"Nejbohatších dvacet procent Američanů vydělává devětkrát více než nejchudších dvacet procent, je to o polovinu větší nerovnost než v Japonsku, v Německu a ve Francii. V Americe žijí asi tři miliony milionářů a nejbohatší jedno procento národa vlastní 38 procent amerického bohatství; je to koncentrace bohatství, která je větší než v jakékoliv srovnatelné zemi. Tato nerovnost je nejbrutálnějším faktem amerického života. Neomlouvá ji ani větší mobilita obyvatelstva a větší množství životních příležitostí pro obyvatele. Skutečností je, že americká společnost se polarizuje a její sociální tepny tvrdnou." - Shrnujeme argumentaci z nové ekonomické studie Willa Huttona, viz zde.

Jak informují například internetové stránky společnosti BBC (viz zde), izraelská vláda již potřetí odmítla vpustit inspekční tím OSN do uprchlického tábora Dženín. Podle Palestinců tam údajně spáchala izraelská armáda masakr. Podle zpráv domácího britského rozhlasu se izraelské vládě nelíbí složení inspekčního týmu OSN a také si vyhrazuje, že pokud byl inspekční tým OSN do tábora vpuštěn, jeho výroky nesmějí mít právní platnost, aby nebylo možno na jejich základě činit další právní kroky. - Aktualizace, úterý 19.00: Podle zprávy tiskové kanceláře AFP, kterou přinesla televize BBC, uvažuje generální tajemník OSN Kofi Annan, že tým, který měl vyšetřovat údajný masakr v táboře Dženín, rozpustí.

Péčí Českého centra v Londýně probíhá v současnosti ve Velké Británii v Londýně a v Edinburku a v kinech filmového umění v celé řadě dalších britských měst festival českého filmu, Prague on Film. Na rozdíl od literatury je česká kinematografie kulturní oblastí, která se relativně rychle po pádu komunismu vzpamatovala a produkuje v současnosti často vynikající výpovědi o osudu lidí v moderním světě. (Není to ale film Tmavomodrý svět.) Ve skotském hlavním městě Edinburku, v kině filmového umění Filmhouse začíná festival dnes 30. 4. V pondělí 6. května, před promítáním filmů Křik a Josef Kilián, promluví Jan Čulík o české filmové "nové vlně" ze šedesátých let a po promítnutí filmů bude moderovat na toto téma veřejnou diskusi; v pondělí 17. června uvede ve Filmhousu také snímek "Musíme si pomáhat". (Od 17. do 29. 5. se budou české filmy promítat i v Glasgow Film Theatre.)

Podle informací z iráckých exilových kruhů, které získal deník Guardian (viz zde), 23. února 2002 dorazila do Bagdádu zásilka protiraketových střel, raket a navádějících systémů pro iráckou variantu starých dalekonosných sovětských střel typu Scud. Zásilka těchto zbraní, ilegální podle embarga OSN, stála Bagdád 800 000 dolarů a pochází z České republiky. Dostala vývozní licence pro Sýrii a Jemen. Irák, Sýrie a české ministerstvo průmyslu a obchodu prodej zbraní do Iráku z ČR popírají.

Pak se dozvíte, že váš soused každou noc přivazuje manželku k posteli, protože ona si chce číst, koukat na televizi nebo plést a jemu to vadí.

Vašeho syna vám z práce pošlou v urně - minulý týden mu nebylo dobře, říkal mistrovi že si chce na chvíli odpočinout, ale donutil jej pracovat, dokud nepadl. V lékařské zprávě stojí "Zemřel přirozenou smrtí".

Stížnosti na podobné praktiky se rovnou hází do koše, nikdo nic nevyšetřuje.

Co je to za zemi? Myslíte že jsem psal o pracovních táborech v Číně, továrnách v Indonésii?

Kdepak, řeč je o výchovných metodách v České republice.

Překvapeni?

Historik Bořivoj Čelovský vydal v nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy v druhém, podstatně rozšířeném vydání svou publikaci z loňského podzimu Konec českého tisku (ISBN 80-86101-51-7). (O prvním vydání, varujícím, že zahraniční, zejména němečtí tiskoví magnáti ovládli více než 85 procent českého tisku, a o tom, že firma Passauer Neue Presse vlastní nyní už nejen veškerý český, ale i moravský regionální tisk, jsme referovali v Britských listech dne 25. 9. 2001 zde, zde a 10. 10. 2001 zde.)

Ve druhém, rozšířeném vydání své knihy publikuje Bořivoj Čelovský mj. informace o tom, jak se Kanada brání tomu, aby sousední Spojené státy ovládly veškerý kanadský tisk (od roku 1965 nejsou náklady na reklamu, uveřejněnou v tisku, který v Kanadě vydávají zahraniční majitelé, uplatnitelné při daňovém přiznání jako výdaje - což znamená, že pro Američany je nevýhodné vydávat v Kanadě noviny), dále informace o tom, jak se proti zahraničnímu vlastnictví tisku brání různé evropské země, zejména Francie, kapitoly o divoké privatizaci (rozkradení) českých deníků, jako MFD, Právo, Zemské noviny či Večerník Praha, historii toho, jak se z pokusů vytvořit z Lidových novin kvalitní a inteligentní deník postupně stal Němci ovládaný bulvární plátek, dokumentaci k četným případům cenzury v českém tisku, vlastněném Němci, kdykoliv se Čelovský někde chtěl varovně zmínit, že český tisk drtivou většinou ovládají německé firmy, anebo jako historik psát o sudetoněmeckém problému jinak než prosudetoněmecky (autor uvádí hned čtyři příklady razantní cenzury v deníku Mladá fronta Dnes; docela pikantní mj. také je, že o konferenci pod názvem "Konec národních médií", která se konala na Univerzitě Karlově začátkem roku 2001 a kde konstatoval Jaroslav Veis, že, kromě Práva a Haló novin, české celostátní deníky už jsou, nebezpečně, v rukou německých majitelů, žádné noviny v ČR nereferovaly - pročpak asi?), a pak rozsáhlou korespondenci s českými politiky, poslanci a vzdělanci, jimž první vydání své knihy Čelovský v září 2001 rozeslal.

Odpověděla mu jen asi pětina z 1340 lidí, na něž se obrátil, a i když mnozí s jeho varováním souhlasili, skoro všichni reagovali zcela bezmocně. Proto, píše Čelovský v úvodu druhého vydání své knížky:

Ohlasy na knížku Konec českého tisku? mě přesvědčily, že na českém strništi už nikdy nevzejde obilí s tučnými klasy - všude vidím růst plevel. Prodali jsme vodu, kterou pijeme, plyn, na němž vaříme, a zítra prodáme cizincům telekomunikace, které nás spojují, i elektřinu, jíž svítíme. Na prodej toho zbývá už jen málo, snad jenom špitály a kriminály.

Prodali jsme také naše noviny, které se dnes přestaly pohoršovat nad tímto zločinným výprodejem národní podstaty, a dokonce se ani netáží, jak se uživíme, když už nebudeme mít vůbec nic na prodej.

Proto jsem z názvu této knížky odstranil otazník.

"Vezměte například palestinské ministerstvo školství. V horním patře, kde byly archivy a počítače, byla zkáza naprostá. Počítače byly rozbity a rozházeny po podlaze, sejfy byly otevřeny výbušninami, všude se válely poházené papíry, zásuvky u stolů byly prázdné, telefony byly rozdrcené. Často to byl jen obyčejný vandalismus. Peníze ze sejfu byly vykradeny, nábytek byl obrácen vzhůru nohama, papíry byly rozházeny po místnostech. Izraelská armáda si odnesla všechny pevné disky od všech počítačů. Všechna důležitá data byla zkonfiskována. Veškerý důležitý obsah ministerstva zmizel: seznamy žáků, výsledky zkoušek, seznamy učitelů, celá logistika palestinského školského systému.

Ministerstvo zdravotnictví utrpělo stejný osud. Pevné disky, které obsahovaly všechny informace, o stavu nemocí, o lékařských testech, seznamy lékařů a zdravotních sester, logistiku nemocnic, to všechno Izraelci zkonfiskovali.

I lidé, kritičtí vůči palestinské samosprávě, přiznávali, že tato dvě ministerstva - školství a zdravotnictví - fungovala dobře. Byla totálně zničena.

A to se stalo v podstatě všem palestinským vládním úřadům. Zmizely informace o registraci pozemků, domů a bytů, o daních a vládních výdajích, o řidičských zkouškách a řidičských průkazech, všechno, co je nutné k řízení moderní společnosti.

Skutečný cíl je jasný: zlikvidovat nejen palestinskou správu, ale i samu palestinskou společnost: zatlačit ji zpět z etapy vznikání moderního národa do primitivní společnosti z turecké éry."

Shrnujeme článek Uriho Avneriho o návštěvě deseti izraelských aktivistů z organizací Gush Shalom and Ta'ayush v městě Ramallah. Článek vychází v hebrejštině v časopise Ma'ariv.

Svět se dnes postavil vzhůru nohama. Izrael je obviňován mezinárodním diplomatickým a novinářským společenstvím z válečných zločinů, Evropský parlament hlasuje pro obchodní sankce proti Izraeli, a údajní bojovníci za lidská práva požadují, aby mírovému spoluvyjednavači Jicchaka Rabina - nikoliv Jásiru Arafatovi, ale izraelskému ministru zahraničí Šimonu Peresovi - byla odebrána jeho Nobelova cena míru. Avšak skutečnou příčinou rozkladu procesu z Osla a příčinou bezprecedentních vojenských zásahů Izraele na západním břehu Jordánu je terorismus - terorismus, proti němuž se Arafat původně rozhodl nezasáhnout a v poslední době ho povzbuzuje a financuje. Shrnujeme článek Davida Horovitze, editora publicistického časopisu The Jerusalem Report, který vyšel v deníku Independent.

Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat.

V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.