Kterak islámské vynálezy a objevy formovaly svět

14. 9. 2016 / Daniel Veselý



Photo Credit: myhayah via Compfight cc

Atmosféra dnešní společnosti v mnoha ohledech připomíná tragická 30. léta minulého století, pouze s tím rozdílem, že tehdy byli terčem dezinformací a nenávisti na rozdíl od muslimů Židé. Víme moc dobře, kde tato toxická směs iracionální nevraživosti skončila. Řada dnešních odpůrců islámu přichází s tvrzeními, že muslimové intelektuálně zamrzli někde ve středověku, neobohatili svět žádnými objevy a že nikterak nepřispěli ke všeobecnému pokroku. Tyto myšlenkové zkraty, obdobně jako „zaručené informace“ o nekompatibilitě islámu s moderní západní společností, ale jen přilévají olej do ohně již tak zjitřeným nenávistným náladám vůči půldruhé miliardě obyvatel naší planety. Přitom denně přicházíme do styku s nejednou věcí, za níž vděčíme muslimským vynálezcům, kteří ji buď přímo objevili, či zdokonalili. O některých z nich se podrobněji zmíním dále v textu.

Organizace 1001 Inventions se snaží zvýšit povědomí o vědeckém a kulturním přínosu zlatého věku islámské civilizace, která se kdysi rozpínala od Španělska až po Čínu ZDE. Tato organizace pořádá putovní expozici s názvem 1001 Inventions: Discover the Muslim Heritage in Our World v řadě světových měst a nebylo by jistě na škodu, kdyby zavítala také do České republiky.

Káva

Pravděpodobně nejznámějším objevem muslimů, s nímž přišel Arab jménem Khalid, je káva. Tento pastevec koz, jenž žil v jižní Etiopii, si jednoho dne všiml, že jeho zvířata jsou čilejší po požití jistých bobulí. Khalid tyto bobule natrhal, uvařil z nich odvar, a světlo světa tak spatřila první káva. Tento povzbuzující a pro mnohé z nás nepostradatelný nápoj se koncem 15. století rozšířil do Mekky a Turecka a v roce 1645 byl k dostání v italských Benátkách. O pět let později otevřel v Londýně Turek Pasqua Rosee první kavárnu na evropském kontinentě.

Šachy

Hra podobná šachům se hrála již ve starověké Indii, avšak šachy, tak jak je známe dnes, vznikly v Persii v 6. nebo 7. století.

Mýdlo

Umývání a koupel představují pro muslimy důležité aspekty jejich víry. Ačkoliv je doloženo, že staří Egypťané používali k umývání prostředek, který by se dal nazvat mýdlem, a totéž platí i pro staré Římany, Arabové jako první smíchali rostlinné oleje s hydroxidem sodným a vonnými látkami, jako je například tymiánový olej, a objevili tak recept na výrobu mýdla. Traduje se, že Arabové, kteří bojovali proti křižákům, s nelibostí nesli, že křesťanští bojovníci páchli, jelikož neznali mýdlo.

Plnicí pero

Plnicí pero bylo vynalezeno pro potřeby egyptského sultána v roce 953, aby si při psaní nešpinil ruce a šaty. Inkoust byl umístěn do malé nádržky a podobně jako u moderních plnicích per byl přiváděn do hrotu pera kombinací gravitační síly a kapilárního tlaku.

Destilace

Destilace, tedy způsob, jak od sebe oddělovat různé tekutiny na základě odlišných bodů varu, byla po předchozích pokusech zdokonalena někdy okolo roku 800 předním muslimským vědcem Abú Músa Džábir ibn Hajjánem. Ibn Hajján vedle destilace objevil řadu základních chemických procedur, které se používají dodnes – zkapalnění, krystalizace, purifikace, oxidace či odpařování. Tento vědec, který alchymii přeměnil na chemii, je považován za zakladatele moderní chemie.

Optika

Prvním člověkem, který zjistil, že světlo vstupuje do oka a ne naopak, byl matematik, astronom a fyzik Abú Alí al-Hasan ibn al-Haytham, který žil v 10. a 11. století. Tento badatel popsal fyzikální podstatu a vlastnosti světla a také princip, na jehož základě jsme schopni vidět. Zabýval se lomem a odrazem světla, prováděl řadu experimentů s čočkami a temnými komorami. Položil základy optice a v matematice propojil algebru s geometrií. Ibn al-Haythamovi rovněž vděčíme za to, že fyziku posunul z filosofické do experimentální roviny.

Číslování

Systém číslování, který je používán na celém světě, pochází pravděpodobně z Indie, nicméně styl číslování se v tištěném textu poprvé objevil v pracích muslimských matematiků al-Chorezmího a al-Kindího okolo roku 825. Slovo „algebra“ pochází z arabského al-džabr. Bylo přejato z názvu al-Chorezmího knihy al-Kitáb al-Džabr wa-l-Muqabala (Souhrnné pojednání o počítání pomocí doplňování a vyrovnávání), v níž se mimo jiné poprvé objevil obecný postup pro řešení lineárních a kvadratických rovnic za použití symbolů (neznámých) a základních operací s těmito symboly.

List Independent zveřejnil text Paula Vallelyho, který je předním britským odborníkem na náboženství, etiku a rozvojová témata, s názvem „How Islamic Inventors Changed the World“, v němž se autor dopouští řady zavádějících tvrzení ZDE . Ne všechny objevy a vynálezy, jež Vallely uvádí, kupříkladu větrný mlýn, koberec nebo pokrm o třech chodech, lze bezvýhradně připsat muslimům. To ovšem nikterak neumenšuje výše uvedené objevy.

Současní kritikové islámu poukazují na vysoký počet nositelů Nobelovy ceny mezi křesťany a Židy a nízký počet muslimských laureátů, aby tak demonstrovali zaostalost tohoto náboženství – jakoby snad Nobelova cena byla výmluvným ukazatelem vzdělanosti. Příkladně tento seznam uznávaných muslimských vědců spíše ukazuje na nevzdělanost a ignorantství dnešních horlivých a zbrklých kritiků islámu ZDE.

. Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 15.9. 2016