Vydávám Britské listy denně už téměř šest let nikoliv jen jako periodikum, jímž se snažím zprostředkovat do českého prostředí informace a diskusi z vnějšího světa, ale také, přiznám se, z docela sobeckých důvodů. Je to sice docela nápor, psát a redigovat po normální práci časopis každý den přibližně do jedné do dvou v noci, ale odměna je velká: dovídám se o tom, co si lidé v českém společenství myslí tak autenticky a tak podrobně, že se tomu snad nemůže vyrovnat žádný jiný zdroj. Vzdávám tímto chválu internetu - nikdy v historii dosud nebyl žádný učitel - student českého prostředí a české mentality v zahraničí v tak intenzivním a bezprostředním styku s "obyčejným" českým myšlením, způsobem, jakým nám to umožňují Britské listy.

A stavím se k této jedinečné příležitosti pokorně: i po šesti letech, přestože se mnohé, ty bigotnější, reakce začínají dost stereotypně opakovat a nepřinášejí příliš nového, mě čtenáři Britských listů překvapí.

Tentokrát přišly docela zajímavé reakce na shrnující článek Bushky Bryndové ohledně nevysvětlených a kontroverzních aspektů, týkajících se útoků z 11. září. Paní Bryndová udělala pečlivou práci tím, že shromáždila na jednom místě celou řadu základních odkazů k této věci. Osobně se však musím přiznat, že jsem nepovažoval její článek za příliš objevný. Vždyť toto všechno je přece už dávno známo: většina informací, které shrnula Bushka Bryndová, proběhla mnohokrát nejrůznějšími západními sdělovacími prostředky. Cenné bylo, že je paní Bryndová teď znovu všechno dala dohromady - ale obával jsem se, že čtenáře budou věci, o nichž jsme už mnohokrát psali a o nichž se mohou dočíst snad všude jinde, vlastně nudit.

Prokázal jsem neznalost hloubky neznalosti českého domácího prostředí. Zdá se, že text Bushky Bryndové zapůsobil v České republice jako bomba. Za osmačtyřicet hodin si ho jen na Britských listech přečetlo 10 000 čtenářů a dál se článek lavinovitě šíří mezi čtenáři vzájemným rozesíláním e-mailem. Co je však proboha na tomto textu tak pozoruhodného? Co je na něm tak objevného?

Nevědomost, která ohledně mezinárodní politiky v České republice vládne, je docela šokující. Nelze se vymlouvat na to, že lidé v ČR jsou "přehlceni informacemi" dnešní nové, svobodné demokratické doby, a tak, chudáci, se ve všech těch zprávách neorientují. Ne, české sdělovací prostředky tuto mezinárodní diskusi zamlčují a odvádějí pozornost k tomu, která herečka s kým spí, kdo bude dále moderovat Peříčko na Nově a jakou banalitu kdy pronesl jaký český politik. To, že informace, které shrnula Bushka Bryndová, mnozí neznají, je proto, že se jim česká média záměrně vyhýbají.

Nejen téměř absolutní neinformovanost v této věci, ale i reakce několika desítek čtenářů na fóru k článku Bushky Bryndové byly překvapivé: za citace často ze zcela normálních, maistreamových západních médií (mj. BBC, konzervativního britského listy Daily Telegraph či centristického Guardianu) si od nich vysloužila sprosté nadávky. Diskuse na Fórech BL jsou ovšem marginální - účastní se jich jen zlomek z desetitisíců našich čtenářů. U této často vulgární, anonymní komunity, se opakovaně projevuje tentýž jev, přežívající z komunismu: náboženské vzývání zkreslené reality, jak ji konvenčně prezentují česká média: kdo nevěří polopravdám, jak o nich píše MFD nebo referuje ČT a televize Nova, je pro tyto čtenáře zavrženíhodný zločinec, který podvrací uvědomělé budování naší (pseudo)kapitalistické společnosti.

Zuřivé reakce na relativně věcnou, uměřenou syntetickou práci, jakou sestavila Bushka Bryndová, překvapí. Neztotožňuji se ovšem s mírně konspiračními závěry, k nimž autorka svůj materiál vede tím, že se pokouší vůbec k nějakým závěrům dojít. Osobně bych informace o těchto faktech raději nechal otevřené, jako otazník. Zatím nevíme, proč k všem všem těmto podivným jevům došlo. Možná to má všechno něco společného s Milanem Kunderou? :)

Vedl jsem tu včera na ostravské univerzitě shodou okolností zrovna seminář o románu Milana Kundery Nesmrtelnost. Kundera, zřejmě v důsledku své neúspěšné milostné aféry s komunismem ze začátku padesátých let, dospěl k traumatickému poznání, které ho pronásleduje po zbytek života a s nímž se snaží vyrovnat celým svým dílem. Varuje ve svých knihách opakovaně: skutečnost je příliš mnohoznačná na to, aby byl člověk schopen se jí zmocnit. Skutečnost je nepoznatelná. Člověk se stává obětí představy, že světu rozumí a může v něm jednat a ovládnout ho, poručit větru a dešti, a pak následuje drastické poznání, že nerozumí ničemu - a je potrestán katastrofou.

Charakteristickým rysem života je synchronicita a mimoběžnost. Cokoliv učiníme, mívá na nejrůznějších místech této planety nedozírné následky (o nichž se my ovšem nikdy nedovíme, neboť naše schopnost vnímat svět je omezena). Proto, varuje Kundera, jednejte prosím vždy s pokorou a opatrně. Stejně se chybám nevyhnete.

Možná že tato analýza trochu pomůže při rozboru jevů, které shromáždila Bushka Bryndová. Dovedu si představit, že americká vláda, stejně jako nadšený mladistvý Milan Kundera - stalinista v padesátých letech, se také snažila energicky zvládat nejrůznější rysy skutečnosti. Ono to nikdy nejde, politika se začne rozpadat. Pak je nutno zoufale se snažit o záchranu jednotlivých projektů, stůj co stůj. A tak začnou vlády/jednotlivci činit rozhodnutí, která se ze zpětného pohledu jeví kontroverzní až šílené. Georgi Bushovi jistě není milé, ví-li se o něm dnes (mnohokrát potvrzeno), že byl investorem v téže mezinárodní firmě jako rodina Osamy bin Ladena, atd.

Nemám žádné iluze o tom, že by nějaké vlády ucouvly před možností jednat zločinecky, pokud by to bylo pro ně výhodné a pokud by se zdálo být stoprocentně zajištěno, že se na zločin nepřijde. (Nemyslím si, že jsou lidé na Západě poctivější než na postkomunistickém Východě - rozdíl je jen v tom, že se zločiny - alespoň u normálnějších smrtelníků - většinou na Západě tvrdě trestají, tak si potenciální podvodníci a zločinci radši rozmyslí to riskovat.) Nebudu tedy příliš překvapen, dokáže-li někdo v budoucnu, že útoky z 11. září vyvolalo nějaké západní vládní "spiknutí".

Do té doby však, než to někdo skutečně přesvědčivě prokáže, se přikláním, podobně jako na zdejších fórech Václav Pinkava, k teorii "cockupu" - že k podivným, kontroverzním událostem, které sebrala Bushka Bryndová, pravděpodobné došlo většinou chaotickou náhodou, v důsledku lidské omylnosti a neschopnosti zvládat svět.