Jistěže tento výše popsaný, ideální stav, nefunguje v normálních demokratických společnostech vždycky nejefektivněji, přesto však lze říci, že víceméně funguje. Ivan Klíma má ale zkušenost, že v českém prostředí tomu tak není. Tuto českou zkušenost poněkud neústrojně rozšiřuje na celý svět. Tak vylévá s vaničkou i dítě: zhnusen vlnou komerční zábavy dochází k názoru, že svoboda může být vlastně nebezpečná - paradoxně "omezuje svobodu občana". Jenže zavedenější společnosti fungují víceméně tak, že se to, na co si Klíma stěžuje, v nich neprojevuje tak drasticky jako v ČR. Klíma, zdá se, zahajuje na základě české zkušenosti diskusi o tom, co je v současné době v zavedenějších společnostech víceméně vyřešeno (i když není vyloučeno, že v budoucnosti vzniknou znovu problémy i tam). Avšak:

Při příležitosti Světového dne svobody tisku převzal minulou neděli týdeník Observer rozhovor Světové asociace tisku a Světového fóra šéfredaktorů s Václavem Havlem. Havel v něm vysvětluje, na dotaz, jak v sobě našel sílu strávit pět let ve vězení, že se člověk stává hrdinou postupně - tak se to stalo jemu a stejně i Jaromíru Štětinovi a Petře Procházkové, jimž dal vyznamenání.

Směřování k demokracii je ve středovýchodní Evropě podle Havla nezastavitelné, avšak "během dvanácti let od pádu komunismu jsme zažili bezpočet věcí, které byly úplně nové a nikdo je neočekával". Dnešní mladá generace, zejména novinářů, vyrostla v daleko demokratičtějším prostředí než předchozí generace. Důležitým procesem je globalizace, takže je stále obtížnější bránit lidem v přístupu k informacím zvnějšku.

Během doby, řekněme tak za padesát let, však podle Havla není vyloučeno, že svobodu projevu ohrozí ekonomické aspekty, varovným příkladem je dnes Itálie. Proto musejí proti ohrožování svobody slova ekonomickými nástroji vystupovat občanské organizace. Jinou hrozbou demokracii jsou teroristické organizace. "Protože jsem nyní politik," pokračoval Havel, "chápu, že některé politiky irituje, že se tisk dozví všechno a píše o věcech dříve, než o nich politikové ve skutečnosti rozhodli. Přesto však musí být svoboda projevu na prvním místě."

Na otázku, co si Václav Havel myslí o tom, že je Česká republika i nyní kritizována za omezování svobody projevu, Havel odpověděl: "(...) Je důležité se na to dívat z historického hlediska. V postkomunistických zemích je situace velmi komplikovaná, protože tyto země procházejí obrovskými změnami. Během tohoto procesu přeměny vzniká 1001 pokušení, včetně náhlých pokusů spojovat politickou a hospodářskou moc. Na tento proces musí tisk a občanská společnost neustále dohlížet. Dobře připravená, podložená kritika je nejen vítána, ale je nesmírně důležitá pro další rozvoj demokracie." - Anglicky je rozhovor zde. (JČ)

Alexi Thomsonovi, bývalému moderátorovi Channel Four News, a jeho bývalé kolegyni z televizního studia ITN bylo ve čtvrtek nařízeno, aby prozradili totožnost vojáků, interviewovaných pro televizní pořad o masakrech v Irsku o tzv. "Krvavé neděli" v městě Derry v roce 1972, kdy zahynulo během demonstrace v důsledku střelby britských vojáků do davu 13 civilistů. Thomsonovi i Fergusonové bylo sděleno, že pokud totožnost inkriminovaných vojáků neprozradí, budou zřejmě obviněni z trestného činu pohrdání soudem. (Podrobnosti v angličtině jsou např. zde.) Při nynějším vyšetřování masakru těchto 13 civilistů vystoupili oba novináři jako svědkové a odmítl splnit příkaz lorda Savilla, který předsedá tomuto vyšetřování.

Lord Saville konstatoval, že je "životně důležité", aby vyšetřování mělo možnost podrobit výslechu čtyři vojáky, které interviewovali Thomson a Fergusonová, vzhledem k tomu, že podrobnosti, které vojáci poskytli novinářům jsou "provokativně nekompletní". Oba novináři však odmítli informace o totožnosti interviewovaných vojáků poskytnout. Alex Thomson zdůraznil, že je ochoten jít v této věci do vězení. Konstatoval: "Žádá se ode mne, abych se zdiskreditoval jako novinář i jako člověk. Byl bych tím veřejně zdiskreditován jako osoba, která něco slíbila a pak slib porušila."

Thomson a Fergusonová interviewovali pět britských vojáků, kteří byli přítomni během Krvavé neděle v městě Derry pro sérii kontroverzních reportáží, které se vysílaly v roce 1997.

Právník pro Independent Television News, které vyrábějí Channel Four News, varoval, že pokud by byli novináři donuceni odhalit své zdroje, ochromilo by to budoucí investigativní novinářskou práci.

Snad žádné zahraniční noviny netisknou články o tom, jak je národ, v němž ty noviny vycházejí, mezinárodně milován (nebo že je aspoň mezinárodně milováno jeho pivo!). To snad dělají jen české noviny: hoví tak domácímu komplexu méněcennosti. Dnes se pěkně v tomto smyslu vyznamenala Mladá fronta Dnes. Citujeme však jen začátek jejího článku od Jana Rybáře, který když byl na stáži na Glasgow University, napsal obstojnou dizertační práci o konfliktu v Severním Irsku (viz zde). Bohužel, jak se zdá, je zpět v ČR (a v redakci MFD) už příliš dlouho, takže se mu prostředí vráží do hlavy... :( (To je novina, Honzo!, že se cizince někdy umějí naučit i česky...! To české čtenáře jistě pobaví a poučí...) Je to trapné, když propadáme stereotypům. MFD potřebuje z komerčních důvodů ohlupovat čtenáře lidovými příběhy, tak proč se tomu nepropůjčit. Škoda, že prostředí v MFD dokáže zničit pověst i potenciálně dobrých novinářů, jakým býval bezpochyby i Jan Rybář... (JČ)

Zaregistrujte se na stránkách např. www.spamcop.net. Dostanete individualizovanou e-mailovou adresu, na kterou posílejte okamžitě poté, co jste je dostali, spamy, které vám zaplňují e-mailovou schránku, v příloze jako attachment. Je důležité přeposlání spamů neodkládat. Protispamová služba je zdarma.

K absurdnímu konci dospěl záměr ministerstva vnitra zakázat maskování účastníků demonstrací. Nikdo z poslanců ve druhém čtení nepřednesl takový pozměňovací návrh, který by značně nedokonalou formulaci předlohy opravil do korektní a vynutitelné podoby, zato poslanec Dalibor Matulka (KSČM) navrhl, bezpochyby v dobré víře, změnu, která ještě více odhaluje chybnou úvahu předkladatele.

Matulka správně upozornil, že policie nemůže zasahovat proti shromáždění jako takovému (na to jsme poukazovali v Britských listech zde), a rovněž správně argumentoval, že tuto formulaci nelze dost dobře vykládat tak, že zásahem proti shromáždění se rozumí zásah proti kterémukoli jeho účastníku. Co však navrhl, není o mnoho lepší: Podle jeho návrhu by se museli odmaskovat jen ti účastníci shromáždění, proti nimž je prováděn zákrok. To by znamenalo, že pokud policie demonstranty honí po náměstí, nejde o služební zákrok a demonstranti si mohou ponechát šátek na obličeji; odmaskovat se musejí, až když je policisté dostihnou a začnou jim např. nasazovat pouta, neboť až tehdy dojde, v souladu se zákonem o policii, ke služebnímu zákroku.

Výsledek je tristní: pokud Matulkův pozměňovací návrh neprojde, dostane se do zákona nevynutitelné ustanovení, které nerespektuje stávající legislativu, pokud poslanci návrh schválí, bude ustanovení vynutitelné, ale zato zcela zbytečné.

V době, kdy se zdálo, že společné úsilí Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) a akreditovaného certifikátora zabrání využívání elektronického podpisu v samém zárodku, vzpamatovala se První certifikační autorita, a. s., a rozhodla se vydat zákazníkům místo nepoužitelných kvalifikovaných certifikátů bezplatně certifikáty nové. Rovněž opravila formulář, takže zákazníci už mají správný vzor pro zapsání adresy a mohou si zvolit, k jakým účelům chtějí svůj certifikát používat.

Jeden problém však přetrvává: jako standardní hodnota je předvoleno, že certifikát nelze využívat k šifrování, avšak nešifrovaná komunikace s úřady je ekvivalentní situaci, kdy by občan dostával úřední poštu na korespondenčních lístcích. Šifrování důležitých sdělení by mělo být samozřejmostí a je velkou chybou české legislativy, že na tuto možnost nepamatuje když ne jako na povinnou náležitost, tak aspoň jako na podporovanou možnost.

Náš seriál o elektronickém podpisu bude samozřejmě pokračovat; v dalších dílech se pokusíme s úřady pomocí takto podepsané pošty komunikovat.

Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat.

V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.