12. 9. 2016 / Bohumil Kartous
Praha každoročně vystřelí do vzduchu zhruba jeden milion korun. Tolik stojí novoroční ohňostroj, který si údajně "občané a turisté oblíbili". Je zábavné číst, že se radní hlavního města zamýšlí nad potřebou ochrany zvěře a životního prostředí, když se občan otevřeně ptá na účelnost takto vynaložených nákladů. Non sequitur. Otázka je, proč jednou hlavní město, nebo kterákoliv jiná instituce, jež takto césarovsky dává lidem "hry", nevezme ten milion třeba ve stokorunách a obřadně jej nespálí na Letné? Na ohňostroj se přijdou podívat desetitisíce, ale pálení veřejných prostředků na oslavu nového roku by Prahu dostalo do globálních médií. Aby to dlouho vydrželo, dala by se hranice postavit třeba z desetitisíců svazků knih z veřejných knihoven, které si dejme tomu za posledních pět let nikdo nepůjčil.
Kryštof Kozák upozorňuje na zajímavý jev. Ačkoliv se všude stále mluví o škrtech, pálení peněz jako veřejné exposé je oblíbenou kratochvílí lidu. To se pak ani rozšafný hospodář nezdráhá. Veřejné pálení peněz by mohlo mít podobu zajímavého happeningu. Představte si, že s každou stokorunou přiloženou do ohně by se mohlo číst jméno nějaké instituce z oblasti sociální, vzdělávací nebo zdravotnické, která si bude muset odpustit něco z nákladů na svůj provoz. Nemocnice jednu kalciovou injekci, domov pro seniory jeden oběd, škola jednu učebnici.
Neexistuje jiná možnost, než pitomost zarámovat tak, aby plně vynikla. Na pozadí světelné choreografie, která vytváří dojem jakési hodnoty, se to prostě většině lidí těžko chápe. Ať už jde o nesmyslnost utrácení peněz tímto způsobem, nebo militaristickou asociaci či symbolické měření falů. Většina lidí prostě nechá zapnutý pouze svůj pravěký mozek a infantilně se kochá.
Je pravda, že za milion by Praha mohla každý rok zbavit několik lidí bezdomovectví. Nebo pomoct několika dětem k získání vzdělání a vymanění se z pasti reprodukce sociální deprivace. Nebo třeba vydat zajímavou knihu, umělecké dílo, či nechat udělat skvělou, chytrou digitální hru. Každý rok by mohla Praha místo ohňostroje udělat něco užitečného.
Nejen Praha pochopitelně. Udělat takový audit nesmyslnosti v různých oblastech utrácení veřejných peněz, asi bychom se divili, v jakých přebytcích bychom se topili. Ten ohňostroj je jen - z podstaty věci - nejviditelnějším příkladem. Dostáváme se ovšem k podstatě problému. Zdá se, že lidé, kteří toky veřejných peněz řídí, uvažují o jejich využití jinak. Pro paní primátorku v Praze má ohňostroj evidentně jakousi hodnotu, pokud o něm sama rozhoduje. Třeba se na něj chodí dívat a představuje si, že ta hvězda, která doletěla úplně nejvýš, je ona. Nebo to bude něco pragmatičtějšího, třeba dojem, že právě tohle si lid žádá a ona třeba bude trochu oblíbenější. Stejně pravděpodobně uvažují i v případě jakéhokoliv jiného finančního výdaje.
Dokud se budou veřejně pálit peníze, je to dobrý indikátor faktu, že audit nesmyslnosti ještě neproběhl. Nedá se to ani očekávat. Ministerstvo financí by v tomto směru muselo začít u sebe a to by mohlo mít velmi vážné důsledky pro stabilitu celé státní správy...
Vytisknout12.9. 2016 / Kryštof Kozák
V pátek jsem viděl úžasný ohňostroj, odpalovaný ze speciální lodě uprostřed Vltavy, který trval snad deset minut. Rachejtle vytvářející obří světelné květy různých barev, v pozadí Pražský hrad, odlesky na rozvlněné hladině - co víc si člověk může přá...
26.5. 2016