ČR byla mezi zeměmi, které tajně spolupracovaly na Bushově programu nezákonné deportace osob k mučení do třetích zemí

5. 2. 2013

54 států spolupracovalo na Bushově programu tajné deportace osob k mučení do třetích zemí. Česká republika k převozům poskytla svá letiště. Vyplývá to z 213 stránkové zprávy newyorské lidskoprávní organizace Open Society Justice Initiative. "Není pochyb, že vysoce postavení činitelé Bushovy vlády nesou odpovědnost za to, že schválili porušování lidských práv spojované s únosem osob prostřednictvím CIA do třetích zemí. To, že dosud nebyli potrestání, je silně znepokojující," konstatuje zpráva a pokračuje:

"Avšak odpovědnost za toto porušování zákona nenesou pouze Spojené státy. Tajné věznění a doprava vězněných osob do třetích zemí se nemohlo uskutečnit bez spolupráce jiných vlád. Tyto vlády musejí být také pohnány k odpovědnosti,"

Podrobnosti v angličtině ZDE

BRITÁNIE:

Dolní sněmovna povolila homosexuálům právo na sňatek

5. 2. 2013

V úterý večer velkou většinou 400 poslanců proti 175 schválila britská Dolní sněmovna právo homosexuálů a lesbiček uzavírat sňatek. Dosud měli právo uzavírat pouze civilní partnerství. Většina poslanců, kteří byli proti a proti návrhu zákona zuřivě protestovali, byli konzervativci, jenže s návrhem přišel a prosadil ho konzervativní premiér David Cameron. Argumentuje, že je to otázka rovnosti a spravedlnosti. Pozorovatelé se domnívají, že legalizace sňatků pro homosexuály a lesbičky může vyvolat v Konzervativní straně vážný rozkol, i když pro šírší společnost nejsou sňatky homosexuálů a lesbiček žádný problém.

Homosexualita byla v Británii legalizována teprve v roce 1967. Předtím byla trestný čin.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Absentuje výchova ke kritickému myšlení

5. 2. 2013 / Milan Daniel

Kde jsou kořeny dnešního generačního dělení? Proč škola nespolupracuje ve výchově s rodinou? Co vede většinu studentů k tomu, že zaujímají odlišné postoje, než velká část dospělé populace? Někde něco skřípe. Zkusil jsem si odpovědět. Bude ale jen dobře, když se na toto téma rozvine v BL širší diskuse a k tématu se vysloví rodiče, pedagogové, veřejnost i studenti.

Češi, (no) nazdar!

5. 2. 2013 / Karel Dolejší

Druhého kola prezidentských voleb se zúčastnilo 59,11% oprávněných voličů. Z nich 54,80% hlasovalo pro vítězného kandidáta Miloše Zemana. Účast voličů ve druhém kole prezidentských voleb byla přes novost tohoto způsobu volby a emocionálně vypjatou kampaň o něco nižší než v posledních parlamentních volbách z roku 2010, kdy činila 62,6%. 71% zúčastněných kladlo důraz především na to, aby prezident ovlivňoval činnost vlády a byl "vlastenec". Pětina potenciálních voličů obou kandidátů přitom byla průběhem kampaně naopak odrazena od hlasování. Ve výsledku pro Zemana hlasovala necelá třetina oprávněných voličů (0,5911 x 0,548 = 0,3239228, pokud nehledáme třídní základy matematiky). Ani tento tvrdý fakt ovšem nebrání nekritickému příznivci Zemana uvést článek "vyvracející" kritická tvrzení o průběhu kampaně svého oblíbence výrokem, že jeho kandidát zastupuje "názor přibližně 55 % oprávněných voličů". Zatímco země směřuje k institucionalizaci aktivistického prezidenta, přechod přinejmenším k poloprezidentskému systému je ospravedlňován statistickými "argumenty" ve stylu za živa zvěčnělého Henycha. Češi, no nazdar!

Myslím, že bychom neměli kritizovat, co si myslíme, že politik možná udělá

5. 2. 2013 / Jan Čulík

Když jsem psal své příspěvky k nedávné české prezidentské kampani, poukazoval jsem především na to, že jeden z kandidátů, místopředseda vlády, ministr zahraničí a šéf strany TOP 09 Karel Schwarzenberg je stoprocentně odpovědný za všechna nekompetentní rozhodnutí Nečasovy vlády od roku 2010, protože pro ně hlasoval, a že je mi nepochopitelné, jak to voliči mohou nevidět. O hodně obtížnější pro mě bylo kritizovat druhého kandidáta Miloše Zemana, protože ten byl přes deset let mimo politiku a nedopustil se tedy v dohledatelné době žádných kontroverzních rozhodnutí ani není odpovědný za nynější stav společnosti a ekonomiky.

Většina kritiky, vznesené zaujatými sdělovacími prostředky vůči Miloši Zemanovi, byla buď prostě směšná, zaujatá, anebo špatně zdokladovaná. Například pražská média zuřila vůči opoziční smlouvě, která však byla důsledkem postojů Unie svobody, strany, kterou pražská média před uzavřením opoziční smlouvy i během ní nekriticky podporovala. Václav Žák, jehož politologického úsudku si velmi vážím, poukázal na to, že opoziční smlouva nebyla takovou katastrofou, jak se i tom tvrdí, ale normální koaliční dohodu, ke které Zemana donutila Unie svobody. Ke konkrétním, neoddiskutovatelným záporným rysům Miloše Zemana jistě patří jeho ekologický skepticismus, jeho absurdní podpora kouření, rasistické výroky na adresu muslimů a Romů, a agresivně bojechtivé výroky proti Palestincům a Íránu. Za tyto konkrétní záporné rysy je možno a nutno Zemana kritizovat, ale to je, zdá se mi tak všechno.

Velmi pochmurný komentář Karla Dolejšího (v již zavedené tradici pochmurných komentářů Karla Dolejšího o tom, jak se všechno rozkládá a nikdy nic nedopadne dobře) je do značné míry podle mého názoru založen na extrapolacích toho, co si autor myslí, že bylo (a v řadě případů to má jistě doložené). Na základě toho Dolejší usuzuje, jak se asi bude Zeman v prezidentské funkci chovat.

Nejsem si jist, že je to férové. Politika můžeme kritizovat za to, co učinil, nebo co konkrétně říká, že učiní. Není příliš přesvědčivé, myslím, vypracovat celý pamflet o tom, jak za Zemana kvůli jeho archaické politice skončí Česká republika na smetišti dějin. Je jistě možné, že se Česká republika pod Zemanovým prezidentským vedením touto cestou začne ubírat, není to však jisté.

Osobně by se mi vůbec nelíbilo, kdyby si někdo osoboval na základě mé dosavadní práce extrapolovat, jak se budu chovat v budoucnosti, předvídat mé jednání a kritizovat mě za tyto údajné předpoklady, dřív, než cokoliv udělám. Považoval bych to za absurdní a doporučil bych, ať kritik počká, jak se vlastně budu chovat. Do hlavy mi nikdo nevidí a totéž platí, zdá se mi i pro Miloše Zemana.

Jsem dalek nekritické adorace nového prezidenta, která je založena v této situace stejně tak na vodě jako jeho kritika. Je samozřejmě legitimní varovat před ničivými strategiemi, které by nový prezident MOHL použít, těžko však předem vytvářet pochmurnou atmosféru, že tomu tak skutečně BUDE.

Veškeré rozhodování v politice je založeno na očekáváních

5. 2. 2013 / Karel Dolejší

Nevšiml jsem si, že by Janu Čulíkovi nějak vadila kampaň bez důkazů tvrdící, že Karel Schwarzenberg v případě svého volebního vítězství zrestituuje půlku republiky a druhou zrádně vydá sudetským Němcům, čímž ukončí existenci českého nádora. Nevšiml jsem si, že by proti tomu vystoupil s námitkou, že nelze kritizovat co si myslíme, že politik udělá.

Skutečnost je samozřejmě taková, že veškeré rozhodování v politice je založeno buď na kritickém, nebo nekritickém odhadu toho, co politik možná udělá. V případě nekritického přijetí volební propagandy se občan stává pasivním objektem záměrného oblbení a může se už jen překvapeně podivovat nad tím, že politik dělá něco úplně jiného, než co povídal během volební kampaně...

Jan Čulík nikdy nepodporoval protischwarzenberský nacionalismus

5. 2. 2013 / Jan Čulík

Obávám se, že se ve své poznámce Karel Dolejší poněkud neférově dopouští znovu pokusu číst v hlavě lidem, do nichž nevidí. Jeho článek "Češi (no) nazdar" by byl stoprocentně přesvědčivý, kdyby argumentoval, že to, co se v něm popisuje, se v ČR MŮŽE stát - je nepřesvědčivý, protože tvrdí, že se to STANE. Karel Dolejší má bohužel občas tendenci projektovat si do myslí jiných lidí motivaci a postoje, které tam prostě nejsou. Je nutno dávat pozor, kde překračujeme hranici mezi fakty a spekulacemi.

Rád bych upozornil, že rozhodnutím šéfredaktora se Britské listy v předvolební kampani nepodílely na nacionalistické kampani proti Karlu Schwarzenbergovi jako "zrádci národa" a odmítly zveřejnit desítky příspěvků na toto téma, neboť tuto argumentaci považují za primitivní a nehodnou vyspělého evropského občanství. Samozřejmě jsme zveřejnili informaci, že Karla Schwarzenberga podpořil poslanec pro rakouskou Lidovou stranu i odkazy na některé rakouské deníky, které Karla Schwarzenberga nekriticky podporovaly, protože ho viděly jako obránce zájmů sudetských Němců. To jsou fakta, která musela být zveřejněna. Hned zpočátku kontroverze, když Karel Schwarzenberg neobratně vnesl sudetské téma do předvolební kampaně, jsem napsal, že je samozřejmě pravda, že z dnešního hlediska by byl Edvard Beneš pravděpodobně považován za válečného zločince. Ví to každý, kdo podrobně studuje, co se dělo v Československu po květnu 1945 s německými civilními ženami a dětmi. Nejsme stoupenci falešných národních mýtů o dokonalosti českého národa, který vždy byl jen obětí a velmi doporučujeme se nad těmito záležitostmi zamyslet tak, jak o tom hovoří Muriel Blaive.

Dále bych chtěl apelovat na čtenáře Britských listů, aby nám neposílali maily typu "Již dost Karla Dolejšího". Je to pod úroveň, stejně jako byla nesmyslná, archaická nacionalistická kampaň proti Schwarzenbergovi. Šéfredaktor doufá, že čtenáři dokážou pochopit, že to, co Britské listy zastávají a šíří do společnosti, je kriticky racionální přístup ke skutečnostem, schopnost diskuse a tolerance k opačnému racionálně vyjádřenému názoru. Neočekáváme od svých čtenářů, že budou demonstrativně a s emocionální vypjatostí zastávat určitý politický postoj, nejsme deník IDnes.

Všichni by měli, myslím, od svých postojů zaujmout trochu racionálnější odstup a pokusit se na ně pohlédnout z jiného úhlu pohledu, jako by stáli v botách někoho jiného. Dosti bylo hysterie.

Demokratické volby a demonstrace proti KSČM

5. 2. 2013 / Milan Valach

Situace v jižních Čechách po skončení krajských voleb jako by předznamenávala atmosféru v průběhu a po první přímé volbě prezidenta. Zdá se tedy, že oba jevy svědčí o hlubší, jim společné podstatě.

Ve slavném filmu Pelíšky se část, odehrávající se před rokem 1968, jmenuje "Bezčasí". Jde o dobu, v níž se zdánlivě nic neděje. Svět, jaký je, zdá se, již takovým bude navždy. V tomto "bezčasí" jsme žili až do zcela nedávné doby. Procesy, probíhající skrytě uvnitř společenských systémů, však nyní prorazily doposud poklidnou vnější slupku a uvrhly náš svět do chaosu a krize. Ale tím jen odhalily jeho pravou podstatu, dosud skrytou za postmoderní různost rozkvétající v podmínkách sociálního státu a zanikající spolu s ním. Že bychom byli nyní na prahu obnoveného třídního boje, neoddělitelně spjatého s třídní společností, a jen na čas utlumeného v minulých desetiletích? Ať je tomu tak či ne, v logice preventivních úderů zahájila pravice ideologický boj již nyní.

Trapný zážitek z jihočeské konference

5. 2. 2013 / Jana Valdrová

Zúčastila jsem se konference jako posluchačka a nestačila jsem se divit. Od dvou do půl šesté nebyli "jihočeští studenti" (počtem nevýrazná, zato hlasitá část a médii oblíbená jihočeské studující obce) schopni zformulovat své cíle a stanoviska. O tom svědčí otázka jednoho již opravdu netrpělivého posluchače po třech a půl hodinách jednání: "O co vám vlastně jde? Vadí vám paní Baborová, nebo to, že je komunistka?"

Je přípustné zpětně měnit historii?

5. 2. 2013

Reaguji na vámi zveřejněnou tiskovou zprávu ČRo, píše Pavel Krajtl.

Pozastavuji se nad stavem cenzury v ČRo, zvláště nad způsobem, kterým si tato veřejnoprávní mediální instituce, správně vyhodnotivší glosu Adama Drdy jako novinářsky neetickou, nasypala popel na hlavu.

Ve svém přehnaném sebemrskačství se totiž dopustila zpětnou cenzurou dalšího faulu. Tím, že bez náhrady smazala ze svého webového archivu text i audiozáznam dotčené Drdovy glosy, se podle mého názoru dopustila dalšího neetického kroku. Tím je faktický pokus o očištění sebe sama a Adama Drdy. Svým krokem se totiž v podstatě dopouští pokusu o zpětné falšování dějin.

Mám totiž za to, že objektivní postoj k tomuto problému by měl zahrnovat vyjádření k chybě, která se stala, ovšem již nikoli pokus tuto skutečnost vymazat z povrchu světa. Tímto přehnaným druhem pokání nám totiž ČRo dává najevo "stala se chyba, zapomeňte".

Británie končí s jadernou energií. Zhorší se emise uhlíku

5. 2. 2013

Komunální úřad v okrese Cumbria odmítl plány britské vlády, která tam chtěla vybudovat úložiště jaderného odpadu. Odmítavě se staví k výstavbě jaderných reaktorů třetí generace i příslušný parlamentní výbor a energetická firma Centrica, poslední elektrárenský podnik, který byl ochoten stavět v Británii nové jaderné elektrárny, nyní oznámil, že se projektu na jejich výstavbu vzdává.

Přitom, píše v deníku Guardian George Monbiot, jaderný odpad, který chtěla britská vláda v Cumbrii uložit, by bývalo plýtvání. Je to materiál, který by při použití v integrálních rychlých reaktorech dokázal vyprodukovat dostatečné množství nízkouhlíkové energie pro celou Británii na dalších 500 let. Vláda ovšem program na výstavbu takových reaktorů nemá.

BRITÁNIE:

Bývalý ministr se vzdal křesla v parlamentu poté, co přiznal, že spáchal trestný čin

4. 2. 2013

Bývalý člen vlády Davida Camerona, liberálně-demokratický poslanec Chris Huhne, někdejší ministr pro životní prostředí a globální oteplování, se v pondělí vzdal svého poslaneckého mandátu, protože se u soudu přiznal k trestnému činu. Bude zřejmě nyní odsouzen do vězení.

Během prvního dne jeho procesu u korunního soudu v Southwarku přiznal tento liberálnědemokratický poslanec, že před deseti lety přesvědčil svou tehdejší manželku, aby na sebe vzala vinu za porušení stanovené rychlosti při jízdě automobilem a předstírala, že automobil řídila ona a nikoliv Chris Huhne.

Huhne byl posléze obviněn z trestného činu bránění průběhu spravedlnosti.

Žaloba se týká incidentu, k němuž došlo v březnu 2003, kdy Huhnův automobil údajně vyfotografovala při přerušení povolené rychlosti automatická policejní kamera na dálnici mezi letištěm Stanstead a Londýnem. V roce 2011 vyšlo najevo, že Huhne donutil manželku, aby přestupek vzala na sebe. Dostal by totiž poslední tři z dvanácti trestných bodů na řidičský průkaz a přišel by o něj.

Huhne dva roky tvrdil, že je nevinen, a že je obvinění vznesené proti němu nesmysl. Vinu přiznal až v pondělí. Huhne je milionář a na svou obhajobu zatím vydal přibližně půl milionu liber, tedy cca 15 milionů Kč. Britská prokuratura mu chce zaúčtovat i náklady na přípravu obžaloby, ve výši asi 150 000 liber, protože plýtval jejím časem, když jí dva roky lhal o tom, že je nevinen. Je to spektakulární pád bývalého ministra.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Otřesný zážitek

4. 2. 2013

Článek "Nový prezident a scéna v lékárně" mne doslova zvedl ze židle. Naprosto stejnou scénu v lekárně jsem zažil dvakrát, v jednom případě se jednalo o částku zhruba dva tisíce, podruhé asi o jeden tisíc. Indentická s citovaným článkem byla i reakce lékárnice : "Vy ale ty léky k dalšímu životu nutně potřebujete" a odpověď "Když si je koupím, nezbyde mi na jídlo", píše Jiří Šlouf.

Vobou případech se jednalo o otřesný zážitek - z lékárny odchází člověk který má neskutečně hrozný pocit pokoření a studu.Jedná se o staršího, bezbranného člověka zvyklého celý jednak poctivě pracovat, jednak nikdy nezůstat nikomu nic dlužný.

Vzhledem k tomu, že sám jsem již starší ročník 1935, dovedu si představit, že ve stejné situaci mohu být sám. Jak bych mohl například v případě hospitalizace hradit zálohové platby související s bydlením.

Máme se skutečně nejlépe v historii lidstva, jak spolu s panem Kalouskem tvrdí (a na rozdíl od pana Kalouska tomu i věří) mladá generace?

Pojišťovny neposkytují ve všech kategoriích plně hrazené léky

4. 2. 2013 / Petr Wagner

Ve svém příspěvku se pan Vencálek mýlí, píše Petr Wagner. Prohlášení pojišťovny, že v každé skupině je pojišťovnou plně hrazený lék, je manipulace a v důsledku nepravda. Nechci zabíhat do konkrétností, ale antibiotika například, ale i mnoho dalších léků nemá plně hrazenou variantu. Ta věc je trochu obsáhlá na diskusi na stránkách BL, ale každý, kdo se v medicíně pohybuje, ať jako pacient nebo jako lékař či lékárník ví, že je to lež a umí vyjmenovat řadu léků bez plně placené alternativy.

Již několik let se stále doplatky pacientů za léky zvyšují. Poslední data ukazují, že zhruba z 80 miliard za léky hradí pojišťovny polovinu a pacienti druhou. A je stále větší tlak, aby pojišťovny hradily ještě méně.

Navrhovatelům alternativ bych doporučoval, aby spíš než na stránky VZP provozované firmou IZIP navštívili nějakou lékárnu. Tam se o doplatcích doví velmi rychle a pravdivě mnohem více. Pojišťovny mají mnoho krásných řečí o tom, jak všechno platí a všechno každému zajistí včetně té nejlepší péče a zadarmo, tedy z pojištění. Realita je ovšem úplně jiná. Pojišťovny, nemocní i lékaři to vědí až moc dobře!

Důchodci nemusejí z lékáren odcházet s prázdnou?

4. 2. 2013

Upozornil na to Radovan Vencálek, který poukazuje na tuto informaci na stránkách VZP:

V každé z 300 lékových skupin musí být vždy minimálně jeden lék plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Někteří pacienti zřejmě nevědí, že VZP ČR hradí plně řadu léků ve všech rozhodujících skupinách léčiv. Proto u řady léků nemusí podle tohoto zákona pacient doplácet. Tato právní úprava úhrady léčiv z veřejného zdravotního pojištění tak zaručuje pacientům poskytnutí skutečně účinných léčiv bez doplatku. Je však důležité, aby lékař věnoval pozornost předepisování léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely tak, aby se jednalo o nejlevnější na trhu dostupné varianty. V případě, kdy lékař zvolí dražší variantu, pacient doplácí vyšší doplatek. Na žádost pacienta sice zařízení lékárenské péče může dražší variantu nahradit levnější, ale pouze v omezeném rozsahu, vázaném na stejnou léčivou látku a stejnou cestu podání.

Informace o výších doplatků i o plně hrazených variantách lze nalézt např. na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví (www.mzcr.cz).

Zdroj: ZDE

Nový prezident a scéna v lékárně

4. 2. 2013

Stál jsem frontu v lékárně. U pokladny byla stará paní s receptem na léky. Doplatek činil 1850 Kč. Paní chvilku stála a pak řekla, že tolik peněz nemá, že by potom neměla na jídlo. Lékárnice samozřejmě trvala na uvedené částce a dodala, že bez těch léků paní nemůže být. V lékárně bylo ticho jako v hrobě. Paní se otočila a se slzami v očích odešla. Uvědomil jsem si,že na jejím místě může být kdokoliv z nás.

Tak máme nového prezidenta. Podle názoru jedné strany špatného, podle druhé dobrého. Na hodnocení je ještě moc brzy. Uvidíme, jakých dosáhne výsledků. Napříč politickým spektrem se nese názor, že prezident podle ústavy nemá prakticky žádné pravomoce. Myslím si, že tomu tak není. Nasvědčuje tomu poněkud křečovitá snaha pánů Kalouska a Nečase přesvědčit veřejnost o tom, že kromě kladení věnců a novoročního projevu nemá president nárok se účastnit aktivně politického života. Možná ještě posílat zápisky z cest po světě, píše Antonín Petrla.

Živá kultura byla posledních 200 let součástí české totožnosti, bude i nadále?

5. 2. 2013

Petice proti drastickým, a tentokrát možná už definitivním škrtům v živé kultuře byla umístěna na web. Má-li nezisková kultura (divadla, literatura, umění a jejich fóra - kulturní časopisy a mnohé další) přežít ve formě, která zůstane profesionální, a kritická a bude mít tak např. potenciál vytvářet ČR místo na kulturní mapě světa, prosíme podpořte prohlášení ZACHRAŇTE KULTURU 2013 svým podpisem, píše časopis Psí víno.

Petice je ZDE

Petice pokrytců

5. 2. 2013 / František Řezáč

Petice "Živá kultura..." je svědectvím o rozpolcenosti duší představitelů české kulturní obce. Někteří signatáři, například: Adam Drda, novinář, Praha, Ondřej Liška, předseda Strany zelených, Praha, Terezie Pokorná, šéfredaktorka Revolver Revue, Praha, Olga Sommerová, dokumentaristka, Praha, Jiřina Šiklová, socioložka, Praha a další, otevřeně podporovali v prezidentské volbě kandidáta, který je místopředsedou vlády, na niž se svou peticí obracejí.

Možná budou podporovat "knížete pána" i v jeho nejnovější ambici stát se v této vládě předsedou. Ponížené supliky na adresy vrchností bývaly kdysi obvyklé a "jejich jasnostem" vděčíme za mnohá díla literární, hudební i výtvarná. Kdysi ano, prostě to jinak nešlo.

Jiná díla, nevzniklá z jejich milosti, odměňovaly knížecí jasnosti vězením a deportacemi. Myslím si proto, že pět let před stým výročím Masarykovy republiky by to jinak jít mohlo. Kromě toho, živá kultura je něčím víc, než státními příspěvky a granty subvencované "pražské" umění. O tom psal už před osmdesáti lety ve svém Zápisníku F.X. Šalda. Nuže, signatáři, napište rovnou knížeti, možná něco ukápne... Což to zkusit takhle: Hej, pane kníže, nebuď líný: ZDE Už jste zapomněli?

Buďte punkeři, páni herci, muzikanti a tanečníci, augusti a paňácové

5. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

reakce na petici "Zachraňte kulturu 2013"

Milí notoričtí petenti. Není náhodou ministryně kultury za TOP 09? A nepodpořili náhodou ti žadatelé o granty skoro všichni Karla Schwarzenberga - předsedu TOP 09? Není náhodou ministr financí místopředsedou TOP 09? Odmítněte nejdříve asociální, antikulturní politiku této vlády. Odmítněte schizofrenii "pankáče Karla". Reflektujte tím svůj předchozí povýšený aktivismus. Buďte sami punkeři. Připojte se k opozici. A přestaňte servilně zpívat, že kníže je k lidu blíže. Solidarizovat lze pouze s těmi, kteří jsou sami solidární s jinými. Morálka společnosti nemůže být dvoukolejná. Ty, kteří žijí na okraji sociálního minima, mnohdy nezaměstnaní, vaše výzva ani "letošní drastické zkrácení dotací, které Ministerstvo kultury přidělilo na projekty tzv. živé kultury (divadelní a taneční představení, výstavy výtvarného umění, koncerty, vydávání kulturních časopisů a mnohé další)" neoslovuje a považují ji jen za výraz vaší arogance. Protože oni nežijí z vrchností milostivě rozhazovaných grantů, ale ze stále hůře placené práce. Váš zpěv či tanec je nedojímá ani nepovznáší.

V opačném případě "máte co jste chtěli". Tancujte si a hrajte si vaše dvorská divadýlka. Ale za své.

Joe Biden si spletl Portugalsko s Polskem

5. 2. 2013

Chybu udělal během své nynější návštěvy v Evropě v projevu o problémech eurozóny, kdy se zmínil o Polsku, kde měl na mysli Portugalsko. Loni v květnu během návštěvy Polska charaterizoval Barack Obama nacistické koncentrační tábory v Polsku jako "polské vyhlazovací tábory", za což ho ostře kritizoval polský premiér Donald Tusk. V roce 2010 šel Obama hrát golf přesně v tentýž den, kdy do Polska přišla zpráva o úmrtí většiny členů jeho vlády při letecké katastrofě ve Smolensku. 17. září 2009 oznámil Barack Obama Polsku, že ruší projekt protiraketové obrany, bylo to v den sedmdesátého výročí sovětské invaze do Polska.

Ještě štěstí, že s Českou republikou mají Spojené státy jen minimální kontakty, takže příležitost pro projevy podobné urážlivé ignorance je jen malá. (JČ)

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jak se studenti ne/sešli se svými odpůrci

4. 2. 2013 / Václav Meškan

Dne 2.2. 2013 pořádalo Hnutí za Přímou Demokracii v aule Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích konferenci s veřejnou debatou pod titulem Demokracie versus totalita ve 21. století. Cílem konference byla snaha o vyvolání seriózní debaty mezi organizátory studentských protestů proti působení členů KSČM v krajské politice (což ovšem na konferenci zástupci studentů ostře popřeli...) a jejich odpůrců.

Český rozhlas: Glosa Adama Drdy byla aktivistická a urážlivá

4. 2. 2013

tisková zpráva Českého rozhlasu

Praha 4. 2. 2013

S ohledem na informace, které se v posledních dnech objevily v médiích k situaci kolem glosy Adama Drdy, odvysílané Českým rozhlasem, vydává Český rozhlas toto prohlášení.

Stanice Českého rozhlasu Rádio Česko odvysílala dne 14. 1. 2013 glosu autora Adama Drdy, jejíž přepis uveřejnila též na svých webových stránkách. Vedení stanice následně vyhodnotilo tento příspěvek jako neodpovídající pravidlům předvolebního vysílání Českého rozhlasu, a proto byl text glosy z webových stránek stažen. Vedení Českého rozhlasu dále sankcionovalo editora vysílání a šéfredaktora Rádia Česko za porušení pravidel předvolebního vysílání.

Problém citované glosy nespočívá v tom, že v ní její autor prezentuje svůj názor a pohled na politickou scénu a českou společnost. Problematická je zásadně forma, jakou autor svůj názor prezentuje. Autorův příspěvek je aktivistický a urážlivý směrem k velké části obyvatel České republiky. Podle přesvědčení vedení Českého rozhlasu není možné ve vysílání rádia veřejné služby šířit podobné myšlenky, v náznacích vedoucí až k politické diskriminace či zákonem zakázanému podněcování k nenávisti z důvodů politického nebo jiného smýšlení.

Antigenerační reflexe nebo jen pocit, že dobře už bylo.....protože tehdy jsme "my" byli ti mladí?

5. 2. 2013 / Jan Bím

Dost emocionálně abstraktní anabáze do zákoutí duše a osobního pohledu autorky, podle jejího profilu na BL padesátnice, která si svého času v soudobé společnosti prošla martyriem člověka vyvrženého společností ze svého středu na okraj a která jistě má na svůj pohled na nespravedlnosti společnosti právo a čerpá z tvrdě prožité osobní zkušenosti.

Jsem zklamaný z nekriticky individualistických přístupů k životu

5. 2. 2013

Jan Bím komentuje článek Věry Říhové, že je dosti monotematickou obžalobou mladých, moderního životního stylu a nezávislosti na autoritě stáří. Dovolil bych si polemizovat minimálně s dvěma třetinami tohoto hodnocení, píše Tomáš Karas.

Vyvaroval bych se použití slov mladý a starý. Jsou to subjektivní kategorie. Úplně stačilo napsat, že šlo o obžalobu "moderního" (nepoužil bych ani slovo "moderního", raději "specifického") životního stylu. Celý komentář pak jen tento životní postoj obhajuje.

Máme se začít bát?

4. 2. 2013 / Věra Říhová

Nemělo se to stát, ale stalo se, ať už volby vyhrál jeden nebo druhý, naše společnost se změnila v totalitu jednáním samotných občanů. Pyšní, panovační, bezcitní egocentrici získali během uplynulých let svou moc a už se jí nechtějí vzdát a čím více se stupňuje obrana proti jejich panovačnosti, tím více přitvrzují.

Jestliže jsme ještě nedávno psali články o nástupu hospodářské krize jako o ukončeném mejdanu, který v naší zemi roztočila Topolánkova vláda spolu s Paroubkovou opoziční neschopností, dnes, stejně jako Veronika Sušová-Salminen, píšeme o povolební nebo pomejdanové kocovině.

POZVÁNKA:

Záclona

4. 2. 2013

Výstava fotografií v Televizním klubu ČT na Kavčích Horách od 1. 2. do 15. 3. 2013. Webová galerie ZDE

Je koaliční vláda opravdu legitimní a kompetentní?

5. 2. 2013 / Jiří Baťa

Nově zvolený prezident Miloš Zeman ve svých rozhovorech po svém zvolení v rámci odpovědí na to, co a jak bude dělat ve funkci prezidenta, mezi hlavní své cíle jmenoval potřebu odvolání či demisi koaliční vlády. Ne poprvé také zmínil, že tato vláda je nekompetentní a nelegitimní, protože se jako koalice skládá ze tří politických subjektů z nichž jeden, LIDEM tam nemá co dělat, neboť se nezúčastnila parlamentních voleb.

DEBATNÍ KLUB:

Květa Pohlhammer Lauterbachová a Ludvík Šulda diskutují o idei komunismu

4. 2. 2013



Ekonomka Květa Pohlhammer Lauterbachová společně s Ludvíkem Šuldou, analytikem KSČM, otevřeli témata vztahující se ke komunistickému ideálu, jeho aktuální podobě a formách jeho prosazení. Pro řadu občanů ČR je dnes KSČM stranou, kterou si spojují s obdobím před rokem 1989 a i proto se v debatě objeví otázka zda je revoluce nástroj k řešení současných problémů.

Španělský premiér je pod tlakem, aby odstoupil

4. 2. 2013

Ve Španělsku se prohlubuje politická krize. Deník El Pais zveřejnil minulý týden obvinění, že lidovecký premiér Mariano Rajoy a další vysocí činitelé jeho pravicové vlády dostávali po dobu více než dvaceti let tajné úplatky. Rajoy je obviňován, že dostával přibližně 25 000 euro ročně. Brání se, že to není pravda. Rajoy doufám že se mu podaří neodstoupit. Chce zveřejnit veškeré podrobnosti o svých příjmech a o svém majetku. Jeho postavení je ale slabé. Ohrožuje ho prohlubující se španělská hospodářská krize a rekordní míra nezaměstnanosti. Rajoy se při tom snaží prosadit další škrty ve výši 60 miliard euro.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americké vrtulníky zahajující kulometnou palbu do lesa během útoku na tábor Viet Congu v blízkosti kambodžské hranice. Foto AP

VZPOMÍNKY MUŽE, KTERÝ POMÁHAL UKONČIT VIETNAMSKOU VÁLKU

40 let od války ve Vietnamu a její česká stopa

4. 2. 2013 / Miroslav Polreich

Právě proběhlo 40 let od ukončení války ve Vietnamu. Francie se snažila obnovit svoji vládu v Indočíně, ale po porážce u Dien-bien-phu vyklidila pole a v roce 1954 podepsala dohodu, dle které byla zem dočasně rozdělena podle 17. rovnoběžky, kdy severní část VDR byla pod vládou vůdce národa, na Sorbonně vystudovaného komunisty, Ho Či Mina se silným vlivem i na Jihu. Americká obava z šíření komunismu v Asii "metodou domina" přiměla již za vlády John F. Kennedyho pomoc Jihu formou masivní vojenské přítomnosti. Tento stav se stal časem bezvýchodným i přes dlouhotrvající otevřenou válku. Pentagon a State departament (ministerstvo zahraničí USA - pozn. ed.) trvaly na vedení bojů do "konečného vítězství".

Justice v České republice

4. 2. 2013 / Petr Novák

Včera jsem vedl se svou ženou zajímavou debatu na téma naše justice. Vlastně to začalo nevinně. Jen jsme se bavili o tom, že se nám podařilo vyhrát spor o náš dům, který jsme zaplatili, ale který přesto spadl do exekuce.

Je to pohádka jako stvořená pro větší děti v naší zemi.

Aby věděly, do čeho rostou a co se jim může stát, když budou pilně spořit a vezmou si hypotéku.

Skromná reakce na poněkud ambiciózní litanii (nejen) justice

4. 2. 2013

Reakce právníka, jehož totožnost je redakci známa. Záměrně nechce vystupovat jako nezmocněný mluvčí žádné konkrétní právnické profese.

Nevíme, jak autor článku dům koupil. Koupit se totiž dá na základě špatně napsané, nevýhodné, riskantní, částečně nebo rovnou úplně neplatné smlouvy - takže vlastně i "nekoupit". Odeslat platbu předem a teprve čekat na nejisté podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí a na rozhodnutí o zápisu je vždy kritická a riskantní fáze a zpravidla se u tak významné investice ošetřuje nějakou formou úschovy či akreditivu kupní ceny u třetího subjektu. Tím spíše při koupi nemovitosti od nestavebníka, pokud si jej pisatel článku z veřejně dostupných zdrojů před sjednáním koupě co do spolehlivosti a bezdlužnosti neprověřil. Kolik autor článku investoval vlastního úsilí nebo peněz za právní servis smluvního ošetření dost možná největší a nejdůležitější majetkové investice svého života, se z textu nedozvídáme.

Zeman mezi morálním kýčem a pokrytectvím. Povolební mediální hysterie a další politické surrealismy

2. 2. 2013 / Veronika Sušová-Salminen

V normální demokracii jsou si pravice a levice rovny. V české ne. Osobně tuto skutečnost považuji za jeden z největších problémů českého politického prostředí, který z mého pohledu ukazuje na to, že předsudky prolezlá česká demokracie je v podstatě defektní.

Konec prezidentské volební kampaně se v Česku přelil do povolební kocoviny. Je skutečně s podivem, jaká vlna nenávisti a nevkusu se zvedla po tom, co Miloš Zeman vyhrál první přímé prezidentské volby v našich dějinách. Je ukázkou nejen špatného vkusu, ale také toho, že demokracie má v České republice svoje očividné limity.

Je pravda, že při prvním (a snad i druhém) zvolení Václava Klause se na veřejnosti objevily protestní placky s nápisem Václav Klaus není mým prezidentem. Ovšem tato názorová kampaň se tehdy objevovala, pokud mě paměť neklame, v jiném kontextu a za mnohem menšího zájmu ze strany veřejnosti a především médií. Nedoprovázela jí nevkusná post-kampaň médií, které chrlí nenávist vůči Zemanovi během několika posledních dní. Bulvár Aha! jí korunoval "analýzou" Zemanova zdravotního stavu, jejíž nevkusnost se pokoušel maskovat tím, že se jedná údajně o nadsázku. Jeho "analýza" byla doplněna obrázkem svlečeného Zemana v pozadí s Pražským hradem.

Moravec se zpětně chová jako profesionál

4. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Václav Moravec poskytl iDnes poměrně obsáhlou reflexi svého výkonu v předvolebním vysílání. Upřímnou reflexi, pokud mohu soudit. Moravec polemizuje s hypotetickými (i reálnými) kritiky a nešetří nedostatky ve firemní kultuře ČT. Rozumím Moravcovu argumentu k diskuzi před prvním kolem, že "v devíti lidech můžete řešit jen symbolické věci", i když s ním nesouhlasím. Myslím, že věcnost a větší prostor pro kandidáty namísto vlastních "spojovacích" oslích můstků a namísto bulvárních otázek by Moravcovi slušel i v debatě před prvním kolem. Nebyl by únavně exhibujícím komentátorem, za což jsem ho kritizoval, ale nestranným moderátorem diskuze jiných. Za což bych ho chválil.

Rovnost finančních podmínek voleb

4. 2. 2013 / Jan Štykar

Prezidentští kandidáti, za nimiž nestojí velké peníze nebo zájmy majitelů masmédií, mají velmi ztížené podmínky ve volbách uspět. Pravidla volby prezidenta ani ostatních voleb se nijak nezabývají finanční rovností kandidátů, což vede k prosazování ekonomických, majetkových a jiných zájmů finančně silných skupin. Přitom tyto skupiny ani nemusí mít "českou státní příslušnost", neboť přispívat na volební kampaně mohou v současnosti i právnické osoby.

Volnost, rovnost, bratrství a Orwellova prasata

4. 2. 2013 / Jaroslav Bašta

Týden po volbách se zdá, že zvířené politické bahno se začíná konečně usazovat a začíná čas bilancování. A to je věru neradostné. Jak z mezinárodního srovnání tak z pohledu na naší minulost. Především utrpěla naše pověst kulturního a civilizovaného národa. Moji ruští přátelé s údivem zjistili, že politická kultura (čti: nekultura) našich prezidentských voleb se může hrdě měřit s projevy různých jurodivých politiků a žurnalistů v ruských volbách na počátku devadesátých let. Tento názor opírají o analýzy ruských politologů věnovaných naší zemi. Takže máme dvacetileté zpoždění nejen s přímou volbou...

Drda by měl být Kotrbovi vděčný

4. 2. 2013 / Radim Hreha

Kauza předvolebního komentáře Adama Drdy ve veřejnoprávním rozhlase zaujala nejen publicistu Štěpána Kotrbu, nýbrž i některá „mainstreamová“ média, což je dobře. Problematika limitů tvůrčí svobody žurnalistů veřejnoprávních médií v konfrontaci s výkladem a uplatňováním jejich etického kodexu a zákona zaslouží permanentní veřejnou pozornost a to nejen ve specializovaných internetových médiích. Média veřejné služby si totiž platíme všichni. A sloužit by měla nám všem. Služba ovšem předpokládá pokoru.

Drdova hysterizující politická demagogie a pravidla veřejné služby

3. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Svoboda slova není v žádné společnosti absolutní. Vždy je limitovaná zákony, dbajícími nejen na právo autora či vydavatele, ale i na práva konzumentů obsahu. Kde končí práva jednoho, tam začínají práva druhého. Nikdo nemá povinnost nechat se urážet jen proto, že autor "má právo říkat si, co chce". Nemá právo. Má právo říkat pouze to, co nepřekračuje zákonem určené mantinely.

Média veřejné služby se od ostatních médií zásadním způsobem liší. Nejsou soukromou iniciativou - podnikatelským záměrem. Existují z vůle státu (občanů), musí plnit zákonem definované role a úkoly, musí dodržovat daleko více zákonem určených pravidel ve své práci než média komerční. Proč tomu tak je? Protože rolí médií veřejné služby je poskytovat službu společnosti, nikoliv být nosičem bulvárně atraktivního obsahu proto, aby z přivěšené reklamy měl majitel zisk. Protože média veřejné služby si platíme my všichni, ať už máme jakékoliv názory. Neplatí si je jen jedna vyhraněná nátlaková skupina jako prostředek udržení svého vlivu či moci nad ostatními. Kdo to nechápe nebo nechce chápat, nemá v těchto médiích co dělat.

Základní rolí médií veřejné služby je totiž přispívat k soudržnosti společnosti, nikoliv k jejímu rozeštvávání.

Drdův předvolební "komentář" v ČRo TÉMA BL

BRITÁNIE:

Policejní špioni zneužívali totožnost mrtvých dětí

4. 2. 2013

Londýnská Metropolitní policie ukradla totožnost asi 80 mrtvých dětí a zneužila ji k vydání falešných pasů svým tajným agentům, vysílaným k infiltraci protestních organizací. Zjistil to deník Guardian, který přinesl informace, že policisté třicet let prohledávali matriky a hledali vhodné profily mrtvých dětí, které by bylo možno ukrást bez vědomí jejich rodičů. Někteří tajní policisté zneužívali totožnosti mrtvých dětí po dobu delší než 10 let.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Hamid Karzai: Západní intervence v Afghánistánu je k ničemu

4. 2. 2013

Afghánský prezident během návštěvy v Londýně, kde má jednat s Davidem Cameronem a pákistánským prezidentem Asifem Alim Zardarim se vyjádřil, že západní jednotky "bojují na nesprávném místě" a že bezpečnost byla v provincii Helmand, kde bojují britské jednotky, vyšší před jejich příchodem, než je teď. Karzai dodal, že není jasné, zda západní vojáci odcházejí nyní z Afghánistánu, protože mají pocit, že zlepšily bojem proti terorismu bezpečnost svých zemí, anebo proto, že si uvědomily, že jejich zásah v Afghánistánu byl k ničemu.

Podle Karzaie není největším nebezpečím pro Afghánistán Taliban či teroristické bojůvky, ale zasahování jiných mocností do vnitřních záležitostí Afghánistánu. Mínil tím, i když ho nejmenoval, především Pákistán. Pákistán poskytuje bojovníkům proti afghánské vládě útočiště už léta. Karzaiova vláda v minulosti obvinila pákistánksou rozvědku, že manipuluje povstalce proti Afghánistánu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Kazíte nám nedělní oběd

4. 2. 2013 / Jan Sláma

A berete chuť k jídlu, pokud si ho ještě můžeme dovolit. Toto asi napadne mnohé lidi, když poslouchali hašteření pánů Sobotky a Kalouska v nedělní Partii. Možná to leckdo také nevydržel a raději to vypnul.

Připomíná to příliš divadélko, které předváděli Ostap Bender se Šurou Pitvorou ve Zlatém teleti, když se každý z nich představil předsedovi samosprávy, ze kterého chtěli vyrazit peníze, jako syn poručíka Šmidta a ten je konfrontoval. Tito dva "synové" pak za neustálého pokukování po předsedovi, co tomu říká, předvedli divadlo, kdy se jako dva sourozenci po letech potkávají.

Kulturní barbaři

4. 2. 2013 / Michal Rubáš

Protože mají voličská rozhodování Pražanů celonárodní dopady, rozhodl jsem se postavit problematiku jejich hlasování na vědeckou bázi a rovněž zodpovědět ožehavou otázku, zda se nakonec i lidé mladší a vzdělanější smíří s tím, že ve finále prezidentské volby vyhrál kandidát mladší a vzdělanější. Zároveň tento text adresuji redaktorům Českého rozhlasu, aby viděli, jak má vypadat vyvážený komentář o Karlu Schwarzenbergovi.

Riskantní sázka Hollandea v Mali: nebude z ní vleklá katastrofa?

4. 2. 2013 / Immanuel Wallerstein

Jedenáctého ledna poslal francouzský prezident François Hollande vojáky do Mali, nejdřív jen hrstku, ale pak tři a půl tisíce, což je hodně. Dostali za úkol bojovat proti různým islámským fundamentalistům, kteří se zmocnili severního Mali. Takovému kroku říkají Francouzi gageure -- což je slovo odvozené od gage ve smyslu sázky. V podstatě to znamená pustit se do něčeho, co lze velmi obtížně dosáhnout. Myslím, že by se to dalo nejlépe přeložit jako "riskantní sázka" a v tomto případě bych řekl, že jde o sázku velmi riskantní.

Také vás bolí klouby?

4. 2. 2013 / Wenzel Lischka

Také vás dnes jako na potvoru bolí klouby? Jako většinu občanů, ani mne dosud klouby nebolely. Teprve do včerejšího sobotního odpoledne, dokud jsem v jedné nejmenované česko-jazyčné televizi nezhlédl reklamu na mazání na klouby.

Problém je v tom, že zmíněná reklama spočívala ve třech za sebou jdoucích impresivních nabídkách na tři různé masti či gely určené na bolavé klouby.

Kdyby ty tři nabídky nešly ihned za sebou, jistě bych si nějaké to mazání na klouby vybral. Jenomže takto jsem byl ve stejném dilematu jako při přímé (nikoliv upřímné) volbě nového presidenta. Nevěděl jsem, koho si mám vybrat z nabídky, kterou jsem si nevybral, a tak jsem nikoho (mimo sebe) nevolil.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.