Klaus opět o kolo napřed aneb o amnestii trochu jinak

5. 2. 2013 / Petr Štěpánek

Vidíme to v přímém přenosu. Namísto seriozní diskuse šíří zpovykaná média zvrácenou propagandu hlavních viníků zdejšího justičního marasmu: soudců, státních zástupců a... politiků. Ale co když je všechno jinak? Kolikrát v minulosti už se ukázalo, že většina se mýlila a Klaus měl pravdu? Hodněkrát.

Opravdu by mě moc zajímalo, zda v České republice žije alespoň jeden jediný člověk, který si myslí, že náš justiční systém je efektivní a že funguje ke spokojenosti občanů i celé společnosti. O Klausově amnestii toho bylo napsáno a odvysíláno hodně, nicméně hlavní poselství amnestie dosud natvrdo nikdo nepojmenoval. Novináři ho přehlédli či nechtějí vidět, soudci a státní zástupci si ho ve své bohorovnosti nepřipouštějí. Jaké je to hlavní poselství? Prezident republiky náš hlemýždí justiční systém brutálním způsobem profackoval. Profackoval všechny ty namyšlené alibistické rozumbrady v talárech a samolibé a často i umanuté státní zástupce, co si s lidmi pohrávají jak s volejbalovým míčem a přepinkávají si je sem a tam, nahoru a dolů, a zároveň si za peníze nás daňových poplatníků hoví ve svých (v porovnání s ostatními profesemi) královsky placených křeslech, ba dokonce pro sebe v době všeobecného šetření vyžadují úplně jiná platová pravidla, než mají obyčejní smrtelníci. Suma sumárum: Klaus vystrčil na pranýř samotnou justici, nota bene v době, kdy trenduje k soudcokracii. To se neodpouští!

Pojďme se na věc podívat i z jiných úhlů, než nabízí impotentní hlavní novinářský proud. Kupříkladu Marie Součková. Vzpomínáte si na ni ještě? Na tu žádná amnestie nedosáhla. Bohužel. Bývalá místopředsedkyně ČSSD, první žena sociální demokracie z dob Vladimíra Špidly, někdejší ministryně zdravotnictví, jež na kauzu Diag Human najala a zaplatila podivného advokáta. Úplně poslední člověk, ke kterému jsem kdy choval politické sympatie. Přesto musím napsat, že způsob, jakým si s ní pohrála naše justice, je něco příšerného. Ani se mi to nechce hledat, kolikrát si s ní soudy různých stupňů pinkaly nahoru a dolů. Desetkrát? Dvanáctkrát? Čtrnáctkrát? Mezitím přišla o zdraví, kariéru i pověst. Zničený život. Co je jí platné, že nakonec od soudu odešla osvobozena? Takhle má fungovat justice? Tohle hájí kritici Klausovy amnestie? Ano, přesně tohle hájí! Nepřiznají to a možná si to ani neuvědomují.

Dennodenně jsme zaplavováni lavinou nářků, jak nebýt amnestie, všichni, proti kterým bylo zastaveno trestní stíhání, by byli nepochybně obratem odsouzeni a poškození by se dozajista domohli náhrady škody. Nic není vzdálenějšího realitě.

Všech poškozených je mi nesmírně líto a opravdu s nimi hluboce soucítím. Je to obrovská tragedie, když přijdete o spoustu peněz, často celoživotní úspory. Přesto je třeba se na celou věc podívat i z jiného úhlu. Je to kruté, ale poškozený není totéž co okradený. Že se ztratí či prohospodaří peníze, nemusí vždy znamenat, že je někdo ukradl. Může za tím být také chybný odhad, špatná spekulace, obyčejná smůla, objektivní příčiny, druhotná platební neschopnost, pohyby kursů a já nevím co ještě. A najednou jsou peníze fuč. Někdy vaše vlastní, někdy i ty vypůjčené či vámi investované. Tak to v podnikání, co je svět světem, občas chodí. Má prostě svá rizika. A ručení bývá omezené. Právě o tom je ta zkratka s. r. o. za jménem řady firem.

K odsouzení odpovědných manažerů nestačí, že se ztratily peníze. Je třeba ještě prokázat úmysl nebo flagrantní lajdáctví. Pak je to teprve trestný čin. Jenže to je právě to, co mnozí rozumbradové činní v trestním řízení (představou o tom, co je to vlastně podnikání a jaká v sobě ukrývá rizika, absolutně nepolíbení), často vůbec nechápou a nerozlišují. Ne, vůbec netvrdím, že všichni ti souzení ptáčci patří do téhle kategorie. Někteří však nepochybně ano. Totéž, co jim, totiž mnohaleté soudní martyrium, které vám zničí život, přestože jste se žádného trestného činu nedopustili, se za jistých okolností může stát kdekomu. I vám. Opravdu chcete, aby takhle naše justice fungovala? Aby si kupříkladu i s vámi pinkala deset a více let? Koneckonců, netřeba setrvávat na trestněprávním dvorku, obdobně si s námi naše alibistická, šnečí justice často pohrává v občanskoprávním revíru. Lepší devět zločinců na svobodě, než jeden nevinný za mřížemi! Nelíbí se vám to? Fajn. A co když zrovna vy budete ten desátý?

Někdo může tvrdit, že prezident neprofackoval ani tak justici, jako spíše obyčejné lidi, kteří přišli o své peníze. Přesně v tomhle bludu lidi navíc utvrzuje hanebná propaganda většiny médií. Opět, nic není vzdálenějšího realitě. S odplývajícím časem se riziko, že o své zmizelé peníze přijdete bez náhrady, jen a jen zvětšuje nikoli nepodobné čtverci narůstajícímu se vzdáleností. Ano, v justiční praxi všechno nejde dělat na počkání, nicméně teze, že nejúčinnější bývá především rychlá spravedlnost, je nepochybně pravdivá. Platí to co do viny, smysluplnosti trestu i možnosti náhrady škody. Právě na tohle Klaus brutálním způsobem upozornil.

Kupříkladu H-Systém. Hlavní viník Smetka sedí za katrem již několik let. A domohli se poškození nějaké náhrady? Jen paběrků. Jak to, že advokátka poškozených Hana Marvanová svým klientům nevymohla pořádnou náhradu, když všude slyšíme, že stačí ptáčka strčit do klece a pak se ukradené peníze zřejmě jen posypou? Odkud se bere ta uhlířská víra, že pokud po osmi, deseti, dvanácti letech navléknou tepláky i někteří další manažeři, poškození se domohou svých peněz? Prý na to padnou jejich obstavené majetky. Ha ha ha! Jakou hodnotu má ten obstavený majetek? Odhaduji desítky milionů, zatímco škoda je v řádu miliard. Kapka v moři. A i tady navíc platí teze o nepřímé úměře odplývajícího času a pravděpodobnosti domožení se náhrady škody.

A propos, Marvanová. V celé diskusi o amnestii je nejspíš v střetu zájmů. Bojuje za věc, nebo za svoje palmáre? Nebo snad za svoji příští politickou kariéru? Nevím, nechci jí nasazovat psí hlavu. Nicméně jak vidno, našim médiím vadí střet zájmů jen někdy a u někoho. Ostatně politických nul, které si myslí, že populistickým okopáváním hlavy státu se jim přifouknou vlastní politické svaly, tu zevluje spousta. Někteří senátoři dokonce chtějí prezidenta žalovat pro velezradu. Myslím, že oni sami by měli být superarbitrování pro veleblbost.

Téměř jako hotová věc se bere, že obvinění, které se dosud nepodařilo posadit za katr po osmi, dvanácti, ba i šestnácti letech soudních tahanic, budou dozajista odsouzeni v devátém, třináctém či snad dokonce ve dvacátém roce soudního martyria. K smíchu! Presumpce neviny už u nás prakticky neexistuje. Už máme jen sprosté podezřelé! A žádné lidskoprávní organizace proti tomu neprotestují. Tohle se vám líbí? Vám, kteří s takovým gustem hanobíte vlastního prezidenta?

Pitomosti typu, že Klaus zametá za devadesátými léty či že amnestoval své přátele, komentovat nebudu. Kdo těmhle zhovadilostem věří, tomu stejně není pomoci.

Ručník, který Klaus hodil do ringu, potřebuje ponejvíce sama naše justice. Příklad? Kauza fondů Trend a Mercia. Zmizelé miliardy. Po šestnácti letech soudního volejbalu by hlavní aktér Miroslav Hálek měl jít dle zatím posledního nepravomocného rozsudku do lochu na dva (!!!) roky. Jestli se nepletu, ty už má z vazby stejně odkroucené. Amnestii ale nechce, požaduje dokončení soudního procesu. Dle téhož posledního rozsudku byl jeho kolega Miroslav Vlastník – půl roku před vyhlášením amnestie – zproštěn obvinění. Po šestnácti (!!!) letech. Ano, to je ten, co byl osm let na útěku a mezitím se vrátil, z čehož někteří myslitelé od pera promptně vyvodili, že mu prezident republiky zřejmě brnknul do Peru. Svatá prostoto! Kupříkladu na iDnes.cz to dokonce pojali tak, že zatímco návrat obviněného a amnestii dali do tajemné souvislosti, půl roku starý osvobozující rozsudek zcela zamlčeli. Ano, takhle se u nás dělá propaganda. Antiklausovská propaganda.

A teď si to, prosím, všechno sečtěte, zkuste se s otevřenou myslí na věc podívat i z jiných úhlů a pak chvilku přemýšlejte. Jaké jiné prostředky, jak opravdu důrazně poukázat na zoufalou praxi zdejší justiční soustavy, má prezident k dispozici?

Jistě, mohl se také na všechno vykašlat a nechat všechno při starém. Jenže to už by nebyl Václav Klaus. Politik, který nenastavuje záda populárním větrům, státník, který nechodí s davem, nýbrž sám udává směr, bojovník, který se pouští i do zdánlivě předem prohraných bitev, běžec na dlouhé trati, jenž bývá o kolo napřed, a samozřejmě – proč to nepřiznat – také ješita, který je rád vidět.

A ono to funguje! Hned příští týden po amnestii vláda pověřila ministra spravedlnosti, aby vypracoval soubor legislativních opatření, která práci justice zrychlí.

Vytisknout