Pětapadesátiletý John Simpson je jedním z hlavních mezinárodních reportérů televize BBC. Poslední čtyři roky už v Británii nežije: odstěhoval se s manželkou do Dublinu - do londýnského ústředí BBC, je-li toho zapotřebí, tam dorazí za čtyři hodiny. (Toto v současné globalizované společnosti už docela běžné uspořádání mi připomnělo, jak šokováni byli pracovníci České televize, když bylo v roce 1998 navrženo, že by měl do Prahy k moderování televizního pořadu Jan Čulík z Británie létat! :)) Simpson pravidelně připravuje reportáže pro zpravodajství televize BBC a její hlavní publicistické pořady (nejnověji se 18. listopadu 2001 v Británii vysílal jeho dokumentární film o osvobození Afghánistánu v pravidelném pořadu Panorama - zde je jeho anglický transkript; "znepokojující film" Johna Simpsona o tom, jak zasahování supervelmocí do vnitřních záležitostí Afghánistánu tam vyvolalo dobu temna, se vysílal v televizi BBC dne 7. října, jeho anglický transkript je zde. )

Na satelitním televizním okruhu BBC World má John Simpson publicistický pořad Simpson's World, který má sledovanost - 130 milionů diváků. (Navzdory všeobecné falešné představě, není americká "macdonaldovská" televize CNN celosvětově ani nejsledovanější, ani nejvlivnější, uvádí Simpson - tou je podle něho právě stanice BBC World.) Vysoká sledovanost pořadu Simpson's World, píše John Simpson, má za následek to, že v současnosti není na světě už žádné místo, kde by ho na ulici nezastavovali lidi a nedávali se s ním do řeči o jeho televizních pořadech.

Přečetl jsem o vánoční dovolené v savojských Alpách Simpsonovu tuto druhou, více než čtyřistastránkovou autobiografickou knížku, nazvanou podle jména jedné divadelní hry klasického anglického dramatika ze sedmnáctého století Thomase Middletona A Mad World, My Masters (Šílený svět, pánové, PAN Books, Londýn, 2001, ISBN 0 330 35567 8).

Od té doby, co se před čtyřmi lety John Simpson odstěhoval do Dublinu, podnikl celkem 256 cest do zahraničí - v průměru jednu cestu letadlem každého pět a půl dne. Kniha je souborem neuvěřitelných historek a zážitků, jichž byl tento globální novinář za dlouhá desetiletí své činnosti (pro BBC začal pracovat v roce 1966) svědkem. Doporučuju ji jako nutnou četbu pro každého, kdo se zajímá o seriózní, profesionální novinářskou práci.

Nikoliv kvůli těm výstředním historkám, o nichž se zmiňuji výše, ale kvůli něčemu daleko závažnějšímu. Na Simpsonovi mě fascinuje jeho hodnotový systém - směsice buržoazních postojů a hrdé nezávislosti. Simpson je nepokrytě členem britského establishmentu - přesto ho však ze svých humanistických pozic neváhá ostře kritizovat. Je za to - většinou - chválen. (Když se stal na jaře roku 1999 terčem kritiky britské vlády, že prý vysílá z Bělehradu v televizi BBC propagandu pro Miloševiče, a velmi dobře se proti tomu obhájil - konflikt skončil ztrapněním britské vlády, přišel mu po návratu do Británie ze Srbska naproti nejen šéf zpravodajství BBC, ale i generální ředitel této veřejnoprávní organizace.) Simpson pochází ze středních vrstev, je nesmírně dobře placen, píše pravidelně pro konzervativní listy Sunday Telegraph a Spectator (jenže není konzervativec! jeho případné "stranickopolitické" názory jsou z jeho veřejných postojů i z jeho práce neidentifikovatelné, jak to má být u autentického novináře), a hrdě je si vědom své ceny. Zároveň však systematicky projevuje při své novinářské práci silně volnomyšlenkářský postoj. Dále je na jeho nové knize fascinující, že její autor při své práci projevuje kritickou nezávislost, avšak nikoliv bez vazby na základní lidské, civilizační hodnoty. Simpson není relativista, nezastává v Čechách nyní často šířený názor, že "všechno je relativní, a tedy všechno je dovoleno a každý máme svou pravdu". Dokáže prosazovat základní myšlenky svobody, demokracie a humanity, jimiž neúprosně poměřuje to, s čím se v "šíleném" dnešním světě setkává.

Úderem půlnoci z 31.12. na 1.1. přijalo dvanáct členských zemí Evropské unie jednotnou měnu euro, spíše jako politické než ekonomické gesto. (Půlnoční ohňostroj v noci na Silvestra v Bruselu doprovázelo poněkud nevysvětlitelně orchestrální provedení Smetanovy Vltavy - že by nenápadně vstřícné gesto vůči žadatelským zemím o vstup do EU? To si nejsme jisti...) Významný krok směrem k další integraci Evropské unie přivítali občané, oslavující v evropských městech příchod nového roku s nadšením, i když, jak na to poukázala televize BBC ve svém živém zpravodajském vysílání o příchodu nového roku v Evropě, drtivé většiny z více než 300 milionů občanů Evropské unie se politikové EU neobtěžovali dotázat v referendu, zda si zavedení nové měny skutečně přejí. I když je zavedení eura významným politickým krokem, může přivodit Evropě značné ekonomické komplikace. Jak uvedl v neděli britský týdeník Observer, euro přináší i konkrétnější problémy. British Journal of Dermatology, britský vědecký časopis pro dermatologii, ve svém nejnovějším čísle varoval, že nové mince euro způsobí ekzém více než 45 milionům obyvatelům evropských zemí a že by se měly brát do rukou asi v rukavicích. Jedno a dvoueurové mince totiž obsahují vysoké procento niklu a alergie na nikl postihuje v Evropě každého sedmého občana.

Novináři Fergal Keane a Aidan Laverty obdrželi od organizace Foreign Press Association cenu za nejlepší televizní dokumentární film roku (TV Story of the Year Award) za svůj investigativní film, vysílaný v pravidelném pořadu televize BBC "Panorama" o roli dnešního izraelského premiéra Ariela Sharona při masakrech Palestinců v uprchlických táborech Sabra a Shatila, k nimž došlo v roce 1982. Český překlad tohoto pořadu jsme publikovali v BL zde, anglický transkript je zde.

Šéfredaktor deníku Guardian Alan Rusbridger obdržel těsně před Vánocemi výroční britskou cenu Šéfredaktor roku od novinářské poroty pořadu What the Papers Say komerční britské televizní stanice Granada za vynikající novinářskou práci a redakční úsudek od 11. září. Porotci konstatovali, že mu udělují tuto cenu za to, že udržuje list Guardian na špičce světového tisku a za to, že stojí v čele skutečně prvotřídní práce. Výrok poroty pokračuje: "Od událostí 11. září je řízen deník Guardian na základě příkladného, inteligentního úsudku." (Porota také pochválila internetové stránky listu Guardian, které během roku 2001 zaznamenaly celkem 42 milionů přístupů od 4 milionů jednotlivých čtenářů.) Porota se skládala z novinářů z televizní stanice Granada TV, z komerčního zpravodajského televizního studia Independent Television News a z BBC. - Kvalitní novinářské práce listu Guardian jsme si vědomi dávno - víme, že deník Guardian patří svou investigativní prací a často i nezávislým úsudkem světově k novinářské špičce. Z britského tisku publikuje Guardian daleko nejvíc nových informací a analýz, a proto ho budeme zřejmě i nadále často využívat jako zdroj informací, které se mnohdy do ČR vůbec nedostanou, protože pro tamější média nejsou uznána za dostatečně "konvenční" podle interních pražských mediálních měřítek - přesto jsou tyto informace zcela základní součástí mezinárodního politického diskursu.

Pro jednání s českými úřady typický dopis, jehož obsah lze nejlépe charakterizovat větou "Trhni si nohou, občane!", přišel tentokrát z Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Josef Nejedlý (na snímku) nám v něm sděluje, že nám ÚOOÚ neposkytne text žaloby Českého statistického úřadu. S přemýšlením si arogantní úředník nedal práci a vzal prostě první paragraf, který v zákoně č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím našel: dokument se prý netýká činnosti jeho úřadu, ačkoli právě k jeho rozhodnutí se žaloba vztahuje...

Proti rozhodnutí jsme se ihned odvolali a po uplynutí patnáctidenní lhůty podáme na ÚOOÚ správní žalobu.