Na pokraj Brexitu nás přivedly vlastní zlozvyky

4. 6. 2016

Pokud Brexit zvítězí, bude to proto, že většina britských voličů prostě ztratila důvěru ve způsob, jímž je jim vládnuto, a v lidi, kteří jim vládnou. Ta ztráta důvěry je částečně důsledkem zlé vůle, částečně frivolnosti, částečně paniky, částečně vzteku, částečně předsudků.

Co se tady děje: Absolutně nic se odchodem z EU nezlepší, takže to, že jsou volební preference tak vyrovanané, sděluje, že se mezi námi děje něco nového. Proč je tak obtížné přesvědčit občany v Anglii, že EU je "v podstatě skupina demokratických zemí, které se snaží navzájem spolupracovat"? Proč je tak obtížné přesvědčit britské voliče, že Evropa, ta část světa, kde po staletí bylo proléváno tolik krve, a kde je život dnes víceméně bezpečný, je na tom líp, když spolupracuje, ne, když je roztrhána na kusy?

Můžeme všichni psát o tom, že hlasování pro Brexit je součástí širšího trendu moderní politiky. Je to o globalizaci, o krizi kapitalismu, o rostoucí nerovnosti, o strachu z jinakosti, o odmítnutí politických elit, o nové síle internetu.

Musím si říci daleko poctivěji, které skutečnosti vyvolaly tak iracionální a neodpovědnou reakci veřejnosti.

Britské veřejné mínění dnes platí cenu za své minulé i přítomné zlozvyky. Už dlouho nebyl žádný britský premiér, který by o EU nemluvil jako o "oni" a "my". Británie nikdy nevystupovala v Evropě jako týmový hráč. A nyní sklízíme, co jsme zaseli.

Flirtujeme s Brexitem také proto, že padesát let po ztrátě britského impéria jsou Angličané pořád ještě obětí excepcionalistických představ z koloniální éry.

Platíme cenu za svá média. Britští novináři si o sobě myslí, že jsou jedinečně excelentní. Ve skutečnosti jsou jedinečně strašní. Málo evropských zemí má deníky, které jsou tak stranicky zaujaté, zavádějící a kontrontační. Pravděpodobnost Brexitu je důsledkem práce britského tisku. K Brexitu však může dojít i v důsledku naprosto infantilizované a destruktivně hrubé úrovni debaty na sociálních sítích.

Doplácíme i na své selhání modernizovat a obnovit svou politiku. Moderní Británie je obětí samolibého pohledu na svou minulost. Nejsme demokratická republika se sdílenými hodnotami, právy a institucemi, společnou kulturou a vhodnou skromností ohledně našeho místa v naše regionu a ve světě.

Británie je stále jen postfeudálním státem, na nějž byla během historie naroubována různá demokratická omezení. Nemáme proto sdílenou kulturu, ustálený smysl občanské odpovědnosti, řádnou horní parlamentní komoru, symetrickou decentralizaci země, efektivní místní demokracii a až do zavedené evropského zákona o lidských právech jsme neměli vynutitelný kodex občanských práv - a samozřejmě, antievropané chtějí tento zákon zrušit.

A platíme i cenu za selhání všech našich politických stran. Konzervativci nikdy nenašli dostatek odvahy na to, aby se zbavili thatcherismu, což je selhání, které bude znamenat konec Davida Camerona. Konzervativci jsou obětí anglické představy vlastní výjimečnosti a historicky aberantního pohrdání vůči Evropě.

Labouristická strana uvízla ve vlastní minulosti z průmyslové éry a nikdy se nepokusila realizovat svůj potenciál reformovat britskou politiku i vládu. Uhýbá složitým otázkám o moderním světě, zejména pod vedením zpátečnického Jeremyho Corbyna. Úpadek liberálních demokratů a okrajovost zelených nás připravuje o pozitivní, moderní proevropské hlasy.

Dokud bude Británie i nadále natolik pasivní vůči svým politickým zlozvykům, budeme se dál posmívat Evropě cestou k rozbité Británii v rozbité Evropě.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout