Pane kardinále Dominiku Duko,

9. 7. 2012 / Marek Řezanka

píší Vám jako člověk věřící, který svou víru považuje za záležitost ryze niternou až intimní a zároveň jako člověk, který se ve svých 13 letech rozhodl nechat se pokřtít v kostele Sv. Antonína na Praze 7. Je možné, že jsem již z řad Vašich oveček dávno vyškrtnut, protože na bohoslužby nechodím a kostel navštěvuji spíše tehdy, když v něm žádné kázání neprobíhá. Nečiním tak z nedostatku víry, ale z přesvědčení, že k rozjímání potřebuji více méně samotu a ticho, třebaže varhanní hudbu miluji a lidskou společnost mám rád.

O mystifikaci v českém politickém životě

12. 7. 2012

Dokumentární film Richarda Komárka Národ mystifikace, o podvodnících v české podnikatelské, veřejné i politické sféře, se vysílal na ČT 2 ve středu 11. července ve 20 hodin. Nad fenoménem podvádění v české veřejné sféře se ve filmu zamýšlí celá řada českých politických komentátorů, mj. i Jiří Pehe a Jan Čulík. Videozáznam pořadu je ZDE

Nouriel Roubini: Krize roku 2013 bude horší než v roce 2008

10. 7. 2012

Caroline Connan z Bloomberg Television hovoří v Aix-en-Provence s ekonomem Nourielem Roubinim o "chamtivých" bankéřích, nevyřešené evropské krizi a rizicích, která čekají globální ekonomiku v roce 2013.

Roubini se nedomnívá, že by takové věci jako jednotlivé skandály bank mohly na stávajícím kasínovém kapitalismu něco změnit. Upozorňuje, že banky v roce 2008 "příliš veliké, než aby padly" jsou dnes ještě větší a na jejich praktikách se nic podstatného nezměnilo. Na samoregulaci finančního sektoru nevěří.

Poslední summit EU podle Roubiniho opět nic nevyřešil a protože v jádrové oblasti EU existuje silný odpor proti společným dluhopisům (i jakýmkoliv měkčím formám mutualizace dluhu), hrozí další krize nikoli v řádu měsíců, ale týdnů.

Napřesrok už toho evropští politici budou moci reálně ovlivnit dosti málo, eurozóně hrozí kolaps; USA patrně upadnou do další recese. Zbrzdění růstu čínské ekonomiky se stále více vzdaluje ideální představě "měkkého přistání" a další rozvíjející se země také zažívají ostré zpomalování. Kromě toho v důsledku selhání rozhovorů o íránském jaderném programu hrozí po amerických prezidentských volbách (ať už dopadnou jakkoliv) velká válka, která by však velmi rychle zdvojnásobila ceny ropy a způsobila další fatální zbrzdění globální ekonomiky. Tu může potkat mnohem horší krize než v roce 2008, protože možnosti protikrizových opatření jsou už kvůli akumulaci ohromných dluhů insolventních vlád prakticky vyčerpány.

Církevní restituce?

10. 7. 2012 / Milan Kohout

Respektovat náboženství je něco jiného, než se jím nechat ovládat, zotročovat a oblbovat. Aneb organizovaná náboženství můžou být pro někoho, kdo se není schopen vyrovnat s představou smrti, dobrým sluhou, ale pro nás, kteří tyto berle nepotřebují, se náboženské organizace stávají zlým, nebezpečným a zotročujícím pánem.

Já jsem, jako komunistickou vládou vyštvaný chartista, odjížděl z bývalé totalitní republiky sice nevěřící, ale s velkou úctou k náboženství. Tenkrát bych určitě podporoval vznik dobře finančně zajištěných náboženských organizací. Dnes po mé dvacetipětileté zkušenosti s mocí reálných náboženských organizací ve Spojených státech už nikoliv.

Počet studentů na britských vysokých školách radikálně poklesl

10. 7. 2012

Anglie zavádí od září roční školné ve výši až 9000 liber (cca 270 000 Kč) ročně pro každého nového vysokoškolského studenta. Studium na vysoké škole se tak v Anglii stává snad nejdražším na celém světě. Úřady oznámily, že počet registrovaných studentů od nového školního roku na všech britských univerzitách poklesl, a to téměř o 8 procent. Počet anglických studentů, kteří musejí hradit školné i ve Skotsku a ve Walesu, zatímco Skotové a Welšané ve svých zemích nikoliv, poklesl celkem o 10 procent.

Postupující radikální komercializace britských univerzit vede k rychlé likvidaci univerzitního studia na základě vysokých akademických standardů, jak se v Evropě vyvinulo za posledních 400 let. Akademická měřítka jsou rychle nahrazována - většinou za bezmocného přihlížení univerzitních učitelů, podrobovaných stále dalším a dalším manažerským polovojenským testům - měřitky komerčními a manažerskými - za neustálého reklamního vychvalování nové pseudomanažerské praxe.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Naši Muslimští bratři

10. 7. 2012 / Uri Avnery

Každý dnes již ví, proč jsme zakotvili v Palestině. Když Bůh instruoval Mojžíše, aby se před faraónem hájil a požádal jej, aby dovolil jeho lidu odejít, řekl mu Mojžíš, že pro tento úkol není vhodný, protože "mám neobratná ústa a neobratný jazyk." (Exodus 4, 10 - CEP). Ve skutečnosti, v hebrejském originálu, Mojžíš Bohu řekl, že má "těžko v ústech a ztěžklý jazyk". Měl mu říci, že je rovněž těžký na uši. A tak když mu Bůh řekl, aby vzal svůj lid do Kanady, vzal svůj lid do země Kanaánské a strávil zde předepsaných 40 let - právě dostačujících k dosažení Vancouveru -- bloudíce sem a tam po Sinajské poušti. A tak jsme zde, v zemi Kanaánské, obklopeni muslimy.

Proč se musí v ČR kafkovsky čekat na úřadech?

9. 7. 2012 / Jan Čulík

Nový centrální registr vozidel zkolaboval po pár minutách provozu, píše IDnes. Řada lidí, kteří si vzali volno ze zaměstnání (!), aby mohli čekat na úřadě, čekala nadarmo. Je pro mě nepochopitelné, proč se stále tyto úřední záležitosti vyřizují v České republice osobně. Je to obrovské a zbytečné plýtvání času občanů.

Například ve Velké Británii se registrace vozidla, případně žádost o cestovní pas a další žádosti vyřizují poštou. Na úřadě jsem v Británii nebyl za třicet pět let svého života tam nikdy.

Proč to nejde v ČR?

Válka lží

10. 7. 2012 / Uri Avnery

Tento týden před třiceti lety překročila izraelská armáda libanonské hranice a zahájila nejstupidnější válku v dějinách Izraele. Válka trvala 18 let. Bylo zabito na 1500 izraelských vojáků a neznámý počet Libanonců a Palestinců. Téměř všechny války jsou založeny na lžích. Lži jsou považovány za legitimní válečné nástroje. Libanonská válka I (jak byla později nazývána) byla skvělým příkladem. Od počátku až do konce (pokud již skončila) to byla válka klamu a podvodu, nepravd a záměrných výmyslů.

Lži začaly již oficiálním názvem: "Operace Mír v Galileji".

Jaké to je být terčem rasismu

9. 7. 2012

Nadávali vám někdy do islamistů? A co takhle do džihádistů, nebo teroristů? Do extremistů? No, vítejte v mém světě, píše v deníku Guardian známý komentátor Nazir Ahmed. Každé ráno zjišťuju, kolik dalších nadávek je na internetu vrháno mým směrem.

Když jsem se začal živit psaním, nikdy by mě nenapadlo, že se stanu terčem každodeních islamofobních útoků. Poté, co jsem začal v roce 2009 pracovat pro britský týdeník New Statesman, stal jsem se okamžitě terčem internetové diskreditační kampaně, která využila série účelově sestřihaných videozáznamů projevů, které jsem před několika lety přednesl před muslimskými univerzitními studenty. Byl jsem obviněn, že jsem členem "tajné" extremistické organizace Hizb ut-Tahrir, že jsem "nebezpečná muslimská svině" stejná jako nacisti. Jeden bloger mě charakterizoval jako "umírněného švába", jehož islámská víra se "nijak neodlišuje od Abu Hamzy, Abu Qatady, Aymana al-Zawahiriho či ostatních příslušníků 'miniaturní menšiny' islámských teroristů, kteří jsou přesvědčeni, že islám musí převládnout, ať to stojí co to stojí".

Co je to islamismus?

9. 7. 2012

Je hodné zaznamenání, že tak jako neexistuje jednotná definice komunismu, není ani jednotná definice islamismu. Nicméně v islamismu jsou jisté charakteristiky odlišující ho od zavedených náboženství, zejména od islámu samotného.

Jedním z faktů ohledně islamismu, který ovlivňuje jeho povahu coby politické ideologie, je to že jsou islamisté schopni manipulovat Písmo a historii, aby ospravedlnili své sociopolitické cíle. Například Korán zmiňuje ctnosti "spravedlivého vůdce" a prorok Muhammad si ve společnosti kterou v Medíně založil udržoval politické stejně jako spirituální vedení, když psal smlouvy a účastnil se bitev. Z těchto důvodů je islám mnoha muslimy nahlížen jako působící ve všech sférách života, včetně politiky.

Přemysl "Oráč" Sobotka na Hrad? Raději ne!

9. 7. 2012 / Jiří Baťa

Sobotní rozhovor (7.7.2012) redaktorky Práva Nadi Adamičkové s místopředsedou Senátu panem Přemyslem Sobotkou mne mimo jiné i pobavil. Také proto, že to ostatní bych za pobavení nepovažoval, spíše by to bylo značné zpochybnění kandidatury Přemysla Sobotky na post prezidenta. Několik pasáží z jeho rozhovoru jak z pozice pobavení, tak i s té druhé bych si dovolil prezentovat.

Anketa Romano hangos:

Měl by být znovu jmenován vládní zmocněnec pro romské záležitosti?

9. 7. 2012 / Pavel Pečínka

Vítejte v Hulvátově

9. 7. 2012 / Václav Dušek

Vzkaz sprostému i prostému nespokojenci: Všechno není blbé a na H, ovšem existují občané, kteří v hlavách nemají ani ono malé H a tváří se přitom filozoficky kulantně. Jejich filosofií je -- urážet, štvát, patlat se v H, vytvářet situace beznaděje, urážet, kupčit s voliči, trávit vztahy... Dost!

Dvě spisovatelky a hořká realita

9. 7. 2012 / Marek Řezanka

Jak charakterizovat nefunkčnost systému a kolaps společnosti? Pro zodpovězení této otázky je nezbytné definovat, co má společnost svým občanům zajišťovat, aby bylo zřejmé, zda to zajišťovat schopna je, či není.

Pilíři demokratických společností jsou kromě fungující justice zdravotnictví, školství, sociální systém a bezpečnost. Těžko si lze představit, že lze žít ve společnosti, která, ač disponuje značnými poznatky ve vědě a umí léčit to či ono, není schopná poskytnout adekvátní lékařskou péči většině svých obyvatel. Příliš optimistickou není ani vize společnosti, kde ke vzdělání mají přístup pouze mocenské elity a jejich věrní a masa lidí je nevzdělaná včetně narůstající negramotnosti.

Domov - film o ruské rodině - je to vtip, nebo ne?

3. 7. 2012 / Ema Čulík

Právě jsem viděla opravdu komický nový ruský film. (To je něco, co říkávám velmi zřídka..!) Nejsem si ale jista, zda jsme se tomu filmu měli smát. Vyšla jsem z promítacího sálu a přemýšlela jsem, zda to všechno bylo skutečně tak intenzivně ironické - nebo ne?

Film režiséra Olega Pogodina Dom - A Russian Family (Domov - Ruská rodina) je nádherně typicky ruská záležitost, velký dřevěný dům uprostřed stepi, v němž žije velká nefunkční rodina, kteří všichni obědvají polévky za dlouhým stolem, střílejí vlky, souloží v polích a bijí se navzájem pěstí do obličeje. Rodina žijící v tomto době, je tak šarmantě rozložená, že vám to připomíná něco mezi Michalkovým filmem Znaveni sluncem a snímkem Thomase Vintergera Festen.

Čtyři slunce: Bohdan Sláma natočil nepokrytě náboženský film

30. 6. 2012 / Jan Čulík

Na první pohled překvapením, ale ve skutečnosti zřejmě docela logickým vyústěním jeho dosavadní práce je nejnovější film režiséra Bohdana Slámy Čtyři slunce. Jeho dosavadní filmy argumentovaly, spíše formou jakýchsi debatních filmových prohlášení, že by se člověk měl vzdát modly konzumerismu, technologie a peněz, které ho ničí, a věnovat se navzdory všemu pěstování toho jediného, co má v životě smysl: lásky, autentických mezilidských vztahů, vlastní kultury a národního dědictví, které je konzumeristickou globalizací ohroženo.

Signál: Zábavná česká komedie s hlubším vyzněním a některými nepromyšlenými motivy

30. 6. 2012 / Jan Čulík

Překvapivě zralou a relativně dobře napsanou komedii s vážnějším podtextem předvedl na festivalu v Karlových Varech pětadvacetiletý Tomáš Řehořek, jehož předchozí filmy (Piko, Czech Made Man) byly bez nadsázky strašné. Signál sice nejde za soubor stereotypů, které české společnosti neúnavně a opakovaně servíruje český film, a je vytvořen přesně podle televizního receptu na "zábavu" (přesně tak jako české televizní seriály nejprve nastolí pár problémů, ale film pak končí všeobecným sbratřením), obsahuje množství pracně konstruovaných gagů, ale aspoň se film do určité míry pokouší tyto stereotypy vážně reflektovat. Příběh tak není úplně povrchní, divák se během dvouhodinového filmu nenudí a narativ prochází určitým vývojem.

Schwarzenberg definoval "nové pojetí poslanecké imunity"

8. 7. 2012 / Boris Cvek

Dnešní Otázky V. Moravce nám na nového ministra spravedlnosti prozradily, že mívá obtížné začátky. Říkal jsem si, že tomuto ministrovi zbývá jenom necelá půlka volebního období, tak abychom se vůbec od něj dočkali něčeho více než těch začátků. Co podle mne také stojí za zmínku v jeho vystoupení, je kritika medializace justičních problémů a nešvarů. Kritizovat tuto medializaci je však zcela absurdní, když medializace je ta poslední možnost, která zbývá občanům, toužícím po spravedlnosti, ve státě, kde se obludné případy rozkrádání veřejných peněz prostě nemohou dostat před soud.

BRITÁNIE:

Po finančních skandálech odcházejí zákazníci pěti velkých bank do malých "etických" bank

8. 7. 2012

Rozhněvaní zákazníci bank za poslední týden začali hlasovat svými peněženkami a odcházejí z velkých bank do malých kooperativních bank, do stavebních spořitelen a do tzv. "credit unions". Děje se to poté, co se velké bance National Westmister minulý týden rozbil počítačový systém, takže zákazníci několik dní neměli přístup k penězům na svých kontech, a když byl systém opraven, banka odeslala platební bankovní příkazy několika desítek tisíc svých zákazníků omylem dvakrát. Druhým hřebíkem do rakve pověsti velkých bank byl skandál, který otřásl v minulých dnech Británií, kdy vyšlo najevo, že Barclays Bank manipulovala úrokové míry protizákonně ve svůj prospěch, aby na tom vydělala.

Británie má takové bankéře, takový tisk a takové politiky, jaké si zaslouží

7. 7. 2012

To píše v deníku Guardian Marina Hyde. Nepřipomíná vám její argumentace tak trochu situaci v Česku? Je podobnost čistě náhodná?

Musíme přiznat, a to velmi bolestně, píše autorka, že za své podvodné bankéře, bulvární novináře a kradoucí politiky si může Británie sama. Základní příčiny těchto katastrof spočívají v hlubinně zažitých zvyklostech britského života: v tom, že celá řada britských vlád za poslední dobu je obětí uctívání peněz, v tom, že Britové jsou naprosto zadupáni do země i v tom, že jsou naprosto pasivní a nikdy se proti ničemu nevzepřou.

Bezmocný: Proč to ti Korejci sakra umějí?

7. 7. 2012 / Jan Čulík

Neuvěřitelně dramatickým thrillerem od první minuty byl v Karlových Varech v sobotu korejský thriller režiséra Young-joo Byuna Bezmocný. Mladý veterinář veze autem svou snoubenku s cílem představit ji rodičům před nadcházející svatbou. V dešti zastaví u benzínové pumpy a zatímco je mladík pryč, dívka z automobilu zmizí. Bez deštníku, motor prázdného auta dál běží. Zamilovaný mladý muž je zdrcen, dívka však zmizela beze stopy. Na pomoc při pátrání si přizve přítele, nadaného detektiva, který byl před časem vyhozen od policie kvůli korupci. Začne se odvíjet napínavý a neuvěřitelný příběh. Ukáže se, že dívka žila pod falešnou identitou, po dlouhém a intenzivním pátrání vyjde najevo, že se stala obětí finančních vyděračů, jimž dlužil její otec velké finanční částky a aby jim unikla, vytipovala si o samotě žijící mladou dívku obdobného zjevu a charakteristických rysů, zavraždila ji a ukradla jí její indentitu. Dynamický thriller se sociálním a psychologickým podtextem nenudí ani okamžik. Jak vznikne v určitém národě vyspělá filmová civilizace, jejíž produkty pak dokáží oslovovat svět? Co je zvláštního na dnešním Dánsku, Jižní Koreji, Rusku nebo třeba Rumunsku, že tohle dokáží a Česko většinou ne?

Sedláčkovo video z dovolené

6. 7. 2012 / Jan Čulík

Dalším scénáristicky neuvěřitelně slabým českým filmem byl v Karlových Varech snímek Roberta Sedláčka Rodina je základ státu. Kdyby s takovýmto scénářem přišel autor k nějakému mezinárodnímu producentovi, ten by mu okamžitě ukázal dveře. Už chápu, proč si jeden český producent při diskusi tento týden stěžoval, že západní distributoři neberou českou kinematografii vůbec vážně, že ji považují údajně za svého druhu amatérské filmy. Určitě ze scénáristického hlediska to většinou amatérské filmy jsou. V Česku, zdá se, dostane státní dotace na výrobu filmu v podstatě každá pitomost. Filmoví "teoretikové" to obhajují "řečmi", pseudovědeckým metajazykem.

Rodina je základ státu je další z nesčetných nedávných českých filmů, které nemají v podstatě příběh. Žádná analýza, nic objevného, jen nevyslovená hrdinova úzkost před zatčením. Je to trochu málo.

Britská demokracie je v smrtelném úpadku

7. 7. 2012

Moc korporací, politikové, kteří nezastupují voliče a apatičtí občané způsobily, že je Británie nyní "stále nestabilnější" zemí, varuje analýza.

Studie stavu demokracie ve Velké Británii za poslední desetiletí varuje, že se britská demokracie octla "dlouhodobém, smrtelném úpadku", protože nezadržitelně sílí vliv korporací, politikové nezastupjí voliče a občané v deziluzi přestávají chodit k volbám a vůbec debatovat o politice.

Pozitivním vývojem za posledních deset let jsou výrazně silnější parlamentní výbory, které jsou dnes schopny pohnat poslance a státní úředníky k odpovědnosti, dále decentralizace moci do Skotska, Severního Irska a Walesu. Zveřejňuje se také daleko více informací než dříve o dietách politiků a o dárcích pro politické strany.

Avšak v mnoha oblastech se Británie vzdálila měřítkům zastupitelské demokracie. Lidé dnes mají daleko menší vliv na rozhodování politiků a systém nezastupuje občanstvo férově.

Potřebujeme víc barev!!!

6. 7. 2012 / Alex Koenigsmark

Když jsem s požitkem sledoval velkolepou hudební a kostýmní show na Velehradě, uvědomil jsem si, čeho všeho jsme se lehkomyslně vzdali a ještě vzdát hodláme. Ta úžasná přehlídka plášťů, přehozů a pláštíků, pozoruhodných a efektních pokrývek hlavy (vzpomínáte na slavnou Felliniho módní přehlídku církevních obleků ve filmu Roma?), k tomu nádavkem zábavné a roztomilé uniformy různých stráží, připomínající až Čardášovou princeznu, to všechno by nám mělo být naopak vzorem... Zamysleme se nad tím, prosím...

Bědování nad českým filmem

6. 7. 2012 / Jan Čulík

Právě jsem v Karlových Varech zhlédl skutečně vynikající film Kena Loache ze skotského Glasgow Andělský podíl. Film je natočený s vervou, s energií, má vážný sociální podtext a zároveň je to pohádka, která pobaví a diváka uspokojí. Přesto si z kina odnese informaci o závažném sociálním problému.

Film je o skupině mladých deprivovaných lidí z dlouhodobě existující "underclass", kriminální lůzy, jsou to prostí, nevzdělaní, ubozí lidé, kteří se po generace potácejí v nezrušitelném kruhu nezaměstnanosti, kriminality a deprivace. V tomto filmu se hlavnímu hrdinovi a jeho třem dalším kamarádům podaří - tak trochu pohádkově - ze začarovaného kruhu uniknout, a to vlastní inteligencí a průrazností. Šanci jim dá opatrovník, který se o ně stará, při vykonávání komunitní služby, k níž je za jejich trestné činy odsoudil místní soud. Opatrovník - konec konců se příběh odehrává ve Skotsku - je seznámi se specializovanou problematikou výroby, ochutnávání a prodeje skotské whisky a v důsledku toho se hrdinovi s přáteli podaří uskutečnit pohádkovou krádež, která vlastně nikoho nepoškodí a oni získají peníze, aby mohli začít nový život.

K STÁTNÍMU SVÁTKU:

Zpráva o smrti Mistra Jana Husa

6. 7. 2015 / Petr z Mladoňovic

Než mu však dali na hlavu pro posměch papírovou korunu, řekli mu mezi jiným: ,,Odevzdáváme duši tvou ďáblu.'' A on sepjav ruce a pozdvihnuv oči k nebi pravil: ,,A já ji odevzdávám nejmilostivějšímu Pánu Ježíši Kristu''. A uzřev onu korunu: ,,Pán můj Ježíš Kristus pro mne bídného ráčil nésti korunu trnovou, mnohem tvrdší a těžší, nevinně jda na smrt nejpotupnější; a tak já bídný hříšník tuto korunu, mnohem lehčí, byť potupnou, chci nésti pokorně pro jeho jméno a pravdu.'' Byla pak ta papírová koruna kulatá, skoro loket vysoká, a na ní byli namalováni tři hrozní ďáblové, jak chtějí zmocniti se duše a rozsápati ji drápy. A na té čepici byl nápis s označením jeho viny: ,,Toto jest arcikacíř.'' I řekl král: vévodovi Ludvíku, synu Klema bavorského, který před ním stál slavnostně drže zlaté [říšské] jablko s křížem: ,,Jdi, přijmi jej.'' A onen syn Klemův převzal Mistra a dal jej do rukou pochopům a vedl na smrt.

Dramatickým předchůdcem moderních novinářů se stal při kostnickém procesu s Mistrem Janem Husem Petr z Mladoňovic [nar. kolem 1390], který se účastnil kostnického koncilu jako tajemník pana Jana z Chlumu. Pětadvacetiletý tajemník si pečlivě zaznamenával všechny podrobnosti a napsal o procesu s Janem Husem asi stopadesátistránkovou zprávu, která se zachovala ve dvou verzích, v češtině a v latině. Přinášíme poslední část závěrečné, velmi dramatické kapitoly v moderním překladu. Svou živostí a věcností připomíná současnou televizní reportáž. Až do Bílé hory se tato kapitola četla v českých protestantských kostelích na svátek Jana Husa namísto evangelia. V Husovi se střetl ve své rané formě moderní, pluralistický relativismus a právo na individuální úsudek a názor s monolitní hegemonií středověké, totalitní praxe. JČ

Husův odkaz:

Uvažovat o svém češství jinak, než je zvykem

6. 7. 2012 / Boris Cvek

Masaryk označoval český/československý národ jako národ "Husův" a od Peroutky prý pocházejí slova, že nejsme "národ Husův", ale "národ císaře pána". Z Husa toho v nás opravdu zbylo jenom málo, pokud vůbec něco. Prvorepubliková vzpoura proti Rakousku a katolicismu nemá s Husem o mnoho více společného než komunistická verze Husa jako bojovníka za lid a pokrok proti tmářskému kléru.

Hus je v zásadě protikladem moderních českých dějin. Tkví pevně v mezinárodní vzdělanosti své doby, studoval Sorbonnu, nerozlišoval mezi kulturou českou a světovou.

Připomenutí výročí upálení Mistra Jana

5. 7. 2012

Tisková zpráva Společenství práce a solidarity

Výročí upálení Mistra Jana 6.7. představuje příležitost připomenout si odkaz jednoho z největších Čechů.

Připomeňme si, že Jan Hus, který čerpal i z učení Johna Viklefa, tvrdě kritizoval církev a její praktiky. Hlavou církve není papež, ale Kristus. Pokud jedná v rozporu s Kristovým učením, pak věřící nejsou povinni ho uznávat. Každý věřící má právo kontroly náboženského učení.

Čeští režiséři vyrobili další dva filmy o nemožných mužích

5. 7. 2012 / Jan Čulík

Vrší se desítky celovečerních filmů, jejichž tématem jsou čeští muži, nepoužitelní pro tento svět. Další dva takové filmy se promítaly v Karlových Varech ve čtvrtek. Stominutový snímek Vladimíra Michálka Posel je jemnou psychologickou analýzou asi třicetiletého poslíčka Petra, ve skutečnosti inženýra s vysokoškolským diplomem (jak ho asi získal, když nezvládá svět?) který rozváží po Brně s kamarádem Igorem balíčky pro dodavatelskou firmu. Oba jsou náruživými cyklisty (známka jejich zastuzené infantility?) a Petr často Igora vyzývá k cyklistickým závodům po městě, kdy se řítí ulicemi, po chodnících, po schodech dolů, nákupními středisky, na kole hlava nehlava. Tyto dynamické sekvence jsou pěkně natočené i sestříhané.

Polski film Marka Najbrta: nekonečné hraní na českém písečku

5. 7. 2012 / Jan Čulík

< Delegace k snímku Polski film na pódiu před promítáním v Karlových Varech. Není to trochu přehnané? Signalizuje to sebevědomí tvůrců, nebo co? (JČ)

V ohnisku velkého zájmu českých médií se octl Polski film režiséra Marka Najbrta, jediný český film v letošní hlavní soutěži karlovarského filmového festivalu. Název je zřejmě ironický: ve filmu je zmínka o tom, že český výraz "to je pro mě španělská vesnice" (tedy: tomu vůbec nerozumím) se polsky řekne "to je český film". Takže se tvůrci tohoto filmu Polákům a Polsku za tuto urážku jaksi pomstili a nazvali na oplátku své na první pohled chaoticky vypadající dílo "Polski film". (Jinak: polsky by se to řeklo "Film polski", nikoliv "Polski film", takže i tato jazyková nesprávnost, úmyslná? cosi signalizuje: "na jiných kulturách nám naprosto nezáleží, všechno sledujeme ze svého českého rybníčku a zkreslujeme to českým pohledem".)

O filmech v Karlových Varech v České televizi

4. 7. 2012

Česká televize interviewovala ve středu Jana Čulíka o některých filmech na karlovarském festivalu. Videozáznam je ZDE (od minuty 110'24", timeline se vám objeví, když do obrazu dáte myš).

O svátku věrozvěstů Cyrila a Metoděje

5. 7. 2012 / Boris Cvek

Dnes je svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří přišli z řecké Soluně, aby přinesli křesťanství a východní vzdělanost na Moravu, Slovensko a zprostředkovaně i do Čech. Oba tito světci, kteří dodnes spojují ortodoxní a katolickou větev křesťanství, se narodili v první polovině 9. století v obci Thesaloniki (Soluň), které apoštol Pavel kolem roku 52 po Kristu adresoval svůj zřejmě chronologicky první dopis, obsažený v novozákonním kánonu, První list Tesalonickým (První list Soluňským). Kdysi (asi před 10 lety) jsem k úvodním slovům druhé kapitoly tohoto listu (1Te 2,1-16) napsal dosud nezveřejněný komentář, který se mi zdá

Jak se orientovat v mlze

5. 7. 2012 / Ema Čulík

Kdybych provozovala klub filmového umění, dala bych do programu na jeden večer dva filmy, snímek Jeana Renoira This Land is Mine a Sergeje Loznicy V mlze. Oba filmy vyprávějí příběh jemných mužů, kteří čelí dilematu, zda kolaborovat, anebo spolupracovat s hnutím odporu. A v obou filmech je ať už udělají jedno, nebo druhé, špatná volba.

Už to začíná...?

4. 7. 2012 / Jan Čulík

Před nedávném jsem zde zveřejnil varování, že Česká republika nemá v současné postupně se destabilizující situaci v Evropě v občanstvu západních zemí strategické spojence. Argumentoval jsem, že by měli čeští politikové věnovat podstatné částky na rozšíření center českých studií v (západních) zemích, v nichž se rozhoduje a bude rozhodovat o osudu České republiky, a to nikoliv proto, že bych chtěl peníze pro svůj "obor" (já sám zanedlouho z univerzity stejně budu odcházet), ale proto, že jsem byl za posledních dvacet let svědky, jak obrovský kulturní, sociální, ekonomický a strategický přínos to má pro Českou republiku, když se to dělá dobře.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za květen 2012

3. 6. 2012

V květnu 2012 přispělo finančně na Britské listy 214 osob bankovním příkazem celkovou částkou 62 046,37 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v březnu 2012 částkou 44921.92 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.5. 2012 částku 92 806,98 Kč. Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.