Právní řád České republiky poskytuje tomu, kdo se cítí poškozen sdělením nepravdivého údaje o své osobě dva nástroje k obraně. Buď trestní oznámení na pachatele a jeho trestní postih za pomluvu nebo podání žaloby na ochranu osobnosti v občanskoprávním řízení.

Podle trestního zákona z roku 1961 vedle speciálních skutkových podstat verbálních trestných činů, existuje po vypuštění pobuřování a hanobení z trestního zákona další obecná verbální skutková podstata - pomluva. Za pomluvu může být potrestán v České republice až dvěma lety odnětí svobody ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Podle občanského zákoníku má fyzická osoba právo se domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění, včetně práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Jak je zřejmé, právní ochrana proti nactiutrhání je duplicitní a navíc se v současné době množí případy trestních oznámení či trestních stíhání za verbální trestný čin pomluva, a to i vůči novinářům. Poslední případ je dokonce součástí usnesení vlády z 22. 10. 2001 č. 1096, v němž je uloženo ministru a vedoucímu Úřadu vlády podat v souvislosti s článkem o korupci v týdeníku Respekt trestní oznámení na šéfredaktora Petra Holuba.

Svoboda projevu a svoboda tisku je jednou ze základních podmínek demokracie a občanské společnosti. Svobodné a pluralitní sdělovací prostředky jsou základem pro svobodnou a otevřenou společnost a odpovědný systém vlády. Proto také demokratické státy respektují tyto svobody a omezují je jen v míře nezbytné. Jakékoli omezení svobody slova nad tuto nezbytnou míru ohrožuje základy demokratického politického uspořádání a je v rozporu s ústavou i mezinárodními úmluvami o lidských právech.

Proti trestnosti pomluvy a kriminalizaci názorů se ozvala řada hlasů ze zahraničí: Světová asociace novin (WAN) sídlící v Paříži, vídeňský Mezinárodní tiskový institut (IPI). Tyto organizace uvedly, že trestní právo není možné aplikovat na pomluvu a i podle OSN je vězení jako trest za mírumilovné projevení názoru jeden z nejodsouzeníhodnějších způsobů, jak si vynutit poslušnost médií, a ve svém důsledku i těžké porušení lidských práv. Obě organizace navrhly, aby byla pomluva z trestního zákona vyškrtnuta a aby se poškození mohli nadále bránit jen v rámci občanskoprávního řízení. K témuž názoru se připojil také kongresman Christopher Smith z helsinského výboru Kongresu USA, který prohlásil, jak uvedla ČTK 30. října, že trestní oznámení proti novinářům s cílem potrestat je za jejich psaní není v souladu s normami Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, které Česká republika přijala. Kongresman uvedl, že je důležité, aby pro veřejnost tak závažné věci jako korupce podléhaly otevřené diskusi. Pouhé vyhrožování trestním stíháním poškozuje svobodu projevu. Kongresman uvedl, že doufá, že Česká republika úplně zruší zákon o utrhání na cti v souladu s doporučeními OBSE.

Trestný čin pomluvy v českém trestním zákoně, jak ukazuje i jeho používání v poslední době, umožňuje trestní postih osob za výroky, které nesměřují k vyvolání protiprávních činů a proti nimž se lze efektivně bránit občanskoprávní cestou. Naopak hrozí zneužívání tohoto trestního paragrafu ke kriminalizaci zejména kritických projevů a k potlačování svobody projevu. Používání paragrafu o pomluvě může veřejnost odradit od otevřené diskuse o otázkách veřejného zájmu a vést tak k omezování svobody slova.

Proto Unie svobody navrhuje vypuštění § 206 - Pomluva z trestního zákona. Každý, kdo se cítí poškozen neoprávněnými zásahy do své osobnosti, bude mít i nadále právo domáhat se ochrany žalobou u soudu v civilním řízení a může žádat i odškodnění v penězích. Takováto obrana je efektivnější a přitom znamená menší zásah do ústavně zaručené svobody projevu.