Český rozhlas: Glosa Adama Drdy byla aktivistická a urážlivá

4. 2. 2013

Praha 4. 2. 2013

S ohledem na informace, které se v posledních dnech objevily v médiích k situaci kolem glosy Adama Drdy, odvysílané Českým rozhlasem, vydává Český rozhlas toto prohlášení.

Stanice Českého rozhlasu Rádio Česko odvysílala dne 14. 1. 2013 glosu autora Adama Drdy, jejíž přepis uveřejnila též na svých webových stránkách. Vedení stanice následně vyhodnotilo tento příspěvek jako neodpovídající pravidlům předvolebního vysílání Českého rozhlasu, a proto byl text glosy z webových stránek stažen. Vedení Českého rozhlasu dále sankcionovalo editora vysílání a šéfredaktora Rádia Česko za porušení pravidel předvolebního vysílání.

Problém citované glosy nespočívá v tom, že v ní její autor prezentuje svůj názor a pohled na politickou scénu a českou společnost. Problematická je zásadně forma, jakou autor svůj názor prezentuje. Autorův příspěvek je aktivistický a urážlivý směrem k velké části obyvatel České republiky. Podle přesvědčení vedení Českého rozhlasu není možné ve vysílání rádia veřejné služby šířit podobné myšlenky, v náznacích vedoucí až k politické diskriminace či zákonem zakázanému podněcování k nenávisti z důvodů politického nebo jiného smýšlení.

Justice v České republice

4. 2. 2013 / Petr Novák

Včera jsem vedl se svou ženou zajímavou debatu na téma naše justice. Vlastně to začalo nevinně. Jen jsme se bavili o tom, že se nám podařilo vyhrát spor o náš dům, který jsme zaplatili, ale který přesto spadl do exekuce.

Je to pohádka jako stvořená pro větší děti v naší zemi.

Aby věděly, do čeho rostou a co se jim může stát, když budou pilně spořit a vezmou si hypotéku.

Skromná reakce na poněkud ambiciózní litanii (nejen) justice

4. 2. 2013

Reakce právníka, jehož totožnost je redakci známa. Záměrně nechce vystupovat jako nezmocněný mluvčí žádné konkrétní právnické profese.

Nevíme, jak autor článku dům koupil. Koupit se totiž dá na základě špatně napsané, nevýhodné, riskantní, částečně nebo rovnou úplně neplatné smlouvy - takže vlastně i "nekoupit". Odeslat platbu předem a teprve čekat na nejisté podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí a na rozhodnutí o zápisu je vždy kritická a riskantní fáze a zpravidla se u tak významné investice ošetřuje nějakou formou úschovy či akreditivu kupní ceny u třetího subjektu. Tím spíše při koupi nemovitosti od nestavebníka, pokud si jej pisatel článku z veřejně dostupných zdrojů před sjednáním koupě co do spolehlivosti a bezdlužnosti neprověřil. Kolik autor článku investoval vlastního úsilí nebo peněz za právní servis smluvního ošetření dost možná největší a nejdůležitější majetkové investice svého života, se z textu nedozvídáme.

Nový prezident a scéna v lékárně

4. 2. 2013

Tak máme nového prezidenta. Podle názoru jedné strany špatného, podle druhé dobrého. Na hodnocení je ještě moc brzy. Uvidíme, jakých dosáhne výsledků. Napříč politickým spektrem se nese názor, že prezident podle ústavy nemá prakticky žádné pravomoce. Myslím si, že tomu tak není. Nasvědčuje tomu poněkud křečovitá snaha pánů Kalouska a Nečase přesvědčit veřejnost o tom, že kromě kladení věnců a novoročního projevu nemá president nárok se účastnit aktivně politického života. Možná ještě posílat zápisky z cest po světě, píše Antonín Petrla.

Otřesný zážitek

4. 2. 2013

Článek "Nový prezident a scéna v lékárně" mne doslova zvedl ze židle. Naprosto stejnou scénu v lekárně jsem zažil dvakrát, v jednom případě se jednalo o částku zhruba dva tisíce, podruhé asi o jeden tisíc. Indentická s citovaným článkem byla i reakce lékárnice : "Vy ale ty léky k dalšímu životu nutně potřebujete" a odpověď "Když si je koupím, nezbyde mi na jídlo", píše Jiří Šlouf.

Vobou případech se jednalo o otřesný zážitek - z lékárny odchází člověk který má neskutečně hrozný pocit pokoření a studu.Jedná se o staršího, bezbranného člověka zvyklého celý jednak poctivě pracovat, jednak nikdy nezůstat nikomu nic dlužný.

Vzhledem k tomu, že sám jsem již starší ročník 1935, dovedu si představit, že ve stejné situaci mohu být sám. Jak bych mohl například v případě hospitalizace hradit zálohové platby související s bydlením.

Máme se skutečně nejlépe v historii lidstva, jak spolu s panem Kalouskem tvrdí (a na rozdíl od pana Kalouska tomu i věří) mladá generace?

Důchodci nemusejí z lékáren odcházet s prázdnou?

4. 2. 2013

Upozornil na to Radovan Vencálek, který poukazuje na tuto informaci na stránkách VZP:

Pojišťovny neposkytují ve všech kategoriích plně hrazené léky

4. 2. 2013 / Petr Wagner

Ve svém příspěvku se pan Vencálek mýlí, píše Petr Wagner. Prohlášení pojišťovny, že v každé skupině je pojišťovnou plně hrazený lék, je manipulace a v důsledku nepravda. Nechci zabíhat do konkrétností, ale antibiotika například, ale i mnoho dalších léků nemá plně hrazenou variantu. Ta věc je trochu obsáhlá na diskusi na stránkách BL, ale každý, kdo se v medicíně pohybuje, ať jako pacient nebo jako lékař či lékárník ví, že je to lež a umí vyjmenovat řadu léků bez plně placené alternativy.

Již několik let se stále doplatky pacientů za léky zvyšují. Poslední data ukazují, že zhruba z 80 miliard za léky hradí pojišťovny polovinu a pacienti druhou. A je stále větší tlak, aby pojišťovny hradily ještě méně.

Navrhovatelům alternativ bych doporučoval, aby spíš než na stránky VZP provozované firmou IZIP navštívili nějakou lékárnu. Tam se o doplatcích doví velmi rychle a pravdivě mnohem více. Pojišťovny mají mnoho krásných řečí o tom, jak všechno platí a všechno každému zajistí včetně té nejlepší péče a zadarmo, tedy z pojištění. Realita je ovšem úplně jiná. Pojišťovny, nemocní i lékaři to vědí až moc dobře!

Máme se začít bát?

4. 2. 2013 / Věra Říhová

Nemělo se to stát, ale stalo se, ať už volby vyhrál jeden nebo druhý, naše společnost se změnila v totalitu jednáním samotných občanů. Pyšní, panovační, bezcitní egocentrici získali během uplynulých let svou moc a už se jí nechtějí vzdát a čím více se stupňuje obrana proti jejich panovačnosti, tím více přitvrzují.

Jestliže jsme ještě nedávno psali články o nástupu hospodářské krize jako o ukončeném mejdanu, který v naší zemi roztočila Topolánkova vláda spolu s Paroubkovou opoziční neschopností, dnes, stejně jako Veronika Sušová-Salminen, píšeme o povolební nebo pomejdanové kocovině.

Kazíte nám nedělní oběd

4. 2. 2013 / Jan Sláma

A berete chuť k jídlu, pokud si ho ještě můžeme dovolit. Toto asi napadne mnohé lidi, když poslouchali hašteření pánů Sobotky a Kalouska v nedělní Partii. Možná to leckdo také nevydržel a raději to vypnul.

Připomíná to příliš divadélko, které předváděli Ostap Bender se Šurou Pitvorou ve Zlatém teleti, když se každý z nich představil předsedovi samosprávy, ze kterého chtěli vyrazit peníze, jako syn poručíka Šmidta a ten je konfrontoval. Tito dva "synové" pak za neustálého pokukování po předsedovi, co tomu říká, předvedli divadlo, kdy se jako dva sourozenci po letech potkávají.

POZVÁNKA:

Město a životní prostředí

4. 2. 2013

Ve městě dnes žije většina obyvatel planety, čímž se právě město stává pro většinu z nás primárním životním prostředím. Jak se na jeho kvalitě a proměnách projevuje privatizace a deprivatizace veřejného prostoru a služeb?

11. února 18:00-20:00 hodin, Bubenská 1, Praha.

Španělský premiér je pod tlakem, aby odstoupil

4. 2. 2013

Ve Španělsku se prohlubuje politická krize. Deník El Pais zveřejnil minulý týden obvinění, že lidovecký premiér Mariano Rajoy a další vysocí činitelé jeho pravicové vlády dostávali po dobu více než dvaceti let tajné úplatky. Rajoy je obviňován, že dostával přibližně 25 000 euro ročně. Brání se, že to není pravda. Rajoy doufám že se mu podaří neodstoupit. Chce zveřejnit veškeré podrobnosti o svých příjmech a o svém majetku. Jeho postavení je ale slabé. Ohrožuje ho prohlubující se španělská hospodářská krize a rekordní míra nezaměstnanosti. Rajoy se při tom snaží prosadit další škrty ve výši 60 miliard euro.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Zeman mezi morálním kýčem a pokrytectvím. Povolební mediální hysterie a další politické surrealismy

2. 2. 2013 / Veronika Sušová-Salminen

Konec prezidentské volební kampaně se v Česku přelil do povolební kocoviny. Je skutečně s podivem, jaká vlna nenávisti a nevkusu se zvedla po tom, co Miloš Zeman vyhrál první přímé prezidentské volby v našich dějinách. Je ukázkou nejen špatného vkusu, ale také toho, že demokracie má v České republice svoje očividné limity.

Je pravda, že při prvním (a snad i druhém) zvolení Václava Klause se na veřejnosti objevily protestní placky s nápisem Václav Klaus není mým prezidentem. Ovšem tato názorová kampaň se tehdy objevovala, pokud mě paměť neklame, v jiném kontextu a za mnohem menšího zájmu ze strany veřejnosti a především médií. Nedoprovázela jí nevkusná post-kampaň médií, které chrlí nenávist vůči Zemanovi během několika posledních dní. Bulvár Aha! jí korunoval "analýzou" Zemanova zdravotního stavu, jejíž nevkusnost se pokoušel maskovat tím, že se jedná údajně o nadsázku. Jeho "analýza" byla doplněna obrázkem svlečeného Zemana v pozadí s Pražským hradem.

Jak se studenti ne/sešli se svými odpůrci

4. 2. 2013 / Václav Meškan

Dne 2.2. 2013 pořádalo Hnutí za Přímou Demokracii v aule Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích konferenci s veřejnou debatou pod titulem Demokracie versus totalita ve 21. století. Cílem konference byla snaha o vyvolání seriózní debaty mezi organizátory studentských protestů proti působení členů KSČM v krajské politice (což ovšem na konferenci zástupci studentů ostře popřeli...) a jejich odpůrců.

POZVÁNKA:

Záclona

4. 2. 2013

Výstava fotografií v Televizním klubu ČT na Kavčích Horách od 1. 2. do 15. 3. 2013. Webová galerie ZDE

Drda by měl být Kotrbovi vděčný

4. 2. 2013 / Radim Hreha

Kauza předvolebního komentáře Adama Drdy ve veřejnoprávním rozhlase zaujala nejen publicistu Štěpána Kotrbu, nýbrž i některá „mainstreamová“ média, což je dobře. Problematika limitů tvůrčí svobody žurnalistů veřejnoprávních médií v konfrontaci s výkladem a uplatňováním jejich etického kodexu a zákona zaslouží permanentní veřejnou pozornost a to nejen ve specializovaných internetových médiích. Média veřejné služby si totiž platíme všichni. A sloužit by měla nám všem. Služba ovšem předpokládá pokoru.

Moravec se zpětně chová jako profesionál

4. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Václav Moravec poskytl iDnes poměrně obsáhlou reflexi svého výkonu v předvolebním vysílání. Upřímnou reflexi, pokud mohu soudit. Moravec polemizuje s hypotetickými (i reálnými) kritiky a nešetří nedostatky ve firemní kultuře ČT. Rozumím Moravcovu argumentu k diskuzi před prvním kolem, že "v devíti lidech můžete řešit jen symbolické věci", i když s ním nesouhlasím. Myslím, že věcnost a větší prostor pro kandidáty namísto vlastních "spojovacích" oslích můstků a namísto bulvárních otázek by Moravcovi slušel i v debatě před prvním kolem. Nebyl by únavně exhibujícím komentátorem, za což jsem ho kritizoval, ale nestranným moderátorem diskuze jiných. Za což bych ho chválil.

Drdova hysterizující politická demagogie a pravidla veřejné služby

3. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Svoboda slova není v žádné společnosti absolutní. Vždy je limitovaná zákony, dbajícími nejen na právo autora či vydavatele, ale i na práva konzumentů obsahu. Kde končí práva jednoho, tam začínají práva druhého. Nikdo nemá povinnost nechat se urážet jen proto, že autor "má právo říkat si, co chce". Nemá právo. Má právo říkat pouze to, co nepřekračuje zákonem určené mantinely.

Média veřejné služby se od ostatních médií zásadním způsobem liší. Nejsou soukromou iniciativou - podnikatelským záměrem. Existují z vůle státu (občanů), musí plnit zákonem definované role a úkoly, musí dodržovat daleko více zákonem určených pravidel ve své práci než média komerční. Proč tomu tak je? Protože rolí médií veřejné služby je poskytovat službu společnosti, nikoliv být nosičem bulvárně atraktivního obsahu proto, aby z přivěšené reklamy měl majitel zisk. Protože média veřejné služby si platíme my všichni, ať už máme jakékoliv názory. Neplatí si je jen jedna vyhraněná nátlaková skupina jako prostředek udržení svého vlivu či moci nad ostatními. Kdo to nechápe nebo nechce chápat, nemá v těchto médiích co dělat.

Základní rolí médií veřejné služby je totiž přispívat k soudržnosti společnosti, nikoliv k jejímu rozeštvávání.

Drdův předvolební "komentář" v ČRo TÉMA BL

Drda není Bůh

2. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Pro pana Drdu platí Kodex stejně jako pro ostatní redaktory a spolupracovníky médií veřejné služby. Kodex sepsali sami novináři - pracovníci ČRo. Není to regulační, ale autoregulační norma, která se přijetím Radou ČRo a následně Parlamentem stala právně závaznou, jak předpokládá zákon o ČRo. Je to veřejný příslib Českého rozhlasu koncesionářům všech politických názorů, který odlišuje médium veřejné služby od ostatních - komerčních. Který určuje pravidla SLUŠNĚ vedené diskuze demokratické společnosti, kterou si občané všech barev pleti či všech politických názorů platí.

Drdův komentář korektní není. Ani omylem. Je vulgární, je sprostý, je povýšený a je primitivní. Komentátora Drdu platí jak voliči pana Schwarzenberga, tak i voliči pana Zemana. Platí jej komunisté stejně jako antikomunisté. Platí jej voliči TOP 09 stejně jako voliči ČSSD nebo ODS. Platí jej věřící stejně jako ateisté. A komentátor i jeho editoři toto musí mít vždy na paměti.

Nerovnost pro všechny

3. 2. 2013

Šokující, zábavný devadesátiminutový dokumentární film Inequality for All (Nerovnost pro všechny) se neočekávaně stal hitem letošního filmového festivalu v Sundance. Film, kterým diváka provází americký ekonom Robert Reich, argumentuje, že americký kapitalismus fatálním způsobem opustil střední vrstvy a jen umožňuje superbohatým, abý dál bohatli.

Film v Sundance získal zvláštní cenu poroty a bude distribuován v Americe do kin. Podle recenzenta deníku Guardian jde o překvapivý a velmi zábavný film, a zásluhu na tom má právě jeho hvězda, Robert Reich.

Reich je šestašedesátiletý univerzitní profesor, který už tři desetiletí neúnavně upozorňuje na šířící se nerovnost.

VZPOMÍNKY MUŽE, KTERÝ POMÁHAL UKONČIT VIETNAMSKOU VÁLKU

40 let od války ve Vietnamu a její česká stopa

4. 2. 2013 / Miroslav Polreich

Právě proběhlo 40 let od ukončení války ve Vietnamu. Francie se snažila obnovit svoji vládu v Indočíně, ale po porážce u Dien-bien-phu vyklidila pole a v roce 1954 podepsala dohodu, dle které byla zem dočasně rozdělena podle 17. rovnoběžky, kdy severní část VDR byla pod vládou vůdce národa, na Sorbonně vystudovaného komunisty, Ho Či Mina se silným vlivem i na Jihu. Americká obava z šíření komunismu v Asii "metodou domina" přiměla již za vlády John F. Kennedyho pomoc Jihu formou masivní vojenské přítomnosti. Tento stav se stal časem bezvýchodným i přes dlouhotrvající otevřenou válku. Pentagon a State departament (ministerstvo zahraničí USA - pozn. ed.) trvaly na vedení bojů do "konečného vítězství".

Volnost, rovnost, bratrství a Orwellova prasata

4. 2. 2013 / Jaroslav Bašta

Týden po volbách se zdá, že zvířené politické bahno se začíná konečně usazovat a začíná čas bilancování. A to je věru neradostné. Jak z mezinárodního srovnání tak z pohledu na naší minulost. Především utrpěla naše pověst kulturního a civilizovaného národa. Moji ruští přátelé s údivem zjistili, že politická kultura (čti: nekultura) našich prezidentských voleb se může hrdě měřit s projevy různých jurodivých politiků a žurnalistů v ruských volbách na počátku devadesátých let. Tento názor opírají o analýzy ruských politologů věnovaných naší zemi. Takže máme dvacetileté zpoždění nejen s přímou volbou...

Kulturní barbaři

4. 2. 2013 / Michal Rubáš

Protože mají voličská rozhodování Pražanů celonárodní dopady, rozhodl jsem se postavit problematiku jejich hlasování na vědeckou bázi a rovněž zodpovědět ožehavou otázku, zda se nakonec i lidé mladší a vzdělanější smíří s tím, že ve finále prezidentské volby vyhrál kandidát mladší a vzdělanější. Zároveň tento text adresuji redaktorům Českého rozhlasu, aby viděli, jak má vypadat vyvážený komentář o Karlu Schwarzenbergovi.

Rovnost finančních podmínek voleb

4. 2. 2013 / Jan Štykar

Prezidentští kandidáti, za nimiž nestojí velké peníze nebo zájmy majitelů masmédií, mají velmi ztížené podmínky ve volbách uspět. Pravidla volby prezidenta ani ostatních voleb se nijak nezabývají finanční rovností kandidátů, což vede k prosazování ekonomických, majetkových a jiných zájmů finančně silných skupin. Přitom tyto skupiny ani nemusí mít "českou státní příslušnost", neboť přispívat na volební kampaně mohou v současnosti i právnické osoby.

Riskantní sázka Hollandea v Mali: nebude z ní vleklá katastrofa?

4. 2. 2013 / Immanuel Wallerstein

Jedenáctého ledna poslal francouzský prezident François Hollande vojáky do Mali, nejdřív jen hrstku, ale pak tři a půl tisíce, což je hodně. Dostali za úkol bojovat proti různým islámským fundamentalistům, kteří se zmocnili severního Mali. Takovému kroku říkají Francouzi gageure -- což je slovo odvozené od gage ve smyslu sázky. V podstatě to znamená pustit se do něčeho, co lze velmi obtížně dosáhnout. Myslím, že by se to dalo nejlépe přeložit jako "riskantní sázka" a v tomto případě bych řekl, že jde o sázku velmi riskantní.

Také vás bolí klouby?

4. 2. 2013 / Wenzel Lischka

Také vás dnes jako na potvoru bolí klouby? Jako většinu občanů, ani mne dosud klouby nebolely. Teprve do včerejšího sobotního odpoledne, dokud jsem v jedné nejmenované česko-jazyčné televizi nezhlédl reklamu na mazání na klouby.

Problém je v tom, že zmíněná reklama spočívala ve třech za sebou jdoucích impresivních nabídkách na tři různé masti či gely určené na bolavé klouby.

Kdyby ty tři nabídky nešly ihned za sebou, jistě bych si nějaké to mazání na klouby vybral. Jenomže takto jsem byl ve stejném dilematu jako při přímé (nikoliv upřímné) volbě nového presidenta. Nevěděl jsem, koho si mám vybrat z nabídky, kterou jsem si nevybral, a tak jsem nikoho (mimo sebe) nevolil.

DEBATNÍ KLUB:

Květa Pohlhammer Lauterbachová a Ludvík Šulda diskutují o idei komunismu

4. 2. 2013

IDnes dál tlačí protizemanovsky na pilu, čtenáři se její propagandě vysmívají

2. 2. 2013 / Jan Čulík

Práce propagandistů v deníku IDneszačíná získávat rysy zoufalství. Projevuje se to dalšími a dalšími útoky na Miloše Zemana, viz například sobotní článek "Po alkoholu Zeman ztrácí sebekontrolu" .

Jsou pracovníci IDnes skutečně takoví zoufalci, že ani neumějí dělat svou propagandu? Není jim jasné, že se protizemanovskou kampaní zdiskreditovali a pokud chtějí, aby je čtenáři brali vážně, měli by si dát pauzu? Chci-li mít možnost Zemana ve funkci kritizovat tak, aby mě čtenáři nepovažovali za absurdní vtip, měl bych se pokusit odstřihnout se od nevybíravé předvolební protizemanovské kampaně a psát aspoň čtrnáct dní o něčem jiném, než se ke kritice vrátím. Jenže oni v IDnes svému nutkavému pocitu, že musejí na Zemana útočit, prostě nemohou odolat, je to zřejmě jak droga, a výsledky se dostavují v reakcích čtenářů. Upozorňuju, že nechávám stranou otázku, zda Miloš Zeman je či není alkoholik, realita je pro IDnes zcela podružná a bohužel se ten list natolik zdiskreditoval, že i kdyby byl Zeman stokrát alkoholik, čtenáři už nebudou věřit. O Zemanovi prostě bohužel nemůže deník IDnes dnes seriozně psát. Je to škoda, protože je zapotřebí, aby i nový prezident byl kontrolován tiskem, "hlídacími psy demokracie". Jenže v důsledku toho, jak komicky se redaktoři IDnes chovají, to, co píší, ztratilo svůj společenský dopad. Volali "Pozor, vlk!" příliš často, když vlk nebyl. Takže teď je nikdo nebere vážně, i kdyby jejich varování bylo důvodné. Reakce na fórech IDnes byly vždycky především pravicové a antikomunistické, pokud jsou dnes převážnou většinou ostrou kritikou způsobu, jak IDnes píše, je něco špatně:

BRITÁNIE:

Policejní špioni zneužívali totožnost mrtvých dětí

4. 2. 2013

Londýnská Metropolitní policie ukradla totožnost asi 80 mrtvých dětí a zneužila ji k vydání falešných pasů svým tajným agentům, vysílaným k infiltraci protestních organizací. Zjistil to deník Guardian, který přinesl informace, že policisté třicet let prohledávali matriky a hledali vhodné profily mrtvých dětí, které by bylo možno ukrást bez vědomí jejich rodičů. Někteří tajní policisté zneužívali totožnosti mrtvých dětí po dobu delší než 10 let.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Hamid Karzai: Západní intervence v Afghánistánu je k ničemu

4. 2. 2013

Afghánský prezident během návštěvy v Londýně, kde má jednat s Davidem Cameronem a pákistánským prezidentem Asifem Alim Zardarim se vyjádřil, že západní jednotky "bojují na nesprávném místě" a že bezpečnost byla v provincii Helmand, kde bojují britské jednotky, vyšší před jejich příchodem, než je teď. Karzai dodal, že není jasné, zda západní vojáci odcházejí nyní z Afghánistánu, protože mají pocit, že zlepšily bojem proti terorismu bezpečnost svých zemí, anebo proto, že si uvědomily, že jejich zásah v Afghánistánu byl k ničemu.

Podle Karzaie není největším nebezpečím pro Afghánistán Taliban či teroristické bojůvky, ale zasahování jiných mocností do vnitřních záležitostí Afghánistánu. Mínil tím, i když ho nejmenoval, především Pákistán. Pákistán poskytuje bojovníkům proti afghánské vládě útočiště už léta. Karzaiova vláda v minulosti obvinila pákistánksou rozvědku, že manipuluje povstalce proti Afghánistánu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pokud vám ušlo

3. 2. 2013 / František Řezáč

Hezký seriálek čtyř propagandistických a prokarlovských článků uveřejnil v posledních týdnech v Lidových novinách vysokoškolský pedagog a katolický publicista Martin C. Putna. V prvním díle s nadpisem "Králové a vlastizrádci" nám k řídké omáčce o četbě historické literatury přidal desert o "vlastizrádcích v ruských službách".

ČTK na zrušení

Potvrdí vyšší soudy sebevražedná prohlášení ČTK?

2. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Podle České tiskové kanceláře nelze spoléhat na informace obsažené v jejích agenturních zprávách. Za informace obsažené v agenturní zprávě ČTK agentura dle vyjádření právních zástupců jejího vedení totiž nenese žádnou odpovědnost. Podle ČTK její agenturní zprávy postrádají jakoukoliv právní relevanci.

Degradace elit a vítězné tance zbabělců, aneb

Štvanice skončila -- zapomeňte?

2. 2. 2013 / Lubomír Brožek

Přiznám se, že jsem nějaký čas považoval blouznění jihočeských studentů o komunistické hrozbě na radnici za cosi, co mohlo způsobit infikované klíště, ale podivně bizarní hon ad hoc stmelené úderky na jednu naprosto nevinnou ženu mi brzy připomněl, že "mlčeti zlato" je rčení pro tuto příležitost krajně nevhodné. Stejně nevhodné, jako "fórek", který jsem na adresu revolučních studentů náhodně zaslechl: "Co byste chtěli od budoucích elit?" Co k tomu dodat..., snad jen: jestli to někoho inspiruje k pousmání, já to rozhodně nebudu.

O údajném alkoholismu Miloše Zemana

2. 2. 2013 / Boris Cvek

Vlastně žasnu nad tím, jak mnoho lidí ohrnuje najednou nos nad údajným alkoholismem nově zvoleného prezidenta Miloše Zemana. V národě, kde je snad největší spotřeba piva na osobu na světě, kde se běžně dává v rodinách alkohol dětem a kde se lidé opíjejí snad při všech příležitostech oslav něčeho, je to velmi pokrytecké a hloupé.

Závislost na alkoholu je nemoc, vážná nemoc, není to vada charakteru. Těžký alkoholik nemůže jenom tak přestat pít, protože bez alkoholu má vážné zdravotní problémy, trpí úzkostí, nespavostí, halucinacemi, což může vést až k deliriu tremens (mnoho lidí si, myslí, že delirium tremens je stav nejvyšší opilosti, ale on je to stav vznikající v důsledku toho, když těžký alkoholik nepije) a smrti (infarkt, epileptický záchvat).

Karneval bez konce

2. 2. 2013 / Karel Dolejší

Jiří Přibáň v Salonu Práva srovnává volební kampaň s karnevalem. "Ke slovu se dostávají obscénnosti a vulgarismy a obecně vládne grotesknost," popisuje autor dočasné zneplatnění sociálního řádu v tomto období. Přijmeme-li tento pohled, nelze pak ale volební kampani vyčítat prakticky nic: Ani to, že jeden z kandidátů představuje čisté simulakrum, ani to, že jiný poruší prakticky všechny myslitelné meze slušnosti. Nic z toho není vyloženě špatné, ovšem za jednoho předpokladu: Že se s karnevalem po volbách zase včas přestane a nastoupí obyčejný politický provoz.

Přelomový objev?

1. 2. 2013 / Boris Cvek

Na Novinkách.cz právě visí jako hlavní zpráva tohle: "Brněnští vědci našli způsob, jak léčit rakovinu, a nezatížit přitom organismus." V článku není nikde uvedeno, kde daný objev byl publikován. Pokud není publikován, neprošel nezávislým oponentským řízením a není důvěryhodný. Pokud by šlo opravdu o přelomový objev, měl by být publikován v nějakém prestižním mezinárodním časopise. Zmínka v článku je pouze o možném patentování objevu. Patentování ale není argument o použitelnosti, je to pouze zajištění si práv na zisk z objevu, pokud ten se ukáže použitelným a výnosným. Lidé si mohou patentovat vynálezy, o kterých sami dobře vědí, že nikdy k ničemu nebudou, pokud jim patentování má přinést nějakou prestiž a odměnu z peněz daňových poplatníků. Mít hodně patentů je ale samo o sobě naprosto k ničemu.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.