V ČR jsou mizerné platy, protože lidé volí sociální demokracii
1. 3. 2017 / Karel Dolejší
Česká republika po roce 1989 definitivně opustila skupinu vyspělých průmyslových ekonomik, do níž se zařadila během industrializace v druhé polovině 19. století a v době před 1. světovou válkou. Tzv. transformace české ekonomiky započatá sice ODS, ale dovršená sociálními demokraty, z ní udělala subdodavatelskou ekonomiku závislou na zahraničních finalistech, která za takových okolností nikdy "nedožene" západní vzory. Lidé sice mohou stávkovat za vyšší platy, ale marže subdodavatelských firem jsou ve srovnání s finálními výrobci tak nízké, že strukturálně vzato žádné "dohnání" německých platů při sebevětším stávkování nikdy nehrozí.
Původní představou ODS bylo, že "transformací" přemění ČR ve "středoevropského tygra" se silným vlastním podnikatelským zázemím. Tato národovecká vize byla velmi naivní a ztroskotala mj. kvůli nepřestávajícímu tlaku na politické úvěry, který zapříčinil bankovní krizi a konec vládnutí premiéra Klause.
K moci se poté dostala ČSSD se slibem, že napraví chyby a omyly Klausova kabinetu během transformace české ekonomiky. Místo toho však začal všeobecný výprodej bank a vlna podbízení se zahraničním investorům toho typu, který v zemi hodlal stavět všeliké typy montoven. Jestliže ODS propagovala "národní kapitalismus", naivně, často hloupě a někdy zločinně, sociální demokraté prosadili úplně jiný přístup. Byli to oni, kdo "internacionalizovali" českou ekonomiku způsobem, který ji definitivně posunul z pozice předního evropského finalisty do role příštipkařícího subdodavatele.
Vinit všeobecně "cizí kapitál" je ovšem směšné, protože samozřejmě existují příklady - nejzřejmější představuje Škoda Mladá Boleslav - kdy vstup zahraničního kapitálu české ekonomice velmi prospěl. Nejde o to démonizovat "cizáky", ale zabývat se otázkou, co která zahraniční investice vůbec může České republice přinést. Sociální demokraté se o to ovšem nikdy nestarali. A nejenže zmíněný přístup nebyl nikdy řádně zkritizován a opuštěn, existuje snaha dovést ho až do posledních důsledků lobováním nynějšího prezidenta za to, aby se mládež méně vzdělávala a omezila na učební obory, jejichž absolventi jsou montovnami ještě poptáváni.
Opakuji: Čeští zaměstnanci si nemohou vystávkovat jiné místo své země v mezinárodní dělbě práce, než jaké česká ekonomika zaujala zejména v důsledku politiky Zemanovy a po ní následujících sociálně demokratických vlád. A z toho automaticky plyne, že jejich platy nikdy nedostihnou úroveň běžnou v zemích, kde sídlí finální producenti odebírající dílčí celky od českých firem.
Západní platy nebudou dohnány ani stávkováním, a už vůbec ne zavedením progresívního daňového systému s pochybně a populisticky nastavenými daňovými pásmy, jehož autoři předstírají levicovost, zatímco se hodlají dál podbízet těm skutečně ekonomicky rozhodujícím subjektům, jimž se dosud ČSSD systematicky podbízí: Zahraničním investorům do montoven a matkám českých bank, z nichž je systematicky vyváděn kapitál, místním oligarchům, s nimiž strana udržuje nadstandardně dobré vztahy překonané snad pouze Milošem Zemanem osobně, a velkým státním molochům s kvazimonopolním postavením na domácím trhu.
Zatímco všem zmíněným politici ČSSD často nadšeně lezou zadem až do tenkého střeva, v démonizaci drobných živnostníků si sami nijak nezadají s Babišem - a nyní k tomu přistoupila další účelová populistická fikce, podle níž je to prý vyšší střední třída s lehce nadprůměrnými platy, kdo nese odpovědnost za "solidárnost" českého systému.
Ne nedotknutelní - ne investoři, ne banky, ne oligarchové, ne velcí státní dinosauři, u nichž končí rozhodující část zisků. Živnostníci a vyšší střední třída, Honzejkův lékař s 36 000 čistého.
Protože od těchto lidí si v Lidovém domě nic neslibují a nemusejí s nimi být zadobře. Protože s těmito lidmi nedělají v Lidovém domě všelijaké zajímavé kšefty plnící stranickou pokladnu. Lze na ně tedy ukázat prstem a křičet, že tihle otloukánci můžou za podělané životy lidí s platem kolem 15 000 korun měsíčně.
A "lid" jako zaslepená bitá žena notorického alkoholika zatím dál věří pohádkám, v nichž se slibuje odstranění problémů - jež by především vůbec neexistovaly nebýt toho, kdo takové sliby rozdává.
ČSSD ve skutečnosti nechce na své letité politice vůbec nic podstatného měnit, ale zůstat u ní, jen s novou fasádou progresívní daně z příjmu. Proto předá na podzim moc Babišovi nabízejícímu nové falešné naděje - a možná se nakonec bude ucházet o post minoritního koaličního partnera.
Pak se zřejmě Češi dočkají ještě mnoha dalších a šílenějších událostí než jsou ty, jimiž je po léta obšťastňovala aparátnická kompradorská buržoazie z Lidového domu.
Vytisknout