Jan Kopal, předseda extrémně pravicového Národně sociálního bloku, se v sobotu 15. září vyjádřil na jedné demonstraci, že teroristické útoky na Washington a New York Spojeným státům "patřily". Kopal řekl mimo jiné toto: "Země, jako je Spojené státy, která v minulosti napáchala tolik zla, podporovala v podstatě mezinárodní terorismus, sama se účastnila misí, jako byla Jugoslávie, kde nešlo o nic jiného než o vraždění civilních obětí, tak si nic jiného nezaslouží, nežli takovýto útok." Bylo proti němu zahájeno trestní stíhání za "schvalování trestného činu" podle kontroverzního odstavce 165 trestního zákona.

V českém právním řádu existuje celá řada paragrafů, podle nichž je možno dodnes odsuzovat české občany za vyjádření názoru. Je to pozůstatek komunismu a paternalistické autoritářské společnosti, která si osobuje určovat, kdo má či nemá právo co říct. V demokracii je však nutno rozlišovat mezi slovně vyjádřeným názorem - občan musí mít právo vyjádřit názor, jakkoliv může být antidemokratický, demokraté přitom mají povinnost ten názor kritizovat a odsuzovat, není ho však možno trestně stíhat - a trestným činem.

"Ich bin ein Berliner"

Vzhledem k tomu, že stíhání Jana Kopala je vážným porušením ústavního práva na svobodu projevu, postavil se reportér a analytik Britských listů Tomáš Pecina na obranu svobody slova tímto výrokem, který zveřejnil 20. září:

"Dovoluji si podotknout, že je-li trestné vyjádření politického názoru, pak se stejného trestného činu dopouštějí i ti, kdo veřejně vyjadřují souhlas s americkým bombardováním Hirošimy a Nagasaki na konci 2. světové války (naposledy Ondřej Neff): i tam totiž šlo o - nepromlčitelný - trestný čin genocidia.

Protože se domnívám, že lidská práva jsou nedělitelná, nemohu reagovat jinak než ve smyslu Kennedyho výroku 'Ich bin ein ( :) ) Berliner": Využívám svého práva na svobodu projevu, zaručeného článkem 17 Listiny základních práv a svobod, a prohlašuji, že schvaluji teroristický útok, provedený 11. září 2001 na Spojené státy. Žádám, abych byl za tento výrok stíhán stejně jako Jan Kopal'."

Pecina se rozhodl podrobit v této věci české úřady demokratické zkoušce. Napsal na sebe trestní oznámení, v němž požadoval, aby bylo i proti němu zahájeno trestní stíhání na základě výše uvedeného výroku za "schvalování trestného činu" podle paragrafu 165.

Je znepokojující, že přestože je z výše uvedené citace zjevné, že Pecinovi jde o obhajobu svobody slova v České republice, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 shledalo jeho trestní oznámení důvodným a postoupilo případ Policii ČR, aby ho začala vyšetřovat.

Demokracie musí tolerovat protidemokratické názory

Zatěžkávací zkouškou demokracie jsou právě extrémní situace a nezvyklé názory. Právě v těch je nutno zkoumat, zda politický systém pořád dodržuje zásady svobody. Za komunismu bylo povoleno komunismus jen chválit. Z toho si mnozí, zdá se, přinesli i do demokracie představu, že obdobným způsobem je přípustné v demokracii chválit zase jen demokracii. Jenže demokracie se od totality odlišuje právě tím, že v demokracii musejí mít občané právo vyjadřovat i protidemokratické názory.

Je paradoxní, že zrovna v době, kdy byl v ČR za vyjádření názoru obviněn Jan Kopal, odmítl britský ministr vnitra David Blunkett zahájit trestní stíhání proti saúdskému emigrantovi, šejkovi Omaru Bakru Mohammedovi, který vydal fatwu a opakovaně v rozhlase BBC v rozhovorech požadoval vyvraždění "těch, kdo vedou válku proti Allahovi". Šejk Omar Bakr Mohammed žije v Londýně, kde před časem dostal politický azyl. Ministr Blunkett konstatoval, že je důležité udržovat rovnováhu mezi podněcováním k násilí a dodržováním práva na svobodu projevu.

Američané chtějí hájit svobodu slova

Na zahájení trestního stíhání proti Janu Kopalovi reagovala americká právnička dr. Erika Schlagerová z Helsinského výboru amerického Kongresu, který podle ustanovení Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě monitoruje dodržování lidských práv v 55 členských zemích této konference. Schlagerová citovala výroky Condoleezy Ricové, poradkyně prezidenta Bushe pro národní bezpečnost, že navzdory útokům na Světové obchodní středisko budou Spojené státy i nadále prosazovat principy svobody projevu a chtějí, aby tyto zásady ctili i jejich spojenci. Schlagerová dodala:

"Sice zbourali Světové obchodní středisko, ale nezlikvidovali náš ústavní řád a zatím tady v Americe máme pořád ještě svobodu slova (i když to znamená, že to je svoboda říkat i velmi stupidní věci, jaké řekl pan Kopal)."

Helsinský výbor amerického Kongresu, stejně jako mezinárodní organizace na obranu lidských práv Amnesty International, se silně staví proti kriminalizaci názorů trestními řády členských zemí KBSE. Americký Helsinský výbor například s nevolí konstatuje, že se v České republice stále trestně stíhají osoby za pomluvu. Schlagerová argumentuje:

"Trestní paragrafy umožňující trestní stíhání osob za pomluvu jsou využívány agresivně v zemích střední Asie a v některých zemích bývalého Sovětského svazu k potlačování svobody projevu. Proto je nutno tento trestní paragraf, který může být zneužíván k potlačování svobody projevu, odstranit ze zákonů všech členských zemí KBSE. Česká republika by měla jít v tomto smyslu příkladem."

Mnozí lidé mají zřejmě v této věci dosti podstatný zmatek: Proč bychom měli vystupovat na obranu svobody slova někoho, kdo má "nepřijatelné" názory, ptají se občané. Tomáš Pecina se "absolutně zdiskreditoval", tím, že schválil teroristické útoky z 11. září, argumentují Zmatek v hlavách lidí se pokusil vysvětlit Radek Batelka:

"Neexistuje nic jako definitivní význam slov, význam je vždy záležitost kontextová. Z celé uvedené citace je patrné, že p. Pecina nám nesděluje, že schvaluje útok. Slova jsou zde prostředkem k vyhrocenému upozornění na to, že máme formálně garantovanou svobodu slova. Můžeme vést diskusi o tom, jestli bylo nutné situaci takto vyhrotit a jestli můžeme připustit absolutní svobodu verbálního projevu. Je však nemístné jít do diskuse s tím, že Tomáš Pecina schvaluje útok, a to jednoduše proto, že nic takového ve svém příspěvku nesdělil."

Proč potřebuje demokracie podvracení

Proč je nutné, aby v demokracii veřejně zaznívaly i "šokující", "nepřijatelné" názory? Nikdo nemá patent na rozum, které názory jsou "správné", a nikdo tedy nemůže určovat, kdo má mluvit a kdo má mlčet. Je součástí lidského údělu, že lidé chápou realitu kolem sebe jen velmi částečně a velmi nedokonale. K pravdě a ke skutečnosti jen postupně aproximujeme, prostřednictvím neustálých pokusů a omylů, prostřednictvím kritické debaty, jejíž povinností je zpochybňovat všechny většinové, konvenčně přijímané názory. Teprve sítem otevřené debaty stylem padni komu padni je možno zjistit, jaké názory a postoje jsou v dané etapě společenského poznání přijatelné. Vyskytnou-li se nové informace, debata musí vzniknout zase úplně znovu. Nikdo nemá patent na pravdu, to, co je pravdě nejblíže, se určuje ve veřejné diskusi. Zakážeme-li si diskusi a začneme-li do zhloupnutí opakovat konvenční, všeobecně přijímané, establishmentové názory, aniž bychom na nich systematicky hledali chyby a pokoušeli se je podvracet, brzo se dostaneme do virtuální reality, do světa, který bude mít jen velmi málo společného se skutečností, jak to konec konců přesvědčivě demonstrovala propaganda komunistického režimu zejména v posledních letech jeho existence.

Aniž bych chtěl výroky Jana Kopala idealizovat, rád bych zdůraznil, že stejně šokující, jako jsou Kopalovy výroky pro některé členy českého společenského establishmentu, byly například ve své době výroky Galileovy o tom, že se Země točí kolem Slunce. Jen veřejná kritická debata dokáže určit, zda jsou Kopalovy či Galileovy výroky v dlouhodobější perspektivě nosné. U Galiea se to prokázalo, u Kopala je to pochybné. Otevřenou diskusi však nutno tolerovat. Nelze kriminalizovat výroky.

Trestejte činy, ne slova

Informovaně se k celé věci vyjádřil politolog Václav Žák:

"V roce 1927 se Nejvyšší soud USA zabýval žalobou na jakousi americkou komunistku, která hlásala třídní boj. Ona se samozřejmě dovolávala svobody projevu. Tehdy soudce Brandeis, jeden z nejlepších soudců USA všech dob, vypracoval rozlišení, kdy jsou verbální činy trestné. Prohlásil, že jsou trestné pouze tehdy, vedou-li BEZPROSTŘEDNĚ k násilí. Pokud tedy prokážete, že na základě prohlášení pana Peciny (nebo nešťastníka Kopala) někdo vzal baseballovou pálku a jal se poškozovat majetek USA či mydlit Američana, kterého měl po ruce, budu s Vámi souhlasit, že pan Pecina spáchal trestný čin a měl by být přísně potrestán, úměrně tomu, který tu baseballovou pálku zvedl. Pokud to ovšem tak není, a v obou případech jde čistě o výrok, pak by se skutečně kriminalizovat neměli. Lidé, kteří chtějí trestat verbální trestné činy, podle mých zkušeností příliš v demokracii nevěří a myslí si, že JINÍ (všimněte si: nikdy ne oni) jsou tak hloupí, že je každá pitomost, kterou někdo řekne, svede od cesty pravé. Je v tom notná dávka paternalismu. Ale demokracie není paternalistická."

Ano, trestejte soudně činy, popřípadě to, co vede k činům, nikoliv slova. Tato debata o demokracii a hranici svobody slova se v současnosti vede i v některých zavedených demokraciích. Kontroverzně se pod tlakem "války proti terorismu" v minulých dnech pokusil britský ministr David Blunkett zavést v Británii nový trestný čin "podněcování k náboženské nenávisti". Vyvolal tím protest komika Rowana Atkinsona, (v ČR známého jako Mr. Bean). Ten napsal v dopise do deníku Times, jemuž se dostalo v Británii obrovské publicity a vyvolal tam intenzivní veřejnou diskusi:

Doufám, že nejsem jedinou osobou z kultury, která je velmi znepokojena návrhy, které přednesl v parlamentě [britský] ministr vnitra. Plánuje nový zákon, jímž bude možno trestně stíhat "podněcování k náboženské nenávisti". Vzhledem k tomu, že jsem strávil značnou část své kariéry tím, že paroduji náboženské činitele z vlastního, křesťanského zázemí, jsem skutečně šokován představou, že by mohlo být zákonem zakázáno zesměšňování náboženství, případně parodování náboženských činitelů. Vždycky jsem byl přesvědčen, že nesmí existovat žádné téma, o němž by bylo zakázáno dělat vtipy, a to se přirozeně týká i náboženství. Je jasné, že je člověk vždycky omezován současnou morálkou i současnými zvyklostmi, protože, konec konců, vždycky hledá diváckou obec, která ho bude schopna ocenit. Avšak jak by byl podle tohoto nového zákona posuzován film jako Monty Python's Life of Brian (Monty Pythonův Život Briana), který byl v době svého vzniku kritizován jako protikřesťanský? Anebo onen vynikající vtip v [slavném, často dodnes v britské televizi opakovaném, pozn. JČ] televizním komediálním seriálu ze začátku osmdesátých let] Not the Nine O'Clock News (Ne, to nejsou zprávy v devět hodin), kdy se v záběru objeví zástup modlících se mužů v mešitě, kteří se najednou všichni koordinovaně začnou uklánět k zemi a k tomu běží reportérův komentář: "A hledání kontaktní čočky ajatolláha Chomejního pokračuje." Respekt vůči náboženství to neprojevuje, jenže komedie neposílá lidi do vězení. Představa, že byste mohl být trestně stíhán za to, že jste řekl ten či onen vtip, je zcela fantastická.

Rowanu Atkinsonovi se v Británii dostalo značné podpory. "Zakažte zákonem vyvolávání nepokojů, ale nikoliv výsměch či pohrdání náboženstvím, to by bylo ohrožením svobody projevu. Naše občanské svobody nejsou darem od politiků ani od soudců. Jsou naším ústavním právem jako britských občanů, argumentoval například v deníku Times soudce a liberálnědemokratický člen Horní sněmovny Anthony Lester. Umožní Blunkettův nový návrh zákona, aby konečně, dvanáct let poté, co poprvé na veřejnosti pálili fanatikové výtisky Rushdieho knihy Satanské verše, docílili toho, aby byla tato kniha v Británii navždy zakázána, protože "zesměšňuje islámské náboženství". Možná skončí Rushdie, jeho vydavatelé a distributoři jeho knihy na sedm let ve vězení, varovala jedna komentátorka listu Guardian a pokračovala:

'"Britským ministrem vnitra nyní vynucovaná autocenzura nakonec nepřinese ani příliš velký prospěch muslimům, které má ochraňovat. Ti se dosud také v Británii těšili svobodě projevu. Až do nedávna využívali barvitější muslimští nadšenci, například Omar Bakri Mohammed, původem ze Saúdské Arábie, radostně tohoto svého práva a požadovali, mimo jiné, aby byla zahájena proti Británii svatá válka. Nebude i jim chybět Blunkettem zlikvidovaná svoboda projevu?"

Západní společnosti se zdají být, i v nynější válečné krizi, trochu pružnější než mladá česká demokracie. Jak vidno, i v nich se nyní projevují tendence kvůli "válce proti terorismu" začít omezovat občanské svobody, jenže na rozdíl od České republiky se proti těmto tendencím zvedá v západních společnostech dosti podstatný odpor a vzniká veřejná diskuse, na niž jsou politikové nuceni reagovat. Pokus Alastaira Campbella, tiskového mluvčího Tonyho Blaira, přimět britské sdělovací prostředky, aby nevysílaly videozáznamy projevů Usamy bin Ládina, protože "prý možná obsahují tajné signály teroristům" se setkaly v Británii s všeobecným posměchem od všech sdělovacích prostředků, od levicových až k těm nejpravicovějším. Na rozdíl od ČR zatím v Británii žádné trestní stíhání za vyjádření názoru zahájeno nebylo.

Lidi v ČR by si taky neměli nechat omezování svobody projevu líbit. Zůstanou-li v nečinnosti, možná brzo poznají, že demokracie byla postupnými "zákonnými změnami ve prospěch bezpečnosti" natolik erodována, že z ní nic nezbylo.

Jak napsal jeden občan: "Měli by se najít další lidé, kteří zase schválí trestný čin Tomáše Peciny, aby i proti nim mohlo být zahájeno trestní stíhání. Tak by se zcela odhalila absurdnost počínání státního zastupitelstva."

Anebo bychom raději všichni měli mlčet a čekat, až bude demokracie omezena, protože pozvedneme-li svůj hlas, hrozí nám všem nebezpečí, tak buďme raději zticha, jak argumentoval tento hlas:

"Pane Pecino, neprovokujte justici! Dáváte se do boje se šílenou obludou. Všichni diskutanti na toto téma riskují, že budou monitorováni, vyhodnocováni a případně nenápadně postiženi. Dostanou příležitostně ránu pod pás a ani nebudou vědět od koho. Tajná služba je schopna vydávat noviny, aby vytipovala jinak smýšlející lidi, co do těchto novin přispívají."

Každý si bude muset rozhodnout, jaký chce zaujmout postoj. Obávám se však, že budou-li lidé pasivně přihlížet událostem, třeba z obavy, že je snad monitoruje tajná policie, demokracie v České republice zrovna nepokvete.

Psáno pro časopis Redhot.