Moravec se zpětně chová jako profesionál

4. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

V druhém kole už byl Moravec střízliv, strohý až suchý. A slušelo mu to. Přes dramaturgickou snahu po kombinaci Česko hledá superstar a Kdo to ví, odpoví. Chápu a souhlasím s Václavem Moravcem, že fandění k jednomu z kandidátů médiem může vést ke ztrátě důvěryhodnosti. Měl by ale v tomto duchu působit i na své kolegy... Toto "Moravcovo pravidlo" by se mělo stát v redakci zákonem.

Souhlasím s Moravcem, že stát tváří v tvář Miloši Zemanovi jako protivník s omezením moderátora bylo tou nejtěžší prací, kterou za deset let dělal. Kdysi jsem ten pocit také zažil - jako interview dělající novinář. A byl jsem u Miloše Zemana za blbce. S odstupem patnácti let musím říct, že právem. Od té doby vím, že novinář se má ptát pouze na to, co ví. A musí umět položit tři otázky, aby začal opravdový rozhovor. V první odpovědi tázaného (v tomto případě Miloše Zemana) je skryta výmluva či nazpaměť naučená odpověď. Kapacita fotografické paměti Miloše je cca 500 odpovědí. V druhé je skryt test inteligence a odborné zdatnosti novináře. A teprve třetí odpověď je opravdu upřímná odpověď partnera v diskuzi. Kdo neobstojí v pokládání druhé a třetí otázky, je zařazen do škatulky další debil. A podle toho je s ním pak zacházeno.

Moravcovi dokonce věřím, že se snaží být stoupencem žurnalistiky, která má předkládat jen fakta a nechat na druhých, aby si udělali názor a svůj názor do toho netahat. A dokonce chápu, že v ČT, hledající mnohdy křečovitě atraktivitu zpracování nudných témat, to není lehké...

V rozhovoru ale Moravec uspěl. Zachoval si tvář mediálního profesionála.

iDnes, Hana Válková: Nejtěžší práce, ale bez velkých chyb, hájí Moravec prezidentské debaty ZDE

Vytisknout