Otevřený dopis, který výše uvedení panové zaslali 21. 11. 01 panu presidentovi, popisuje znepokojení té části společnosti, pro kterou byl V. Havel morální autoritou roku 68 a symbolem roku 89. Kritizuje hlavu státu ze zcela jiných pozic, nežli ODS a kádrovačka Dostálová, proto stojí za komentář.

Základem dopisu je výtka, že jsme se nedokázali vypořádat se zločiny komunismu. Že po Listopadu 89 okamžitě neproběhly "Pražské" procesy, kde by hlavní viníci byli souzeni a potrestáni. Že jsme se od doby temna nedistancovali přerušením právní kontinuity a zákazem KSČ. Že jsme většinu komunistické nomenklatury nechali ve funkcích. Že s vědomím Jana Rumla bylo vydáno přes 100 lustračních osvědčení bývalým estébákům.

Základ tohoto marasmu pomáhal tvořit i president Havel. Možná z obavy o krvavý průběh revoluce přislíbil komunistům beztrestnost. Jasnou zprávou byl člen ÚV KSČ Čalfa v první vládě. Tentýž Čalfa pak ve funkci presidentova poradce. V. Havel se zachoval a dodnes chová zcela nelogicky, kdy některé komunisty přijímá jako své přátele a dává jim vyznamenání, s druhými se pak odmítá bavit i oficiálně. Lidé, kteří se domnívali, že smířlivý postoj Havla souvisí s přítomností okupační armády na našem území, byli hořce zklamáni, když po jejím odchodu se postoj presidenta ani o čárku nezměnil. Havel tak svými činy jednak bránil ve vyrovnání se s minulostí a jednak ztrácel morální kredit a autoritu takové vyrovnání požadovat.

Smutnou kapitolou presidenta Havla je přímá podpora bývalých struktur jejich jmenováním do struktur nových. Kolik komunistů jmenoval Havel do vlády? Kolik estébáků jmenoval Havel do vlády? Kolik komunistů a estébáků jmenoval Havel do funkcí soudců? Justice je zvlášť alarmující odvětví, kde se to bývalými funkcionáři jen hemží. Okresní zástupkyně se 32 letou praxí je typickou představitelkou státního zastupitelství. Bývalý prokurátor s umazanýma rukama není výjimkou v advokátní komoře. Tomuto odvětví není jiné pomoci, nežli zákaz výkonu povolání osobám starším 30 let.

Udělování milostí je kapitola sama pro sebe. Postup, kdy president ponechá ve funkci komunistického st. zástupce, který nechá stíhat faráře za jeho antikomunistický projev, aby okamžitě stíhanému udělil milost, náramně připomíná Chaplinův film Kid, kdy taťka sklenář napřed pošle synka, aby rozbil okno a on ho pak promptně zasklí. Cožpak pan president ztratil soudnost? Cožpak nevidí, že je potřeba systémového řešení a ne tahání za záchrannou brzdu?

Je dobře, že Vachalovský a Bok spojili případy Mašínové a Hučín. Mašínové jsou nejvýraznějšími představiteli odboje z doby totality, Hučín je varovným případem polistopadovým. V obou případech spravedlnost selhala. U Mašínů selhala i petice občanů, kterou smetl se stolu Cyril Svoboda. U Hučína selhává pan president. Jindy bdělý a ostražitý, okamžitě reagující na nepravosti, tentokráte váhá. S trochou nadsázky se ptám: Dostane milost dříve Kajínek?