|
12. 2. 2002
Afghánští vesničané, které američtí vojáci chybně identifikovali jako údajné příslušníky Talibánu a organizace al Qaeda, uvedli, že je jejich věznitelé bili a kopali a zadržovali na americké základně v Kandaháru v dřevěných "klecích". Při bombovém útoku na jednu školu usmrtili 21 vesničanů. Včera o tom informoval americký deník Washington Post a další americké listy. Několik z 27 zadržovaných osob, které byly propuštěny minulou středu, konstatovalo, že s nimi američtí vojáci zacházeli tak tvrdě, že během bití ztratily dvě osoby vědomí a jiné utrpěly zlomeniny žeber, uvolněné zuby a zhmožděný nos. Zprávu ve stručné verzi přinesla tentokrát i ČTK, neuvedla však jasně, že americké jednotky při tomto útoku nejen zajaté osoby brutálně bily, ale usmrtily zároveň 21 vesničanů - normální sdělovací prostředky by to přirozeně uvedly na prvním místě.
|
"[V nadcházejících volbách] nepůjde tolik o kandidátky a o jména politiků jako příští politický styl a politické klima. Politika je jistěže také technologií moci, k tomu, aby sloužila občanům, však musí mít především věrohodný obsah." To jsem se mimo jiné dočetl v komentáři Tomáše Ticháka, zveřejněném v Literárních novinách č 6/2002 z 6. 2. 2002, v osobním týdeníku Jakuba Patočky, který velkou měrou financuje Michael Kocáb, kamarád prezidenta Václava Havla - jak známo sám prezident dostává v tomto "literárním časopise" neúměrně a nekriticky velký postoj.
Obrovským zklamáním v Československu po pádu komunismu bylo, že čeští "intelektuálové", jak se zdá, vůbec nepochopili, co znamená pojem nezávislost. Varovný byl v tomto smyslu hned začátkem devadesátých let spor Václava Havla s britským odborníkem na středovýchodní Evropu Timothy Gartonem Ashem. Ash Havlovi vyčetl v rozsáhlém článku, zveřejněném v týdeníku London Review of Books, že se zkompromitoval tím, že přijal prezidentský úřad. Měl si zachovat autoritu tím, že by zůstal nezávislým pozorovatelem české situace. Havel to nechápal. Odpověděl Ashovi něco v tomto smyslu: "Doba velí, abychom se angažovali a konstruktivně přispěli k rozvoji společnosti." Nedokázal pochopit, že by býval možná daleko víc prospěl české společnosti - i své vlastní pověsti a integritě - kdyby zůstal nezávislým a kritickým analytikem společenských poměrů, jakým byl za komunismu. Jenže, bohužel, Havel na to neměl. Chtěl stůj co stůj dělat kariéru a stát se na Pražském hradě králem.
A podobně, zdá se, i většina ostatních českých intelektuálů propadla lobbismu a tím se zdiskreditovala. Jmenujte mi prosím, jediného nezávislého českého vzdělance, který se nebojí nikoho a je ochoten vystupovat kriticky proti zavedeným kabalám i establishmentu. Najdete-li jednoho, hned svou argumentaci vezmu zpět.
"Osobnosti" v ČR prostě neumějí, připadá mi, hodnotit situaci kriticky, nezávisle, s odstupem. Bojí se samostatnosti a svobody. "Drží se talíře [tj. své lobbistické skupiny], musí se o něj bát. Já mám ruce volné, mohu jim zamávat," napsal někdy v sedmdesátých letech, ovšemže s relevancí k tehdejšímu komunistickému režimu, písničkář Jaroslav Hutka. Já to chápu, je to svůdné - oni chtějí společenskou situaci ovlivňovat, přetvářet. Mají pocit, že to musejí dělat přímou akcí, s přáteli a kolegy, ve vlastní věci. Jaksi jim nedochází, že by měli daleko větší autoritu, kdyby jednali nezávisle na vlastním osobním zájmu a v zájmu veřejném. On by byl sice zdánlivě dopad jejich činnosti slabší (neměli by přímý vliv na politiky), ale v dlouhodobější perspektivě daleko hlubší, než když teď bojují, bez autority, za vlastní osobní zaujatost a přesvědčení.
Šéfredaktor amerického listu Washington Post si natolik zakládá na nezávislosti a nestrannosti, že raději ani nechodí k volbám. Dokáže to někdo v ČR pochopit? Šéfredaktora Literárních novin Jakuba Patočku, českého "intelektuála", problém závislosti neznepokojuje. Ústy svého komentátora Tomáše Ticháka a prostřednictvím peněz Havlova kamaráda Kocába nás Patočka ve svém osobním listě poučuje, že politika musí mít "především věrohodný obsah".
Má však věrohodnost komentátor a vydavatel kulturního listu, který se stůj co stůj hrne do politiky?
Brandýská deklarace, kterou jsme v BL zveřejnili včera, je v tomto smyslu prubířským kamenem, předělem, něčím, čemu se anglicky říká watershed.
Nezávislý komentátor, analytik či nezávislé občanské sdružení musí být, obávám se, věren právě onomu pojmu nezávislosti ve veřejném zájmu. Demokratická společnost funguje na základě interakce mezi politiky, kteří se na základě svého přesvědčení snaží prosadit určitý politický program, a nezávislými komentátory a analytiky, kteří jejich úsilí hodnotí právě z nezávislého úhlu pohledu. I nezávislý analytik či člen občanského sdružení má přirozeně právo zahodit svou nezávislost a přidat se k některé z politických stran - tak jak to otevřeně učinili v Brandýské deklaraci například Jan Patočka z Literárních novin anebo Alena Mullerová z České televize. Poškozuje to však nějak jejich integritu?
Znovu jsem si to včera vyzkoušel namátkovými dotazy na britské kolegy v glasgowském univerzitním College Clubu. Nikdo Mullerové ani Patočkovi ani ostatním nebrání, aby začali prosazovat politický program a dali se do politické strany, konstatovali mí britští kolegové. V žádném případě však nemohou nadále vystupovat jako nezávislí kritikové a nestranní obhájci veřejného zájmu. Argumenty, které mohly znít přesvědčivě, když tito lidé předstírali, že je prezentují z nestranného hlediska (jako například: "chceme, aby Radu České televize nevolil Parlament, ale občanská sdružení" - tedy my, kteří jsme se otevřeně dali na politiku a jen předstíráme, že jsme nezávislé občanské sdružení) se ovšem zhroutily a stávají se stranickopolitickou propagandou.
Takže se aktivisté musejí rozhodnout: buď si zachovají svůj kredit jako nestranní kritikové českých poměrů v rámci veřejného zájmu, anebo se - ve snaze dosáhnout něčeho skutečně hmatatelného, stanou politiky. Buď jedno, nebo druhé.
Pokud však jedno - politika, tak nás Jakub Patočka nemůže ústy svých komentátorů poučovat o "kvalitě příštího politického stylu a politického klimatu". Těžko se může dále "nezávisle" vyjadřovat k české politice - vzhledem k tomu, že on sám podepsal Brandýskou deklaraci a projevil ochotu stát se politikem. Tím otevřeně nyní zredukoval své Literární noviny na nedůvěryhodný, propagandistický, stranickopolitický plátek.
I Ekologický právní servis, který se stal do určité míry obětí tohoto stranickopolitického namlouvání, než ho na poslední chvíli radikálně odmítl, si musí rozhodnout, co vlastně chce. Chce-li si udržet nezávislost a integritu, musí se držet hesla "S politiky netančím". Nezávislá občanská iniciativa nemůže přijmout srozumění s politickou stranou. Může, pravda, jako to EPS také činí, se snažit poslance lobbovat: může jim vysvětlovat, proč se EPS domnívá, že je příslušný navrhovaný zákon špatný a jak by měl být pozměněn. V žádném případě však nemůže s poslanci uzavírat kšefty: "Když ten zákon pozměníte takhle, my vás nebudeme kritizovat ve věci, která se vám nehodí." Ani nemůže za určitou stranu kandidovat ve volbách.
Opakuji: šéfredaktor deníku Washington Post v úzkosti, aby nevznikl dojem, že je politicky úplatný, nechodí k všeobecným volbám ani hlasovat.
Kdy si uvědomíme, že je taková nezávislost a neúplatnost důležitá, i v České republice?
|
13. 2. 2002
Tak argumentovala bývalá britská konzervativní premiérka Margaret Thatcherová v článku pro list New York Times, který v úterý přetiskl deník Guardian zde. Thatcherová zdůrazňuje, že po vítězství v Afghánistánu nutno nyní zaútočit na ostatní centra islámského terorismu po světě a na tzv. "teroristické státy", zejména na Irák. Také zastává názor, že se Američané nemají zdržovat v Afghánistánu budováním občanské společnosti, ale přenechat to jiným, a že je pochybné, do jaké míry v tom může Západ uspět.
|
|
11. 2. 2002
Obdržel jsem rozhodnutí magistrátu (tj. U1-U2-U3, viz zde), jímž mi bylo uděleno napomenutí za neúčast při loňském sčítání lidu. Ale nemyslete si, že dámy dokument vytvořily až na základě mé výzvy z minulého čtvrtka - ani nápad! Rozhodnutí, ač bylo podle podacího razítka pošty odesláno v pátek 8. 2., nese datum 6. 2. 2002. Proti rozhodnutí jsem ihned podal odvolání, jehož plné znění je obsahem tohoto článku. Mimo jiné argumentuji tím, že Magistrát nebyl vůbec oprávněn přestupek projednávat, neboť mu to podle zákona nepřísluší.
|
|
12. 2. 2002
Tak už je to tady, začala nám olympiáda. Padesát tisíc lidí sledovalo zahájení přímo v hledišti Rice-Eccelsova stadionu, další čtyři miliardy pak u televizních obrazovek. Úctyhodné číslo, nicméně doufám, že mezi diváky bylo více takových, kteří měli z toho celého nepříjemný pocit. Musím samozřejmě v zájmu pravdy dodat, že jsem, s ohledem na události z 11. září, čekal, že to bude ještě horší. Přesto se ale ptám. Lze současné orgie sentimentálního kýče, velkých peněz a dopingu pokládat ještě za sport? Nejsou výsměchem původnímu olympijskému ideálu? Není tzv. vrcholový sport v současnosti pouze výrazným symptomem obecného úpadku této civilizace?
|
|
12. 2. 2002
Ano, kdepak se tu vlastně vzala osoba jménem Adolf Hitler? Nepřišel přeci odnikud. Chodil do školy, naučil se číst a psát. Měl počestné rodiče. Jeho názory imponovaly většině rakouských i říšských německých občanů. Jestliže to byl takový zločinecký trouba, jak ho donedávna vykreslovala současná propaganda, jak mohl ovlivnit tolik jinak inteligentních lidí?
Ale...ovlivnit. Po roce 1945 v Německu obrovitý počet přesvědčených nacistů kamsi vysublimoval. A to zhruba stejnou rychlostí, jakou se materializovali partyzáni na Slovensku.
Co když se lidem jeho názory tenkrát prostě jenom hodily do krámu?
|
|
12. 2. 2002
Integrita sdělovacího prostředku závisí na jeho otevřenosti. O veřejnoprávních médiích se v civilizovaných zemích předpokládá, že nezastávají žádný konkrétní jednotlivý názor ani politické přesvědčení, ale jsou otevřeným stimulátorem veřejné diskuse tak, že konfrontují všechny politické názory, padni komu padni. - To, zdá se, neplatí o stanici ČRo 6 (kterou si česká veřejnost často plete s americkými rozhlasovými stanicemi RFE/RL). Tam je zástupkyní vedení redakce a častou denní vedoucí vydání Olga Kopecká-Valeská, nesmírně pracovitá a pro stanici obětavá osoba, bigotní katolička, která dost dobře nerozumí demokratické diskusi, potřebě kritického dialogu a otevřené debaty. Cenzurní praxe Olgy Kopecké byla dávno známa ještě v době, kdy škrtala ve skriptech československého vysílání Svobodné Evropy v Mnichově, potlačovala mj. i texty Jiřího Peheho. Ke konci roku 1996 jsme v Britských listech (a také v knize ...jak Češi myslí, Millenium Publishing, Chomutov, 1999, str 261 - 284) (v BL jsou zcenzurované příspěvky např. zde, zde, zde, zde, zde, zde a zde) publikovali celou řadu rozhlasových příspěvků, které Olga Kopecká či její kolegové v českém vysílání Svobodné Evropy potlačili během roku 1994. Jak se nyní dovídáme, potlačování příspěvků, které neodpovídají jejímu ideologickému přesvědčení, se nevzdala Olga Kopecká ani nyní: nedávno znovu odmítla odvysílat jednu přemýšlivou analýzu, která se stavěla kriticky ke katolické církvi. Máme tedy otázku na ředitele Českého rozhlasu a na Radu Českého rozhlasu: Nevěděli jsme, že ČRo 6 zastává ve svém vysílání zájmy pražského arcibiskupství. Je to tak definováno někde ve vysílací licenci tohoto okruhu, že mají být příspěvky, kritické vůči katolické církvi, potlačovány? Podle jakých směrnic reguluje Olga Kopecká, co se na stanici ČRo 6 smí a nesmí odvysílat? Svoboda je nedělitelná. Ředitel ČRo a Rada Českého rozhlasu by si měli uvědomit, že pracují-li na vedoucích místech jejich stanic osoby jako Olga Kopecká, potlačující to, co se nehodí jejich osobnímu politickému či náboženskému přesvědčení, diskredituje to jejich instituce. |
|
11. 2. 2002
Hana Marvanová a Cyril Svoboda podepsali 6. září 2001 tzv. Brandýskou deklaraci. Tato deklarace dosud nebyla zveřejněna, dnes ji jako první publikují Britské listy.
K čemu se tehdy čtyřkoaliční politici zavázali? Nikoho to nezajímalo až do chvíle, než padla jména těch, kteří dokument připravovali, jako jména možných kandidátů na kandidátce "čtvrtkoalice" - uskupení, které zbylo po bývalé čtyřkoalici. Text Programu pro občanskou společnost je výsledkem procesu Brandýského fóra, na němž se Marvanová a Svoboda sešli k diskusi se zástupci občanských iniciativ 6. června 2001 na zámku v Brandýse nad Labem. Brandýské fórum připravila a následná jednání s oběma politiky vedla skupina představitelů občanských iniciativ: Miroslav Balaštík (šéfredaktor revue HOST), Jan Beránek (ředitel Hnutí DUHA), Alena Müllerová (ČT - věc veřejná), Jakub Patočka (šéfredaktor Literárních novin), Petr Pospíchal (předseda Helsinského občanského shromáždění), Martin Prokop (právník Ekologického právního servisu), Monika Šatavová (ředitelka Otevřené společnosti, o. p. s.) a Luboš Veselý (Mezinárodní asociace). Signatáři deklarace chtěli usilovat o vyhlášení transparentního řízení na přidělení vysílacích licencí tak, aby se zabránilo monopolizaci médií. Též se zavázali k vypracování zákonné normy, která občanským iniciativám umožní nezávislou kontrolu dodržování práv zadržených, přislíbili usilovat o novelu atomového zákona tak, aby zajišťoval účast veřejnosti v rozhodování o provozech jaderného průmyslu. Deklarace rovněž podporuje účast zástupců občanských iniciativ v legislativní radě vlády a hlásí se k úmyslu posílit financování neziskového sektoru jedním procentem z výnosů privatizace, určeným na rozvoj nadací. Faktem zůstává, že při jednání o kandidátkách nepadlo jméno právníka EPS Martina Prokopa. Ekologický právní servis se po vyhlášení kandidatury některých signatářů Brandýského fóra distancoval od podobných pokusů propojit práci neziskového sektoru s politikou a odmítl se na další činnosti podílet. Nutno dodat pro úplnost, že jeden ze signatářů Brandýské deklarace, Občanská společnost, o. p. s., je financována ze zdrojů mezinárodního finančníka George Sorose prostřednictvím Open Society Fund a je jediným veřejným Sorosovým projektem v ČR poté, co se jeho Středoevropská univerzita přestěhovala do Budapešti. Za rok 2000 podpořila Občanská společnost, o. p. s., své projekty částkou převyšující 12 milionů korun. Plné znění Brandýské deklarace je zde. |
|
11. 2. 2002
Poznamenává - právem - Pavel Kořenský: "Jak je možné, že za současné ekonomické situace letí na olympijské hry v Salt Lake City kromě sportovního štábu (komentátoři, technika) také lidé jako Balvín, Honys, Erben či Koliha ? Ne, že bych někomu nepřál výlet, ale mám dojem, že výlety za veřejné peníze skončily s pádem socialismu."
Poznámka JČ: Když se na olympijské hry chystal předposlední ředitel ČT Dušan Chmelíček, cestu mu měla financovat Sazka, pardon, Český olympijský výbor. Poté, co jsme tehdy vznesli dotaz, co je důvodem jeho cesty, ji Dušan Chmelíček zrušil. Zdá se ovšem, že touha vedoucích pracovníků ČT jezdit na nákladné zahraniční výlety (vždyť jsou to přece vedoucí pracovníci, tak co by ne!) zůstává. |
|
11. 2. 2002
Proč se rozpadla Čtyřkoalice? Autor argumentuje, že proto, že se ODA má kostlivce ve skříni, který by byl pro nadcházející tvrdou předvolební kampaň nepřijatelný. ODA se totiž před časem pokusila svůj dluh 52 milionů Kč zlikvidovat nehorázným finančním podvodem - chtěla ho uhradit "spřátelené" podvodné bance prodejem stotisícového eseróčka Marklap, do něhož byl vložen NEPENĚŽITÝ vklad v hodnotě 52 milionů. Tak ohodnotil znalec know-how firmy Marklap dosáhnout zisk z výměnných obchodů s kostarickou kávou a ukrajinským dřevem. (!) Pachatelé podvodu zřejmě půjdou do vězení. Čtyřkoalice by těžko mohla jít do tvrdého předvolební boje s takovýmto partnerem. Záležitost vysvětlil autor v příspěvku, který nám dal k dispozici a který původně napsal pro ČRo 6.
|
|
12. 2. 2002
Analýza americké zahraniční politiky"Bush's State of the Union mesaage" se změnil na "State of War Address" ve které chybí právě to hlavní co Amerika a v podstatě celý svět potřebuje - nutnou spolupráci při vytvoření a zajištění podmínek důvěry. I přes události 11. září stále je obtížné pro Američany si uvědomit, že sice jsou velmocí číslo jedna, ale také nejméně bezpečnou zemí. Vojenský potenciál totiž na své místo při zajištění bezpečnosti svých občanů již rezignoval.
|
|
11. 2. 2002
Americký hospodářský list Wall Street Journal oznámil, že britský profesor filozofie Roger Scruton už nebude v tomto deníku publikován, protože zatajil, že není nezávislý. Psal pro WSJ o cigaretách a tabáku a nepřiznal, že mu jedna velká mezinárodní tabáková společnost platí pravidelný honorář. To posléze odhalil deník Guardian. V jeho sobotním vydání se jeden jeho komentátor v souvislosti se Scrutonovým případem zamyslel nad tím, kde jsou hranice etiky novinářské práce.
|
|
11. 2. 2002
Necelá stovka demonstrantů se v sobotu odpoledne sešla na shromáždění Československé anarchistické federace (ČSAF) zaměřeném proti NATO. Po krátkých projevech na Vítězném náměstí se průvod vydal k budově ministerstva obrany. Řádně ohlášenému pochodu mlsně přihlíželo přibližně deset skinheads, avšak zásluhou profesionálního postupu policie jejich záměry neopustily stadium zbožného přání. Akce, která se obešla bez incidentů, tak zhruba po půldruhé hodině skončila a demonstranti se v poklidu rozešli. FOTOGALERIE Štěpána Kotrby a Tomáše Peciny |
|
11. 2. 2002
Přenáška argentinského politika Martína Oganda z Partido de Trabajadores por el Socialismo, kterou uspořádala Socialistická organizace pracujících (SOP), se uskutečnila v sobotu 9. 2. 2002 v budově KSČM v Praze. Po přednášce se většina účastníků - včetně přednášejícího - přesunula do nedaleké restaurace v Opletalově ulici. Atmosféra si v ničem nezadala s koncem 19. století. Když mladí socialisté začali zpívat Internacionálu, Píseň práce a španělské revoluční písně, vrchní spěšně přinesl účet. ZVUKOVÝ ZÁZNAM dvouapůlhodinové přednášky (tlumočené do češtiny) s odpověďmi na otázky (17, 6 MB ve formátu Real Media) |
|
9. 2. 2002
Podstatně zdvořileji než v předchozím dopise jeho náměstek zareagoval na naše odvolání ve stejné věci předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Karel Neuwirt. Argumentace, proč nám ÚOOÚ požadované informace neposkytne, však přesto kulhá na obě nohy: žaloba se zcela jistě vztahuje k jeho působnosti, a je sice pravda, že jde o údaje vztahující se (byť nepřímo) k rozhodovací činnosti soudů, nikoli však o informace o této rozhodovací činnosti, jak požaduje v § 11, odst. 4, písm. b), zákon o svobodném přistupu k informacím. Aby mohl ÚOOÚ informace odepřít, musel účelově nepřesně ocitovat zákon! Inu, jako malí kluci... Proti nezákonnému rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů podáváme tuto správní žalobu. |
|
6. 1. 2002
Přinášíme plný text žaloby, kterou podává Tomáš Pecina na Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) v souvislosti s tím, že ÚOOÚ odmítl poskytnout Britským listům text žaloby Českého statistického úřadu proti správnímu rozhodnutí o sčítání lidu.
|
|
21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
|
| Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 12. 2. 2002 | Olga Kopecká stále cenzuruje | Jan Čulík | |
| 12. 2. 2002 | Mein Kampf: Kdepak ses tu vzal, Adolfe? | Radek Mokrý | |
| 12. 2. 2002 | O politice a o nezávislosti | Jan Čulík | |
| 12. 2. 2002 | Olympiáda: tak už je to tady | Eugen Haičman | |
| 11. 2. 2002 | Jak jsem byl potrestán za neúčast ve sčítání lidu | Tomáš Pecina | |
| 11. 2. 2002 | Lekce z politiky | Tomáš Pecina | |
| 11. 2. 2002 | Anarchistická demonstrace proti NATO | Tomáš Pecina | |
| 11. 2. 2002 | Projdou Sorosovi kandidáti do Sněmovny na kandidátce Koalice? | Štěpán Kotrba | |
| 11. 2. 2002 | Wall Street Journal o zaujatých novinářích | ||
| 11. 2. 2002 | Reakce: Vstanou noví kádrováci | Josef Fronek | |