Ve své knize "Co způsobují peníze: Peníze a moc v moderním světě (The Cash Nexus: Money and Power in the Modern World)", která vyšla před několika měsíci, jsem napsal: "je docela lehké si představit teroristickou kampaň proti americkým městům". Argumentoval jsem také, že je z tohoto důvodu nesmírně důležité, aby zaujaly Spojené státy a jejich spojenci agresivnější přístup vůči teroristickým státům. Mé argumenty byly přijaty, jako bych spadl z měsíce. Jsem rád, že teď je lidé berou vážněji. Kéž by tomu tak bylo dříve.

To, čeho jsme dnes svědky, není začátek třetí světové války ani střet civilizací, ale rozšíření taktiky terorismu z období po roce 1968, která je založena na unášení a zabíjení civilistů, až do Spojených států.

Nemyslím si,že je ideologie al Qaedy o mnoho záhadnější než ruští narodničtí nihilisté koncem devatenáctého století. Nejlepším způsobem, jak tomuto rozumět, není snažit se to chápat jako islám nebo jako fašismus, ale jako islamo-bolševismus. Představuje to hozenou rukavici určitému druhu moci, přesně řečeno neformálnímu imperialismu, na nějž Spojené státy spoléhají od roku 1945.

Existují proto různé užitečné paralely se situací v devatenáctém století, kdy byla globální mocností Velká Británie a používala směsici oficiálního a neoficiálního imperialismu. To byla politická globalizace 19. století. Stávalo se, že vznikaly čas od času hrozby stabilitě tržního systému a britské bezpečnosti na periferii oficiálního impéria, například v Súdánu. A v mnoha ohledech existuje podobnost mezi mahdími z osmdesátých let devatenáctého století a Osamou bin Ladenem, ideologicky i v jejich atraktivnsti pro chudší Araby a muslimy. Kdyby Spojené státy a jejich spojenci odmítly rázně reagovat, došlo by k radikálnímu zvětšení důsledků těchto útoků.

Že by to všechno mělo hospodářské příčiny? V každém z nás se skrývá malý marxista, který by chtěl věřit, že lze složitý politický svět kolem nás vysvětlit pomocí jednoduché hospodářské reality. Musí prostě existovat souvislost - tento argument jsem slyšel mnohokrát - mezi globální hospodářskou nerovností a vzestupem islámského fundamentalismu. Nese za to vinu globalizace? Ve srovnání s koncem devatenáctého a dvacátého století není světová ekonomika v současnosti skoro vůbec globální. To vysvětluje, proč se ve světě prohlubuje hospodářská nerovnost. Dnes svět totiž hlavně čelí politické deglobalizci a fragmentaci.

Máme možnost volby. Nepodnikneme-li nic anebo ochabneme-li, hospodářské následky prohry budou nesmírně vážné. Možnost, že bychom ztratili moc ovládat Pákistán či Saúdskou Arábii - Pákistán s jadernými zbraněmi a Saúdská Arábii s většinou ropných rezerv pro celý svět - je naprosto děsivá. Právě o to se bojuje v nynější válce.

Musíme pochopit, co je alternativou k selhání. Musíme to nazvat skutečným jménem. Politická globalizace, to je jen módní slovo po imperialismus, který znamená vnuácení vašich hodnot a institucí jiným národům.

Ať už používáte jakoukoliv rétoriku, v praxi se to příliš neodlišuje od toho, co dělala Velká Británie v 18. a v 19. století. Už máme i moderní precedenty: nový imperialismus funguje v Bosně, v Kosovu a na východním Timoru. V podstatě je to imperialismus, který se vyvinul ve dvacátých letech dvacátého století, když byly mandáty Společnosti národů zdvořilým výrazem pro to, co vlastně byly kolonie z éry po versailleské smlouvě.

Pokud bude tato válka úspěšně dokončena, budoucnost Afghánistánu musí být velmi podobná situaci v těch státech, které jsou v současnosti pod tímto druhem mezinárodní koloniální nadvlády. Nic jiného nepomůže.

Navzdory často se vyskytujícím argumentům z osmdesátých let, nejbohatší ekonomiky na světě si mohou dovolit imperialismus. Lze totiž argumentovat, že náklady na izolacionismus budou v dlouhodobé perspektivě daleko větší než náklady na sebevědomé intervence v teroristických státech. Když Británie ovládala území na 25 procentech světového povrchu a obyvatelstva, její výdaje na zbrojení byly přibližně 3 procenta HDP. Nynější americký rozpočet na obranu je ještě o něco menší. Bylo by lehce možné zvýšením výdajů na zbrojení na asi 5 procent HDP, což by pořád bylo méně než byly výdaje na zbrojení za studené války, zařídit, aby bylo možno lehce podnikat vojenské intervence.

Pro relativní slabost Spojených států jako kvaziimperiální mocnosti není omluvy. Amerika si může dobře dovolit proměnit z neoficiálního impéria v oficiální impérium. Američané to nechtějí udělat - částečně v důsledků své historie a částečně kvůli Vietnamu - nechtějí jednat jako sebevědomá imperiální mocnost.

Spojené státy na to mají všechny potřebné zdroje: mají ale odvahu na to, aby se staly světový hegemonem a zajistily stabilitu světa?