Při volbě prezidenta nehazardujme

7. 1. 2013 / Luděk Prokop

Články pana Řezanky se mi velice zamlouvají, přestože často vzbuzují další otázky z obsahu článků vyplývající. V daném případě vyvstávají vedle otázek i pochyby. Hned úvodem pan Řezanka píše:

"Téměř to vypadá jako nějaký laboratorní experiment. Pokusné zvíře dostává různě intenzivní šoky, a čeká se, jak bude reagovat -- a co vše vydrží. Zkoumá se, kdy začne jednat agresivně, a intenzita jednotlivých ataků je stupňována."

Mohu se mýlit ale dle mého mínění to, co se děje, jako nějaký laboratorní experiment nevypadá. Domnívám se, že experimentování se již reálně děje a nikoli v laboratorních podmínkách. Nikoli na zvířatech ale na naší veřejnosti, na nás všech. Zkoumá se, čemu všemu jsou lidé lpící na poslaneckých a jiných korýtkách vyjadřovat podporu. Zkoumá se, kolik jedinců zvráceného myšlení je schopno se stupňovaným, odporným a zločinným počínání vlády souhlasit a vyjadřovat souhlas. Postupným přiléváním oleje do ohně se zkoumá, do jakých krajností lze jít, aniž by narůstající většina znechucené, nesouhlasící veřejnosti se vzbouřila. A to v míře adekvátní, k stupňovaným lžím a stupňované zlovolnosti v počínání vlády.

Vzhledem k evidentnímu odporu vládní koalice i všech poslanců a poslankyň lpících na svých korýtkách natolik, že odhodili veškeré morální zábrany, lze odhadovat i možnost dnes zdánlivě absurdního vývoje. Může být, že za jejich úděsnými a zároveň snadňoučce realizovanými experimenty, je skryto zkoumání, jak to navléci do situace k nástupu anarchie. Do situace všeobecné devastace, ničení a pustošení, všeobecného násilí. S následným uchopením neomezené moci, pod záminkou zavedení pořádku, pučem, provázeným odložením konání voleb na neurčito.

Brzy nás čekají volby prezidenta. Téměř začínám nabývat přesvědčení, že tyto volby poslouží dosavadním experimentálnímu zkoumání o tom, jak si ta naše veřejnost, po tom všem co již bylo ze strany vládní koalice vykonáno, jak si na tom ta naše veřejnost stojí. A dopadnou-li volby dle vyhovujících měřítek zmiňovaného experimentu, může být stanoven další postup jak na to.

Obávám se, že na volbě prezidenta bude stát naše budoucnost více, než dokážem domyslet. A tak si na závěr dovolím půjčit od pana Řezanky jeho slova.

Blíží se prezidentské volby. Nemávněme nad nimi zhnuseně rukou. Máme zde kvalitativní výběr -- tak ho využijme. Nedejme se opít těmi, kteří chvíli Klausovi tleskají, aby při rostoucím hněvu lidí nacházeli distanc. Nevěřme těm, kteří v pohodě pokuřují dýmku míru s těmi, kteří se okradeným (ti lidé přišli o své sny, o naděje, o smysl života) např. v kauze H-systém tak leda vysmějí. Nenechme se zlákat na lacinou antievropskou strunu. Nevolme někoho jen proto, že si politiku ještě nezkusil a že vypadá jinak než ti druzí. Volme člověka charakterního, člověka, který (zatím) zůstává ve svých názorech konzistentní a který nad částí voličského spektra neohrnuje nos jako nad čtvrtou cenovou kategorií. Který dokáže skloubit sociální a demokratické cítění s rozměrem ekologickým. Který se doposud neohnul a ohýbat se nehodlá.

Nevím jak pro koho ale pro mne je takovým člověkem, navíc též člověkem pevným v kramflecích, Jiří Dienstbier. A že bude zapotřebí zvolit člověka pevného v kramflecích, schopného odolat experimentálním i jiným tlakům, které ještě mohou přijít a pravděpodobně i přijdou, o tom pochybovat by bylo hazardním přepychem.

Vytisknout