Ve Španělsku se opět konaly velké demonstrace

24. 2. 2013

Zatímco v zasněženém Brně se protivládní demonstrace Hnutí za přímou demokracii účastnilo sotva čtyřicet osob, ve španělských městech se v sobotu znovu konaly obří demonstrace. Většina sdělovacích prostředků mimo Španělsko o nich však už neinformuje, domácí britský zpravodajský televizní kanál BBC News 24 se o nich však přece jen zmínil.

Sobotní demonstrace v mnoha španělských městech protestují proti "puči, který provedly finanční trhy". Zeť španělského krále mezitím stanul před soudem za korupci.

Britský kardinál obviněn z "nevhodného sexuálního chování"

24. 2. 2013

Tři kněží a jeden bývalý kněz udali Keithe O'Briena, vlivného britského kardinála, který má volit papaže, Vatikánu, za sexuální prohřešky, k nimž došlo před třiatřiceti lety. Chtějí tak zabránit tomu, aby měl možnost volit nového papeže.

Žalující osoby jsou ze skotských diecézí St. Andrews a Edinburk. Poslali stížnost nunciovi Antoniu Menninimu, vatikánskému velvyslanci v Británii, a požadují, aby O'Brien okamžitě odstoupil. Kardinál obvinění popírá.

O'Brien, který má příští měsíc odejít do důchodu, se ostře staví proti právům homosexuálů. Odsuzuje homosexualitu jako nemorální, staví se proti tomu, aby směli homosexuálové adoptovat děti a je proti homosexuálním sňatkům.

Jeden z mužů kardinála obvinil, že s ním měl před lety "nevhodný poměr", což vedlo k tomu, že oběť pak vyžadovala po dlouhá léta psychologické poradenství.

Britští konzervativci útočí na BBC

24. 2. 2013

Mezi vládnoucími britskými konzervativci a společností BBC vzniká válka: Konzervativní ministři kritizují BBC, že je "příliš levicová".

Ministrům vadí, že BBC systematicky hovoří o "vládních škrtech" zatímco by prý měla hovořit o "vládních úsporách v zájmu daňového poplatníka". Ministerstvo práce a důchodů proto podalo na BBC až 20 stížností, v nichž poukazuje na "neobjektivitu" a "nepřesnosti". Poradci si stěžují, že BBC často informuje pouze o těžké situaci lidí, na něž dopadnou důsledky "reforem", a neinformuje o opatřeních, jejichž cílem je snížit dopad škrtů.

Ian Duncan Smith, ministr práce a sociálních věcí, je zejména rozhořčen způsobem, jak BBC informuje o tzv. "dani uvalené na ložnice", totiž o jeho reformě sociální podpory činží. Duncan Smith totiž zavádí kontroverzní reformu, v jejímž rámci bude snížena sociální podpora na činže pro rodiny, které mají v bytě víc než jednu ložnici. Kritikové, kteří vystoupili v BBC, poukazují na to, že snížení sociální podpory rodiny tvrdě postihne, protože se lidé s pokojem navíc nemají kam přestěhovat, neboť potřebné menší byty prostě nejsou k dispozici, a také postihne invalidy, kteří často nemohou s manželským partnerem přespávat v jediné ložnici.

Konzervativce nyní také rozčílilo, že byl do Rady BBC jmenován bývalý labouristický ministr kultury James Purnell a bude dostávat plat 295 000 liber ročně jako "ředitel pro strategii".

Podrobnosti v ZDE

Buďme jako oni

24. 2. 2013 / Michal Rubáš

Předneseno na sobotní akci HzPD v Brně

Účelem globálních ekonomických změn posledních třiceti let je otevřít národní ekonomiky takovým způsobem, aby byli proti sobě postaveni pracující ze všech koutů světa, aby si sráželi cenu své práce.

Ideologie konkurence a konkurenceschopnosti je přitom předepsána pouze pro střední a nižší vrstvy obyvatelstva. Tak, aby globální držitelé koncentrovaného bohatství z toho zcela mimo soutěž profitovali.

Jedním z výdobytků novější francouzské sociologie je popis životního způsobu nejbohatších vládnoucích rodin: globální elita je sjednocená, stojí na solidaritě, její členové se chrání a hájí, protože si uvědomují své kolektivní zájmy, jejich aktiva fúzují a využívají své synergie. Kdybyste navštívili školy, kam příslušníci globální elity posílají své děti, nenarazili byste tam na nejmenší známky soutěživosti. Velmi bohatí lidé dneška, obývající uzavřené rezidenční čtvrti ve velkých prestižních městech, spravují své prostory společně podle principů kolektivního či komunitního vlastnictví.

Zvěstování destrukce státu

23. 2. 2013 / Bohumil Kartous

Se vstupem důchodové reformy v platnost začala veřejný prostor okupovat reklama na produkty bank pro tzv. druhý důchodový pilíř. Internet, televize i billboardy nabízejí cosi jako řešení svízelné budoucnosti, jak je ostatně reklamě vlastní: vždy přináší domnělá řešení zdánlivě neřešitelného. Reklama na produkty druhého pilíře je ovšem zajímavá i z jiného hlediska: aby vyvolala potřebu řešení, nepokrytě a velmi intenzivně podněcuje obavy, že není jiných alternativ. Pokud bychom měli tyto prognózy považovat za platné, pak bychom měli uvěřit, že během následujících třiceti let proběhne řízená destrukce státu na něco, co existuje bez svého současného smyslu a nanejvýš v minimalizované verzi s ohledem na současné funkce. V civilizační fázi, kdy právě tato forma sociálního soužití, v níž dochází k co možná nejrovnější distribuci práv, povinností a příležitostí i rizik, demokratický stát, dochází ke svému vrcholu, se dozvídáme, že nadále už s ním nelze počítat. V situaci, kdy musíme odhadovat v desítkách procent ten podíl společnosti, který bude na státu bytostně závislý, jsme přesvědčováni, že stát takovou funkci plnit nebude.

Závan biblického křesťanství

23. 2. 2013 / Boris Cvek

U nás si lidé často nesmyslně kladou rovnítko mezi "katolický" a "křesťanský", což je zvláště absurdní v zemi s bohatou protestantskou tradicí, k níž se hlásilo národní obrození a TGM. Mělo by nicméně patřit k všeobecnému vzdělání, bez ohledu na naše tradice, že kromě katolíků mezi křesťany patří také církve, když to vezmu podle pořadí starobylosti, orientální (tyto církve uznávají pouze první tři ekumenické koncily a odmítají koncil chalcedonský z roku 451, patří sem třeba koptská a etiopská církev), ortodoxní (např. církev ruská a řecká) a protestantské či reformované. Ty poslední vznikly v západní Evropě jako výraz potřeby renesancí emancipovaného člověka dosáhnout svobody svědomí, navrátit se k původním pramenům, tedy k autoritě Písma, a revidovat dějiny křesťanství ve středověku.

Británie přišla o trojité áčko

23. 2. 2013

Velká Británie přišla v pátek večer poprvé v historii o úvěrové hodnocení AAA. Finanční firma Moody's rating Británie snížila na AA1. Odstranění Británii z klubu zemí s elitním ratingem AAA zdůvodnili u Moody's "slabým růstem" a "vysokou a rostoucí zadlužeností". Rating je důležitý, protože může ovlivnit cenu úvěrů pro Británii. Má také symbolický význam, protože snížený rating oslabuje ekonomickou důvěryhodnost dané země. Dá se očekávat, že britská libra se nyní octne na zahraničních finančních trzích pod tlakem. Snížení ratingu Británie je výmluvným důkazem, jak nefunguje politika škrtů konzervativního ministra financí George Osborna, pro něhož je rozhodnutí firmy Moody's zvlášť ztrapňující. Osborne neustále zdůrazňoval, jak důležitý je pro Británii rating AAA.

Podrobnosti v angličtině ZDE

K Únoru

23. 2. 2013 / Karel Dolejší

Polámal se mraveneček
ví to celá obora;
o půlnoci zavolali
vítěznýho února.

V jedné z prvních scén Vávrova normalizačního filmu Sokolovo navštíví formující se československý prapor v Buzuluku šéf komunistů Klement Gottwald. Když přednáší k vojákům armády, která podle instrukcí z Londýna měla zůstat apolitická, vypjatý projev, nad pódiem visí dvě hesla: První v ruštině, pod ním druhé česky. Nejprve je řečeno: "Наше дело правое! Враг будет разбит! Победа будет за нами!" ("Naše věc je spravedlivá! Nepřítel bude poražen! Vítězství bude naše!"). Následuje heslo, k němuž se zřejmě Vávra inspiroval četbou Švandrlíkových Černých baronů: "Po vzoru husitů po boku Rudé armády vpřed!"

Obecný opravník sexuálně explicitních omylů

24. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

už druhá reakce na Hanu Růžičkovou, tentokráte na článek "V slušných zemích se explicitní erotické scény nevysílají v době, kdy k televizi mají přístup děti", který je nekonečnou polemikou o mediální morálce... Navazuje na vyjádření předsedkyně RRTV Kateřiny Kalistové v článku "RRTV plní své zákonné povinnosti", který byl reakcí na text Hany Růžičkové "Jak RRTV neplní své zákonné povinnosti". První reakci jsem nazval "Obecné mravy dle homosexuálního pornoherce aneb média ve věku svobody".

Nezbývá než, s parafrází titulu knihy Ludvíka Součka blahé paměti v názvu, napravovat zmatení pojmů a dobře míněných - "well-meaning" názorů - "opinion" o nemravnostech ve vysílání, jejichž výskyt vyplývají z mínění - "judgement" analytiků - expertů, Rady a zejména soudců, jejichž rozhodnutí tvoří "rozhodovací praxi" Rady a "judikaturu". Takto se z efemérních slov o morálce v zákoně stává obecná norma spravedlnosti. Rada má opravdu v takové terminologii jasno. Po desítkách prohraných soudních sporů. Rada není orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu televizního vysílání, ale orgánem správním, který kontroluje pouze následně vysílání subjektů dle zmocnění ze zákona 231/2001 Sb.. Je orgánem veřejné správy, nikoliv cenzorským orgánem, její kompetence jsou dány zákonem a nikoliv libovůlí jejích členů. Mediální MORÁLKU tvoří svými rozhodnutími SOUDCI.

V slušných zemích se explictní erotické scény nevysílají v době, kdy k televizi mají přístup děti

23. 2. 2013 / Hana Růžičková

K článku Markéty Růžičkové a k poněkud bezradné reakci dr. Kalistové z RRTV bych rád poukázal na to, že například ve Velké Británii existuje tzv. "watershed" - "předěl" - doba 21 hodin večer. Před jednadvacátou hodinou večer se nesmějí v televizi vysílat explicitně erotické scény ani mládeži nepřípustné filmy. Toto je normální praxe. Pokud se tomu někdo v ČR diví, je to výmluvné samo o sobě. - Představa, že by na jiném než českém území mohl vysílat nějaký televizní okruh bez licence udělené správním orgánem dané země je úsměvná... (JČ)

Nedomnívám se, že jsem se ve svém článku o RRTV dopustila jakékoliv urážky "chudých" rodičů, jak si to přebrala paní doktorka Kalistová. Poukazuji na holá fakta a realitu většiny českých domácností. Nemyslím si, že konstatováním o ženské pracovní vytíženosti a neštěstí, že nemají dostatek času na výchovu vlastních dětí, jakkoliv urážím starostlivé a pracující matky. Informace není ani nijak zavádějící, neboť popisuje realitu většiny domácností a dětí vyrůstajících při televizi jako dříví v lese. Je to chyba rodičů? Rozhodně ne. Někdo musí domů přinést chléb, až potom si může rodina sednout u večeře a např. vysvětlovat, proč "vdané ženy námi (svobodnými) cítí ohroženy, protože můžeme spát kdekoli, kdykoli a s kýmkoli" je možná nevhodné, ale neohrozí jejich mravní vývoj:-)

Lagardère ještě souhlas s koupí BBC nezískala... ... i když RRTV rozhodla

22. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

podání autora k RRTV ve věci předchozího souhlasu s převodem obchodního podílu BBC na Lagardere

Rada pro rozhlasové vysílání rozhodla o předběžném souhlasu s převodem obchodního podílu BBC Radiocom (provozovatele vysílání BBC v Česku) na společnost Lagardere (provozovatele rádií Evropa 2, Frekvence 1, Bonton a několika dalších). Rozhodla tak, jak je zvyklá rozhodovat. Rozhodla přesto, že Český rozhlas podával námitky. A rozhodla přesto, že jsem Radu varoval, že umožnění vysílání BBC v roce 1990 nebylo "komerčním případem", ale výsostně politickou záležitostí. Přesto, že jsem Radu varoval, že francouzská skupina Lagardere má neprůhlednou vlastnickou strukturu. Tvrdí to rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 36/2010 - 187...

Přestože Rada rozhodla, neznamená to prozatím vůbec nic. Rozhodnutí nenabylo doposud právní moci... A dlouho ještě nenabude. BBC ale svým prodáním se dokázala, že se v Česku nehodlá chovat jako instituce veřejné služby. A to je pro mnohé zklamáním. Rada rozhodla, že nepřipustí účastníka řízení, ale musí se vyrovnat s námitkami, obsaženými v podání, se kterými se "seznámila". Seznamte se s nimi i vy. Podstatné je, že Český rozhlas JE účastníkem řízení. A s převodem kmitočtů BBC na Lagardere nesouhlasí. RRTV je orgánem veřejné moci. Moc pochází z lidu. A lid jste vy.

Iluze svobody, nesvobodná iluze

23. 2. 2013

Svoboda a práva, toť specifický rys současného režimu. Proto je tak skvělý a proto ho bezmezně milujme. Současně vžitý liberální pohled na svět uzákonil právo v podstatě na všechno, takže jsme svobodní. Je tomu ale tak? Opravdu je naše svoboda definovaná našimi právy? A opravdu je máme? ptá se Tomáš Karas.

Schopnost se něčeho vzdát

23. 2. 2013

V poslední době mi udělaly radost dvě zprávy - odstoupení papeže a odmítnutí církevních restitucí Bratrskou jednotou baptistů. Obě události v mých očích spojuje jedno podstatné - a to hledání smyslu. Smyslu toho, proč tu jsme, proč vykonáváme určitou práci, roli, o co nám vlastně jde a co v tomto ohledu považujeme za podstatné, píše Daniel Redlich.

Obě události mají ještě další, neméně důležitý prvek - a to schopnost se něčeho vzdát. Vzdát se, i když právě tento úkon může být pro nás v danou chvíli docela nesnadný a bolestivý. Navíc vzdát se za okolností, kdy výsledek vůbec není zaručen a kdy dost dobře nemůžeme předpokládat, že se oběť vyplatí. Tedy kdy nejde o výměnu.

Otevřený dopis hejtmanu Zimolovi

22. 2. 2013 / Radek Mikula

Nevážený pane hejtmane,

se znepokojením jsem se dočetl, že k Vašemu nátlaku na radního Václava Kučeru se připojil i zastupitelský klub sociální demokracie v Jihočeském kraji. Takový postup je nutné jednoznačně odsoudit. Jste zodpovědní za porušování základních demokratických principů, když ostrakizujete řádně zvoleného člena Rady Jihočeského kraje. Jako autor petice Podpora majoru Kučerovi Vám sděluji, že již téměř půl stovky občanů vyjádřilo zásadní nesouhlas s Vaším postupem. Zde je její text:

Slušnost nic nestojí

23. 2. 2013 / František Štván

Velmi mile mne překvapila odezva na můj názor na tragédii ve Frenštátě. Mile v tom smyslu, že ho většina lidí správně nevnímala jako omlouvání hrůzného činu, ale jako snahu upozornit na to, že je povinností nás všech zabránit tomu, aby se něco podobného už neopakovalo. Důležitým krokem pro nápravu by mohlo být zveřejnění všech stížností, které pan Blažek zaslal příslušným úředníkům. Je nutné se dozvědět, jestli jeho stížnosti skutečně postrádaly jakýkoliv reálný základ. Tedy, že si stěžoval na něco, co se vůbec nestalo.

Hájit Václava Kučeru odkazem na právní řád autoritářského státu je ošemetné

22. 2. 2013 / Jan Čulík

Formulace "Nevěříme, že by někdy [Václav Kučera] vystřelil na jakéhokoli narušitele státní hranice bez toho, že by k tomu byl oprávněn tehdy platným právním řádem" v otevřeném dopise na obranu komunistického radního je velmi sporná a zní vlastně komicky. Je petice zamýšlena jako vtip? Myslím, že ne.

V tom případě ale lze těžko Kučeru hájit - pokud skutečně někdy na někoho střílel? - právním řádem někdejšího autoritářského státu, který protiprávně zabraňoval občanům opustit republiku.

Zásada, že nelze přijímat argumentaci "my jsme jen plnili rozkazy podle tehdy platného právního řádu" byla potvrzena při poválečných norimberských procesech s vysokými nacisty. Nelze se hájit "zabíjel jsem židy v koncentračních táborech, ale bylo to v souladu s tehdejším právním řádem".

"Socialistická idyla" v Hodkovičkách

22. 2. 2013 / Ivan Černý

Se zájmem jsem si přečetl postřehy Jirky Jírovce k životu na pražském předměstí Hodkovičky. Žil jsem tam také, a dodnes žiju jen o pár kilometrů dál v Libuši, vsi proslulé dříve husami a dnes našimi asijskými bratry. Hodkovičky byly směsicí společenské střední vrstvy a původních obyvatel, kteří měli do kapsy trochu hlouběji. Za knedlíkového socializmu -- za totáče- se to pak dost vyrovnalo a někdy i převrátilo. Pana Kubína, který stříhal za dvě koruny, a všechny další hodkovičské figurky si pamatuju dobře. A pochopitelně také doktora Dérera.

Většině chyběl západní přepych

23. 2. 2013

Reaguji na Váš článek "Já mám prostě jinou zkušenost". Myslím si, že máte naprostou pravdu s tím, že lidé v minulém režimu brali sociální jistoty jako samozřejmost. Po revolučním vystřízlivění, které v pravdě trvalo trochu déle, si začali uvědomovat, že tyto jistoty tak samozřejmé nejsou. Nicméně to co lidem chybělo, podle mě, nebylo volební právo a možnost rozhodovat o svých politických zástupcích, píše Karel Thomson. Respektive, toto chybělo lidem přemýšlivým, intelektuálům a nejspíše lidem perzekvovaných režimem.

Většině chyběl západní přepych, lidu režimem upřený. Nejsem intelektuál ani z intelektuální rodiny nepocházím, má zkušenost je tedy od lidí více přízemních, a ti se těšili na elektroniku, filmy (a rozhodně ne na Felliniho), hudbu, prostě zboží, které nebylo běžně dostupné. Jsem o tom přesvědčen stále více díky nynějšímu dění. Dokud lid bude mít hry, podle mne, nic se nezmění.

ProAlt odmítá "plzeňský" návrh zákona o Národním parku Šumava

22. 2. 2013

Tisková zpráva ProAltu

Inciativa ProAlt vydala stanovisko k návrhu zákona o Národním parku Šumava, který v současné době proajednávají poslanci Parlamentu České republiky.

Stanovisko uznává potřebnost zákonné úpravy, předkládaný návrh však považuje za nevhodný, protože ohrožuje samotný smysl národního parku, kterému tak v budoucnu hrozí vyškrtnutí z prestižního mezinárodního seznamu národních parků IUCN.

Francouzského ministra rozzuřilo vyjádření amerického investora

22. 2. 2013

Šéf amerického výrobce pneumatik, společnosti Titan, v dopise francouzskému ministrovi průmyslové obnovy Arnaudu Montebourgovi napsal, že by byl "pitomý", kdyby v jeho zemi investoval. Komentoval tak výzvu, aby zvážil investice do továrny Goodyear v severofrancouzském Amiensu, která je ve ztrátě. "Navštívil jsem tu továrnu několikrát. Francouzská pracovní síla bere vysoké mzdy, ale pracuje jen tři hodiny," napsal Taylor. Jeho dopis publikoval ve středu list Les Echos a francouzského ministra, ale zejména francouzské odbory, jeho formulace rozzuřily.

Jak je dobré míti ČEZ

22. 2. 2013 / Kateřina Ryšavá

Ráda bych předeslala, aby snad nedošlo k jinému výkladu, že rozhodně nesouhlasím s demonstracemi bulharského lidu, který by nejradši vyhnal ČEZ ze své země. Je třeba se od takového, jemně řečeno neuvážlivého jednání, veřejně distancovat.

Kauza Gorila - skôr komédia než tragédia

22. 2. 2013 / Igor Daniš

Nedávno som konečne prečítal knihu Gorila od Toma Nicholsona, kanadského novinára dlhodobo žijúceho na Slovensku. Kauza Gorila ako každý vie spôsobila politické zemetrasenie na Slovensku a morálne rozhorčenie obyvateľstva nad fungovaním politiky a pretvárkou politikov.

O čo šlo v stručnosti v kauze Gorila? Hovorí o tom, ako jedna finančná skupina (je ich na Slovensku viac,  teraz sa im ako aj iným veľkým podnikateľom hovorí po ruskom vzore oligarchovia, medzi sebou bojujú o vplyv) na základe náhodného odpočúvania iniciovaným slušným človekom zo SIS (pešiakom v SIS) korumpovala politikov hlavne pri privatizácii energetických podnikov, ale aj iných veľkých podnikov a ich tunelovaní. Podielnici finančnej skupiny študovali na prelome  80. a 90. rokov na prestížnej škole pre diplomatov v Moskve, svoje prvé peniaze zarobili na dovoze šatstva a iných tovarov z Číny do Česko-Slovenska a tie investovali do prvej vlny kupónovej privatizácie, kde im chyba v zákone o investičných spoločnostiach (vtedajší minister Ježek tvrdil, že sa nestačila opraviť...!) dovolila ovládnuť veľa podnikov a zbohatnúť. V roku 1995 založili danú finančnú skupinu. Nemali ešte ani tridsať rokov a Slovensko sa vtedy dostalo mimo integračné procesy postkomunistických krajín. Začalo preto spolupracovať s Ruskom, napríklad aj na projekte zmarenia vstupu  okolitých krajín do NATO. Bolo vtedy verejným tajomstvom ako Mečiar chodil v noci za ruským veľvyslancom a tajne lietal do Moskvy. Niet teda divu, že bolo ruským záujmom vybudovať na Slovensku strategické "projekty". Mladý vek, prirodzená vekom daná mocenská neadaptabilita, nadpriemerné schopnosti. ambicióznosť, štúdium v krajine zázrakov dávali predpoklady na použitie a zapojenie týchto ľudí do strategických "projektov". Ich poradcom pri stavbe finančnej skupiny bol aj posledný komunistický šéf ŠTB Lorenc. Už len to by napr. v Čechách alebo Poľsku viedlo k totálnej diskreditácii. Sme však na Slovensku: stačí byť bohatý a úspešný, to znamená byť extrémne schopný a múdry, viesť moderné reči o liberálnej ekonomike, nízkych daniach, totálnej privatizácii a malej ochrane pracovného trhu a aj bývalí antikomunisti vás od srdca zbožňujú a zarytí pravičiari sú úprimne poctení vašou finančnou podporu. A o to ide omnoho viac ako konkrétne údaje z odpočúvania.

V Bamaku za Prahu aneb Armáda instruktorů

22. 2. 2013 / Štěpán Steiger

Pamatuji jako student, že jsem pochopil heslo U Madridu za Prahu. To když v roce 1936 přešel vzbouřenecký generál Francisco Franco z Maroka do Španělska a táhl na Madrid proti demokraticky zvolené (levicové) vládě. V Itálii tehdy už 14 let existoval fašistický režim Benita Mussoliniho a v Německu nacismus Adolfa Hitlera; obě vlády začaly Franca podporovat, fašismus byl tedy blízko -- přímo na československé hranici. Takže když dobrovolníci - i z Československa, ale také z mnoha jiných zemí včetně např. Spojených států -- přicházeli do Španělska bojovat proti nástupu dalšího zřejmě fašistického státu, chápal jsem, že u Madridu se bojuje i za Prahu.

U Bamaka se nebojuje. A za Prahu už vůbec ne

22. 2. 2013 / Karel Dolejší

Rychlý a svým způsobem i logický francouzský vojenský zásah v Mali postupně naplňuje některé z nejhorších scénářů, které analytici zvažovali při jeho zahájení. Sice patrně na poslední chvíli zabránil islamistickým povstalcům v postupu na hlavní město, další vývoj však nepřináší mnoho pozitiv. Věci se prostě nevyvíjejí tak skvěle, jak byly mainstreamovými médii na úvod vylíčeny, a to nejhorší zemi provděpodobně stále teprve čeká - nejen z čistě vojenského hlediska.

Al-Kajda předem počítala s intervencí v Mali

22. 2. 2013

Jak se vyhnout zaznamenání senzory bezpilotního letounu, pokud dojde k západní intervenci? Toto téma řeší xerokopie interního dokumentu islámských extrémistů, který se dostal do rukou novinářů. Experti hodnotí některé z dvaadvaceti tipů na "stealth DIY style" jako zastaralé, nicméně vcelku jako jednoduché a překvapivě účinné. Hlavně však zachycený dokument ukazuje, že islamisté s intervencí počítali a dopředu se na ni připravovali.

Kdy je možno v demokratické zemi vyhnat zvoleného ústavního činitele z funkce?

20. 2. 2013 / Jan Čulík

Uvažuji na základě britské zkušenosti, zda je přípustné vyhnat zvoleného ústavního činitele z funkce tak, jak se to děje v jižních Čechách komunistickému radnímu pro rozvoj venkova a životního prostředí Václavu Kučerovi. V Británii je donucen odstoupit poslanec, když vyjde najevo, že se dopustil nějakého trestného činu. Nejnověji to postihlo vysokého funkcionáře liberálních demokratů Chrise Huhna. Ten si namluvil milenku a zhrzená manželka na něho prozradila, že před deseti lety, v roce 2003, falešně svědčila, že řídila Huhnův automobil, když na dálnici z Londýna na letiště v Stanstedu překročil povolenou rychlost - Huhne by totiž dostal už poslední tři z dvanácti trestných bodů na řidičský průkaz a přišel by o něj. Falešné svědectví je trestný čin a znamenalo to nejen Huhnův politický pád a odsouzení za trestný čin, ale před soudem stanula i manželka.

(Jeden satirický pořad v britském rozhlase ovšem poznamenal: "Tato země je šílená. Odsuzuje do vězení člověka, který lhal kvůli třem trestným bodům za porušení rychlosti. Neodsuzuje jeho stranu, která před volbami lhala, že zruší univerzitní školné a po volbách, když se dostala k moci, ho ztrojnásobila.")

Do vězení se dostali i někteří poslanci britské Dolní sněmovny za to, že falšovali své výkazy na diety.

Velmi sporný je hon na čarodějnice na pana Kučeru za to, že pracoval v bezpečnostních složkách komunistického režimu. Je to trestné? A pokud ano, proč za to nebyl potrestán po dobu čtvrt století? Zdá se, že hon na čarodějnice, uspořádaný na pana Kučeru, je politicky účelový. To je velmi znepokojující, a opravdu vážné je, že se na něm podílí, bez jakékoliv reflexe, bulvární deník iDnes či dokonce veřejnoprávní ČT. Ohrožují tím v ČR demokracii.

Zbývá něco jiného než se stát Bulhary?

21. 2. 2013 / Stanislav Křeček

ČEZ v Bulharsku postupuje, podle našich vládních i opozičních politiků, naprosto v souladu se všemi zákony a "unijními" předpisy a náš stát by mu měl poskytnout veškerou podporu. Dokonce těm Bulharům poskytuje nejlevnější elektrickou energii v Evropě! Má to ovšem jeden malý problém: Bulhaři takovou nejlacinější elektrickou energii sice ke svým obyčejným životům nezbytně potřebují, ale ze svých příjmů ji nemohou zaplatit. Vyšli do ulic a vlády odstoupila.

Papež odstoupil kvůli homosexuálním aférám a korupci?

21. 2. 2013 / Boris Cvek

Že mezi celibátními kněžími v římské církvi existuje zřejmě značné procento homosexuálů a pedofilů, není příliš překvapivé. Představte si, že jste vychováni v církvi, která zakazuje jako něco pekelného i pouhou masturbaci, natož sex s člověkem stejného pohlaví. Máte-li tedy homosexuální orientaci a je-li tato vaše sexualita od začátku vytlačována jako něco, co je hluboce nesprávné a hříšné, zatímco jediným smyslem sexuality je plodit děti, pak pro vás není důstojné uplatnění v životě, pokud se nestanete knězem. Za kněžstvím skryjete svou sexuální orientaci, navenek budete hrdinou, který si zvolil celibát místo rodinného života, stanete se vyšší bytostí, katolickým knězem. Uvnitř vás ale nejspíše začnou rozežírat časem pochybnosti, pochopíte cynické fungování církve, a ježto mezi pekelností masturbace a pekelností znásilnění či náhodného sexu není v tradiční katolické nauce tak zásadní rozdíl, není daleko ke znásilnění dítěte, jste-li pedofil, nebo k udržování různých tajných sexuálních styků, které z vás udělají vydíratelnou loutku.

Poděkování Otfriedu Preusslerovi

21. 2. 2013 / Tomáš Koloc

V pondělí, ve svých nedožitých devadesáti letech, zemřel Otfried Preussler, liberecký rodák, sudetský Němec, který s nenávistí mezi národy bojoval prostřednictvím pohádek. Ač po předcích z Jizerských hor a Krkonoš, srostl se svým rodným krajem, který byl ve středověku součástí historické slovanské Lužice a z jejích z generace na generaci předávaných příběhů (které od chalupy k chalupě sbíral už jeho otec) tvořil své příběhy. Nejznámějším z nich je Krabat (1971), archetypální lužickosrbské vyprávění z dob po třicetileté válce o truchlivém lidském osudu (slovo krabat/chorvat znamenalo ve zdejší praslovanštině člověk), který může překonat jen láska. Podle něj vytvořil v roce 1977 legendární Karel Zeman animovaný film Čarodějův učeň, jehož dnes uvádí pražské Národní divadlo úspěšnou baletní adaptaci.

DEBATNÍ KLUB:

Karel Janeček a Pavel Uhl : Změna volebního systému

21. 2. 2013



Karel Janeček chce změnit volební systém. Pavel Uhl se ptá, zda je Janečkova koncepce reálná. Má nějaké nedostatky? Jak si Karel Janeček představuje průběh prosazení nového volebního systému a v čem vidí možná úskalí Pavel Uhl?

Bulharské varování i pro českou vládu?

Financial Times: Pád bulharské vlády je signál, že je hospodářský růst důležitý

21. 2. 2013

Odstoupení bulharské vlády po násilných protestech je varováním pro ostatní evropské země, píše hospodářský deník Financial Times. V dnešní Evropě nizkého ekonomického růstu mohou vypuknout sociální nepokoje s dostatečnou silou svrhnout vládu i v zemích, které nejsou přímo zasaženy krizí.

Pravostředová vláda Bojka Borisova je nyní považována za další oběť "škrtů". Avšak Bulharsko neutrpělo zvlášť drastickými škrty. Na rozdíl od svých sousedů Řecka, Rumunska a Srbska nepotřebovalo mezinárodní finanční záchranu.

Tonka Šibenice a jiné socky

21. 2. 2013 / Lubomír Brožek

Že společnost hrubne, je bez debat. Ani náš slovník není imunní -- zdrsněl dříve, než jsme si to stačili uvědomit. Jazyk zabydlely patvary, které o nás možná vypovídají více, než jsme si ochotni připustit. Například: Socka. Zajisté jeden z nejodpudivějších výrazů naší neutěšené přítomnosti. Je v něm odstup i pohrdání, hraničící až s neskrývanou štítivostí. Je to děravá lodička lidství, jež v bouřlivém čase ztratila kotvu naděje. Terč krutých buranských vtipů, bezbranný sparing partner, na němž si borci trénují svá svalnatá ega pro exhibiční představení ve vysněném ringu šampiónů. Ale i pro ty méně asertivní a ambiciózní je socka vítanou příležitostí jak sám sebe přesvědčit, že na tom ještě nejsem tak špatně, ano, že i při vší své mizérii jsem ne-li o třídu výš, alespoň o ten pokálený špryclík žebříku za kurníkem. Taková Tonka Šibenice by o tom mohla vyprávět.

DEBATNÍ KLUB:

Ilona Švihlíková - Jiří Svoboda: Proč je ČR kolonie

18. 2. 2013

Ilona Švihlíková a Jiří Svoboda ve své debatě vycházeli z textu "Proč je ČR kolonie?" od autorky Ilony Švihlíkové. Kořeny problémů účastníci debaty spatřují hlavně v ekonomické rovině, ve vytvořených nadnárodních institucích majících za jediný cíl maximalizovat zisk v zemích, jako je ČR, bez ohledu na následky a v neschopnosti národních elit této skutečnosti vzdorovat.

Český rozhlas má další problém: Jen tak si flusnout, pane Nováčku...

21. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

30. srpna 20012 byla Radě doručena stížnost (č.j. 7753/2012) posluchače na způsob, jakým byla pojata informace o výsledcích průzkumu volebních preferencí v Pardubickém kraji, která byla odvysílána dne 29. srpna před zpravodajskou relací, která je pravidelně vysílána od 18:30 hodin. Rada se se stížností seznámila na svém 17. zasedání a rozhodla o jejím postoupení Českému rozhlasu, neboť model, na jehož základě jsou vybírány a zařazovány informace související s předvolebním děním, byl schválen Radou Českého rozhlasu. Podle analytiků ovšem došlo k významné odchylce (mimo statistickou chybu) mezi předvolebním průzkumem pro ČRo a následnými volebními výsledky. Rada proto oslovila Český rozhlas a požádala o podání vysvětlení ve věci komentáře o prvních odhadech předvolebního průzkumu v Pardubickém kraji, odvysílaného dne 29. 8. 2012 od 18:28:05 hodin na programu Český rozhlas 1 Radiožurnál, a s ním spojeného možného porušení ustanovení § 31 odst. 2 zákona 231/2001 Sb., podle kterého provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.

Tolik informace z RRTV. O co ale šlo? O improvizovanou "analýzu" důvodů výsledků předvolebního průzkumu, postavenou na ničím nepotvrzené spekulaci komentátora Petra Nováčka. Domněnky a předsudky nelze vydávat za realitu.

Svědkům Jehovovým nebude vrácen ani jejich dům

21. 2. 2013

Jsem Svědek Jehovův. A naše náboženská společnost jako jediná ( pravděpodobně jediná ) nebude mít z restitučního zákona nic. Totiž tento Zákon stanovuje náhradu či vyrovnání potřebné pro odluku těm církvím a náboženským společnostem, které dostávají od MK peníze ze státního rozpočtu na platy duchovních. Proto se dokonce některé církve přihlásily k přijímání platů, ačkoliv do té doby to nedělaly, píše Jan Precuch.

Církevní restituce odmítla i Bratrská jednota baptistů, pozn. red.

Co dělat s tím, že místo státu znovu máme blbý erár?

21. 2. 2013 / Jaroslav Bašta

Hovorová čeština si vždy při vyjádření negativního až hanlivého postoje k někomu či něčemu vypomáhala expresivním používáním německých slovíček. Jen tak namátkou -- fotr, mutra, ksicht, luft, dunst atp.. Nu, a stát, se kterým se Češi z nějakých důvodů neztotožnili, byl erár. Nejčastěji blbej erár. Obávám se, že jsme se v tomto obloukem dějin vrátili nejméně o 25 let zpět. Slovinci vyrazili do ulic a dožadují se navrácení státu, který jim ukradli politici. Tak daleko se ve své reflexi naše společnost ještě nedopracovala.

Je v ČR primitivní vystudovat vysokou školu?

21. 2. 2013

Jsem relativně čerstvým absolventem jedné technické vysoké školy, státnice jsem absolvoval v červnu, a jsem proti zavedení školného (zápisného, či jak tomu budeme říkat) na našich státních vysokých školách. Není to proto, že bych chtěl všechno zadarmo, jak by mohl třeba někdo namítnout, za opravdu kvalitní vzdělání bych si zaplatil rád, ale je naše školství opravdu tak kvalitní, abychom si za něj měli platit? ptá se Jan Kolář.

DEBATNÍ KLUB:

Vít Bárta a Radim Jančura: Doprava v České republice

21. 2. 2013



Vít Bárta a Radim Jančura se společně pokusili nahlédnout na problematiku dopravy v České republice. Nahlíželi na možná řešení silniční a dálniční infrastruktury a poskytli například svůj pohled na financování Českých drah, ČD Cargo. Pokusili se sdělit, kdo je dnes označitelný za viníka špatného stavu českých silnic a železnic a zda vidí nějaké řešení v blízké budoucnosti.

Podstatou frenštátské tragedie je ignorovaný a neřešený problém exekucí

20. 2. 2013

S velkým zaujetím sleduji informační strategii, která je aplikována na výbuch ve frenštátském panelovém domě, píše Petr Pokluda.

Excelentně je precizován obraz duševně vyšinutého jedince, který spáchal masovou vraždu.

Pouze v prvních reportážích tzv. sdělovacích prostředků byly zveřejňovány komentáře obyvatel Frenštátu, kteří se zmiňovali i o možné příčině tohoto neštěstí.

A to o tom, že majitel bytu měl být exekučně vystěhován.

Oznámení občanům, vládě České republiky a církvím a náboženským společnostem

20. 2. 2013 / Lenka Procházková


Vážení občané České republiky,
členové vlády České republiky,
představitelé a členové církví a náboženských společností (vymezených ustanovením dle § 3 zákona č. 428/2012 Sb.)

Dne 1.1.2013 nabyl účinnosti zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Dne 20. února 2013 oznámila vláda ČR, že její předseda pan Petr Nečas podepíše dne 22. února 2013 smlouvy o vypořádání s jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi dle návrhu ministryně kultury.

Ze zákona mělo návrh smlouvy o vypořádání doručit Ministerstvo kultury každé z dotčených církví a náboženských společností do 2 měsíců ode dne účinnosti zákona. Smlouva o vypořádání mezi státem a dotčenou církví a náboženskou společností má být uzavřena do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona.

Politici nejsou schopni vidět skutečné příčiny

20. 2. 2013 / Aleš Uhlíř

Na stránkách města Frenštát pod Radhoštěm je text Starostka města Frenštát pod Radhoštěm se vyjadřuje k některým nepravdivým informacím. Starostka Mgr. Zdeňka Leščišinová jej ukončuje větou: "Je nyní na nás občanech, abychom vyvíjeli tlak na zákonodárce ke změně legislativy, která v budoucnu umožní obcím a policii ochránit spořádané občany před podobnými hrozbami".

V pátek mají církve definitivně získat majetky bez ohledu na případné rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení zákona o majetkovém vypořádání s církvemi

20. 2. 2013 / Štěpán Kotrba

Vláda dnes schválila uzavření smluv s církvemi. Na základě zákona o  majetkovém vyrovnání státu s církvemi, schváleného v den výročí bitvy na Bíle hoře. Premiér Petr Nečas (ODS) se chystá v pátek za ČR podepsat smlouvy s církvemi a to za situace, kdy s ním nesouhlasí nejen většina společnosti, ale Ústavní soud dokonce projednává návrhy na jeho zrušení podané několika skupinami ústavních činitelů.

Ti a mnozí další zároveň vyzývají k odkladu podpisu smluv.

Jihočeská výmarská republika?

20. 2. 2013 / Radek Mikula

Sotva se na jihu Čech podařilo donutit radní pro školství za KSČM k odstoupení z funkce, hned zaplavila kraj další vlna demagogické hysterie. Tentokrát nejde již jen o hloučky zfanatizovaných výrostků. Signál k obnovení štvanice tentokrát přichází přímo z nejvyšších míst, od hejtmana Zimoly. Ten, když si uvědomil, že mediální tlak proti jeho politickým kolegům poškozuje i jeho samotného, rozhodl, že rozvášněným žurnalistům bude předhozen obětní beránek a zaútočil na své koaliční partnery. Záminkou se stalo bulvární obvinění komunistického radního pro rozvoj venkova a životního prostředí Václava Kučery. Jak už se v tomto kraji stalo zvykem, objektem politického honu je slušný, bezúhonný člověk. Sám hejtman musel uznat, že se jedná o zkušeného komunálního politika.

Ó, jak jsme si dříve byli svorni

20. 2. 2013 / Jan Mrskoš

Však si na to dříve narození dobře pamatují. Nebylo jediného, kdo by měl na náš náhled politického dění doma i v zahraničí jiný názor než celá množina lidí shromážděných ať už při ranním kafi na pracovišti, v hospodě u stolu štamgastů, nebo na tribuně při fotbale či hokeji. Nebo dokonce i v narvaném autobuse či tramvaji, kdy někdo pronesl něco žertovného na adresu mocných. A nikdy jsem neviděl ani neslyšel o nějakém Bretšnajdrovi v tom davu. A zajisté v tom davu museli být i tací, co měli někde v kapse dobře ukrytou svou rudou legitimaci a stranický odznak šikovně zapíchnutý do rubu klopy od saka. Ale v tom okamžiku se i oni smáli buď upřímně od srdce, nebo prostě drželi partu. A po takovém hromadném veselém happeningu nám všem bylo hned lehčeji u srdce a tak s hřejivým pocitem soudržnosti a správnosti našeho náhledu jsme se vždy rozešli každý ke své práci.

Mé mladé přítelkyni II

20. 2. 2013 / Jiří Jírovec

Nevím, jestli znáš úsloví "kde blb, tam nebezpečno", navazuji tam, kde jsem posledně skončil. Někdy bývá připisováno Werichovi, jindy Horníčkovi, což ovšem jeho pravdivost nikterak neovlivňuje. Nebezpečno je zejména v případech, kdy začne blbce spojovat pár hesel.

Předcházející odstavec byl původně zamýšlen jako úvod k líčení zkušenosti s dobou, kdy měla hesla zlaté časy. Když jsem začal chodit do základní školy, byli jsme rozděleni do čtyř skupin, které spolu soutěžily. Rupa byla, tehdy možná ještě soukromá, továrna na čokoládu, později známá jako Orion Modřany. Delta měla název podle pily u nádraží Braník. Stalinovy závody mohly být odkudkoli, kdežto poslední skupina se jmenovala Sokol. Ta se vyznačovala tím, že v ní byla třídní kráska Zdenka Krymlová. Tu jsem velmi miloval, aniž bych jí to byl kdy řekl. Ve třetí třídě to byla partie, protože její maminka měla mlékárnu a tatínek byl řezník hned za rohem pod kopcem zvaným "Hodkovičák".

Já mám prostě jinou zkušenost

20. 2. 2013 / Jan Čulík

Ernest Gellner, slavný český antropolog, žijící v Británii, který zemřel na pražském letišti r. 1995, varoval, že legitimita západních demokracií je nesmírně vratká. Spočívá totiž podle něho na "argumentu ledničky". Dosud, tedy do doby Gellnerovy smrti, byly západní demokracie ekonomicky efektivnější, a tedy výrazně bohatší než diktatury. Právě jedině to, že demokracie plodila bohaté společnosti, bylo zdrojem její legitimity. Jenže, varoval Gellner, co se stane, pokud se situace změní a ekonomicky úspěšnější a bohatší budou diktatury? V roce 1995 se to zdálo být nemožné, jenže pohleďme dnes na (komunistickou) Čínu. I když má ještě mnoho co dohánět, velké části dnešní Číny jsou dnes nesmírně bohaté a supermoderní (viz například vysokorychlostní železnice Maglev, nic takového v Evropě vůbec není) a působí dojmem země z 22. století.

Skutečné umění by na dotacích mělo záviset co nejméně. Ale Troška nedělá umění

20. 2. 2013 / Boris Cvek

V současné době se opět vynořilo téma kultury, a to jak v souvislosti s prezidentskou volbou, kdy se významné tváře "kultury" postavily na stranu Karla Schwarzenberga a PEN klub zpíval píseň "Kníže má k lidu blíže", tak v souvislosti s financováním kultury, kdy se často ti samí představitelé "kultury" postavili proti ministryni kultury, která je jmenována stranou, již Schwarzenberg předsedá. Nejnověji se dostalo téma kultury do médií v diskusi nad úspěchem filmu pana Trošky Babovřesky. Napsal jsem už o svých postojích ke kultuře, k financování kultury atd. desítky článků do literárního časopisu Téma, který jsem pět let bez jediné koruny dotací vydával. V dnešním novém zájmu o téma kultury bych však chtěl znovu zdůraznit některé své dlouhodobé myšlenky a postoje.

Pozor! Šetření na elektřině někdy vyjde pěkně draho

20. 2. 2013

Ušetřit na ceně energií změnou dodavatele několik stokorun se dá, o tom není pochyb.Dají se na tom i prodělat kalhoty.

Cesťáci dodavatelů energií cestují křížem krážem, zvoní a nabízejí nižší cenu. A člověk se dá snadno přesvědčit.

Přitom se dá ošklivě narazit, píše Radek Kujínek

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.