Tak je to jasné - zdá se, že to bude válka, která skončí před Vánoci. Teď už každým dnem bude bin Laden vyhozen v nějaké jeskyni do povětří a pak se můžeme všichni pokojně usadit k vánoční večeři. Můžeme si posílat vánoční blahopřání a zpívat koledy o pokoji a dobré vůli, aniž bychom slyšeli v pozadí sbor obřích bomb, jak sekají sedmikrásky. Vánoce jsou dobou, kdy především, chceme mít dobrý pocit o sobě samých: dáváme dary charitativním organizacím, dáváme dárky, nabízíme pohostinnost a připomeneme si osamělé staré příbuzné. Má-li to řádně fungovat, cílem je mít pocit, že jsme velkomyslní a dobří. Takže všechny války musejí skončit před Vánocemi.

Ano, v mnoha ohledech to byla dobrá válka. Odpovídá všem kritériím toho, čím by moderní válka měla být. Byla krátká, úspěšná a právo bylo na naší straně. Každým dnem je objevena další továrna na bomby od organizace al Qaeda anebo další příručka o tom, jak páchat teroristické útoky a nyní se nám dokone dostalo dárku pro advent, kouřící pistole, bina Ladena, jak se raduje jako zloduch nad vlastním dílem. I asketický mullah Omar je zdémonizován, vzhledem k tomu, že jeho obrovská rezidence v Kandaháru dokazuje, jaký to byl vlastně egoistický sobec, v době, kdy ostatní lidé trpěli.

Takže letos, jak se připravujeme na Vánoce, si můžeme radostně uvažovat nad tím, že ti milí Afghánci si zase smějí pouštět draka a poslouchat svou hudbu, a to všechno díky nám. A protože chceme mít dobrý pocit, dobré je i posmívat se těm idiotům, kteří se stavěli proti této válce.

Vypadá to všechno tak jednoduše a tak krásně - a mě to prostě nepřesvědčuje. To, co novinář psali o této válce, vyvolává více otázek, než všechny ostatní dosavadní války.

Je skutečně znepokojující, do jaké míry byly informace, prezentované novináři, zkresleny ve prospěch armády: je to válka kluků. Dívali jsme se na letadla a na bomby, sledovali jsme kouř, linoucí se ze vzdálených hnědých hor, viděli jsme malebné afghánské bojovníky, jak se skrývají v horách - a nyní to všechno vyvrcholilo v dramatickém finále, v horské přestřelce.

Je to všechno asi tak napínavé jako jeden z těch černobílých westernů, na něž se budeme o těchto Vánocích dívat v televizi, až na to, že v této válce jsme viděli méně mrtvých.

Jen velmi občas jsme zahlédli scény, jak jsou lidé usmrcováni - záběr vykastrovaného bojovníka Talibánu, který prosil o život, než byl zastřelen, a masakr v pevnosti Qala-i-Janghi. Ale naše sympatie pro tyto divochy je omezená: dostalo se jim toho, co si zasloužili, konec konců to byl Talibán.

Šokující je, jak chyběl lidský aspekt této války. Na rozdíl od Bosny a od Kosova nebyly naplněny televizní obrazovky ani stránky novin strašlivým traumatem konkrétních, jednotlivých osob a jejich rodin. Kamery nám neukázaly tváře šokovaných, brečících dětí ani bezmocné zoufalství jejich rodičů a prarodičů. V několika málo případech se reportéři dostali do vybombardované vesnice, avšak je obtížné rozeznat trosky od brlohů, v nichž lidé žili stejně už předtím, a odhady počtu mrtvých jsou vždycky podezřelé - tato zvěrstva nevyvolala rozhořčení.

Avšak počet afghánských civilistů, kteří přišli o život, se blíží počtu osob (o kolika dalších vůbec nevíme?) usmrcených ve Světovém obchodním středisku. Smrt ve Světovém obchodním středisku vyvolala celosvětové rozhořčení, zabíjení nevinných Afghánců je přijímáno s překvapivým klidem - jako nutná cena za dvojí velmi nejistou budoucnost - za mírovou budoucnost Afghánistánu a za likvidaci zlovolné organizace al Qaeda.

Avšak daleko významnější zprávou, kterou v minulých týdnech skoro nikdo nezaznamenal, je obrovské rozvrácení normálního života celého obyvatelstva Afghánistánu. World Food Programme odhaduje, že z domovů před bombardováním uprchly 3 - 4 miliony osob. Organizace Lékaři bez hranic uvádějí, že Maslakh - jméno, které by mělo být na titulních stranách všech denních listů - je největší uprchlický tábor na světě. Tamějších několik humanitárních pracovníků nedokázalo ani zaregistrovat celou jeho populaci - v táboře je asi 200 000 - 800 000 osob a další osoby neustále přicházejí, donedávna denně přicházelo 20 osob nyní jich denně přichází 1200. Je to jeden z pěti uprchlických táborů kolem města Heratu, avšak cesta tam je pro západní novináře nebezpečná. Proto zůstávají hlavně ve větších městech a v oblasti Tora Bora (existují výjimky, jako je reportérka týdeníku Sunday Telegraph, která publikovala hrůznou reportáž z Maslakhu.)

Avšak ani tyto prašné, studené uprchlické tábory nejsou hlavním zdrojem znepokojení Světového programu pro potravinovou pomoc - alespoň totiž jeho činitelé vědí, kde tito lidé nyní jsou. Jde o uprchlíky, kteří utekli do vzdálených horských oblastí, mnoho z nich může přijít o život - a mnozí už možná přišli o život - jde o hroznou smrt hladem a zimou během nynější zimy.

Součástí vysvětlení, proč nemáme žádné informace o všech těchto skutečnostech, je to, že je nesmírně nebezpečné být reportérem v této válce, v níž zahynulo tolik novinářů jako západních vojáků. Částečně je to také proto, že novináři vždycky závisejí na pomoci od místních lidí, kteří chtějí využít západních sdělovacích prostředků ve prospěch své věci.

Avšak jedinými Afghánci, kteří pomáhají západním novinářům, je Severní aliance - a ta nemá zájem na tom, aby šokovala západní veřejnost utrpením, které lidem způsobilo bombardování.

A Talibán byl neobyčejně neznalý. Vždycky své mrtvé pohřbili daleko dřív, než se dostavily západní kamery. Srovnejte si je s Kosovskou osvobozeneckou armádou, která si vždycky plně zajistila bouři západního morálního rozhořčení nad srbským etnickým očišťováním - tím, že kameramany odvezli do vzdálených vesnic, aby si tam nafilmovali mrtvoly.

A Afghánci ani nepronikli do Pákistánu v dostatečněn velkém množství, aby to vyvolalo katastrofické reportáže o "biblické" vlně uprchlíků.

To všechno se velmi hodilo západnímu vedení této války. Takže nám zůstává jednoduchý morální příběh - dobro zvítězilo nad zlem. Právě toto primitivní moralizování způsobilo, že jsem se hned na začátku přidala k táboru idiotů. Je možné, že se Spojené státy chtěly pomstít, ale nikdy nebyla tato akce něčím, o čem by mohl někdo prohlašovat, že je z morálního hlediska správná. Američané zavedli nový, nebezpečný princip zahraniční politiky - je legitimní bojovat proti terorismu ještě větším terorismem - a tento princip nyní působí katastrofy na Blízkém východě, vyvolá zřejmě další chaos v Kašmíru a užívají ho v zemích od Číny po Zimbabwe k ospravedlňování brutálního útlaku.

To, že v samotném Afghánistánu dosud nedošlo k chaosu (jakým by byla dlouhodobá partyzánská válka) je malou útěchou za to, že se nám nedostává kompletních informací o utrpení, které tato válka způsobila v této nesmírně tragické zemi.