O čekistokracii, hroucení horizontu důvěry a strachu ze ztráty moci

5. 8. 2016


V sociologii existuje kategorie "rádius identifikace a důvěry", která charakterizuje vztahy mezi lidmi ve společnosti. Čím je horizont důvěry širší (v Dánsku zahrnuje 67 % společnosti, ve Švédsku 66 %), tím silnější je identifikace člověka s celou společností. V tom případě lidé spojují sebe samy s druhými, kteří nepatří k okruhu rodiny, přátel, klanů a kast. V takové společnosti jsou lidé připraveni dobrovolně platit daně a nebojí se výměny u moci prostřednictvím demokratických procedur, napsal Konstantin Remčukov.


Tam kde je důvěra k druhým nízká (v asijských a latinskoamerických zemích, například v Brazílii zahrnuje 3 % obyvatel) patří moc osobám, které se identifikují především s konkrétní úzkou profesionální nebo klanovou skupinou. Daně platí špatně, protože chovají podezření, že z rozpočtu peníze ukradnou jiní. Moci se vůbec nevzdávají. Výměny vládnoucích se bojí jako čert kříže, protože předpokládají, že nový lídr okamžitě posadí celou povýšenou elitu do vězení a sebere jí majetek. A to v tom lepším případě. Mohou vám i useknout hlavu.

Výměnu a nová jmenování kádrů v Rusku v poslední době definuje proces nazývaný čekistokracie (jde o pojem zavedený Nikolajem Petrovem).

Čekista je člověk, který z povahy své profese nesmí důvěřovat nikomu. Jinak by byl neschopen vykonávat své povolání. Musí podezírat všechny a podle možností trestat.

Tak nové čekistické kádry přinášejí do veřejné služby své profesionální základní kvality: Nedůvěru, uzavřenost, neprůhlednost, loajalitu ani ne tak ke společnosti, jako k vlastnímu profesionálnímu profilu.

Tyto tendence vyvolávají pochybnosti, zda se vládnoucí elita zaměřená na udržení moci dokáže soustředit na budoucnost. Na problémy současného vzdělávání, mezinárodní dělby práce a růstu efektivity, produktivity práce a důchodů.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

Rusko za Vladimíra Putina
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 9.8. 2016