Národní amnes(t)ie

7. 1. 2013 / Josef Praks

(Aneb Krátké zamyšlení nad slovy a jejich významy v současném českém ptydepe ve světle blížích se voleb)

Pod líbivými a (nejspíše) nechtěně ironicky až sarkastickými znějícími slovy našeho prezidenta bublá mnohem vážnější koktejl, zkusím trochu nádobu zamíchat a nad jednotlivými ingrediencemi se lehce zamyslet.

Proč Hradní pán nerozvedl, jaké "staré dobré hodnoty" měl v projevu na mysli? Z jeho konzistentních činů mi připadá, že nejspíše ono slavné "já na bráchu, brácha na mě" či "kdo nekrade, okrádá rodinu".

Vytýká nám, že netáhneme za jeden provaz a nedržíme spolu. Myslí tím nejspíše, že se nechováme dle hesla "drž hubu a krok" či "nauč se muset, bude se ti lépe chtít". U moci je osvícená elita, která ví, co je pro (s)prostý lid nejlepší. Kdo cokoliv kritizuje, nebo odmítá, nebo (!) navrhuje jiné řešení -- je škůdce, minimálně našeptávač a falešný spasitel. Osobně se děsím systémů, kde existuje jen jedno jediné řešení, jedna jediná cesta, jeden jediný možný kandidát (údajně schopný navázat na odkaz slovutného XY z důvodů ZŽ) -- a mohou mi to v petici či výzvě podepsat klidně všichni andělé nebeští nebo nositelé Nobelovy ceny za mír za posledních 50 let.

Cynismus s jakou si prezident vyřizuje účty se soudy (chybělo jen zopakování slova "soudcokracie"), omlacuje-li jim o hlavu průtahy v řízeních nad 8 let takříkajíc "en bloc". Myslím, že i žák základní školy pochopí a hlavně rozliší situaci, kdy je průtahy soudu mořena a devastována oběť trestného činu (klienti zkrachovalých záložen, bank, investičních fondů) a kdy naopak velmi důvodně obvinění, "nafutrováni penězi" s nejlepšími advokáty v zádech se opakovaně omlouvají ze stání, neb "zdravíčko neslouží", což jim ale jinak nebrání žít životem celebrit dokumentovaných naším bulvárem i čím dál bulvárnějším mainstreamem. Nyní tedy naše "celebrity" dostaly finální dárek - vyšetřování zastaveno, zapomeňme. Oni jsou amnestováni, skutky zahlazeny, nám pak zbývá amnesie, nechceme-li přijít o rozum či se dostat do křížku se zákonem (Je jistě zajímavé, že dle posledních informací, se má částečná amnestie dotknout až 100 000 osob, ale s jistotou mine jistého ex-autobusáka, jenž má náběh na to, aby se stal novodobým Pavlem Wonkou nynějšího normálně nenormálního režimu).

Ve svém posledním Novoročním projevu ukázal prezident svou naprostou myšlenkovou prázdnotu, nulovou sebereflexi, ani náznak pokory. Nedokážu pochopit, proč promrhal poslední příležitost pokorně se omluvit občanům za chyby, omyly a přehmaty, jimiž objektivně on sám osobně zatížil tuto zemi na několik desetiletí dopředu, mnohé z chyb pak jsou již zcela nenapravitelné a jediné, co s nimi můžeme udělat je -- naučit se s nimi žít, poučit se z nich a hlavně: už je neopakovat!

K velké chybě nesporně patří schopnost poučit se z toho, že velmi záleží na tom, jaký je případný kandidát na veřejnou funkci člověk, jaký má charakter, osobní vlastnosti. Být odborník a "mít načteno" nestačí. Být člověkem s charakterem je to, co se projeví v krizi, při "lámání chleba". Nedostatek opravdu charakterních lidé ve veřejných funkcích -- to je jeden z důvodů našeho současného marasmu. Zkusme na to prosím myslet při nejbližších volbách -- aktuálně při volbě hlavy státu. Na tom, kdo usedne na Hradě, záleží mnohem více, než mnozí z nás tuší. Přeji nám dobrou ruku a rozvahu. Tato země si zaslouží lepší správu svých věcí. Začněme změnu hned!

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.1. 2013