si máme o sobě, společnosti, hnutí punk, politice, o nich a podobných tématech myslet. Reflexe ta, podmíněná nejspíše hlubokým ponorem, pečlivě nacvičeným v divadle prací s niterným vnitřkem umělcovým, nám jistě umožní se tak nějak zkultivovat. (Aspoň si myslím, že to je pravý důvod těch kváků).
6. 2. 2013 / Štěpán Kotrba
Ačkoliv výdaje státního rozpočtu rostou, kultura chudne. V číslech absolutních i relativních.
Porovnáním poměrů těsně po konci sociálně demokratických vlád s dneškem (2007 - 2013) je poměr výdajů na živé umění po očištění o inflaci v cenách roku 2007 100:37,7%. Řečí ekonomů tvoří výdaje na živou kulturu DNES tři desetiny promile výdajů státního rozpočtu 2012 (neboli tři desetitisíciny). V roce 2007 to bylo šest desetin promile výdajů státního rozpočtu 2012. Čili dnes je to polovina... Do grantových programů jde pro rok 2013 pouhá 2 % rozpočtu ministerstva kultury oproti 3,5 % v roce 2012 a 5,5 % v roce 2008.
Toto je výsledek politiky Topolánkovy a Nečasovy vlády ODS s TOP 09 a VV/LIDEM. Toto je výsledek, když tvoří rozpočet místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Toto je výsledek politiky předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga. Kdyby si to nepřál, tato politika by se nikdy nemohla realizovat. Vinit z toho ministryni kultury je totéž jako vinit pochůzkáře z nárůstu zločinnosti.
7. 2. 2013 / Aleš Uhlíř
Člověka už z toho, co se všude kolem děje, udiví máloco. Kupříkladu mne vůbec nepřekvapilo, že 24 letá studentka a budoucí PR odbornice ve své útlé diplomce o 24 stranách, na nichž se po svém dokázala vypořádat s tématem Život a vztahy v Československu v letech 1948 až 1989, píše o periodických hladomorech a jiných nesmyslech. Mne by spíš udivilo, kdyby ta práce byla co do obsahu i formy kvalitní. Jeden známý mi občas vypráví o tom, co dovedou vyprodukovat dnešní vysokoškolští studenti. Laťka musí být nastavena velmi nízko a není to jen věc společenskovědních oborů, jak by si někdo mohl myslet. Prý mezi 30 ve studijní skupině jsou obvykle dva nebo tři, kteří se z toho duchovního marasmu vymykají.
7. 2. 2013
Tisková zpráva kohovolit.eu
Způsob, jakým česká tištěná média psala o prezidentských kandidátech, mohl mít vliv na rozhodování voličů. Důvodem však nebylo protěžování některých kandidátů na úkor jiných, ale témata, která byla v souvislosti s jednotlivými kandidáty a kandidátkami nastolována.
Z kvantitativního hlediska nejsou mezi kandidáty významnější rozdíly - u všech kandidátů (jak v před první, tak druhým kolem) je vývoj četnosti článků i absolutní čísla jsou velmi podobná. Vývoj četností charakterizuje strmý nárůst zejména v posledním týdnu před volbami. (7.1. - 11.1. 2013) Významně se neliší ani struktura četnosti článků v jednotlivých médiích, s výjimkou většího podílu článků v Právu u levicových kandidátů Zemana a Dienstbiera. Články je třeba analyzovat z hlediska témat a konotací, které mohou v české společnosti mít. Média formují veřejný debatu například prostřednictvím témat, která nastolují, ale i vynechávají.
7. 2. 2013 / Jan Čulík
Petr Pospíchal publikoval velmi uměřený a rozumný rozbor "skandálu" kolem úspěšné stížnosti na sprostý a neprofesionální komentář Adama Drdy. Komentář je to nesmírně deprimující, protože Petr Pospíchal v něm trpělivě vysvětluje nevzdělané české novinářské obci, která na rozhodnutí, že stížnost na neprofesionální Drdův komentář reagovala hysterickou mediální kampaní (jak jinak), skutečnosti, které jsou normálně každému malému dítěti jasné.
Profesionální sdělovací prostředek je inkluzivní, to znamená, že oslovuje všechny, nevylučuje polovinu národa ze své čtenářské, posluchačské či divácké obce a v žádném případě se nevytahuje nad občany, kteří mají určitý názor. Komerční sdělovací prostředek se chová inkluzivně čistě kvůli ziskům, protože samozřejmě čím víc má konzumentů, tím více vydělá. Jen pošetilý podnikatel by si odradil polovinu konzumentů jen prostě tím, že v jeho médiu chce nějaký redaktor onanovat šířením vlastních osobních politických preferencí.
Veřejnoprávní sdělovací prostředek má nadto zákonnou povinnost dodržovat principy vyváženosti. Už jsem se na těchto stránkách snažil vysvětlit, že veřejnoprávní BBC žádné názorové komentáře nevysílá, má přímo zakázáno šířit nějaké politické názory. Novináři BBC prezentují veřejnosti profesionální úsudek, výsledek zvážení všech okolností, v žádném případě nesmí z jejich příspěvku být zjevné, jakou politickou stranu novinář podporuje.
Český mediální zákon je zjevně mlhavější než je praxe BBC - názory dovoluje, avšak v proudu vysílání mají být proti sobě vyvážené. Samozřejmě, že to česká veřejnoprávní média nedodržují a jejich novináři si z nich dělají osobní pašalík, kde šíří svou vlastní propagandu. Už naprosto nehorázné však je, když je ta propaganda vyloženě urážlivá vůči lidem, kteří propagandistův názor nesdílejí.
Nechápu, co je na tom nesrozumitelného. Pro českou mediální scénu by bylo velmi poučné, kdyby si nastudovali případy, kdy se BBC octla sama uprostřed velkého mediálního skandálu, protože něco zavinila, například nedávno v souvislosti s pedofilní kriminální činností její velké celebrity, britského "strýčka Jedličky" Jimmyho Savilea. V takových případech informuje o "svých skandálech" BBC ostře kriticky, bez názoru, jako by informovala o skandálu v nějaké úplně jiné instituci. O BBC hovoří v třetí osobě.
Je tak obtížné pochopit tyto principy, které platí v západoevropských zemích desítky let?
7. 2. 2013 / Josef Brož
Otec. Jací byli a jsou naši otcové, kteří se vynořují z šedě té zvláštní mediální mlhy, co připomíná kouřovou clonu? Byli krutí, laskaví, noblesní? Děti chtěly Karla, ale mají Miloše. Táta Klaus už konečně po deseti dlouhých letech odchází. Kde jste tehdy všichni byli?
Ach ano, to jste ještě tahaly kačera, milé děti, když byla jeho inaugurace. Bylo to velmi slavnostní: napadl sníh v březnu 15. a všude tehdy zněly zvony...
Ano, stále se to vrací: místo laskavého objetí, krutý výprask na holou. A několik nezbytných, povětšině prázdných a děsivých masek. A klečení v koutě?
Stále to kolem sebe slyším: štkaní, ten usedavý pláč, až je to neskonale, až je to k nevolnosti únavné... Proč ale tolik lítosti? Proč tolik bolesti? Ptáčata se přece jednou musí rozhodnout uletět z té tyranie otců...
7. 2. 2013 / Štefan Švec
Na stránkách Dominika Duky visí krásný rozhovor, který s kardinálem vedly Lidové noviny. Rozhovor se jmenuje "Bůh miluje humor".
O Bohu nepochybujeme. Otestovali jsme, jak miluje humor kardinál. Na jeho facebookovém profilu se včera objevila zpráva, že Duka dostal čestný doktorát Univerzity Hradec Králové. V záchvatu vtipnosti jsem pod ni vzápětí umístil odkaz, který se tentýž den objevil na Facebooku také. Jde o neagresivní vtip, jakých každý uživatel sociálních sítí zažije za týden desítky.
Co se stalo? Vtip, který podle počtu "Líbítek" rozesmál několik lidí, do hodiny zmizel. Nahradily ho komentáře plné humoru, jaký má nejspíš rád kardinál či členové jeho facebookového týmu.
Na své facebookové zdi může mít určitě každý jen to, co chce. Způsob, jakým se vyrovnáváme s humorem, o nás ale ledacos vypovídá.
BRITÁNIE:
7. 2. 2013
Gloria Foster, které bylo nad osmdesát let a trpěla stařeckou demencí, byla ve svém bytě ponechána bez jakékoliv péče po dobu devíti dní poté, co britský imigrační úřad UKBA provedl razii a zatkl zaměstnance soukromé firmy, která se o ni starala, protože to byly osoby bez povolení k pobytu v Británii. Důchodkyně bez pomoci ve svém bytě zemřela hladem.
Podrobnosti v angličtině ZDE
SKANDÁL:
7. 2. 2013
Ve středu byla v Británii zveřejněna třídílná dvatisícestránková šokující zpráva o otřesných poměrech v nemocnici v severoanglickém Mid Staffordshire, kde v důsledku manažerské kultury, která se zajímala o finance a nikoliv o pacienty, zemřely zbytečně v letech 2005-2009 stovky pacientů. Skandál vyšel najevo v důsledku úsilí Julie Baileyové, majitelky kavárny ve Staffordshiru, jíž v nemocnici zabili maminku. Založila organizaci Cure the NHS (Uzdravme zdravotnictví) a donutila vládu o vyšetřování skandálu. To, co se dělo v nemocnici ve Staffordshiru, se však zřejmě děje i v řadě jiných anglických nemocnic.
7. 2. 2013
Obamova vláda se octla pod tlakem, když vyšlo najevo, že CIA provozuje v Saúdské Arábii tajnou vojenskou základnu, odkud startují k leteckým úderům americká bezpilotní letadla. V americkém Kongresu sílí hněv nad tím, že Obamova vláda odmítá zdokladovat, na jakém právním základě zabíjí americké občany.
Ve středu vyšlo najevo, že CIA tajně používá základny v Saúdské Arábii ke kontroverzním smrtícím leteckým úderům v sousedním Jemenu. Americká bezpilotní letadla v září 2011 usmrtila duchovního Anwara al-Awlakiho, který se narodil v USA, a jeho syna. Bílý dům přitom vyvíjel nátlak na deník Washington Post a další tiskové orgány v USA, aby rok tuto informaci z bezpečnostních důvodů utajovaly. Kongres nyní požaduje, aby americká vláda vysvětlila, jaké je právní ospravedlnění pro vraždění Američanů.
Podrobnosti v angličtině ZDE
7. 2. 2013
Více než deset bankéřů z londýnské City vyšetřuje regulační orgán Financial Services Authority za to, že falšovali mezibankovní úrokovou míru LIBOR. Royal Bank of Scotland byla pokutována částkou 390 milionů liber (11,7 miliard Kč) za falšování této úrokové míry.
FSA konstatovala, že se "někteří bankéři rozhodli, že pro ně předpisy neplatí" a že dál probíhá vyšetřování pět dalších finančních institucí, které také falšovaly úrokovou míru LIBOR, která se používá k určování ceny finančních produktů v hodnotě 300 bilionů liber. Na falšování této úrokové míry se podílela i švýcarská banka UBS. Ta už byla pokutována částkou 940 milionů liber a dva její zaměstnanci jsou v USA trestně stíháni.
"Je to neuvěřitelné, kolik peněz můžete vydělat zfalšováním této úrokové míry," napsal jeden makléř z Royal Bank of Scotland v srpnu 2007.
Podrobnosti v angličtině ZDE
7. 2. 2013 / Antonín Líman
Čtu pozoruhodnou knihu Petra Hájka Smrt v sametu a vzhledem k tomu, že nejsem nadšen jejími recenzemi, rád bych o ní napsal pár řádek. To, že pan Hájek nectí pravidla evropského diskurzu -- vytýká se mu, že skáče od tématu k tématu a chce toho obsáhnout příliš moc -- to mi nijak nevadí, spíš naopak. Logické předpisy psaní, které nám na gymnaziu vtloukali od hlavy (úvod, hlavní stať, závěr) mi dnes připadají spíš jako svěrací kazajka, která bohatost sdělení omezuje a svazuje, místo aby je svobodně rozvíjela.
7. 2. 2013 / Stanislav A. Hošek
První přímá volba prezidenta asi zavinila, že se předvolebních aktivit zúčastňovalo neobvykle početné množství "účinkujících". Zmíněný akt uplatnění přímé demokracie v praxi vybudil mimo jiné i na sítích několikaměsíční diskuse, které v posledních týdnech byly doslova záplavou nekonečných, bohužel převážně emotivních, argumentací, propagujících, či naopak až urážejících jednotlivé kandidáty. Osobně si v prvé řadě myslím, že pokud někdo ze zákulisí záměrně, samozřejmě úplně z jiného důvodu, nevyprovokoval či dokonce nereguloval předvolební kampaň, pak šlo o příkladný projev plýtvání silami, hodný podstatně důležitějších problémů, které doslova cloumají naší současností. Druhé kolo zmíněných voleb dokonce v mých očích změnilo historicky první přímou volbu prezidenta ve skutečnosti na hysterickou.
7. 2. 2013
Poněkud mě zdvihl ze židle komentář pana Bíma k úvaze paní Říhové. Předem bych chtěl upozornit, že jsem z pohledu pana Bíma "člověk starší než tzv. Husákovy děti" a tudíž se, znovu z jeho pohledu, zřejmě "neorientuji, či odmítám zúčastňovat žití ve světě, jemuž dominuje ta forma společenské interaktivity, založená na nových pokrokových formách a technologických vynálezech". Promiňte, že poněkud ironizuji. Tvrzení pana Bíma je pro mne totiž poněkud úsměvné. Jsem totiž do dnešního dne aktivní programátor a nové technologie pro mne nejsou jen práznou frází - neznám nikoho mezi svými vrstevníky, kdo by se dal přirovnat k příslušníku komunity Amišů, píše Ivan Marek.
6. 2. 2013 / Boris Cvek
Když jsem slyšel současného prezidenta Klause, jak sám sebe označuje jako "nesmrtelného nepřítele" budoucího prezidenta Zemana, nedávalo mi to žádný smysl. Spojení "nesmrtelný nepřítel" je opravdu zvláštní přeřeknutí. Jistě chtěl říci něco jako "úhlavní" nebo "nesmiřitelný" nepřítel, ale přeřekl se. Přeříkáváním se občas může ukázat to, na co v dané chvíli mluvčí ve skutečnosti myslí. Představa nesmrtelnosti je nějak spojena s překonáním konce, uniknutí konci. A pro oba pány je jistě současná situace určitým překonáním konce: Zeman mohl zůstat už navždy v důchodu a Klaus, pokud by zvítězil Schwarzenberg, by neměl asi už žádné vazby na vysokou politiku. Takhle duo funguje dál. Klaus svého času pozval důchodce z Vysočiny na návštěvu na Hrad a Zeman mu to jistě jednou oplatí. Oba unikli konci své éry a začínají znovu. Je velmi pravděpodobné, že nový prezident Zeman bude reagovat na případné výroky bývalého prezidenta Klause, a tak ho držet v mediální pozornosti. Slovo "nesmrtelný", jak ho Klaus užil sám o sobě, je velmi výmluvné.
Zůstávám nesmrtelným nepřítelem, řekl Klaus Zemanovi na uvítanou
Kompletní přehled hlasování o omezení imunity:
6. 2. 2013
tisková zpráva
Praha, 6. 2. 2013 -- V Poslanecké sněmovně se nyní hlasuje již o devatenáctém pokusu omezit imunitu zákonodárců. Od roku 1993 omezení imunity nejčastěji podporovali poslanci Strany zelených a KDU-ČSL. Ze současných stran byla nejčastěji proti KSČM. Vyplývá to z analýzy všech hlasování o imunitě, kterou připravilo sdružení KohoVolit.eu.
"Od roku 1995, kdy byl podán první návrh na omezení imunity, poslanci na toto téma hlasovali celkem 31krát. Ze stran, které se účastnily alespoň tří takových hlasování, zatím nejčastěji hlasovala pro omezení Strana zelených. Za ní následuje KDU-ČSL," komentuje Kamil Gregor, analytik KohoVolit.eu.
6. 2. 2013
K svému článku jsem našel inspiraci v nedávno zveřejněném zajímavém článku na Britských listech, v kterém Martin Suchý, shodou okolností syn mého kamaráda, se zamýšlí nad tím, že i určitá "lehce předstíraná" nepolitičnost dvou vítězných kandidátů byla výrazným rozhodovacím faktorem v prvním kole presidentských voleb. Tento aspekt v rozhodování voličů nazval "Magický realismus českého voliče". Co se týče magického realismu českého voličů ve druhém kole voleb, stačí se zamyslet nad tím, že i odpůrci současné vlády bez mrknutí oka klidně volili místopředsedu této vlády Karla Schwarzenberga a naopak někteří zapálení pravičáci (např. i Václav Klaus) chtěli raději vidět na hradě levicového Miloše Zemana, píše Rudolf Kostka.
POZNÁMKA NA OKRAJ:
6. 2. 2013 / Uwe Ladwig
Věra Říhová se ptala, Máme se začít bát?, ačkoli už má podle mého k tomu dost důvodů, Jan Bím je z toho zklamaný, protože asi věří v nutnost absolutní volnosti silnějšího na volném globalizovaném trhu. Jana Valdrová píše o trapném zážitku z jihočeské konference, na které studenti prý nedokázali říci, proč vlastně demonstrovali proti paní Baborové, asi netušíce, že ke zničení lidského života někteří lidé nepotřebují dobré důvody.
6. 2. 2013
Upozorňuje na to americká Open Society Justice Initiative, která zdokumentovala, že na Bushově nezákonněm programu deportace osob do třetích zemí se podílelo 54 zemí světa, včetně České republiky. Makedonii shledal Evropský soud pro lidská práva vinnou za protizákonné věznění a mučení německého občana. Trestní stíhání bylo také zahájeno proti Polsku, Litve a Rumunsku za to, že dovolily CIA, aby provozovala na jejich území tajné věznice. Itálie čelí stíhání u Evropského soudu za únos muslimského duchovního, který byl unesen v Miláně a odvezen do Egypta, kde byl mučen. Minulý týden potvrdil odvolací soud v Itálii trest vynesený nad šéfem místní stanice CIA a nad dvěma dalšími Američany, kteří se na únosu podíleli.
Amrit Singhová, autora zprávy OSJI, zdůrazňuje, že by měly být před Evropský soud pro lidská práva pohnány všechny země, které se podílely na Bushově protizákonném deportačním programu - včetně České republiky.
Podrobnosti v angličtině ZDE
6. 2. 2013
Podrobné okolnosti, kdy má americká vláda právo nařídit zabiti amerického občana, který je vysokým členem organizace al Kajda, jsou obsaženy v dokumentu, který vypracovali američtí vládní právníci. Získala ho americká televize NBC a je datován rokem 2011. Operace musí být prováděna podle válečných pravidel a musí být nemožné danou osobu zatknout. V mnoha oblastech ale dokument poskytuje státním úředníkům velkou volnost při rozhodování o okolnostech. Útoky musejí být "bezprostřední" v situacích, které zákon nedokáže předvídat. Odborníci poukazují na to, že zveřejnění dokumentu, který se používá jako ospravedlnění pro americké útoky bezpilotními letadly, posílí už tak existující právní kontroverzi v této věci.
Podrobnosti v angličtině ZDE
6. 2. 2013 / Marek Řezanka
Kdyby v České republice přistála v posledních dnech posádka UFO neznalá současných poměrů, zřejmě by nabyla přesvědčení, že lepší místo k přistání si zvolit nemohla. Slyšela by totiž rozhořčenou část naší veřejnosti, která se zaklíná Čapkovými výroky o netolerovatelnosti lži a která nechce za prezidenta člověka, jenž "lže".
6. 2. 2013
Chtěl bych se vyjádřit k článku pana Milana Daniela Absentuje výchova ke kritickému myšlení. Můžu hovořit pouze za sebe, ale zaujímám dvě odlišné sociální pozice a to pedagoga a současně studenta vysoké školy, píše Jakub Kratochvíl.
6. 2. 2013 / Boris Cvek
Patřil jsem k nadšeným posluchačům Příběhů 20. století, které jsem poslouchal na Radiožurnálu a u nichž jsem obdivoval vyváženost a smysl pro nahodilost a nejednoznačnost života. Pořad vznikl ve spolupráci Českého rozhlasu s občanským sdružením Post Bellum, autory jsou pak Mikuláš Kroupa a Adam Drda. O to více mi vadilo, jak jednostranně, vyhraněně a vlastně vulgárně Adam Drda viděl prezidentskou volbu. Volba mezi Schwarzenbergem a Zemanem pouze odvádí pozornost od důležitých problémů této země a západního světa vůbec, které mohou vést k návratu nějaké formy komunistické nebo nacistické totality. Pokud si člověk představí frustrovanou zemi, kde lidé již přestali věřit, že za obrovskou ekonomickou kriminalitu přichází trest, kde mafiánské společenství parlamentních stran vysává z lidí peníze a žene je do bídy a kde už dávno neplatí žádná zásluhovost, nýbrž za poctivost se odplácí útrapami a ponížením, pak nějaký komunistický puč ve stylu 25. února představuje zcela pochopitelný ventil.
6. 2. 2013
M.Zeman se odmítá sejít se stranou LIDEM neboť prý neprošla do sněmovny na základě předvolebního pekla. Nesouhlasím s ním a pomohu si parafrází jednoho citátu. Co po jménu strany, nazývat ji jinak, její poslanci se přesto budou chovat stejně. Tím chci říct, že název strany je pro voliče důležitý jen v tom smyslu, aby mohl vybráním volebního lístku vyjádřit své rozhodnutí. Daleko důležitější pro něho je, jestli se zvolení členové strany dokáží držet předvolebního programu. Kdyby Zemanova selekce vycházela z mého přesvědčení, pak by musel konstatovat, že poslanci za stranu LIDEM v tomto bodě selhali stejně jako poslanci VV, s kterými se přesto sejde. A to nezmiňuji ODS a TOP09, které v tomto směru mají také máslo na hlavě. Mám proto velmi nutkavý pocit, že Zemanova nedůstojná selekce, zahalená do pseudodemokratického hávu s názvem "která strana neprošla sítem voleb, tak ji nerespektuji" pouze skrývá jeho neochotu setkat se s poslanci NS-LEV21, kteří se do Sněmovny dostali v dresu ČSSD, píše František Štván.
6. 2. 2013 / Daniel Veselý
Musím přiznat, že mě tragikomické třeštění obestírající volbu českého prezidenta, politika s jasně omezeným mandátem, přijde asi stejně tak hloupé jako mlčení české levice o skandálních aktivitách amerického prezidenta, politika s obrovskými pravomocemi, jež ovlivňují dění na celém světě. Troufám si říct, že kdyby George W. Bush nebo jiný republikán prováděl to, co provádí demokrat Obama, psal by o tom s psím nasazením a odsudkem každý druhý komentátor.
6. 2. 2013 / Jiří Kalát
Svatá země 5. týdne roku 2013: Asi nejzajímavější a také nejzamotanější zprávou tohoto týdne je zvěst o izraelském útoku či izraelských útocích v Sýrii. Tedy on to možná nebyl útok a možná nebyl ani izraelský, každopádně načechral blízkovýchodní politiku řádně. Politici židovského státu se stále pokoušejí zformovat vládu, prozatím se jim to moc nedaří, ale povede je Netanjahu. No a ještě jedna či dvě zprávičky k tomu.
6. 2. 2013
Po ukončení první přímé volby prezidenta v ČR vám předkládám krátká zamyšlení nad sedmi tématy, která jsem zatím nikde v tisku nenašel. Alespoň ne v takovém úhlu pohledu, který zde předkládám. Snad vás bude mých "7 kulí" pozitivně stimulovat k zamyšlení a snad se i zasmějete, i když je to v řadě případů spíše k pláči, píše Pavel Taušl.
6. 2. 2013 / Jiří Beránek
Poté, co jsem ze záznamu zhlédnul video z konference "Demokracie versus totalita v 21. století" v Českých Budějovicích ze soboty 2. 2. 2013, kde vedle sebe zasedli -- což bylo docela pikantní -- bývalý disident Milan Kohout a předseda KSČM Vojtěch Filip, a kde předseda komunistů byl v poněkud nevděčné roli "otloukánka", neboť zločiny komunismu a distanc od KSČM neopomněli uvést ani odpůrci studentských demonstrací proti radní(m) za KSČM, uvědomil jsem si, že pozice KSČM je v této situaci vlastně nejméně kritizovatelná. (Přesněji řečeno: s ohledem na to, že si na kandidátky umisťuje některé pochybné lidi, je stejně kritizovatelná jako ostatní politické strany.)
5. 2. 2013 / Milan Valach
Situace v jižních Čechách po skončení krajských voleb jako by předznamenávala atmosféru v průběhu a po první přímé volbě prezidenta. Zdá se tedy, že oba jevy svědčí o hlubší, jim společné podstatě.
Ve slavném filmu Pelíšky se část, odehrávající se před rokem 1968, jmenuje "Bezčasí". Jde o dobu, v níž se zdánlivě nic neděje. Svět, jaký je, zdá se, již takovým bude navždy. V tomto "bezčasí" jsme žili až do zcela nedávné doby. Procesy, probíhající skrytě uvnitř společenských systémů, však nyní prorazily doposud poklidnou vnější slupku a uvrhly náš svět do chaosu a krize. Ale tím jen odhalily jeho pravou podstatu, dosud skrytou za postmoderní různost rozkvétající v podmínkách sociálního státu a zanikající spolu s ním. Že bychom byli nyní na prahu obnoveného třídního boje, neoddělitelně spjatého s třídní společností, a jen na čas utlumeného v minulých desetiletích? Ať je tomu tak či ne, v logice preventivních úderů zahájila pravice ideologický boj již nyní.
BRITÁNIE:
5. 2. 2013
V úterý večer velkou většinou 400 poslanců proti 175 schválila britská Dolní sněmovna právo homosexuálů a lesbiček uzavírat sňatek. Dosud měli právo uzavírat pouze civilní partnerství. Většina poslanců, kteří byli proti a proti návrhu zákona zuřivě protestovali, byli konzervativci, jenže s návrhem přišel a prosadil ho konzervativní premiér David Cameron. Argumentuje, že je to otázka rovnosti a spravedlnosti. Pozorovatelé se domnívají, že legalizace sňatků pro homosexuály a lesbičky může vyvolat v Konzervativní straně vážný rozkol, i když pro šírší společnost nejsou sňatky homosexuálů a lesbiček žádný problém.
Homosexualita byla v Británii legalizována teprve v roce 1967. Předtím byla trestný čin.
Podrobnosti v angličtině ZDE
5. 2. 2013 / Štěpán Kotrba
Milí notoričtí petenti. Není náhodou ministryně kultury za TOP 09? A nepodpořili náhodou ti žadatelé o granty skoro všichni Karla Schwarzenberga - předsedu TOP 09? Není náhodou ministr financí místopředsedou TOP 09? Odmítněte nejdříve asociální, antikulturní politiku této vlády. Odmítněte schizofrenii "pankáče Karla". Reflektujte tím svůj předchozí povýšený aktivismus. Buďte sami punkeři. Připojte se k opozici. A přestaňte servilně zpívat, že kníže je k lidu blíže. Solidarizovat lze pouze s těmi, kteří jsou sami solidární s jinými. Morálka společnosti nemůže být dvoukolejná. Ty, kteří žijí na okraji sociálního minima, mnohdy nezaměstnaní, vaše výzva ani "letošní drastické zkrácení dotací, které Ministerstvo kultury přidělilo na projekty tzv. živé kultury (divadelní a taneční představení, výstavy výtvarného umění, koncerty, vydávání kulturních časopisů a mnohé další)" neoslovuje a považují ji jen za výraz vaší arogance. Protože oni nežijí z vrchností milostivě rozhazovaných grantů, ale ze stále hůře placené práce. Váš zpěv či tanec je nedojímá ani nepovznáší.
V opačném případě "máte co jste chtěli". Tancujte si a hrajte si vaše dvorská divadýlka. Ale za své.
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ
7. 1. 2013
V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.
93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.
Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.