Nová fronta boje proti džihádismu aneb Daeš v předsálí Evropy

4. 8. 2016 / Daniel Veselý

Není žádným tajemstvím, že se na kolapsu Libye velkou měrou podepsala stávající adeptka na křeslo v Oválné pracovně Hillary Clintonová. Clintonová v úřadu ministryně zahraničí v Obamově první vládě patřila k předním jestřábům, tedy stoupencům politiky tvrdé ruky při řešení různých krizových situací. Ačkoliv v době libyjské krize v roce 2011 existovaly možnosti diplomatického urovnání konfliktu, Clintonová zkreslovala zprávy zpravodajských služeb, aby mohla prosadit nasazení vojenské síly v této severoafrické zemi ZDE.

Podobně jako v případě invaze do Iráku byl sesazen (a v tomto případě brutálně zavražděn) sekulární diktátor, následoval kolaps státních institucí, rozvrat a praktické bezvládí, jež bylo úrodnou půdou pro půtky znesvářených milicí. A obdobně jako v Iráku, také v Libyi před vojenskou intervencí neexistoval Daeš, děsivý přízrak, který nyní straší Evropu a v menší míře Spojené státy.

Džihádistům z takzvaného Islámského státu se v Libyi podařilo symbolicky opanovat bývalou Kaddáfího baštu v Syrtě, nicméně jejich přítomnost je patrná jak v Benghází, tak i hlavním městě Tripolisu ZDE.

Vzdušné síly Spojených států tento týden uskutečnily přinejmenším pět náletů na pozice Daeše právě v Syrtě. Pentagon vydal prohlášení, v němž uvádí, že letecké útoky byly provedeny na žádost prozápadní libyjské vlády s cílem vytlačit džihádisty z města ZDE. Vojenské operace nejsou časově limitovány. V současnosti si ale na Libyi činí nárok tři spolu soupeřící vlády, takže je jasné, že mocenskou legitimitu Washington spatřuje primárně v tom, která ze tří administrativ nejlépe prosazuje jeho zájmy. A jeho pozice je o to snazší, že jde o kabinet de facto vytvořený vyjednavači z OSN.

V Syrtě, kde Daeš zavedl nekompromisní verzi práva šaría a provinilce proti veřejnému pořádku trestá ukřižováním a bičováním, žije 80 tisíc lidí a několik stovek džihádistů. To je samozřejmě problém, neboť bombardování hustě obývaných oblastí přináší oběti mezi civilisty. A z poznatků nezávislé organizace Airwars víme, že Spojenými státy vedená vzdušná kampaň proti Daeši v Iráku a Sýrii, jehož zmenšující se kvazichalífát se rozprostírá převážně v řídce obydlených oblastech, si vyžádala životy tisíců osob, které se neúčastnily bojů ZDE. Pozůstalí po obětech západních bomb přirozeně nemají příliš pochopení pro geopolitické plány Spojených států, ba naopak mají důvod k tomu, aby svůj hněv obrátili proti nim či jejich spojencům třeba v Evropě. Džihádisté se z toho samozřejmě snaží vytěžit maximum v podobě ke všemu svolných rekrutů, kteří by rozsévali teror v evropských a amerických městech.

Samotné nasazení vojenské síly proti problému, který symbolizuje Daeš, přirozeně tento problém neodstraní. Pentagon má v oblibě vnímat problémy jako hřebík a jejich řešení jako kladivo. Jestliže za samotný vznik a rozkvět Daeše v Iráku, Sýrii, Libyi a jinde vděčíme militaristickým dobrodružstvím Spojených států, nemůžeme logicky očekávat, že obdobná strategie bude z čistajasna fungovat.

Obamovo vojenské tažení proti Daeši s největší pravděpodobností zdědí příští americký prezident. Hillary Clintonová právě v Libyi názorně předvedla, že diplomacii navzdory preferuje implementaci masivní vojenské síly, přestože tato strategie přinesla jen rozvrat a zmar. Nelze však naivně očekávat, že Donald Trump by proti džihádistické hrozbě postupoval rozumněji než bývalá první dáma, neboť kontroverzní byznysman nevyloučil ani nasazení jaderných zbraní proti Daeši ZDE . Suma sumárum: Ani jeden z uchazečů o prezidentský post nenabízí efektivní řešení problému, ale jen opakování starých a chybných strategií, jež konfliktní situace ještě více prohlubují.

Vytisknout