17. 5. 2002
Známý americký moderátor zpravodajských relací televize CBS Dan Rather konstatoval ve čtvrtek v rozhovoru v publicistickém pořadu Newsnight televize BBC, že americká média po útocích z 11. září zastrašila vlastenecká horečka. (Podrobnější informace jsou o tom v angličtině např. zde či zde. Na stránce pořadu Newsnight jste si také mohli až do pátku 23.30 středoevropského času rozhovor pustit.) Rather (70) zastává už dvě desetiletí čelné postavení mezi americkými televizními novináři. Je téměř tak slavný jako americký prezident, ale má své zaměstnání natrvalo a má podstatně vyšší plat než američtí prezidenti. Rather uvedl v rozhovoru, že strach, že novinář se politika dotkne, "jim brání dávat politikům tvrdé otázky" a dodal, "Sám se zahrnuji do této kritiky." Rather také ostře zaútočil na nový způsob válečného reportování, který vznikl od útoků z 11. září. Říká se tomu "milatainment" (podle vzoru "infotainment", zábavné pořady obsahující informace) - zábavné pořady na vojenská témata, deníky vojáků, materiály o amerických pilotech a profily z frontové linie. (Na jeden článek tohoto druhu od Jana Rybáře, který publikovala nedávno v ČR i Mladá fronta Dnes o "americkém vojákovi, který mluví česky", jsme v BL upozornili zde; hlavní české sdělovací prostředky po 11. září drtivou většinou zaujaly služebně proamerický postoj a předstírají, že to je jediný "správný", "normální" pohled na vývoj událostí.) Pořady a články z kategorie tohoto "milatainmentu" vznikají ve spolupráci s americkým ministerstvem obrany, takže jde vlastně o státní propagandu. Televiznímu producentu R.J. Cutlerovi dovolilo ministerstvo obrany, aby rozdal americkým vojákům 80 digitálních kamer, aby natočili své vlastní názory a pocity. Cutler přiznal, že kdykoliv se objeví na televizních obrazovkách takovéto záběry amerických vojáků, je to provládní propaganda. V rozhovoru s pořadem Newsnight Dan Rather podrobně popsal, pod jak velkým tlakem, aby konformovali, se po 11. září ocitli američtí novináři. "Je to obscénní srovnání - víte, moc se mi to nelíbí - ale v určité době dávali lidé v Jihoafrické republice osobám, které vyjadřovaly jiné názory, kolem krku hořící pneumatiku. A toho se v určitém ohledu bojí lidi i tady, že dostanou na krk náramek hořící pneumatiky, že nejsou dostatečně vlastenečtí. A právě tento strach vede novináře k tomu, že nevznášejí kritické otázky. " Rather vysvětlil, že tento strach postihuje i jeho samotného: "Začíná to, že sám začnete mít vlastenecké pocity. Uvědomujete si, že celá země - důvodně - zažívá vlnu vlastenectví. Říkáte si: Vím, na co se mám ptát, ale tohle asi na takové otázky není vhodná doba." Dan Rather je silně znepokojen tím, že novináři nepožadují, aby se americká vláda zodpovídala ze své práce a že porušují svou novinářskou integritu. "Nikdy nebyla žádná americká válka, k níž měli novináři tak minimální přístup," konstatoval Rather. Pro novináře je nyní nesmírně obtížné ověřovat si nezávisle informace, které jim poskytuje americká vláda. A ta často šíří jen část informací. Rather varuje: "Omezovat přístup k informacím proto, aby si ti, kteří válku vedou, chránili zadek, je nesmírně nebezpečné a není to přijatelné. Je mi líto, že to musím říci, ale až do této chvíle tohoto televizního rozhovoru to tak je a americká veřejnost to drtivou většinou přijímá. A nynější [americká] vláda z toho má obrovskou radost a schovává se za to." |
Poté, co jsme v Britských listech rozebrali povrchní článek Tomáše Ticháka z Literárních novin o české národní identitě a srovnali jsme ho s textem Andrewa Stroehleina, rozbírajícím antropologickou studii Ladislava Holého The Little Czech and the Great Czech Nation (Čecháček a velký český národ) a poukazujícím, že se Češi mají tendenci definovat nacionalismem, který je určený "původem" a "jazykově", zeptalo se e-maily pár lidí, jak je tomu tedy v jiných zemích.
No, různě. Francie se dodnes v mnoha ohledech (určitě oficiální politikou francouzského státu) také definuje nacionalisticky, i když existují snahy tento nacionalismus rozmělnit v Evropské unii. Němcům je většinou - po nacistickém traumatu - od mládí do hlavy vtloukáno, že se nesmějí chovat nacionalisticky. U Angličanů někdy nacionalismus hystericky propukne (fotbal, smrt princezny Diany) - avšak většinou je možno říci - jak na to poukázala ve svém nedávném článku Anne Applebaumová - že v západních společnostech je dnes už promícháno tolik národů a etnických skupin, že se těžko někdo může dostatečně intenzivně ohánět etnickou a národnostní čistotou. Kromě toho, princip inkluzivního občanství (tedy občanství, jehož součástí jsou všichni členové obce) je ve zralejších demokraciích prosazován skutečně velmi silně.
Osobně mám z Velké Británie jako "cizinec" velmi dobré zkušenosti. Nikdy mi nikdo arogantně neukazoval, že do této země "jako cizinec" nepatřím. V osmdesátých letech jsem se občas podílel jménem Asociace nezávislých britských televizních producentů na jednání s vedoucími pracovníky různých televizních stanic. Nikdy mi nikdo nedal ani nepřímo najevo: "Co tady dělá ten cizinec?" Naopak se - až dojemně - Britové vždycky snažili psát mé jméno správně s háčkem a s čárkou (ona mají v Británii diakritická znaménka nad jménem, alespoň v mediálních a "intelektuálních" kruzích, pro snoby určitý náboj atraktivity - když před lety začal vysílat kulturní komerční, tehdy módní Channel Four, jeho "continuity annoucer", hlasatelka mezi pořady, se jmenovala Olga Hubička. Noviny ironicky napsaly, že nikdo bez háčku nad jménem holt nemůže doufat, že ho v Channel Four zaměstnají).
Mezi nejbohatší podnikatele v Británii patří cizinci. Mnozí Neevropané začínají mít dnes v Británii podstatný vliv v kruzích politického a podnikatelského establishmentu.
Je to zajímavý proces: nedávno vysílal britský rozhlas - mezinárodní cenou odměněný - dokumentární seriál známého herce a komika Andrewa Sachse, který je také z přistěhovalecké rodiny, o imigračních vlnách židů do Británie. Žili kdysi po příchodu do Británie přesně v těchže chudinských čtvrtích, kde se posléze během celého minulého století vystřídala řada etnických skupin, které se pak pomalu staly přímo a většinou velmi úspěšnou součástí britské společnosti. Synem litevských židů je komisař Evropské unie za Británii Leon Brittain.
Znám v Evropě myslím dost lidí, kteří se považují za Evropany a své bližní, kolegy, spolupracovníky, považují v první řadě za lidské bytosti - bez ohledu na to, jakého jsou etnického či národnostního původu. Bezpochyby se to týká v první řadě vzdělanějších lidí - v univerzitním prostředí, kde se většinou pohybuji, je tato praxe úplně normální. Jak se máte chovat jinak, když pracujete na vysoké škole, kde studují a vyučují lidé z více než 100 zemí světa? Bylo by naprostou trapností je nějak etnicky či národnostně odlišovat od "domácích občanů".
Uvědomil jsem si, že v ČR to může být přece jen trochu jiné. Přišli za mnou v minulých dnech na katedru dva lékaři, absolventi specializovaného medicínského oboru, končící na Glasgow University své postgraduální studium. V rámci dokončení studia byl jim určen "placement", tj. stáž, na rok v jedné nemocnici v menším městě v České republice. Přišli s tím, že se chtějí před odjezdem do ČR letos na podzim naučit základy češtiny. Udělal jsem, co bylo zapotřebí, ale měl jsem při tom pochybnosti. To, co by mi v britském prostředí vůbec ani nepřipadlo, mně začalo znepokojovat
Jeden z těchto mladých lékařských odborníků byl totiž Ind. A vypadal přesně tak, jak vypadají Romové v pražských ulicích. Řekl jsem si: "Chlapče, ty se budeš v České republice pravidelně stávat terčem rasistických útoků. Vrátíš se za rok z ČR s trpkými zážitky." Kéž by došlo k zázraku a nestalo se to. Jenže, nevím, zda se mé přání splní (i mé jedné studentce, pobývající v ČR na roční stáži, se pravidelně v Praze dostávalo nadávek "ty špinavá cikánko).
Jenže je rasismus opravdu intenzivnější v České republice než v Británii? Vím, že si i v Británii stěžují lidé s tmavou kůží, že se stávají na ulici terčem rasistických útoků. Rasismus se většinou projevuje u prostších a nevzdělanějších osob. Neodpovědně ho živí i bulvární tisk, jak o tom včera psal v deníku Guardian britský konzervativní historik Timothy Garton Ash. A projevy tohoto rasismu mohou být pěkně tvrdé. Nejhroznější je, když se do Británie dostanou často za hrůzných útrap lidé, kteří byli ve svých rodných zemích mučeni anebo odsouzeni k smrti a v Británii se znovu stanou terčem násilí od primitivů. A někdy je toto násilí opravdu strašlivé. Slyšel jsem včera ráno v britském rozhlase, že v době, kdy vrcholila ve Francii vlna podpory pro Le Pena, přišlo do uprchlického tábora Sandgate nedaleko Calais několik Francouzů a tři uprchlíky v tom táboře prostě zastřelili - jen tak, namátkou.
Vzdělanější lidi i celkový společenský konsensus považují rasismus za neúnosný. Zvlášť je neúnosný, znáte-li lidi z odlišných ras a odlišné národnosti osobně - nebo je-li třeba váš manžel či manželka jiné národnosti či rasy než vy.
Za nacionalismus, který nyní v Čechách vládne, může Josef Jungmann. Ten definoval českou národnost jazykově a vtělil českému jazyku údajné vynikající, zvláštní vlastnosti, vyjadřující "ducha národa", jaké jiný jazyk nemá. Předchozí vlastenectví Bernarda Bolzana bylo teritoriální, daleko bližší pojmům současné Evropské unie: všichni, kdo žijí na určitém území, bez ohledu na to, jakým jazykem hovoří a k jakému etnickému celku patří, jsou stejně plnoprávnými občany.
Mělo by to platit i dnes. Snad se dá pochopit u méně vzdělaných lidí obava, že "ta naše vesnice už nevypadá jako kdysi, když tady máme ty Vietnamce". Jenže máme skutečně nárok na vlastnický vztah vůči určitému prostředí, jen proto, že jsme se tam náhodou narodili? Máme skutečně právo "užívat své kultury a civilizace" bez ohledu na to, že jinde na světě žijí lidé v obrovském nedostatku a utrpení? Neměli bychom se jim alespoň snažit pomoci, když už je do té své skanzenové vesnice nepustíme?
Ale svět i jednotlivé země se v současnosti nesmírně rychle mění. Přistěhovalci, jak o tom svědčí Anne Applebaumová, byli vždycky vítáni ve Spojených státech jako nesmírně oživující, energický a dynamický element. Nynější stav nerovnosti na světě nemůže mít dlouhého trvání. Ostnatým drátem se bohatá Evropa neubrání před vlnami chudých a utlačovaných lidí z jiných částí světa. Boj proti "cizincům" a defenzivní nacionalismus se přežil. I když se třeba některým lidem přistěhovalectví nelíbí, globalizace ho umožňuje. Nemůžete mít volný pohyb informací, zboží a kapitálu a nikoliv volný pohyb lidí.
Evropská unie mi připadá svou nynější xenofobií trochu jako uzavřený středověký městský stát: jenže ani jeho ochranná opatření proti vnějšímu světu neměla dlouhého trvání - jeho hradby se rozpadly. Evropa bude muset vážný problém vztahu k vnějšímu světu začít řešit jinak.
17. 5. 2002
Ke kritice Dana Rathera na adresu bojácnosti amerických sdělovacích prostředků se vyjádřil v pátek v podvečer v publicistickém rozhlasovém pořadu BBC "PM" jeho reportér ve Washingtonu takto: "Atmosféra v Americe, která tam vznikla po 11. září, autentické vlastenecké cítění, Bushově vládě dovolovala, aby si v podstatě dělala, co chce, a prostě jen oznamovala lidem až posléze, co rozhodla a učinila. Nyní lidé znovu vznášejí tvrdé otázky a mají na to přirozeně plné právo." Citujeme podrobněji: |
17. 5. 2002
Není v Evropě nyní závažnější téma než přistěhovalectví, než soužití různých etnických kultur. "Dva dny po vraždě Pima Fortuyna vyplnil britský deník Daily Express, který se v hlavičce sám charakterizuje jako 'Nejlepší noviny na světě' pozoruhodnou fotografií. Byla na ní skupina osob, list je charakterizoval jako ilegální přistěhovalci, jak utíká přes koleje na nádraží ve Francii ve snaze dostat se na nákladní vlak, který směřoval do Británie. Většinou to byli mladí lidé v džínsech a v bundách. Přes modrou oblohu na této fotografii byl tučný titulek: 'NEJSME SCHOPNI JIM ZABRÁNIT V PŘÍSTUPU DO ZEMĚ'. Pod tím, menším písmem stálo: 'Žadatelé o azyl riskují životy útěkem před francouzskými fašisty (důraz byl na slovo 'fašista'). Počet přistěhovalců do Británie se zdvojnásobil.' Takže toto jsou odvážní mladí lidé, utíkající před francouzskými fašisty, ale přesto bychom je měli poslat zpět, asi aby byli rozdrceni pod francouzskou fašistickou botou. Uvnitř listu pak byl článek s titulkem: 'Během několika let vzrostl počet obyvatel Británie o 500 000. Majitelem 'nejlepších novin na světě je pan Richard Desmond, vydavatel pornografie a štědrý přispěvatel do fondů Labouristické strany." Konzervativní historik Timothy Garton Ash poukazoval včera v deníku Guardian (viz zde), jak britský bulvární tisk systematicky vyvolává nenávistné nálady vůči cizincům. Zamyslete se prosím nad tímto článkem a zkuste si, v českém kontextu, zaměnit slovo "imigranti" či "přistěhovalci" slovem "Romové" - zejména v druhé části článku. (I když i pro přistěhovalce v ČR stejnou měrou platí, co autor píše.) JČ
|
18. 5. 2002
"Amerika se obrátila proti Bushovi", to byl v sobotu titulek na první stránce bulvárního britského deníku Daily Mirror, který se letos v záhlaví honosí cenou "Deník roku". V podtitulku se praví: "Zuřivost nad tím, že 11.9. americká vláda selhala" a text na první straně pokračuje: "Amerika se postavila v pátek proti prezidentu Bushovi, za to, že utajil informace o bin Ladenově spiknutí unést letadla. Příbuzní usmrcených osob ze Světového obchodního centra se připojili k Demokratům a odsoudili rozhodnutí prezidenta Bushe nezveřejnit varování, že Spojeným státům hrozil obrovský teroristický útok. Bílý dům věděl o plánech organizace al Qaeda unést americká letadla už dva roky před útokem z 11. září - a několik týdnů před ním varovaly americkou vládu FBI i CIA. Serióznější britské listy píší na toto téma uměřeněji, ale i ony informují o ostré kontroverzi, která v této věci vznikla ve Spojených státech, a poukazují, že nejde pouze o kritiku od příslušníků Demokratické strany. Britský list také kritizuje propagandistický výlev Dicka Cheneyho, který se kritiku pokusil zastavit téměř komunistickou argumentací, že to "poškozuje národní zájmy". (Americkou vládní politiku nekriticky obdivující Mladá fronta Dnes kupodivu zcela nekriticky převzala ve svém sobotním vydání v rozsáhlém samostatném článku Cheneyho argumentaci, aniž by poukázala na to, že jde o stranickopolitickou, vládní propagandu.) Informujeme - z Prahy - o tom, jak o nynější americké kontroverzi píše sobotní britský tisk. "VĚDĚLI O TOM UŽ PŘED DVĚMA LETY: Poprask v USA - ukazuje se, že vláda o varování před únosy letadel věděla", píše Daily Mirror a pokračuje:
|
17. 5. 2002
Americký prezident George W. Bush vystoupil na veřejnosti a zdůraznil, že nebylo v jeho silách předem zabránit útokům z 11. září: "Kdybych býval věděl, že nepřítel využije onoho osudového rána letadel k zabíjení, udělal bych všechno, co je v mých silách, abych ochránil americký lid." Jak konstatují např. internetové stránky BBC, toto Bushovo veřejné vystoupení přichází v době, kdy sílí požadavky na rozsáhlé vyšetřování tvrzení, že byla americká vláda informována už v srpnu, že se organizace al Qaeda chystá unést letadla. Bush dodal, že kritika, zaměřena proti němu, kterou vznášejí především jeho odpůrci v Kongresu, je politicky motivovaná. Informace o tom, že byl Bush 6. srpna varován před možnými útoky, vyvolalo v Kongresu velkou kontroverzi. Poslanci požadují, aby se vyšetřilo, co přesně prezident předem věděl. Pozorovatelé však poukazují na to, že informace asi byly příliš mlhavé na to, aby mohl prezident Bush konkrétně jednat. |
17. 5. 2002
CIA varovala amerického prezidenta George Bushe několik týdnů před 11. zářím, že se teroristé z organizace al Qaeda asi pokusí unést americká letadla, přiznal ve středu tento týden Bílý dům. Bush prý obdržel toto varování koncem srpna 2001. Bylo součástí pravidelných informací CIA prezidentovi na jeho ranči v Crawfordu v Texasu. Prezident Bush však nebyl varován, že by mohlo být letadel použito proti budovám. "Měli jsme všeobecné hrozby, které se týkaly Osamy bin Ladena po světě a včetně Spojených států," uvedl prezidentův mluvčí Ari Fleischer. Vláda prý o tom uvědomila "příslušné úřady". Varování nebylo zveřejněno. Tyto informace vycházejí najevo v době, kdy kongresoví vyšetřovatelé zintenzivňují zkoumání toho, proč americká vláda nereagovala adekvátním způsobem na varování, které obdržela před 11. září, že dojde k sebevražedným únosům letadel. Před čtrnácti dny se ukázalo, že jeden agent FBI varoval, že velký počet Arabů se hlásí na kursy pilotování letadel, a bezpečnostních a leteckých operací v nejméně jedné americké letecké škole. Toto varování se zmiňovalo o binu Ladenovi a naléhalo, aby FBI zkontrolovala všechny letecké školy a identifikovala možné teroristy. FBI neučinila nic. Podrobnosti v angličtině jsou např. zde. |
17. 5. 2002
Antimonopolní úřad potřeboval k doplnění řadu informací, které jsem neměla k dispozici a jež by musely poskytnout Jihlavské listy. Vedení společnosti Parolaart, vydavatele JL, se rozhodlo informace ani příslušné materiály k vyšetřování neposkytnout.
|
17. 5. 2002
Od roku 1990 působily v okrese Břeclav troje noviny:
Nový život - vznikl již před rokem 1989, po revoluci prodán za symbolický peníz skupině kolem šéfredaktora těchto novin Břeclavsko Moravský jih |
17. 5. 2002
Charakteristickým rysem komunistického režimu bylo to, že se stát a jeho zaměstnanci chovali k občanu - zákazníku arogantně. Občan byl takhle maličký. Představa, běžná v demokracii, že ve státě vládne právě občan a že státní úředníci jsou jeho služebníci a mají se podle toho chovat - efektivně, zdvořile a vstřícně - byla neznámá. Čímpak to je, že tento přístup přežívá ještě dvanáct let po pádu komunismu? Rozhodnete-li se studovat na VŠE v Praze, JSTE VINEN. Úřednice na děkanátě se na vás automaticky dívají skrz prsty. Proč by si uvědomovaly, že je jejich povinností studentům sloužit? Publikujeme svědectví studenta, který se rozhodl na této škole začít studovat.
|
17. 5. 2002
Policie rozhodla na základě "odborného vyjádření znalce z oboru politologie, historie a lingvistiky" :) napsaly České noviny.(!) A vědec rozhodl, že prý "Nebylo zjištěno, že by se dopustil nošením uvedeného trička trestného činu či jiného protiprávního jednání."
Ředitele ČT Jiřího Balvína vyslýchala včera policie znovu pět hodin. Policie podezírá Balvína, že koupil od ČNTS přenosový vůz za neregulérních podmínek a že dal pokyn nezaplatit celý pčet včas, takže ČT byla zatížena břemenem velkého penále.
|
17. 5. 2002
Britská Horní sněmovna rozhodla ve čtvrtek ve prospěch tisíců osob, jimž způsobil azbest rakovinu. Odškodné, které jim budou muset pojišťovny vyplatit, je bude zřejmě stát až kolem 8 miliard liber. Pět právníků z Horní sněmovny odmítlo rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož neměli nárok na odškodnění ti zaměstnanci, kteří byli vystaveni karcinogennímu azbestovému prachu u více než jednoho zaměstnavatele. Jde o případy osob, které onemocněly plicní rakovinou, způsobovanou azbestem, jménem mezotelioma. Judith Fairchildová z Leeds, jejíž manžel Arthur zemřel na rakovinu mezotelioma v roce 1996, obdrží nyní odškodné přibližně ve výši 191 000 liber (9,5 milionu Kč). Očekává se, že podobné odškodné dostane nyní přibližně dalších asi 500 osob. (Podrobnosti v angličtině viz např. zde.) V roce 1995 jsem natočil pro pořad Na vlastní oči televize Nova reportáž o nebezpečí azbestu. Tohoto nesmírně škodlivého, karcinogenního materiálu se používalo v Čechách velmi intenzivně, byly jím dokonce vystříkány i vozy pražského metra a kovové konstrukce některých věžáků v Praze (na žádost západních společností, které si v nich po pádu komunismu najaly kanceláře, musel být azbest z nich nejdříve odstraněn). Skoro všude je dodnes v ČR tzv. eternit (tj. azbesto-cement). Neřezat! V oblastech kolem výrobců azbestu (Hýskov u Berouna) se volně v přírodě, na cestách a jinde, dosud nacházejí úlomky azbestu, z nichž se uvolňují karcinogenní vlákna. I v ČR existují lidé, kteří zahynuli na nesmírně bolestivou plicní rakovinu, způsobovanou azbestem, jménem mezotelioma. Máte-li ve stavení azbest, není třeba dělat paniku. Pokud zůstává nedotčen, není škodlivý. Vážné nebezpečí vzniká, pokud do azbestu vrtáte či ho řežete a nepolejete si ho předem vodou: stejné nebezpečí hrozí při demolicích budov, v nichž je azbest. Doba, která uplyne mezi vdechnutím azbestových částic a vznikem mezoteliomatu, je dlouhá: deset, někdy více než dvacet let. V Británii tedy v současnosti vrcholí počty onemocnění mezoteliomatem, je jím nyní postiženo přibližně 3000 osob ročně. V ČR by to mělo být podle poměru obyvatel tedy přibližně 500 osob ročně: ve statistikách ministerstva zdravotnictví ČR jsme však v roce 1995 našli méně než 10 zaznamenaných případů ročně. Je to zřejmě tím, že se mezotelioma vyskytuje, až po dlouhé době, tedy většinou u důchodců a u nich nebývá post mortem (zjišťování, na co umřeli) příliš spolehlivé. Britští odborníci na rakovinu, způsobovanou azbestem, nám vysvětlili, že i v Británii bývala diagnóza meziteliomatu velmi nezvyklá - lékaři ji neuměli poznávat. Azbest je jako vysoce nebezpečná látka nyní v Evropské unii i v České republice zakázán. |
17. 5. 2002
Z hlediska střetu názorů nepotřebuji být za dobře s nikým. V rámci vzájemně sdílených postojů je blízkost mezi lidmi přirozená, ačkoliv je nikdy nezbavuje možnosti vzájemně kritického hlasu. Textem O koncepci Britských listů jsem se snažil vyjádřit, jak já osobně chápu význam tohoto internetového deníku, aniž bych to chtěl druhým vnutit. Uvedl jsem sice že Blisty svoji představu mají, ale že je nutné o ní stále usilovat v kritickém dialogu.
|
17. 5. 2002
Zákon o verejnej službe, toľko vzývaný Dzurindovou koalíciou ako demokratický krok, zatiaľ v reálnom živote priniesol asi viac starostí, ako osohu. Novinári z tlačovej agentúry museli skladať sľub vláde, hrozí že usadení a premnožení byrokrati budú "zabetónovaní" definitívou, a učitelia ktorí sa tešili na 15 percentný prídavok ku platu, ostali šokovaní. Nejeden z nich dostal menej ako predtým ! Politici si takúto drzosť ale môžu dovoliť. Skúsenosť im už dávno ukázala, že na chrbtoch niektorých vrstiev slovenskej tzv. inteligencie, sa dá rúbať aj príslovečné drevo.
|
16. 5. 2002
Pozoruhodně povrchní informační materiál o českých pravicově extremistických organizacích zveřejnila ve středu na stránkách MV ČR Gabriela Bártíková, mluvčí ministerstva vnitra a ředitelka jeho odboru tisku a public relations. Text neobsahuje aktuální informace a není schopen hlubší a věcnější analýzy. Pomíjí myšlenkové zázemí těchto organizací a jejich vazby na obdobné zahraniční skupiny. Vůbec se nezmiňuje o násilných trestných činech s rasovým podtextem, které spáchali členové organizace Národní odpor a dalších seskupení. Nehovoří o činnosti Sdružení pro republiku ani následovnické politické strany Republikánů Miroslava Sládka. Zlehčuje to vše do konstatování "Mezi aktivisty této organizace patří agresivní jedinci, kteří ovládají různé druhy bojových umění, vyhledávají konflikty a napadají kolemjdoucí na ulicích. Někteří z aktivistů navštěvují anarchistické demonstrace a provádějí monitoring antifašistů. Proti několika členům této organizace bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů." Ani jedno jméno, ani jeden konkrétní údaj. Ani slovo o trestných činech brutálního fyzického násilí. - O vyjádření k tomuto textu jsme požádali příslušníky speciálních jednotek policie, odborníky na problematiku extremismu i aktivisty v oblasti monitoringu neonacistů v Čechách. K záležitosti se vrátíme. |
17. 5. 2002
polemika s materiálem ministerstva vnitraJakub Polák
Materiál Ministerstva vnitra "Pravicově extrémistická scéna" je z více jak 90% sestaven z textů, jež jsou součástí "Zprávy o problematice extrémismu na území České republiky v roce 2000", která byly schválena usnesením vlády České republiky ze dne 12. září 2001 č.903. Z období po roce 2000 jsou zde pouze data o vzniku Národně sociálního bloku a registrace Pravé alternativy a dobrovolného rozpuštění Národní aliance (rok 2001) a o informace o krocích MV směřujících k rozpuštění Republikánské mládeže (2002) - všechny tyto informace prošly denním tiskem. Informační přínos dokumentu prezentovaného Gabrielou Bártíkovou na internetových stránkách MV je prakticky nulový. Nemůže nahradit zatím ještě nehotovou Zprávu o extrémismu za rok 2001 (ta je očekávána nejdříve přístí měsíc). Neobstojí ani jako reakce na informace z posledních dnů (viz např. TÝDEN z 13. 5. 2002) o tom, že šíření letáků "Sudety budou zase německé" jsou dílem předních aktivistů českých neonacistických organizací. Nabízí se otázka, zda uvedený materiál je ukázkou efektivnosti práce příslušných odboru MV nebo pouze Gabriely Bártíkové. Na onom internetovém dokumentu za pohled stojí snad pouze poněkud lascivní fotografie tiskové mluvčí. Vybavuje se mi vtip publikovaný před časem v anrchistickém časopise. Gabriala Bártíková ve své obvyklé svůdné póze říká: "Jsem příliš sexy na to, abych musela říkat pravdu"... |
17. 5. 2002
Dokument občanského sdružení Tolerance a občanská společnostTato zpráva se snaží podat přehled ultrapravicových aktivit v uplynulém roce 2000 s kontinuitou k letem předešlým. V rozmezí let 1999-2000 prošlo nacionalistické, fašistické, neonacistické a rasistické hnutí poměrně rozsáhlou proměnou. Zesílila snaha ultrapravicových skupin o proniknutí do parlamentní a komunální politiky. Bývalí militantní neonacisté se po rozsáhlé razii v únoru 1999, která paralyzovala západočeskou pobočku Blood and Honour (tedy podzemní neonacistickou organizaci zaměřenou na budování skinheadského rasistickýho hnutí prostřednictvím koncertů, časopisů a hudebních nosičů) začínají obracet směrem k veřejnosti a k oficiální politice.
|
17. 5. 2002
V jednom místě kouzelné knihy Petera Ustinova Schusspeitel Veliký uvažuje generální prokurátor britské koruny sir Neville Nym o tom, že ve státech s přímou volbu nejen prezidentů, ale i místních starostů, soudců, a policejních náčelníků je vlastně možné volit i zločince. Kdoví, jestli tento spisovatel a herec něco věděl o bývalém československém totalitním režimu, když tyto úvahy spojil s jedním vyšetřováním v USA, ale v současném období různých voleb v Evropě se na to dá pohlížet i z tohoto spektra. (Asi věděl, protože jeho rodiče uprchli do Británie z Ruska před bolševiky, pozn. JČ)
Totiž: jak vlastně vznikají "zločinci"?
|
16. 5. 2002
V nynější předvolební kampani čeští politikové všelijak šramotí s pojmem české národnosti a národní příslušnosti: doufají, že se jim podaří vyvolat v hlubokém podvědomí duší českých občanů atavistický obranný reflex, v jehož důsledku pro ně budou voliči hlasovat. Jistě, situace Čecha v dnešním světě není zrovna jednoduchá. V rychle se měnícím světě je obtížné definovat svou identitu pro příslušníky snad každého národa (podívejme se jen, jaké potíže s tím mají Angličani, kteří se asi kromě fotbalu už dnes "nacionálně" neshodnou skoro na ničem - kromě snad určitých základních hodnot demokratického provozu, takže je jejich země relativně stabilní a lidi si většinou nedělají navzájem ze života peklo; podívejme se, jak se zhrozili Francouzi, když zjistili, jak možná nepevný je jejich vládnoucí ancien regime; podívejme se, jak stačil násilný útok na centrum New Yorku a Američané pudově ustoupili za hradbu šovinismu). A pro Čechy, jejichž totožnost programově zpochybňoval komunismus zejména v posledních dvou desetiletích své existence, je vůbec nezvyklé dávat si otázku "Kdo jsme, jak se chceme stát součástí evropské komunity, je existence našeho jazyka a kultury nosná, kam kráčíme?"
Právem se ozývají protesty proti politikům, kteří se snaží v předvolební kampani využívat atavistického nacionalismu. Jenže tyto analýzy se zdají často dost povrchní. Literární noviny, týdeník, který je v podstatě tiskovým orgánem Václava Havla a Unie svobody, zveřejnil minulý týden úvodník Tomáše Ticháka "Nic než národ". Nevadí mi a nepřekvapuje mě, že autor charakterizuje předvolební úsilí Klausovy strany jako "nahnědlou volební rétoriku ODS" - přestože to jistě do určité míry je pravda, z týdeníku, který otevřeně podporuje určité české politické seskupení, to bohužel zní trochu účelově. Avšak o politickou manipulaci mi v této chvíli nejde. Zdá se mi, že mnohé Tichákovy úsudky jsou nepřesvědčivé. Pravda, jeho úvodník je pouhý předvolební propagandistický text. Ale i to se dá snad napsat na základě hlubší úvahy. Posuďte sami: |
16. 5. 2002
Korunní princ Abdullah ze Saúdské Arábie se veřejně vyjádřil, že je prezident Bush tak špatně informovaný o Blízkém východě a zejména o utrpení Palestinců, že mu nedávno musel situaci vysvětlovat v Texasu po dobu několika hodin. Princ Abdullah o tom hovořil v rozhovoru pro saúdský list Okaz, jehož obsah včera shrnul deník Guardian. (V angličtině viz zde.)
|
15. 5. 2002
Ve Scottish National Portrait Gallery v Edinburku byla 10. května zahájena výstava díla průkopnických skotských fotografů Davida Octaviuse Hilla a Roberta Adamsona. V letech 1843 - 1847 vytvořili 3000 fotografií, které jsou nyní vystaveny v Edinburku. Hill a Adamson se považují za první autory, kteří dokázali využít uměleckého potenciálu fotografické techniky. Expozice fotografií tehdy trvala až tři minuty a proto je pozoruhodné, jak živé a neformální jsou portréty lidí, kteří žili před více než sto padesáti lety. Výstava potrvá až do 15. září a kdo se v létě dostane do Edinburku, vřele doporučujeme. Ukázka práce Hilla a Adamsona je zde. |
16. 5. 2002
Jiří Pešek se dále neúnavně snaží o záchranu významné sakrální a historické památky uprostřed Starého Města pražského - kostela sv. Michaela Archanděla, kde byla před časem zřízena bulvární show. Zde je v této věci jeho nejnovější dopis Cyrilu Svobodovi. Na předchozí dokumentaci v této věci, podrobně informující o nynějším stavu věcí, odpověděl Cyril Svoboda Peškovi jednou větou.
|
17. 5. 2002
Podrobnosti viz zde. |
16. 5. 2002
Švédská Dalarna University hledá politologa, odborníka na střední Evropu, píše náš tamější spolupracovník Stephen Saxonberg: Dalarna University in Sweden has a new position for a political scientist for our new MA program in International Relations. This is an international program, with students from all over the world, including many from Central Europe. The applicant should have a PhD in political science and some international publications. We are a small liberal arts college, located in the heart of Sweden, nearby some of the country's most beautiful nature. If you are interested, please contact Steven Saxonberg sax@post.utfors.se before May 28. |
16. 5. 2002
Tisíce bývalých bojovníků z Talibánu jsou nyní spojenci Ameriky vězněni v Afghánistánu za podmínek, které se podobají Osvětimi, konstatoval tento týden velvyslanec Evropské unie Peter Klaiber. (Podrobnosti v angličtině jsou např. zde. "Tito lidé už nemají na svých kostech žádné maso," řekl Klaiber při návštěvě ve vězení v Šebarganu v severním Afghánistánu tiskové kanceláři AFP. "Je s nimi zacházeno jako s dobytkem, jsou nacpáni ve stanech. Kuchyně je nepředstavitelná. Ti lidé vypadají jako duchové." Generál Abdul Rašíd Dostum, válečný magnát a spojenec USA, zadržuje v táboře v Šeberganu více než 2000 osob. Mnoho těchto mužů bylo zajato při pádu města Kunduz, jednoho z posledních měst, které měl Talibán v moci. Situace v táboře je otřesná. Zadržovaní vězni dostávají jen řídkou polévku a asi 400 z nich je natolik podvyživeno, že je nyní vyživuje Červený kříž . Vězni v Šeberganu jsou etničtí Paštunové, kteří dominovali Talibánu. Jiné etnické skupiny, jako Dostumovi Uzbekové, se nyní mstí příslušníkům národa Paštu, často nevinným ženám a dětem. Spojené státy a jejich spojenci neučinili nic proti tomu, poznamenává list Independent a dodává, že moc afghánského prezidenta Hamida Kharzaie do Šeberganu nedosahuje. - Jednu z prvních informací o této otřesné situaci otiskl americký list Washington Post, české shrnutí viz zde. |
12. 6. 2002
Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA. Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat. V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.
|
5. 7. 2002
Vladimír Nálevka, Miloš Mendel, Oskar Krejčí, Stanislav Komárek, Zdeněk Zbořil, Ivo T. Budil, Martin Hekrdla, Bob Fliedr, Tomáš Halík
Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy. Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru. Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.
|
14. 5. 2002
Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována. Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji. Šéfredaktor. |
21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
|
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
17. 5. 2002 | Reportér BBC: Bushova vláda neumí reagovat na tvrdé otázky | ||
17. 5. 2002 | Na Vysoké škole ekonomické v Praze se se studenty nepárají | Aleš Žďárek | |
17. 5. 2002 | Bush byl informován o hrozbě útoků před 11. září | ||
17. 5. 2002 | Tisíce lidí obdrží v Británii velké odškodné za rakovinu způsobenou azbestem | Jan Čulík | |
17. 5. 2002 | Češi se definují obranným nacionalismem; jak je to s občanským principem jinde? | Jan Čulík | |
17. 5. 2002 | Zpráva o nacionalistických, fašistických a rasistických aktivitách v ČR let 1999-2000 | ||
17. 5. 2002 | Jak bulvární tisk vyvolává v Británii xenofobii | ||
17. 5. 2002 | Antimonopolní úřad: Jihlavské listy nedodají informace, prošetření stížnosti se nekoná | Daniela Pilařová | |
16. 5. 2002 | Je česká totožnost založena na nacionalismu, nebo na myšlence moderního občanství? | Andrew Stroehlein, Jan Čulík |