Samozřejmě, otevřeně neuvedli, že tohle zamýšlejí. Nikdy tomu tak není. Prostě chtějí opravdu už strašně moc zatknout ty zločince, a vzhledem k tomu, že vypadají stále více jak policajti z němých grotesek, nalezli si činitelé amerických policejních a výzvědných služeb záminku, jak zakrýt svou neschopnost tím, že omezí naši svobodu.

A tak, na žádost generálního prokurátora Johna Ashcrofta, který zatkl 1000 údajných potenciálních teroristů, ale nepodařilo se mu proti ani jednomu z nich najít přesvědčivé důkazy, byl schválen radikální nový federální zákon, který dovoluje FBI monitorovat internet, číst e-maily, prošetřovat pevné disky počítgačů a osobní finanční a zdravotnické záznamy osob, proti nimž existují nedostatečné důkazy nebo proti nimž neexistují vůbec žádné důkazy. Zároveň bude možno tyto lidi zatýkat bez dosud platných ochranných procedur.

Ashcroft přiznal, že nepotřebuje tyto nové rozsáhlé pravomoci proto, aby mohl přistihnout zločince při činu, ale aby mohl zatknout kohokoliv, kdo se mu bude zdát alespoň trochu podezřelý.

"Nechť jsou teroristé mezi námi varováni," burácel Ashcroft na konferenci amerických starostů. "Jestliže zůstanete v Americe jen o den déle, než vám povoluje vízum, zatkneme vás."

Cože, prosím? Jestliže nejvyššší prokurátor našel mezi námi teroristy, proč tedy proti nim nezahájil trestní stíhání za teroristické činy?

Jestliže se ukáže, že jsou teroristé, kteří šíří poštou antrax, jak výzvědná služba nyní podezírá, domácí šílenci onoho druhu, kteří vyhodili do povětří federální úřad v Oklahomě, bude nyní Ashcroft usilovat o pravomoc uvrhnout do vazby všechny americké občany za to, že jim prošla platnost řidičského průkazu?

To je právě ten problém s obrovskými pravomocemi, které byly Ashcroftovi poskytnuty. Jsou zároveň absurdně neefektivní a nebezpečné pro naše občanské svobody.

Bylo zapotřebí skutečného vlastence, Russela Feingolda (Demokrat, za Winsconsin), který jediný v Senátu hlasoval proti Vlasteneckému zákonu 2001. Ve Sněmovně reprezentantů vyjádřilo nespokojenost s navrhovaným zákonem 66 poslanců, ale vedení sněmovny nepovolilo k tomuto závažnému novému zákonu ani slyšení, ani debatu, a tak bylo jejich znepokojení umlčeno. V důsledku nátlaku "rychle schválit něco - cokoliv!" a také v důsledku toho, že kvůli obavám z antraxu neměli zaměstnanci Kongresu přístup do svých kanceláří, skoro nikdo v Kongresu si nepřečetl ani shrnutí, nemluvě o podrobnostech, dokumentu, který tak spěšně odhlasovali "bez diskuse ani podrobnějšího zkoumání", jak poznamenal Feingold.

Nic v tomto novém zákoně by nedokázalo zabránit katastrofě z 11. září, a přesto prezident a Kongres stále nechtějí přijmout opatření, které by jí bývalo mohlo zabránit - totiž nechtějí federalizovat bezpečnostní opatření na amerických letištích.

Proč? Protože by to bylo proti jejich údajnému ideologickému přesvědčení, že by to příliš posílilo centrální pravomoce státu. Posilování centrálních pravomocí státu však jim zdá se příliš nevadí, pokud jde o špehování nás občanů.

Zaměstnat a vycvičit 18 000 profesionálních zaměstnanců letecké bezpečnosti - muže a ženy, kteří by věděli, co dělají, a dostávali by poctivou mzdu - to je prý charakteristickým rysem socialismu, kdežto poskytnout 15 miliard dolarů dotací leteckým společnostem, aby nebyly ohroženy jejich zisky, to je prý činem státní finanční rozvážnosti.

Je zjevné, že ani Kongres ani prezident dosud nejsou schopni se seriózně zamyslet nad tím, co se vlastně stalo 11. září. Kdyby byli schopni, odvolali by nesprávné rozhodnutí, přijaté před deseti lety, kdy byli odstraněni hlídající policisté v civilu z komerčních letů. Kdyby tito policisté byli k dispozici v unesených letadlech teroristé s noži na rozřezávání krabic by bývali neměli šanci.

A kdyby náš spojenec Saúdská Arábie, která vděčí za svou pokračující existenci částečně minulé bushovské válce, prověřila pasy 15 únosců letadel, kteří cestovali se souhlasem saúdských úřadů, celé spiknutí by se bývalo nekonalo.

Zjevně je lehčí pro americké politické šéfy útočit na americké občany, plně respektující zákony, než přimět saúdskou monarchii, aby dodržovala zásady odpovědného chování.

Máme-li zabránit budoucím teroristickým činům, budeme muset vznášet ostře kritické otázky o tom, jak fungují státní úřady a nesmíme se nechat zastrašit těmi, kdož se starají o naši bezpečnost. Špehování našich e-mailů a dalšich našich komunikací sotva povede k chycení teroristů, ale zcela jistě to zmrazí svobodu projevu Američanů, kteří nyní potřebují hovořit veřejně ještě daleko odvážněji než kdy předtím.

Ohrožena je naše země, ohroženy jsou naše životy, a proto teď není čas na zastrašené mlčení. Zoufale potřebujeme mezi našimi politickými představiteli víc odvážných vzorů, více Feingoldů a méně patriotických vůdců klaky, kteří hrají hru demagogů.