|
25. 11. 2002
Vrcholná schůzka NATO v Praze byla inzerována jako významný okamžik pro tuto chřadnoucí alianci, napsal o víkendu britský hospodářský list Financial Times. Kromě přijetí sedmi nových členských států ze středovýchodní Evropy měl summit také poskytnout nový význam a nový směr Severoatlantickému společenství. Po Praze však zavládl zlověstný pocit, že nebylo dosaženo ničeho. Nebyla předložena žádná velká vize. Bude vytvořena malá nová armáda NATO, která má reagovat na vzniklé krize, avšak její účel není jasný. Evropské přísliby vydat víc peněz na zbrojení byly zopakovány, avšak bez podrobností. Ovšem mohlo to všechno být mnohem horší:
|
Když se někdo rozhodne mluvit do sdělovacích prostředků, možná, že by měl mít určitou míru skromnosti a měl by předstupovat před mikrofon pouze tehdy, má-li něco nového co říct. Kletbou českých "intelektuálů" je, že se často chtějí slyšet, bez ohledu na to, že to, co povídají, jsou konvenční, dávno známé banality, anebo jde dokonce o zkreslování skutečnosti.
V neděli po 13. hodině jsem náhodou vyslechl deprimující komentář Ivana Medka na pražské stanici Classic FM, v rubrice "Jak to vidím já".
Ivan Medek má za sebou záslužné období boje proti komunismu, avšak dnešní skutečnost je daleko složitější a on se - jak se zdá - jaksi vůbec z ničeho nepoučil. Vždycky jsem si myslel, že jsme bojovali proti komunismu proto, abychom dosáhli plurality, otevřenosti, vnímavosti, kritické debaty a svobody. Cílem boje proti komunismu neměl být antikomunismus, ale svoboda!
Námětem Medkova komentáře v nedělním vysílání stanice Classic FM byl jednak summit NATO a jednak pražská výstava o socialistickém realismu. Obojí autor komentáře umně spojil, a párkrát si při tom nudně kopl do mrtvoly. Dozvěděli jsme se totiž - překvapení! že komunismus a kolaborace s ním byly nemorální. To jsem skutečně během posledních třinácti let od roku 1989 ještě nikdy neslyšel.
Při vychvalování summitu NATO projevil Ivan Medek znovu - jako čeští novináři v minulém týdnu tolikrát - komplex méněcennosti: Pro Prahu je obrovskou poctou, atd., že se tu sešli všichni ti slavní "světoví" státníci. To je, co, že "nás" svět tolik "vnímá"! Před takovými patnácti lety by to bylo nepředstavitelné, konstatoval Medek.
Je to sice pravda, jenže, jak na to poukazuje západní tisk, pražský summit NATO byl v mnoha ohledech kontroverzní. Mnozí pozorovatelé konstatují, že NATO nemá pro budoucnost vůbec žádnou strategii, nikdo neví, jakou roli - kromě občasného pomocného nástroje americké vojenské a zahraniční politiky a nástroje pro vynucování zakázek od postkomunistických zemí pro americké zbrojovky - bude NATO hrát, a zdůrazňují, že se celá věc odkládala tak dlouho, že je nynější rozšíření NATO směrem na východ řešením pro minulost, nikoliv pro budoucnost.
Je neseriózní, pokud rozhlasový či televizní komentátor pomine tyto závažné zkušenosti a pouze - také návratem do minulosti - vidí právě uplynulý summit především jako něco, co může lichotit českému zakomplexovanému egu. Proč ale ty komplexy? Nedovedu si představit, kdyby se summit NATO konal třeba v Londýně, že by britský tisk psal něco o "obrovské poctě, že se 'u nás' sešlo tolik 'světových' státníků".
Zklamáním byly i Medkovy zmínky o současné pražské výstavě o socialistickém realismu. Ta výstava je nesmírně zajímavá a má celou řadu důležitých obsahů - nejvýznamnějším z nich je varování, jak škodlivý je monolitní, náboženský, manifestační přístup ke skutečnosti. Škodlivý je proto, že nepraktikujeme-li kritický odstup a nemáme-li o realitě neustálé pochybnosti (pro člověka je přece skutečnost víceméně nepoznatelná, k pravdě vždycky jen aproximujeme metodou pokusů a omylů, proto je nesmírně důležité všechno zpochybňovat) vyprodukujeme komicky chybné interpretace světa kolem nás. Hluboce náboženské obrazy Stalina, Gottwalda, pionýrů na zlatém pozadí a zakládajících členů KSČ v extaticko-religiózním vytržení působí v dnešní době opravdu groteskně a mohly být v tomto ohledu i pro Ivana Medka poučením.
Ivan Medek však tohle všechno, jak se zdá, vůbec nepochopil. Jeho komentář mu byl jen příležitostí ke kritice umělců, kteří kdysi se stalinistickým režimem svými díly kolaborovali. Ono to ovšem zřejmě nebylo tak jednoduché. Bezostyšní kolaboranti se v umělecké obci jistě začátkem padesátých let v Československu vyskytovali, jenže na mnoha vystavených dílech je vidět, že je jejich tvůrci mysleli zcela, anebo částečně upřímně (povšimněte si například onoho triptychu "Hitler - Gottwald - moderní šťastný život", namalovaného Mondrianovou metodou). Z výstavy je zjevné, že navzdory tvrdému stalinskému útlaku nebyly metody komunistické propagandy v první polovině padesátých let zdaleka tak ustálené a rutinně cynické, jakými se pak staly v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy komunismu už nikdo opravdu nevěřil. Na první polovině padesátých let je však zajímavé, že zřejmě šlo v mnoha případech skutečně o - naivní, z dnešního hlediska nepochopitelnou - uhlířskou víru v "dobro komunismu".
Paradox a smutná komika na projevech lidí, jako je Ivan Medek, spočívá v tom, že se tito lidé dodneška nedokázali od monolitního, a tedy svou podstatou vlastně komunistického vidění světa osvobodit. Ivan Medek tak dlouho bojoval proti komunismu, že už dneska nedokáže pochopit, že moderní, evropský pohled na skutečnost je jiný - je pluralitní a kritický.
Protivy se střetávají a kdysi - právem - uznávaný bojovník proti komunismu - se stává reliktem způsobu myšlení a jednání, proti němuž kdysi bojoval - anebo alespoň se nám to tak tehdy, naivním mladíkům, zdálo.
|
25. 11. 2002
Když se připravují nějaké změny dlouho a konečně jsou realizovány, často to, co bylo mnohdy považováno za nesmírně důležité, se ukáže být pouze řešením pro minulost. Tyto změny sice stojí za to, ale nereagují na množství potřeb současnosti. To se týká rozšiřování NATO, k němuž právě došlo, a bude se to týkat i rozšiřování Evropské unie, které má být zahájeno příští měsíc. Oba procesy oficiálně dovrší téměř úplně zeměpisné sjednocení Evropy, avšak dochází k nim v době, kdy si Severoatlantické společenství není jisto svou rolí, ani svým významem, a kdy čelí Evropská unie novým neshodám a problémům. - Shrnujeme myšlenky z analýzy Martina Woollacotta (plný text v angličtině je zde):
|
|
24. 11. 2002
Švýcarský pohled na setkání NATO v PrazePříjemný je odstup k setkání NATO v Praze. Jako k jedné z mnoha podružnějších událostí týdne, další epizody v kontinuitě dění minulých týdnů, měsíců. Kontinuita snažení USA, a Ruska, o prosazení jejich zájmů. Kontinuita hledání nového významu NATO. Kontinuita pokračujících změn v bývalé zájmové oblasti bývalého Sovětského svazu. Kontinuita snahy zbrojního průmyslu o další zakázky.
|
|
25. 11. 2002
Uzavírky ulic podle zákona o pozemních komunikacích se staly bezprávným důvodem ke zmaření předtím řádně oznámených a nezakázaných veřejných shromáždění přinejmenším v jednom případě: průvodu po Nuselském mostě. Rozhodnutí o uzavírkách Magistrát hl. m. Prahy - opět, jako při zasedání MMF - nedokázal vydat a doručit v souladu se zákonem, řádně a včas.
|
|
25. 11. 2002
Před summitem se mnozí hrozili, k čemu dojde v pražských ulicích i během jednání v Kongresovém centru, avšak ve skutečnosti k žádným konfliktům nedošlo, ani tam ani tam. Vycházeli spolu dokonce dobře prý i Gerhard Schroeder a George Bush, a Jacques Chirac a Tony Blair. (Blair a Chirac se totiž nedávno pohádali ohledně reformy zemědělské politiky Evropské unie; Chirac reformu odmítl. Francouzský prezident se také staví velmi kriticky vůči Blairově podpoře invaze do Iráku. List Guardian v pátek konstatoval, že úřad britského premiéra v Downing Street poněkud přehnal svá tvrzení o obnoveném přátelství Blaira a Chiraca, když tvrdil, že se prý oba politikové "smáli" zprávám ve francouzském tisku, podle nichž francouzský prezident označil britského premiéra za válečného štváče. Nehovořilo se o tom, že Chirac prý rozzuřil Blaira tím, že zneužil jména premiérova malého syna Lea k politické argumentaci. Podle zpráv se Chirac nedávno zeptal Tonyho Blaira: "Jak se budete moci za dvacet let podívat Leovi do očí, jestliže budete politikem, který pomohl rozpoutat válku?" Dobrá vůle při jednání na summitu se však podle britského listu jaksi nerozšířila do mokrých pražských ulic, kde patrolovala česká pořádková policie. Avšak navzdory takovému množství techniky, která by zlikvidovala Saddáma Husajna i Osamu bin Ladena dohromady, do ulic se vydalo jen pár stovek demonstrantů. Velká potíž vznikla, upozornil list Financial Times, když se na summit vydal bez pozvání ukrajinský prezident Leonid Kučma, který byl varován, aby do Prahy nejezdil, kvůli podezření, že před dvěma lety prodal Iráku protiletecké radarové zařízení. Kučma však přijel stejně, a tak vznikl diplomatický problém - podle anglického abecedního pořádku měl seděl mezi Tonym Blairem a Georgem Bushem. Avšak generální tajemník NATO George Robertson měl nápad: na poslední chvíli byl pořádek přepracován podle francouzštiny a Kučma byl odsunut kamsi na konec stolu. Běloruskému prezidentu Lukašenkovi odepřela Česká republika vstupní vízum a do potíží se dostal i ministr obrany Kazachstánu Muchtar Altynbajev, jehož donutily americké stihačky přistát 100 km za Prahou v důsledku komunikačních potíží s leteckým dispečinkem (podle FT nemělo jeho letadlo povolení vstoupit do českého vzdušného prostoru). (JČ) |
|
24. 11. 2002
Prohlášení autora Srdce nejen na mediální výpady, zejména V. Klause a V. ŽeleznéhoJe mi opravdu líto, že pan Klaus využívá, či lépe zneužívá, můj současný umělecký artefakt (neónovou instalaci Srdce na Hradě) například v neprospěch prezidenta Václava Havla. Proto mu jednoznačně vzkazuji, jsem obyčejný smrtelník a trvalo mi rok, než jsem pro tento svůj projekt "vyběhal " na příslušných a k tomu odpovědných, kompetentních "orgánech" všechna nutná a potřebná povolení! Což zdůrazňuji nejen pro pana V. Klause, ale také pro generálního ředitele TV Nova pana V. Železného a další, které to rovněž údajně eminentně zajímá.Tedy povolení od správy pražského Hradu a dalších tomu příslušných "divizí", kanceláře prezidenta republiky, památkářů, architektů, stavebních úřadů, hradní policie, institucí okolo NATO, hasičů a elektrikářů na Hradě i mimo Hrad, lešenářů, kameníků, statiků a to celé v několika kolech. Vzdávám jim tímto dodatečný hold za jejich entuziasmus a velkorysost ! A to doposud nemluvím o penězích, neboť jsem oslovil pomocí svých spolupracovníků na 3 000 zdejších i cizích subjektů. Marně! Teprve na poslední chvíli to někdo z privátní sféry dokázal a není opravdu a zásadně z okolí prezidenta V. Havla a jeho blízkých přátel ! Snad si bývalý premiér a unisono generální ředitel TV Nova nemyslí, že jsem tak naivní ! Navíc mám opravdu radost, když se nad "mou" věcí pohoršují, díky V.Klausovi, politici v Evropském parlamentu! Avšak jejich názor na současné umění, mi je absolutně lhostejný, protože tomu stejně jako sám pan předseda ODS, prostě nerozumí! Mimochodem V. Klaus si jistě ještě vzpomene na svou odvrácenou tvář z mého projektu Skryté podoby (galerie Rudolfinum 1995). Tehdy mu má práce vůbec nevadila a já si ho za to docela vážil, když jsem jej osobně, spolu s ředitelem galerie P. Nedomou, provázel vernisáží ...! A co Trnová koruna na Rudolfinem ..?!? Srdce na Hradě není tedy opět neónovou reklamou na člověka (míněno dle V. Klause, jistě V. Havla), ale mimo jiné symbolem pro dorozumění, sílu pozitivní komunikace, pro odbourávaní ideologických nánosů klišé a zla, symbolem pro normální, obyčejnou nemedializovanou lásku a dotyky smrtelníků. Tedy úplně něco odlišného od interpretace pana V. Klause, úplně odlišného od megabilboardů na Letné a bůhví kde ještě. Tedy úplně něco jiného než trapné a směšné laciné bonmoty o Night clubech vypouštěné nejen z úst (další "generálové" se již jistě šikují) pana V. Železného. Čistému vše čisté....! A to, že se nyní stalo ono Srdce jednoznačným lakmusovým papírkem citu (pro a proti) v naší společnosti, je mi ctí! Což mi nádherně stvrzuje spontánnost a radost těch lidí a dětí, kterým jsou cizí zdejší malicherné a do nekonečna únavné účelové politické manipulace a schémata. Už jsem dokonce slyšel, že si za případného Klausova prezidentství "neškrtnu".....?!? Už se těším !
Jiří David, vizuální umělec (Viz níže též komentář Jana Paula) |
|
25. 11. 2002
Autor blikajícího neonového srdce na Hradčanech rozeslal médiím a ČTK své prohlášení, učiněné v souvislosti s údajnými výpady, skandalizací a zneužíváním uměleckého artefaktu, zejména Vladimírem Železným a Václavem Klausem.
Vždy budu podporovat kteréhokoliv umělce, aby mohl svobodně tvořit, avšak umělec a "vizuální umělec" (jakým se Jiří David nazývá) zvlášť, je osoba veřejná, neboť předkládá své dílo veřejnosti, do blíže neodhadnutelného vzájemného vztahu. Z toho je zřejmé, že vždy a za každých okolností riskuje míru pochopení a nepochopení, či přijetí a nepřijetí díla veřejností. Je to součástí životního údělu umělce. Autor který z různých důvodů cítí potřebu, že musí explicitně obhajovat své dílo, stává se nepřesvědčivým ze dvou důvodů. |
|
22. 11. 2002
NATO je nyní nástrojem, jak ovládat různé země a vydíráním z nich získávat peníze. Ti, kteří se odmítají přizpůsobit, jako Bělorusko, jsou potrestáni, argumentoval v pátek v listě Guardian John Laughland, člen British Helsinki Human Rights Group:
(Dodejme, že je pravda, že Spojeným státům porušování lidských práv a nedostatek demokracie v zemích, jejichž vlády jsou s nimi ochotny spolupracovat, jaksi příliš nevadí. Co takhle Saúdská Arábie nebo třeba Kazachstán? JČ) |
|
25. 11. 2002
Ve čtvrtek 21. listopadu jsem se v Praze na náměstí Míru účastnil demonstrace ohlášené na 14 hodin. Chtěl jsem poukázat na fakt, že Česká republika zvažuje stažení polní nemocnice z Kábulu, zatímco protichemická jednotka v Kuvajtu zůstane. Nemocnice pomohla mnoha obyčejným lidem. Chemická jednotka chrání profesionální invazní armádu. Protichemickou jednotku financuje Kuvajt. Obyvatelé Kábulu nemají čím nemocnici zaplatit.
|
|
25. 11. 2002
Shodou okolnosti jsem v sobotu zhledl v Palace Cinemas na
Smichove film Triple X neboli tez xXx (puvodne jsem chtel videt
Minority Report, ale pri promitani se objevily technicke
problemy; manazer kina nabidl vymenu vstupenek a projekce
xXx probehla bez problemu, pouze reklama na alkoholicky
napoj Bailey's pred filmem byla promitana vzhuru nohama a
jeste pozpatku vcetne zvuku - netusil jsem, ze je neco
takoveho vubec technicky mozne).
Film se zcasti odedrava a byl i natacen v Praze a na dalsich mistech Ceske republiky a nektere sceny pusobi kouzlem nechteneho. Mezi vesele momenty tak patri tez zasah proti teroristum vedeny prazskou mestskou policii. |
|
25. 11. 2002
Český ministr spravedlnosti a vicepremiér Pavel Rychetský opět jednou vstoupil do jámy lvové. Konkrétně v sobotu 23. listopadu v Liberci, kde na sněmu Unie soudců ČR kritizoval práci krajských a vrchních soudů. Ty totiž dle zjištění jeho resortu jako soudy odvolací téměř 70 % soudních kauz kvůli pouhým procesním nedostatkům vracejí soudům 1.stupně, aniž by se zabývaly věcnou stránkou případů. Ačkoli Rychetský věří, že tento postup není pouhým alibismem, neboť soudci se jen snaží dodržovat lidská práva, jako přímá výtka jakési "soudcovské formálnosti" to zaznělo a Unie soudců se proto ihned vůči ní ohradila. Jenomže právě značné průtahy v řízeních vyčítá Evropská komise českým soudům nejvíc. A vše také nasvědčuje tomu, že ČR za to bude muset zaplatit nemalé finanční částky.
|
|
24. 11. 2002
Klaus píše primitivně a arogantně, ale Vieweghova kniha je slabá
Na jaře letošního roku proběhla v Britských listech diskuse o knize Michaela Viewegha Báječná léta s Klausem. Jan Paul ostře odsuzoval Vieweghovu marketingovou manipulaci, danou tím, že autor nasadil svou protiklausovskou knížku do médií a do knihkupectví načasovaně v předvolebním období. Paul kritizoval spíše fenomén toho, co viděl jako pokus o bezostyšnou podnikatelskou a politickou manipulaci občana, nezabýval se ve svých poznámkách obsahem samotné knihy, Martin Pilař z Ostravské univerzity namítl, že před kritikou by si měl člověk kritizované dílo alespoň přečíst. Michal Viewegh se urazil a při zářijovém pražském setkání zahraničních bohemistů obvinil Britské listy z "nenávistné kritiky" jeho díla. Volby jsou dávno za námi, vášně pominuly, a tak snad stojí zato se trochu podrobněji podívat na Vieweghovu knihu. Je to literatura, anebo jen povrchní politický pamflet? |
Michal Viewegh, Báječná léta s Klausem, Petrov, 2002, |
24. 11. 2002
Česká televize obohatila náš víkend s
politiky již v pátečních večerních hodinách mimořádnou relací
"Studio NATO". Za moderování Evy Hrnčířové a Jana Němce v něm
spořádaně hovořili Stanislav Gross, Cyril Svoboda, Jaroslav Tvrdík a
Alexandr Vondra. Hovor to byl vcelku nezáživný, až příliš zřetelně
vystupovala do popředí skutečnost, že se hraje druhá liga (prvoligové
utkání definitivně skončilo několik hodin před tím v Moskvě). Tím
se netvrdí, že přítomní se vyjadřovali méně inteligentně než například
americký prezident, nicméně co naplat, naše a tudíž i jejich role ve
společenství je jiná.
Přesto bylo docela tristní sledovat, když se zúčastnění jako snaživí žáčci dovolávali něčeho, do čeho ani pořádně nevidí a chválí (Gross opakovaně) amerického prezidenta za to - že je pochválil. Nechci ale našim politikům křivdit, třeba ministerský předseda Velké Británie na tom obecně není o moc lépe... |
|
24. 11. 2002
Bern, 21. 11. 2002 - (překlad z němčiny/francouzštiny) Transparency Switzerland svolává na 30. ledna 2003 první setkání k zahájení tohoto projektu. Cílem setkání je schválit rezoluci, žádající legislativu o zavedení právních úprav k ochraně "whistleblowers". Také se bude jednat o spolupráci s legislativou a veřejností. |
|
22. 11. 2002
Podle vyjádření policejního prezidenta Jiřího Koláře ozbrojené složky státu vyhrály válku s demonstranty již na hranicích. Stalo se tak podle něj díky preventivním opatřením, která většinu lidí odradila od účasti na protestních demonstracích. OPH se proti takovým tvrzením musí ohradit. Již v první tiskové zprávě vydané 6. října 2002 specielně k summitu NATO členové OPH upozorňovali, že nelze očekávat přítomnost více než dvou až tří tisíc demonstrantů. Dokonce nevylučovali, že počet protestujících může dosáhnout pouze několika stovek. (TZ ze 6. října naleznete zde.) Koordinátor OPH Jiří Kopal už tehdy upozorňoval, že protesty proti vojenským organizacím nemají oproti ekonomickým přílišnou oblibu a že nikdy v minulosti nebyly takové demonstrace početné. To, že se do ČR nechystalo příliš mnoho protestujících ze zahraničí, potvrzuje i počet osob nevpuštěných do ČR. Podle údajů policie se jednalo od 19. září o pouhé necelé tři stovky lidí. (Při tom není jasné, kolik z odmítnutých osob bylo ilegálních imigrantů.) OPH upozorňují, že jejich původní odhad se ukázal být opět velmi přesný. Proč tedy hovořit o válce? Průběh čtvrteční demonstraceČtvrteční demonstrace anarchistů v ulicích se podle OPH obešla bez větších incidentů. Členové občanských právních hlídek nezaznamenali při demonstracích nic znepokojivého, setkali se pouze se zvýšeným počtem perlustrací. Právní centrum OPH řešilo případy tří zadržených cizinců. Kvůli dvěma zadrženým Němcům kontaktovali právníci OPH policejní stanice, úřad vyšetřování a kriminální služby, faxovali žádost o informace na německou ambasádu. Hlídky byly dále kontaktovány polskými občany, kteří hledali svého kamaráda. Jeden z Němců a Polák se posléze sešli na služebně cizinecké policie na Olšanské, oba měli do ČR zakázán vstup. Byli vyslechnuti a poté propuštěni, do čtyřiadvaceti hodin musí opustit republiku. Po propuštění sami kontaktovali OPH. O druhém z Němců se nepodařilo zjistit více. (Toto je tisková zpráva Ligy lidských práv) |
|
21. 11. 2002
Tento leták vychází v rámci projektu Občanských právních hlídek. Jeho cílem je informování o právním postavení účastníků demonstrací a povinnostech a oprávněních policistů při případných zásazích proti demonstrantům, a to ve dvou základních situacích:
1. v místě přímého zásahu proti demonstrujícím 2. na policejní stanici Text celého letáku vychází pouze z ústavních a zákonných ustanovení právního řádu ČR. Zákonnost je jediné kritérium, které lze v demokratickém právním státě použít k omezení chování zúčastněných, včetně demonstrantů. Doporučujeme, aby účastník demonstrací dbal především na bezpečnost svou a svých blízkých. Slušným a nekonfliktním jednáním vyžadujte respektování vašich práv ze strany policistů a snažte se zapamatovat jejich identifikační čísla, případně podobu, hodnost a snažte se přivolat co nejvíce svědků či událost jinak zdokumentovat. Uznáte-li to za vhodné z důvodu pozdějšího objektivnějšího zhodnocení situace, předejte vámi zaznamenané údaje Občanským právním hlídkám. |
|
22. 11. 2002
Jan Čulík pozval Martina Štolla, filmového teoretika z FAMU a dokumentaristu z České televize, aby uspořádal na Glasgow University sérii filmových akcí a přednášek:
|
|
5. 11. 2002
Níže zveřejňujeme přehled hospodaření Občanského sdružení Britské listy za říjen 2002. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.
|
|
18. 6. 2004
Ceník reklamy na BL |