Clusterové bomby k rozptýlení

Ohňostroj jako vrchol konzumní perverze

12. 9. 2016 / Kryštof Kozák

Bohužel stačí trochu střízlivé reflexe a uvědomíte si, jak ostudná podívaná se zde odehrávala, a to ze dvou hlavních důvodů. První z nich je politicko - ekonomický: vyhazovat statisíce do vzduchu za bezduchou podívanou a pak se tvářit, že ve společnosti není dost zdrojů na pomoc těm, kteří to opravdu potřebují, vyžaduje značnou dávku cynismu či schopnosti strkat pohodlně hlavu do písku.

I pokud opravdu mám rád ohňostroje, mělo by pro dobrý pocit stačit pár pěkných raket za pár tisíc, ale deset minut? Jestli někdy vyhazujeme ve velkém peníze do vzduchu, tak je to v tomto případě. Jak to známe ze silvestrovských orgií, je pro spoustu mužů důležité, aby jejich ohňostroj byl delší a větší než ohňostroj ostatních, ať to stojí, co to stojí.

Nákup ohňostrojů pak roztáčí kola ekonomiky - někdo je musí navrhnout, vyrobit, přivézt přes půl světa, přeprodat, zaplatit DPH, případně zaměstnat profesionální odpalovače - HDP tedy utěšeně roste, přičemž je typické, že jediná reálná hodnota je krátký pohled na rozsvícenou oblohu. Kdyby nebylo všude tolik světelného znečištění, tak hvězdy vytvářejí obdobnou hodnotu zcela zdarma po celý rok.

Navíc je dost zvláštní, že ohňostrojem oslavujeme, ale zároveň nám je lhostejné, že spousta lidí zažívá při vypouštění světlic, mohutných výbuších a oslňujících záblescích trochu jiné pocity. Bombardování v noci je „ohňo-strojem“ svého druhu, a efekty jsou při dobrém zásahu ještě spektakulárnější - může se třeba zřítit celý dům. Na to v Praze na Vltavě nemáme, i když jako závěr divokého večírku by to některé subkultury jistě ocenily. Nechvalně proslulé clusterové bomby navíc připomínají ty rachejtle, které se po hlavním výbuchu ve vzduchu rozdělí na víc menších, které pak vybuchnou na mnohem větší ploše. Pokud si uvědomíte válečné souvislosti raketové (rachejtlové) technologie, tak je těžké si ohňostroj jen tak užívat - jedině snad jako demonstraci míru a prosperity, která má ukázat, jak moc jsme na tom lépe než jiní. To by ale určitě šlo zařídit i mnohem levněji, a ušetřené prostředky by mohly dát někam, kde mají trochu větší smysl.

Ohňostrojů se zřejmě jen tak nezbavíme, naštěstí nám zbývá ještě jedna možnost - každý z nich vnímat jako postmoderní pomník památce těch, kterým reálné „ohňo-stroje“ ničí životy, zatímco my tady toužíme po ještě větších a barevnějších raketách, které budou létat dál a déle.

Vytisknout