Justiční úřední šiml kontra spravedlnost

Po ženě chtějí exekutoři 330 000 Kč, ačkoliv na černo nejezdila

7. 1. 2013 / Jan Čulík

Jaroslava Čiháková z Prahy je obětí exekutorů. Chtějí po ní platbu 330 000 Kč. Byl jí ukraden občanský průkaz, jímž se neznámá černá pasažérka prokazovala revizorům Dopravního podniku. Krádež občanky byla včas oficiálně nahlášena policii, takže tím by byl v každé civilizované zemi případ skončil. Ne tak v České republice. Přestože je prokázáno, že Jaroslava Čiháková načerno nejezdila, exekuce platí. Jaroslava Čiháková je obětí domácího násilí, proto se skrývala a nevybírala svou poštu. O exekucích nevěděla a prošvihla tak veškeré lhůty pro odvolání. Soudci jistě řeknou, že se nedá nic dělat. Občané mohou mít jiný názor.

O případu informuje v deníku Právo Jindřich Ginter, který se exekučním bezprávím zabývá systematicky.

Případ Jaroslavy Čihákové se stane zřejmě vedle případu Romana Svobody symbolem bezpráví české justice i exekuční praxe - přestože všechny paragrafy byly jistě dodrženy do puntíku.

Jindřich Ginter, Exekutor chce po oběti domácího násilí 330 tisíc, přestože na černo nejezdila ZDE

Švýcarsko

7. 1. 2013

Kdyby byl ve Švýcarsku takový binec v exekucích, jako je v ČR, nepochybně by už byly desetitisíce podpisů od lidovou iniciativou, která by navrhovala doplnit ústavu o nový článek:

(1) Vymáhání dluhů přísluší státu a jeho orgánům.

(2) Činnost soukromých exekutorů je zapovězena, píše Jan Foniok.

ČMKOS poskytne pracujícím důchodcům bezplatnou právní pomoc

7. 1. 2013

Tisková zpráva

ČMKOS má dlouhodobé výhrady k politice finančních škrtů současné vlády, zejména v oblasti veřejných financí. Protestovala i proti poslednímu balíčku ministra financí, kterým dochází k diskriminačnímu odnětím daňových úlev ve výši 24 840 korun u pracujících důchodců, kterým se tak sníží o tuto částku jejich roční příjem. Listina základních práv a svobod zajišťuje rovné podmínky a zacházení - tzv. rovnost subjektů, v tomto případě tedy i daňových . Pokud je jedna skupina vyloučena, dochází k porušování tohoto principu a jedná se o diskriminaci. Pokud tedy pracující důchodce vydělává a platí daně, sociální a zdravotní pojištění jako kterýkoliv jiný občan, má mít stejná práva. Navíc platí sociální pojištění, které mu standardně nezvyšuje důchod.

Ostalgie, aneb Sen o demokratické zlodějině

7. 1. 2013 / Karel Dolejší

V posledních letech se během rozhovorů o minulém režimu s různými pamětníky opakovaně setkávám s pozoruhodným názorovým vzorcem. Zpočátku mě docela překvapoval, se stoupající četností výskytu jsem jej však musel vzít vážně a dnes ho považuji pro pochopení nostalgického vztahu k "reálnému socialismu" ve vzorku svých přátel a náhodných známých za klíčový.

Naposledy to byl tuším taxikář, který mě na Štědrý den brzy ráno vezl k vlaku.

Výsledek zmíněného srovnání "tehdy" a "dnes" lze v zásadě shrnout do následujícího výroku: "Tehdy mohli stát okrádat všichni, ale dnes jen ti, kdo mají patřičné kontakty a umějí v tom chodit. A to je nespravedlivé."

Exekutoři šíří nepravdivé informace o poslední novele zákonů o exekucích

7. 1. 2013

Tisková zpráva Iuridicum Remedium, o. s.

Mezi právnickou veřejností jsou šířeny nepravdivé informace o tom, že poslední novela zákonů o exekucích přiznává soukromým exekutorům monopol na výkon rozhodnutí. Jedná se o otázku tzv. dvojkolejnosti výkonu rozhodnutí, kdy věřitel si může vybrat, zda o vymáhání své pohledávky požádá soud (tento způsob je pro věřitele i pro dlužníka levnější) anebo soukromého exekutora.

Buďme rádi, že český prezident nemá stejné pravomoci jako americký

7. 1. 2013 / Daniel Veselý

Zatímco u nás vrcholí hysterie ohledně prezidentské volby, americký prezident Barack Obama minulý týden opět podepsal kontroverzní zákon NDAA, jenž mu umožňuje věznit skutečné i domnělé nepřátele americké vlády včetně amerických občanů ZDE. Nádavkem je přijetím tohoto zákona znemožněno uzavření americké věznice Guantánamo. V tomto ohledu můžeme být skutečně rádi, že stávající prezident České republiky, byť silně nepopulární, ani budoucí prezident obdobné pravomoci včetně seznamu osob určených k likvidaci ZDE nemá a mít nebude.

Šlechtic ve službách Kalouskova absolutismu

7. 1. 2013 / Ivan Větvička

Republikánské zřízení v naší zemi upadá. Klesá důvěra ve vládu, parlament i justici, zatímco skupina podnikavých dravců beztrestně pustoší hospodářství a prezident dělá v zahraničí ostudu. Bezútěšná situace probouzí nostalgii po starých časech: po jistotách pro posušné v komunistické diktatuře, po přehledných názorových šablonách zatuchlé církve pro tápající, po ideálu šlechtické cti z rytířské literatury pro romantiky. V prezidentské kampani Karla Schwarzenberga se ukazuje, že romantickou duši mají i mnozí úctyhodní lidé (Jan Svěrák, Miloš Forman, Helena Illnerová, Jiřina Šiklová, Libor Pešek, Bolek Polívka a další), pro které už odraná Republika není sexy a snaží se voliče přesvědčit, že z marasmu nás vyvede KNÍŽE. Předurčuje šlechtický původ člověka k čestnému a prozíravému jednání? Bohatá historie zemí Koruny české přináší jasnou odpověď.

Jaké to bývalo za knížete pána

7. 1. 2013



Tento předvolební klip z českých filmových archivů věnuje knížeti pánu a jeho dnešním obdivovatelům - Himmel, Hergott, das waren Zeiten, nicht Wahr? František Řezáč aus Pilsen.

Václav Žák: Za Klausovu amnestii nese odpovědnost vláda

6. 1. 2013

Český prezident je podle ústavy politicky neodpovědný. Za jeho akty, které podléhají kontrasignaci, nese odpovědnost vláda. Ve skutečnosti tedy u kontrasignovaných aktů nerozhoduje prezident, ale vláda. Jak by mohl rozhodovat někdo, kdo nemá odpovědnost? Prezident může projevit přání amnestii udělit a pak jí propůjčuje důstojnost svého úřadu. O jejím rozsahu ovšem rozhoduje vláda, která za to také nese odpovědnost.

Takže pokud se v civilizované zemi - a tím mám na mysli i Slovensko - prezident rozhodne, že udělí amnestii, obrátí se s tím požadavkem na Ministerstvo spravedlnosti, které prezidentovi připraví podklady, v nichž pochopitelně uvede varianty amnestie a její případné dopady. Vláda prezidentovi naznačí, jakou amnestii bude ochotna kontrasignovat, protože za ni nese politickou odpovědnost. Kdyby prezident prosazoval svoji variantu, suše mu oznámí, že takovou amnestii kontrasignovat nebude.

Divím se opozici, že nepožádá Ústavní soud o posouzení ústavnosti amnestie. Situace, kdy premiér nahrazuje rozhodnutí vlády individuálním rozhodnutím, nemá s ústavností nic společného.

V poslední době se pokaždé kauze zdá, že česká politika už nemůže hlouběji klesnout.

Kompletní článek ZDE

Nenávistné reakce

7. 1. 2013 / Boris Cvek

Zpravidla na své články v Britských listech nedostávám rozhořčené a nenávistné reakce, naposledy se tak stalo v sérii článků, kterou jsem psal na obranu Romů před většinovým českým rasismem.

O to větší bylo moje překvapení z nenávisti, kterou jsem u některých čtenářů vyvolal teď svým článkem "Odmítám legitimizaci komunismu". Byl mi vyčítán třídní původ jenom proto, že jsem zmínil, že můj otec byl primář, byl jsem obviněn z toho, že nevím, co je život, že jsem buržoust atd.

Jana Bobošíková

ROZHOVOR S KANDIDÁTKOU NA PREZIDENTKU ČESKÉ REPUBLIKY

Jana Bobošíková: Eurohujerům budu sypat štěrk do soukolí federalizace Evropy

7. 1. 2013 / Martin Kunštek

Dnes čtenářům předkládáme další ze série rozhovorů s prezidentskými kandidáty, nichž se pokoušíme zjistit, jak by vykonávali pravomoci svěřené hlavě státu v případě zvolení do úřadu prezidenta republiky. Ústava ČR rozděluje pravomoci prezidenta republiky na samostatně vykonávané (za podmínek tak, jak jsou obsaženy v čl. 62), a sdílené (jež jsou obsaženy v čl. 63 - k jejichž platnosti je nutný spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného člena vlády). Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon (čl. 63 odst. 2 Ústavy). I na ně se v rozhovoru ptáme.

ROZHOVORY BL S PREZIDENTSKÝMI KANDIDÁTY

Vladimír Franz: Vetoval bych zákony, které odporují zdravému selskému rozumuZDE

Miloš Zeman: Zákaz kouření v hospodách bych vetoval! ZDE
Táňa Fischerová: Nebudu dělat, že jsem snědla všechnu moudrost světa ZDE
Miloš Zeman  2012

ROZHOVOR S KANDIDÁTEM NA PREZIDENTA REPUBLIKY

Miloš Zeman: Zákaz kouření v hospodách bych vetoval!

4. 1. 2013 / Martin Kunštek

Dnes čtenářům předkládáme další ze série rozhovorů s prezidentskými kandidáty. Tentokrát s bývalým předsedou vlády v letech 1998 - 2002 a předsedou Poslanecké Sněmovny z let 1996 -- 1998, který byl letech 1993 -- 2001 předsedou ČSSD. Před jeho druhým pokusem dobýt Hrad se pokoušíme zjistit, jak by vykonával pravomoci svěřené hlavě státu v případě zvolení do úřadu prezidenta republiky. Ústava ČR rozděluje pravomoci prezidenta republiky na samostatně vykonávané (za podmínek tak, jak jsou obsaženy v čl. 62), a sdílené (jež jsou obsaženy v čl. 63 - k jejichž platnosti je nutný spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného člena vlády). Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon (čl. 63 odst. 2 Ústavy). I na ně se v rozhovoru ptáme.

Prezident není razítkovací polštářek, říká Miloš Zeman.

ROZHOVORY BL S PREZIDENTSKÝMI KANDIDÁTY

Vladimír Franz: Vetoval bych zákony, které odporují zdravému selskému rozumuZDE

Miloš Zeman: Zákaz kouření v hospodách bych vetoval! ZDE
Táňa Fischerová: Nebudu dělat, že jsem snědla všechnu moudrost světa ZDE
Vladimír Franz

ROZHOVOR S KANDIDÁTEM NA PREZIDENTA REPUBLIKY

Vladimír Franz: Vetoval bych zákony, které odporují zdravému selskému rozumu

4. 1. 2013 / Martin Kunštek

S prof. JUDr. Vladimírem Franzem jsme o náplni práce prezidenta republiky jak je zakotvena v jednotlivých prezidentských pravomocech podle čl. 62 a 63 Ústavy a ve zvláštních zákonech diskutovali dvakrát. V případě prvního rozhovoru natočeného ještě před Vánoci, bohužel selhala technika. Při přepisu rozhovoru jsem zjistil, že diktafon zaznamenal pouze dvě odpovědi. V nouzi jsem tedy byl nucen požádat, zdali by byl ochoten na otázky odpovědět znovu. A protože byl tak laskav a mezi svátky přerušil skládání hudby a sešel se se mnou znovu, mohu jeho pohled na výkon prezidentského úřadu nakonec v tomto rozhovoru zprostředkovat. Rád bych mu za jeho toleranci tímto způsobem vyslovil dík.

Zodpovědný prezident zbytečně nezdržuje, říká kandidát na prezidenta.

Staré hodnoty

7. 1. 2013 / Stanislav Křeček

Václav Bělohradský se ve svém článku "Prezidentova řeč" publikovaném v Právu 5. ledna 2013 zamýšlí nad novoročním projevem prezidenta. Chápu, že důvodů k odlišným názorům, případně i ke kritice prezidentova projevu je mnoho. Zejména varování před "našeptávači", o kterých se prezident zmínil, vyvolává pochybnosti o tom, zda je správně chápán stav společnosti, která se ze své velké části stala našeptávačskou, neboť její stav málokoho uspokojuje a ve slovech mnohých "našeptávačů" je velmi racionální jádro. Stejně tak ovšem jako v mnohých není.

"Úzkostlivá objektivita" České televize

7. 1. 2013

Poté, co v neděli v Otázkách Václava Moravce pochválil ministr Kalousek Českou televizi za její "až úzkostlivou objektivitu" ohledně prezidentské volby, nedalo mi to, abych si nenašel upoutávku na prezidentské debaty, moderované právě Václavem Moravcem. Přikládám screenshot upoutávky z pátečních Událostí 4.1. Zajímalo by mě, jak objektivně stanovila ČT, že zrovna Miloš Zeman má být v čele kandidátů, s hlavou asi o 1/3 větší než chudák Táňa Fišerová, která se jim tam už skoro nevejde. Stejně tak objektivní asi je, že všechny ženy-kandidátky jsou umístěny v pozadí, spolu ještě s podezřelou modrou osobou, píše Jan Marek.

Při volbě prezidenta nehazardujme

7. 1. 2013 / Luděk Prokop

Pan Marek Řezanka v článku "Tisíc a jedna frustrace" v poměrně obsáhlém článku pod výstižným názvem shrnul velice mírně řečeno palčivé problémy. Bezohledné a zlovolné počínání Václava Klause. Počínání vlády, poslanců a poslankyň vládní koalice, nezařazených poslanců, prostě počínání všech těch, co vzdor všemu co se děje lpějí na svých korýtkách měrou překračující veškeré únosné hranice. Zlovolné, zločinné počínání, které většinu naší veřejnosti, většinu nás sužuje, deprimuje a frustruje.

Národní amnes(t)ie

7. 1. 2013 / Josef Praks

(Aneb Krátké zamyšlení nad slovy a jejich významy v současném českém ptydepe ve světle blížích se voleb)

Pod líbivými a (nejspíše) nechtěně ironicky až sarkastickými znějícími slovy našeho prezidenta bublá mnohem vážnější koktejl, zkusím trochu nádobu zamíchat a nad jednotlivými ingrediencemi se lehce zamyslet.

Proč Hradní pán nerozvedl, jaké "staré dobré hodnoty" měl v projevu na mysli? Z jeho konzistentních činů mi připadá, že nejspíše ono slavné "já na bráchu, brácha na mě" či "kdo nekrade, okrádá rodinu".

Vytýká nám, že netáhneme za jeden provaz a nedržíme spolu. Myslí tím nejspíše, že se nechováme dle hesla "drž hubu a krok" či "nauč se muset, bude se ti lépe chtít". U moci je osvícená elita, která ví, co je pro (s)prostý lid nejlepší. Kdo cokoliv kritizuje, nebo odmítá, nebo (!) navrhuje jiné řešení -- je škůdce, minimálně našeptávač a falešný spasitel. Osobně se děsím systémů, kde existuje jen jedno jediné řešení, jedna jediná cesta, jeden jediný možný kandidát (údajně schopný navázat na odkaz slovutného XY z důvodů ZŽ) -- a mohou mi to v petici či výzvě podepsat klidně všichni andělé nebeští nebo nositelé Nobelovy ceny za mír za posledních 50 let.

Stařičký vědec: Mým kritikům

7. 1. 2013 / Jiří Jírovec

Dopis původně určený mé mladé přítelkyni vzbudil po vyvěšení v BL velmi kladný ohlas. Dvě nebo tři záporné reakce mi nicméně dávají možnost uplatnit mně vlastní těžkopádnou jízlivost a grafomanství.

Karatelům, které znepokojuje moje stáří, odpovídám částí dopisu, který jsem před časem poslal Jiřímu Suchém (grafoman holt píše, kam a komu se dá):

Rychle rostoucí počty dlužníků ochromují i justici

6. 1. 2013

Do insolvence padá nejvíce lidí a firem v historii Česka. Bezvýchodně zadlužených je už dokonce tolik, že dluhy svým množstvím a administrativní zátěží ochromují samotnou justici. Ta jen tak tak stíhá plnit zákonné lhůty a jen stěží může vše do detailů pečlivě posuzovat.

Celý článek ZDE

O střechu nad hlavou přicházejí kvůli dluhům stovky lidí

"V roce 2011 bylo přes sedm set devadesát nedobrovolných veřejných dražeb. Loni se jejich počet opět meziročně zvýšil o 17 procent. Letos čekáme další vzestup," uvedl šéf společnosti Eurodražby.cz Radim Hasman. Většinu dražeb spouštějí banky u klientů, kteří nemají peníze na splátky. Přitom právě hypotéky se lidé snaží platit do poslední chvíle, to i za cenu toho, že si na ně berou půjčky od nebankovních institucí a lichvářů. Jenže to často jen dražbu oddálí. Nejen že se pak z nemovitosti utrží většinou méně, ale ještě si na peníze z prodeje dělají nárok další věřitelé, kteří lidem na úhrady splátek bance půjčili. Lidé tak samozřejmě ztrácejí i to, co bance již dříve přeplatili na úrocích. Mnozí dlužníci navíc, i když už nemovitost nemají, dluží bance ještě dále. Dražby totiž dnes obvykle pokrývají jen kolem 70 procent dluhů bance."

Celý článek ZDE

Zdravím Vás z 23. století

7. 1. 2013 / Oldřich Kříž

Jsem historik a chci napsat práci na téma Roman Smetana. Je obtížné napsat o tomto případu něco nového, protože byl již mnohokrát zpracován právníky, historiky a novináři, byl vícekrát zfilmován. Požádal jsem proto o mimořádné povolení k použití časosběrného internetu, a tak vám píši z budoucna vzdáleného přes dvě stě let.

Kde domov Karla Schwarzenberga

4. 1. 2013 / Mojmír Grygar

1. Karel Schwarzenberg (dále SB) se stal "Čechem jako poleno", protože se v Čechách narodil a zdědil tu velký majetek. Princip Augšpurské smlouvy (1555) "cuius regio eius religio" (kdo je vládcem kraje, ten určuje i náboženství) se dá také vykládat národnostně: patříš tam, kde máš (větší) majetek. Pan SB rád vykládá anekdotu, jak se malá tasemnice dívá s maminkou ven, kde se jí všecko -- louka, květinky, sluníčko -- tuze líbí, a na její udivenou otázku, proč nežijí tam venku a trčí v temné díře, jí maminka řekne: nedá se nic dělat, to je jednou, holt, náš domov. Nechme stranou, že anekdota urážlivým způsobem definuje domov (tu věčnou českou otázku "kde domov můj?"), a z občanů, kteří zůstali doma a nešli ven za krásným barevným světem, dělá pitomce, ale podívejme se, jaká se v ní skrývá paradoxní pointa. Proč se vlastně pan SB vrátil domů, přestože žil téměř celý život tam venku na sluníčku? Co ho pudilo oprášit ztracenou a zapomínanou otovskou řeč a vrátit se do "díry"? Tou silou nebyla česká řeč, krása krajiny ani české historické vědomí, ani nostalgie po starých pověstech českých, po Dalimilovi, Husovi, Komenském, Masarykovi, ale velký majetek, pro který jeho předkové válčili, vdávali se, ženili a který s pomocí Boží neustále rozšiřovali. Návrat do díry byl návrat k milovanému majetku. Vždyť pan SB hned, jak to bylo možné, žaloval český stát, že mu komunisté zazaplavili rozlehlé lesy pod Orlíkem, napsal Mojmír Grygar.

Ra - Pouť egyptského Boha slunce

21. 12. 2012

Restaurovaná verze celovečerního experimentálního animovaného filmu Lesley Keenové (produkce Jan Čulík) z r. 1990, který vizualizuje abstraktní filozofii a teologii starého Egypta - v níž nalézáme překvapivé podobnosti s koncepty moderní kvantové fyziky - vyšla dne 21. 12. 2012 na DVD. (Film vznikl pro britskou kulturní komerční televizi Channel Four.) Podrobnosti o filmu naleznete ZDE. (Pro zajímavost - film je z předpočítačové éry. Vyroben byl prostřednictvím kreseb na průhledných fóliích, z nichž se vyrobily negativy a pod kamerou se zasvítily zespoda. Jednotlivé barvy byly nasnímány pomocí barevných filtrů, pětatřicetimilimetrový filmový materiál byl exponován v kameře v některých případech s různými filtry až padesátkrát.)

Sladká důvěra, bezmezná víra

7. 1. 2013 / Pavel Táborský

Bude-li čtenář zcela intuitivně vnímat charakter pojmů, nemusí se zrovna zabývat studiem kognitivní sémantiky, aby konstatoval, že z lexikálního hlediska jsou dvě krásná slova víra a důvěra v některých spojeních souznačná. Určitý významový rozdíl však tkví v jejich pojmové šíři. Termín víra je obsažnější, důvěra jakoby intimnější. Zpravidla věříme, nebo nevěříme idejím, důvěřujeme, nebo nedůvěřujeme jejich nositelům.

Míru důvěry a sílu víry občanů v oblastech společenského dění zkoumají instituty,jako jsou například volby, případně instituce zabývající se výzkumem veřejného mínění. Tato profesionální a nepochybně nezávislá zařízení k tomu mají dokonale propracované přístupy s využitím sociologických a statistických metod.

Pozoruhodná originalita České televize, aneb Že ji BBC nežaluje?

5. 1. 2013



Porovnejte znělky volebního vysílání BBC z května 2010 a prezidentských volebních debat na ČT v roce 2013....

(Kromě toho, nějací českoslovenští prezidenti ze znělky ČT jaksi vypadli - že by zmizíkovala Česká televize historii? Dělat historická ohlédnutí jen z těch lidí či událostí, které se nám líbí, no to je dobrý přístup!)

PROALT:

Klaus-Nečasova amnestie vystihuje podstatu dnešní české pravice

5. 1. 2013

tisková zpráva

Prezident ČR Václav Klaus vyhlásil při svém novoročním projevu 1. ledna 2013 poměrně rozsáhlou amnestii, jejíž 2. článek ve svých důsledcích vyjímá z moci trestní spravedlnosti některé podezřelé i usvědčené pachatele závažných hospodářských deliktů. Tento akt představuje výmluvnou tečku za Klausovou prezidentskou érou a ztělesňuje její podstatu.

EXKLUZIVNĚ: Komu slouží novela exekučního řízení ?

4. 1. 2013

Bohužel musím souhlasit s Filipem Mahďákem, se kterým bych si rád za fungující justici připlatil. Vlastně bych si připlatil mnohem víc (a pana Kalouska bych to ještě i nechal dvakrát superhrubě zdanit), protože nedostupnost a nevymahatelnost spravedlnosti už mě samotného stála desítky tisíc. A i kdyby nestála, měl bych prostě z fungujícího třetího pilíře demokracie (soudnictví) dětinskou radost, jakou jsem ještě donedávna měl z bezplatné zdravotní péče a vysokého školství. Bohužel 146 exekutorů si může dovolit mít na své straně mnohem víc poslanců, než kolik jich nezbytně potřebuje k pouhému holému přežití, píše autor, jehož totožnost je redakci známa.

Špatná Rusalka ve Smetanově divadle v Praze

5. 1. 2013

Ráda bych reagovala na Váš článek o představení Rusalkyve Státní opeře Praha. Navštívila jsem toto představení 26.12.2012 a byla jsem hluboce zklamána. Podle avizovaných zpráv jsem očekávala "pohádkové pojetí" režiséra Trošky, ale byla to nejhorší inscenace, kterou jsem viděla. Namíchání filmových dotáček a jevištního projevu působilo nesourodě a vrchol všeho byl jakýsi "hák" ve filmovém obraze, o kterém jsem dlouho přemýšlela zda je to záměr, nebo co to vlastně znamená ...

Po přečtení Vašeho článku musím vyslovit svůj naprostý souhlas s Vaším hodnocením inscenace; vyjádřil jste naprosto přesně a výstižně i můj názor, že inscenace p. Trošky je pro řadu diváků velkým zklamáním, píše Marcela Bednaříková.

Tisíc a jedna frustrace

5. 1. 2013 / Marek Řezanka

Téměř to vypadá jako nějaký laboratorní experiment. Pokusné zvíře dostává různě intenzivní šoky, a čeká se, jak bude reagovat -- a co vše vydrží. Zkoumá se, kdy začne jednat agresivně, a intenzita jednotlivých ataků je stupňována.

Takové pokusy nemám rád -- na myších, na krysách -- a tuplem ne na občanech České republiky. Na Klausovu amnestii, kterou nám začal nový rok, lze pohlížet různě. Například Petr Minařík v Deníku Referendum parafrázuje název známé Shakespearovy komedie a ve svém článku "Mnoho povyku pro amnestii" mimo jiné píše: "Nepropůjčil (Klaus) jim řád za zásluhy, ale poslal domů lidi, kteří měli dávno vykonávat domácí vězení, případně obecně prospěšné práce. Jejich pobyt za zdmi českých kriminálů je nonsens, který dlouhodobě znesnadňuje civilizační pokrok v českých nápravných zařízení, kde o nějaké nápravě nemůže být ani řeč."

Proč budu volit Jiřího Dienstbiera

5. 1. 2013 / Boris Cvek

Dlouho jsem bral prezidentskou volbu jako něco nepodstatného a spíše jsem si jen tak pohrával s představou, co by průměrný český lid říkal na prezidenta, pomalovaného tetováním. To byly doby, kdy jsem preferoval pana Franze. Nebo jinak řečeno: prezidentská volba jako recese a výsměch politickému systému. Jiří Dienstbier byl pro mne od počátku jeho kandidatury člověk, kterého je na kladeče věnců škoda a který utíká od své odpovědnosti za podobu sociálnědemokratické politiky k nadstranickým výšinám.

V posledních měsících si však hlouběji uvědomuji, že k velké politické změně, kterou potřebujeme, nestačí neurčité vítězství levice v příštích volbách. Levice má již dlouho v programu registrační pokladny, majetková přiznání, zrušení anonymních akcií atd. Nemohla to prosadit, protože nikdy pořádně nevyhrála volby a protože se po vítězství ČSSD Vladimíra Špidly dala přednost (a já jsem s tím tehdy velmi souhlasil) koaliční vládě s pravicí a nikoli s komunisty.

Apokalyptický úpadek České republiky

5. 1. 2013

Komentář anonymního čtenáře k velkému počtu vězňů v České republice...

Statistiky statistiky... tady se pořád mění a znovu hledá koncepce ve všem, trestní politika není výjimkou. Právo nemá respekt, justice nemá respekt, morálka je k smíchu. Takže nikdo si nic nedělá z podmíněného odsouzení a páchá v podmínce dál totéž, za co byl odsouzen. Co je na tom nepochopitelného? V cizině se bojí nezaplatit dluh a šetří. Natož jít krást. Tady mávnou rukou, protože i když se snaží, stejně to nezvládnou a ještě je u toho někdo chytřejší okrade. Je to dlouhodobý úpadek legislativní kultury. Nepřehledné právo, příliš časté změny, systém se stává chaosem a džunglí pro nejsilnější zvířata, rájem pro podvodníky a příživníky, zaprodaní poslanci se točí v kruhu, hlasují pro věci, které nečetli a podstrkují do tisků věci, které nikdo číst raději nemá, zákony se mění při čteních a nikoliv na legislativních odborech, univerzitách a úřadech, důvodové zprávy se opisují jako poslední věc po přípravě zákona, ne jako pilotní studie.

Proč se v ČR vězní tolik lidí?

5. 1. 2013

V Německu je 83 vězňů na 100 000 obyvatel, v Rakousku 104, v Chorvatsku 115. U nás - před amnestií - 219. Je mezi Čechy 2-3x více zločinců než mezi Němci, Rakušany a Chorvaty? Je v Německu, Rakousku a Chorvatsku 2-3x nebezpečněji než u nás? Anebo jsou/byly u nás tisíce vězňů, kteří ve vězení být nemusí, a tudíž ani nemají? ptá se Jaromír Šulc.

Zdroj: ZDE

K tomu dodejme otázku: Proč byla spravedlnost v Československu vždycky tak krutá a mstivá? Pohlédněme na tzv. retribuční procesy v letech 1945-1947. (Toto o nich v květnu 1947 napsal tehdejší ministr spravedlnosti Prokop Drtina: Uvědomme si, že se toto všechno dělo před příchodem komunistického režimu:)

"... Podle vynesených rozsudků bylo 713 osob odsouzeno k trestu smrti, z toho 475 Němců a 234 Čechů. 741 osob bylo odsouzeno k doživotnímu těžkému žaláři, z toho 443 Němců a 293 Čechů. K dočasnému trestu bylo odsouzeno celkem 19.888 osob, jimž byl uložen trest na svobodě v trvání celkem 206.334 let, tedy každému v průměru trest v trvání přes 10 let. Téměř všem, kdo dostali trest na svobodě, bylo uloženo, že celý trest nebo jeho značnou část si odpykají ve zvláštních nucených pracovních oddílech. ... Tak na př. ve Francii, státu mnohem větším než jsme my, bylo podáno celkem 127.233 trestních retribučních oznámení. U nás naproti tomu 132.549, tedy u nás proti Francii o 5000 více. K tomu dlužno ještě poznamenati, že ve Francii trvá retribuční soudnictví již od srpna 1944, tedy o půl roku déle než u nás. Z toho bylo podáno obžalob ve Francii 50.066, u nás 42.908. Zastavených případů ve Francii 48.155, u nás 40.534. Osvobozujících rozsudků ve Francii 7.400, u nás 9.132. Tedy vidíme, že cifry jsou v obou státech přibližně stejné. Jedině v trestu smrti mají ve Francii rekord, ale jenom zdánlivý rekord. Trestů smrti tam bylo vysloveno 5.386, avšak vykonáno jich tam bylo dosud toliko 637. Naproti tomu u nás bylo vyhlášeno 713 rozsudků smrti a vykonáno z toho 693, tedy všechny kromě 20. V Holandsku bylo dosud v retribučním řízení vyneseno 120 rozsudků smrti; vykonáno jich bylo dosud pouze 12, tedy právě jedna desetina."

Zdroj: ZDE

Otevřený dopis Romana Smetany veliteli vězeňské stráže a mluvčímu rapotické věznice

Proč lžete, pane Doležale?

4. 1. 2013 / Roman Smetana

< Jan Doležal

Pane Doležale,

přečetl jsem si článek na Britských listech od pana Radka Mikuly, kde uvádí přepis části telefonického rozhovoru s Vámi. Zeptám se jednoduše: proč lžete, pane Doležale? Opravdu jste mi neříkal, že si užití donucovacích prostředků vždy obhájíte? Neříkal jste, že máte v rapotické věznici na starosti represi a budete muset zásah nařídit? Opravdu jste tedy nebyl faktickým velitelem zásahu, ačkoliv zasahující příslušníci vězeňské stráže jsou Vašimi přímými podřízenými a Vy jste byl před, během i po zásahu přítomen? Opravdu jste neslyšel, že bych vydával přidušené, sípavé zvuky během zásahu? Byla mi skutečně pouta přiložena bezprostředně po svalení na zem, jak vyplývá z textu, nebo to bylo tak, že na mě dozorci řvali, abych otočil hlavu, následně mi rozstříhali tričko, stáhli zbytek oblečení, kontrolovali zadnici mobilním detektorem kovů - což mohlo celkově trvat až dvě minuty a po celou tuto dobu mi dozorce klečel za krkem a kroutil ruku - a teprve po zvednutí na nohy mi byla pouta nasazena? Opravdu mi nebyly po zásahu spoutané ruce zvedány do výšky, nešel jsem tedy v hlubokém předklonu?

K rozhodování o prezidentovi

Nepotřebujeme prezidenta s ideologií jako základním východiskem pro jeho chování

4. 1. 2013 / Libor Prudký

Pořád jsem to odkládal, ale termín prezidentských voleb se rychle blíží. Už je nejvyšší čas uspořádat si rozhodování před volbou prezidenta. Prošel jsem několik „bodovacích“ systémů nabízejících posouzení blízkosti hodnotícího k jednotlivým kandidátům, které kolují na internetu, ale vesměs se týkaly konkrétních a v zásadě aktuálních politických témat. Ale ta mohou být za rok- dva úplně jiná. A prezident se nevolí na krátký čas. Navíc konkrétní politická řešení vždy vycházejí z hlubších hledisek, než je „jen“ posouzení momentální politické vhodnosti. Hodnotové zakotvení a osobnostní dispozice a jejich odolnost vůči konfrontaci s nátlaky a pochopením vývojových změn, trendů, národní a nadnárodní lokalizace, to patří ke stěžejním zdrojům pro taková hlubinná hlediska.

EXKLUZIVNĚ: Věci veřejné podaly ústavní stížnost na církevní restituce. Za neústavní mají i část zákona o Ústavním soudu

4. 1. 2013 / Štěpán Kotrba

16:15 Věci veřejné jako politická strana, Poslanecký klub politické strany Věci veřejné i jednotliví členové poslaneckého klubu Michal Babák, Vít Bárta, Otto Chaloupka, Radek John, Kateřina Klasnová, Petr Skokan a další, spolu se senátorem Pavlem Lebedou podali u Ústavního soudu stížnost na neústavnost církevních restitucí. Napadli jako protiústavně diskriminující i část zákona o o Ústavním soudu, který omezuje podání stížnosti na minimální počet poslanců 41. Ústavní soud tak bude muset rozhodovat i o vlastním zákoně...

Věci veřejné formulují v podání, že situace nastalá přijetím zákona o církevních restitucích je "situace vyvolávající podezření z korupce a nerespektování platného právního řádu",snaží se "prosadit přijetí zákona měnícího charakter celého státu, jehož znění neodpovídá volebnímu programu žádné z politických stran."

Návrh VV na zrušení zákona o tzv. církevních restitucích ARCHIV BL

Demokracie jako překážka rozvoje kapitalismu

4. 1. 2013 / Ilona Švihlíková

Je zajímavé sledovat, jak se kapitalismus a demokracie rétoricky chápou jako neoddělitelná dvojčata. Každý, kdo si dovolí krizovat systém (tj. socio-ekonomický systém -- kapitalismus), bývá zároveň obviněn z toho, že chce odstranit demokracii (u které se ani politologové neshodnou, jestli je režimem, nebo ideologií) a "vrátit nás před listopad". Slovní ekvilibristika přitom zakrývá, že kapitalismus si v minulosti (ať již dávnější, či méně dávné -- Pinochetovo Chile, např.) bez demokracie docela dobře vystačil.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.